Umělé oplodnění nemanželského páru: informace, zákony a etika

Světová zdravotnická organizace definovala neplodnost jako nemoc. Páry, které nemohou počít dítě přirozenou cestou, mají tedy právo na léčbu všemi dostupnými prostředky reprodukční medicíny. Předkládáme vám k zamyšlení úvahy Mgr. Ilony Haasové, psycholožky a terapeutky, matky dvou dětí „ze zkumavky“ a zakladatelky Společnosti pro psychosomatickou podporu léčby neplodnosti. Úvod: Při pročítání informací o metodách a možnostech nejmodernější medicíny v oblasti reprodukce si možná jako člověk připadáte naprosto nepatrně a bezmocně. Můžete mít dojem, že se medicína zcela zmocňuje lidského těla a že od určité chvíle láska a sexualita již nehrají v přání mít potomka tak velkou roli. Pro společnost platí, že proces asistované reprodukce generuje obrovskou řadu etických otázek.

Základní rámec a právo na léčbu

WHO (Světová zdravotnická organizace) definovala nedobrovolnou bezdětnost jako nemoc. Z toho vyplývá, že neplodné páry mají právo být léčeny všemi dostupnými prostředky současné reprodukční medicíny. V současnosti se narodí přibližně 7 % dětí po úspěšné léčbě neplodnosti a z toho je asi polovina počata metodami asistované reprodukce. Základní principy a podmínky asistované reprodukce byly stanoveny mezinárodní Úmluvou o lidských právech v medicíně, která byla přijata v r. 1997 v Oviedu a je prováděna dalšími nadnárodními dohodami a lokálními zákony. Morální postavení embrya: Nesmiřitelnost dvojího etického pohledu na problematiku asistované reprodukce by vyřešila jednoznačnost morálního postavení embrya. První názor tvrdí, že počátek lidského života je okamžik zplození; druhý názor embryo má status potenciální lidské bytosti a po 14 dnech začínají vznikat nervové buňky. Embryo ve fázi před ET (embryotransferem) má podle Tkáňové direktivy Evropské Unie status léčebného buněčného přípravku. Praxe zjevně preferuje teoretické úvahy druhé skupiny.

Nádorová témata etiky a dárcovství

Darování genetického materiálu: Darování spermií, vajíčka i embrya je druhý nejdiskutovanější etický problém. Jde o zahrnutí třetí strany do procesu reprodukce. Ona odpovědnost za identitu dítěte a možnost poznání biologických rodičů vyvolává řadu otázek: bude dítě znát své genetické rodiče? Budou rodiče vždy milovat dítě bez ohledu na původ?

Ve Švédsku mají „děti ze zkumavky“ po dovršení osmnácti let právo se dozvědět, kdo jsou jejich biologičtí rodiče. Dárce často zůstává anonymní, nicméně anonymita není v některých zemích právně zaručena a myšlenky anonymního darování se mění. Evropská společnost pro lidskou reprodukci a embryologii doporučuje, aby všichni účastníci dárcovských programů měli přístup ke kvalitní psychosociální podpoře. V ČR je tato debata stále živá a novela zákonů o ART vyvolává diskuzi o přístupnosti pro osamělé ženy.

Potíže získání vajíček a rizika vícečetných těhotenství

Hormonální stimulace vede k větší produkci vajíček; rozhodnutí o osudu vzniklých embryí je na rodičích. Existuje riziko vícečetného těhotenství; v současnosti se doporučuje zavádět nejvýše dvě embrya a teprve po neúspěchu mohou být jednoduše zváženy tři či čtyři embrya. Redukce těhotenství se provádí jen z důvodu zdravotních indikací a za souhlasu rodičů.

Nadyia Sulemanová (osm embryí) ilustruje extrémní případ, kdy se embrya ujala všech osm. Takové případy zvedají otázky etiky a bezpečí a vyvolávají veřejnou diskusi o tom, zda je eticky přípustné rozšířené používání embryí v těhotenství.

Kryokonzervace a výzkum

Nevyužitá embrya mohou být zmražena a skladována po dlouhou dobu. Výhody zahrnují možnost dalších pokusů bez stimulačního procesu a odběru vajíček. Na druhé straně existují etické otázky o tom, jak zacházet s embryi i po dlouhé době. Kryokonzervace spermií, vajíček a dalších tkání je běžná praxe; v budoucnu by mohla existovat i možnost rozšíření využití o ovariální tkáňové prameny pro zachování reprodukčního potenciálu.

