Vzdělání je považováno za klíč k profesnímu úspěchu a je poskytováno v několika stupních. Zatímco cílem mateřských škol je připravit děti na základní školu, socializovat je a poskytnout jim prvotní společenské návyky, základní školy jsou zdrojem nezbytného rozsahu vzdělání, které by měl disponovat každý. Na základní škole by se děti měly naučit číst, psát, počítat, osvojit si pravidla a gramatiku mateřského jazyka, získat přehled o historii a geografii své země i o světových dějinách, a seznámit se se základy přírodních věd. Děti si mají osvojit, jak získávat znalosti a pracovat s nimi, a naučit se učit, tvořivě myslet, řešit problémy, komunikovat a posoudit své možnosti a schopnosti.
Dosažení určitého stupně vzdělání je nezbytnou podmínkou pro výkon některých profesí, naopak v jiných oborech sílí tlak na doplňování vzdělání. S ohledem na společenskou situaci se rodiče snaží zajistit svým dětem co nejkvalitnější vzdělání již od počátku jejich školní docházky.
Zajištění vzdělávání dítěte jako součást rodičovské odpovědnosti
Zajištění vzdělávání dítěte je součástí rodičovské odpovědnosti a lze jej chápat ve dvou rovinách. První rovinou je splnění zákonné povinnosti absolvování školní docházky, kdy rodiče odpovídají za to, že jejich dítě bude řádně chodit do školy a splní povinnou školní docházku. Druhou rovinou je, že rodiče jako zákonní zástupci dítěte rozhodují o výběru školy, podávají jménem dítěte přihlášky a účastní se správních řízení.
Právo na vzdělání je garantováno Listinou základních práv a svobod, která zaručuje občanům právo na bezplatné vzdělávání na základních a středních školách a v závislosti na schopnostech jednotlivce a možnostech společnosti i na bezplatné vysokoškolské vzdělání. Současně ukládá povinnost školní docházky. Právo na vzdělání je garantováno i Evropskou úmluvou o lidských právech, která zdůrazňuje právo rodičů na volbu výchovy a vzdělání jejich dětí v souladu s jejich náboženským a filozofickým přesvědčením.
Přizpůsobování vzdělávacího systému individuálním požadavkům rodičů každého dítěte samozřejmě není možné. Vzdělávání by mělo být nastaveno tak, aby vyhovovalo co nejširšímu okruhu rodičů, vycházelo ze společensky přijímaných představ o vzdělávacím procesu a zároveň bralo v úvahu nejlepší zájem a potřeby dítěte.
Rodičovská odpovědnost a rozhodování o vzdělání dítěte
Rodičovská odpovědnost náleží oběma rodičům stejně a má být vykonávána ve vzájemné shodě a v souladu se zájmy dítěte. Ve významných záležitostech dítěte, jako je například volba vzdělání, musí mezi rodiči panovat shoda.
Při rozhodování o výběru školy a oboru rodiče vykonávají svou rodičovskou odpovědnost. Důležité je ustanovení § 875 občanského zákoníku, podle kterého mají rodiče vykonávat rodičovskou odpovědnost v souladu se zájmy dítěte a před rozhodnutím v jakékoli záležitosti dotýkající se zájmu dítěte mají dítěti sdělit všechny potřebné informace, aby si mohlo vytvořit vlastní názor, který rodiče při svém rozhodování vezmou v úvahu. Toto ustanovení je odrazem Úmluvy OSN o právech dítěte, která zdůrazňuje zájem dítěte jako přední hledisko při jakékoli činnosti dotýkající se dítěte a upravuje participační práva dítěte.
Stejně významné je ustanovení § 876 občanského zákoníku ukládající rodičům povinnost vykonávat rodičovskou odpovědnost ve vzájemné shodě. Zvláště třetí odstavec tohoto ustanovení je důležitý v souvislosti s rozhodováním o výběru školy.
Volba vzdělání dítěte je výslovně uvedena v demonstrativním výčtu oblastí, které jsou považovány za významnou záležitost dítěte, v § 877 odst. 2 občanského zákoníku. V případě neshody rodičů o výběru školy a vzdělání dítěte se jedná o nespornou významnou záležitost.
Vzhledem k tomu, že se jedná o rozhodování o budoucnosti dítěte, mělo by se dítě na takovém rozhodování podílet. Míra zapojení dítěte by měla odpovídat jeho věku, rozumové a volní vyspělosti, což odpovídá i znění ustanovení § 880 odst. 1 občanského zákoníku. Druhý odstavec § 880 občanského zákoníku se přímo vztahuje na rozhodování o vzdělání dítěte, kdy je výslovně upravena povinnost rodičů zohlednit při takovém rozhodování názor, nadání a schopnosti dítěte.
Komunikace školy s rodiči
Nárok na informace o průběhu vzdělávání dítěte mají oba rodiče. Škola by s nimi měla komunikovat rovnocenně a nediskriminačně. To vyplývá z úpravy rodičovské odpovědnosti v občanském zákoníku i ze školského zákona.
Škola není stanovena způsob, jakým informace rodičům poskytuje. Může se jednat typicky o třídní schůzky, individuální konzultace nebo poskytnutí přihlašovacích údajů do systému elektronické klasifikace. Obecně platí, že škola musí rodiči informace poskytnout.
Přestože rodičovská odpovědnost zaniká zletilostí dítěte (18 let), podle § 21 školského zákona právo rodiče na informace o vzdělávání zletilého žáka/studenta nadále trvá v případě, že vůči němu plní vyživovací povinnost.
Přijímací řízení a neshoda rodičů
Přijímací řízení dle školského zákona je správní řízení. Nezletilé, nikoli plně svéprávné, dítě nemá plnou procesní způsobilost, proto je v řízení zastupováno rodiči jako zákonnými zástupci.