Výzkum kmenových buněk a náhradní rodičovství

I když embrya držená v dusíku mohou mít omezený potenciál, existují etické otázky kolem proměny embryonálních buněk v kmenové buňky pro výzkum a léčbu. Náhradní matřství - pronájem dělohy - v ČR i zahraničí vyvolává otázky o motivacích a morálních aspektech. Z historických příkladů vyplývá, že náhradní matrství může vést k komplikacím v rodině dítěte a jeho identitě. V České republice se nyní postupně prosazuje možnost náhradního mateřství a soudní dohody mohou změnit právní rámec v budoucnu.

Demografie a legislativa

Příčiny nízké porodnosti v ČR nejsou jen nedostatek plodnosti; demografické analýzy ukazují souvislost s vzděláním žen a sociálními faktory. Zákon č. 373/2011 Sb. upravuje umělé oplodnění jako společnou písemnou žádost ženy a muže, kteří tuto zdravotní službu hodlají podstoupit. Žena může OH od 18-49 let za určitých podmínek, a cykly hradí pojišťovna. Dříve se ženy bez partnera nemohly ART podstoupit; novela ministerstva zdravotnictví nyní řeší některé překážky pro samostatné ženy. V praxi však existují možnosti, jak tento systém obejít (např. via partner u falšovaného vztahu).

Rozsudky ESLP a nálezy Ústavního soudu v České republice se zabývají otázkami souhlasu, otcovství a smrti partnera. Například rozsudek ESLP Evans proti Spojenému království pojednává o právu odvolat souhlas s oplodněním. Případ A a B proti Francii se zabývá uznáním otcovství, kdy dítě vzniklo z asistované reprodukce a kdy byl souhlas poskytnut před vznikem soužití. V dotčených případech ESLP potvrdil, že právo na soukromí a rodinný život nelze automaticky rozšířit na souhlas po smrti partnera. Nález ÚS ČR I. ÚS 1099/18 z roku 2018 řešil případ ženy žádající dokončení oplodnění poté, co manžel zemřel; soudy rozhodly, že po smrti není možné pokračovat v léčbě s tímto partnerem, avšak Ústavní soudce Uhlíř zpochybnil zažitý výklad a vyzdvihl právo jednotlivce na počatí jako soukromé právo.

Praktické návody a souhlas

V legislativě ČR musí být žádajícím pár vždy písemně žádaje o asistované oplodnění a souhlas pro každý cyklus. V praxi se diskutuje o tom, kdy je poslední souhlas platný a jak se řeší změny v okolnostech během léčby, například rozpad vztahu nebo úmrtí partnera. Před zahájením procesu musí být pacienti poučeni o povaze zákroku, rizicích, nakládání s nadbytečnými embryi a finančních nákladech. Po poučení následuje opakovaný písemný souhlas.

Přehled věkových a sexuálních podmínek: žena může podstoupit IUI/IVF jen ve svém plodném věku (do 49 let) na základě společné žádosti, která nesmí být starší 6 měsíců. U IVF je nutný souhlas na začátku a znovu před každým použitím embrya. Zákon zohledňuje i otcovství a jeho presumpci; v manželství platí domněnky otcovství, u nesezdaných párů je otcem ten, kdo dal souhlas k oplodnění písemně. Dárci anonymně předávají materiál, který následně nepřechází na biologické rodiče, a identita dárce zůstává neznámá.

Závěr k etice a právu

Etické otázky kolem osamělých žen, lesbických párů a spermního či gametického dárce zůstávají složité. Diskuse o přístupu k ART pro osamělé ženy probíhá napříč Evropou a zahrnuje otázky odpovědnosti, dlouhodobých důsledků a práv dětí na identitu. Hlavními tématy jsou morální postavení embrya, právní rámec pro otcovství, anonymita dárcovství a dopady na rodiny. Aktuální evropské i české soudní prameny ukazují, že právo na rodinu existuje, ale musí být vyvažováno etickými a právními normami, aby chránilo jak rodiče, tak děti i širší společnost.

Infografika: Přehled metod asistované reprodukce, věkové limity a zákonné podmínky v ČR

Možnosti a rizika - shrnutí pro čtenáře

Umělé oplodnění je regulováno zákonem a je nutný souhlas obou partnerů. V ČR lze podstoupit IVF a IUI, s limity věku a počtu cyklů hrazených pojišťovnou. Dárci musí splnit anonymitu a věkové požadavky. Etické otázky zahrnují morální postavení embrya, práva dětí na identitu a riziko vícečetných těhotenství. Státy řeší i otázky po smrti jednoho z partnerů a možnosti pokračovat v léčbě.

tags: #umele #oplodneni #nemanzelsky #par