Školský zákon ve svých ustanoveních § 36 odst. 4 (přihlašování na základní školu) a § 60 odst. 5 (přihlašování na střední školu) požaduje, aby přihláška byla podepsána zákonným zástupcem dítěte. Na přihlášce přitom postačí podpis jen jednoho z rodičů, coby zákonného zástupce dítěte. Pokud ředitel školy obdrží přihlášku podepsanou jedním rodičem, považuje se za řádně podanou, pokud druhý rodič nedá najevo nesouhlas.
Pokud jeden z rodičů jedná ve významných záležitostech dítěte bez souhlasu či proti vůli druhého rodiče, má druhý rodič možnost sdělit škole, že s jednáním nesouhlasí, čímž vyvrátí domněnku souhlasu.
V případě, že vyjde najevo nesouhlas jednoho z rodičů s volbou školy, nemůže správní orgán o přihlášce rozhodovat. Škola není povolána k tomu, aby v rámci přijímacího řízení řešila spor rodičů. K tomu jsou povolány pouze soudy.
V takových případech škola vyzve rodiče, který podal přihlášku, aby předložil souhlas druhého rodiče, případně zahájil řízení u soudu. Do doby vyřešení situace může být řízení přerušeno.
Zákonné termíny přijímacího řízení mohou způsobit, že rozhodnutí soudu nemusí být vydáno včas, což může vést k tomu, že se uchazeč nestihne zapsat na žádnou školu. V takových případech by mělo být dítě zapsáno do spádové školy, pokud alespoň jeden z rodičů dítě do této školy přihlásil.
Problematika neshody rodičů se nejvíce projevuje při zápisu do první třídy základní školy, kde může mít dopad až na neplnění povinné školní docházky. U středních škol může být situace komplikovaná omezeným počtem přihlášek.
V případě nesouhlasu rodičů s výběrem školy by se rodiče měli obrátit na soud, který rozhodne o významné záležitosti dítěte. Je však třeba si uvědomit, že není v pravomoci soudu určit, na kterou školu bude dítě přijato, ale pouze zda má být na danou školu přihlášeno.
Zapojení rodiny do vzdělávání dětí předškolního věku
Učitelé v mateřské škole jsou primárními odborníky v oblasti předškolního vzdělávání. Jsou s rodiči v každodenním kontaktu a konzultují vývoj dětí. Mateřské školy mohou nabízet rodičům přednášky a besedy s odborníky na témata související s výchovou, vzděláváním a vývojem dětí.
Mateřská škola může rodičům nabízet odborné knihy a časopisy, případně zřídit knihovničku pro rodiče. Spolupráce s rodiči je vymezena ve Školním vzdělávacím programu (ŠVP).
Je vhodné provést první setkání s rodiči ještě před nástupem dítěte do mateřské školy, formou osobního rozhovoru. Učitel by se měl seznámit se specifiky rodiny, výchovnými metodami a postoji, prostředím, ve kterém dítě vyrůstá, a také s jeho dovednostmi, zvláštnostmi a zájmy.
Vstupní konzultace učitele s rodičem je důležitá pro zjištění potřebných informací o dítěti a pro navázání vzájemné důvěry a partnerského vztahu.
Argumenty pro zapojení rodičů do vzdělávání
Podle Roberta Čapka existují čtyři argumenty, které odůvodňují zapojení rodičů do vzdělávání dětí:
- Právo - rodiče mají právo účastnit se aktivit ve škole, nesou odpovědnost za rozvoj svého dítěte, mají právo na informace a mohou volit školu.
- Rovnost - rodiče jsou partneři školy, mají rovný vztah s učiteli a obě strany přinášejí odlišnou, ale stejně hodnotnou zkušenost.
- Reciprocita - všichni mají mít ze vzájemného vztahu prospěch a každý ponese odpovědnost za svá rozhodnutí.
- Posilování - rodiče by měli mít pocit, že prospěch ze zapojení do vzdělávání mají nejen děti, ale i oni sami, což jim otevírá možnosti učit se a seznamovat se s novými věcmi.
Zapojení rodičů do života školy je možné stupňovat podle Epsteinové:
- Plnění základních rodičovských povinností.
- Komunikace škola-rodiče.
- Zapojení rodičů jako dobrovolníků do činnosti školy.
- Zapojení rodičů do domácí přípravy.
- Zapojení rodičů do rozhodování o záležitostech školy.
- Zapojení rodičů do školní komunity.
Faktory úspěšné spolupráce s rodiči
Pro úspěšnou spolupráci s rodiči je důležitá profesionalita učitele, vhodná komunikace, optimismus a pozitivní postoj a vstřícnost.
- Profesionalita - učitel je odborníkem, který vede vzdělávání, motivuje děti a aktivizuje je.
- Vhodná komunikace - předpokladem je oboustranná snaha o dobro a vývoj dítěte, informace by měly proudit plynule oběma směry.
- Optimismus a pozitivní postoj - učitel vede rozhovory s rodiči optimisticky a má pozitivní vztah k dítěti.
- Vstřícnost - učitel by měl mít pochopení pro individuální rodinné problémy a nabízet pomoc.
Mezi nejčastější formy spolupráce ve škole patří:
- Vítání a přijímání rodičů.
- Dvousměrná písemná zpráva.
- Individuální konzultace.
- Rodičovské schůzky.
- Sdružení rodičů.
- Školská rada.
- Školní publikace.
- Právo rodičů vidět záznamy o dítěti.
- Respektování přání rodičů.
- Návštěvy v rodinách.
- Školní výchova.
tags: #rodicovske #predpoklady #vkz