Babictví, neboli porodnictví, patří mezi nejstarší zdravotnické obory. V českém jazyce je název odvozen od slovesa "babiti" - roditi. Osoba vykonávající toto povolání se nazývá porodní bába nebo porodní babička. V současnosti se prosadil název porodní asistence, resp. porodní asistentka.
V angličtině se používá termín midwifery (babictví) a midwife (porodní bába), jehož doslovný překlad by byl "spolužena". Podobně jsou odvozeny latinské termíny cummater, portugalské comadre nebo italské comadre.
Historické kořeny porodnictví
Porodní báby jsou poprvé doloženy ve staroegyptských papyrech jako samostatné povolání, kterému se věnovaly výhradně ženy. Nejstarší z těchto papyrů, tzv. Ebersův papyrus, se datuje do období 1900 až 1600 př. n. l. Jak v Egyptě, tak v Mezopotámii či starověké Číně šlo o povolání výhradně ženské.
Mužští lékaři se porodem a jeho komplikacemi začali zabývat poprvé ve starověkém Řecku. Lékařské vzdělání ve středověku vycházelo především z děl starověkých autorů, jako byli Galén, Hippokrates a Aristoteles. Bylo vyučováno na univerzitách, které zažily velký rozmach od 14. století. Ženy však byly z univerzitního studia z drtivé většiny vyloučeny a klasičtí autoři nevěnovali situaci žen a jejich problémům dostatečnou pozornost.
Porodní báby tak působily většinou neorganizovaně, samostatně a na základě informací, které se předávaly ústně mezi jednotlivými porodními bábami. V Německu a Belgii byla situace o něco odlišná, kde od 15. století byly porodním bábám vydávány certifikáty potvrzující jejich působení v dané živnosti. Ve venkovských oblastech však porodní báby působily zcela neorganizovaně a úroveň poskytované péče byla mnohdy dosti nízká.
Některé porodní báby získaly velký věhlas a jejich služby byly využívány i královskými rodinami. Kroniky například zaznamenávají jméno Bourgot L'Obliere, která pečovala v 15. století.
Rizika a perzekuce porodních bab
Pokud dítě, matka či oba při porodu zemřeli, pak byla porodní bába ohrožena možností obvinění z čarodějnictví. Tato obvinění a perzekuce některých porodních bab se objevily v 15. století a pokračovaly i ve 16. století.
Napětí mezi lékaři a porodními bábami
V 18. století postupně narůstalo napětí mezi lékaři a porodními bábami. V některých zemích, například ve Spojených státech či v Kanadě, se lékaři snažili o zajištění právního monopolu porodnické péče pouze pro sebe.
V severní a východní Evropě dokázali lékaři a porodní báby lépe spolupracovat. V carském Rusku například fungovala škola pro porodní asistentky již od roku 1811 jako součást univerzity v estonském Dorpatu.
Semmelweis a boj s horečkou omladnic
Zajímavá je souvislost s výskytem horečky omladnic, resp. poporodní horečky, která mohla vést až ke smrti rodičky. Jak pozoroval v roce 1846 Ignác Filip Semmelweis ve vídeňské porodnici, úmrtnost rodiček byla podstatně vyšší, pokud na oddělení působili studenti medicíny. Pokud na oddělení byly pouze porodní asistentky, úmrtnost byla významně nižší.
Semmelweis vyslovil hypotézu, že k onemocnění dochází kvůli tomu, že studenti přicházeli na oddělení často z pitevny a nemyli si ruce. Poté, co Semmelweis zavedl povinné mytí rukou chlorovým vápnem, úmrtnost významně poklesla. Tehdy však ještě neexistovala teorie mikrobiálního přenosu infekce, a tak po Semmelweisově odchodu z porodnice bylo od této praxe upuštěno a úmrtnost opět vzrostla.
Vývoj porodnictví v Československu v 70., 80. a 90. letech
V 70., 80. a 90. letech minulého století prošlo porodnictví v Československu a posléze v České republice výraznými změnami. Dnešní standardy, jako je svobodný výběr porodnice nebo partner u porodu, byly tehdy pro mnoho maminek a babiček nedosažitelným snem.
Zkušenosti maminek ze 70. let
V 70. letech byly porody často spojeny s rutinními postupy. Maminky byly před porodem oholeny a umístěny na "hekárnu", kde již ležely další rodičky. Komunikace s lékařem byla minimální, péči zajišťovala především porodní asistentka. Po porodu nebylo vždy možné vidět hned novorozence, který byl odvezen k ostatním miminkům. Kojení bylo často možné až po více než 24 hodinách. Na pokojích bylo mnoho maminek (až deset), které se navzájem podporovaly, ale zároveň sdílely své obtíže, například záněty prsů.
Návštěvy v porodnicích byly omezeny na dobu pod okny, kde rodina vyvolávala jména maminek. Děti byly přiváženy v kočárkách po deseti k nakojení a následně odvezeny zpět. Vše probíhalo podle daných pravidel a maminek se většinou řídily pokyny personálu.
Zkušenosti maminek z 80. let
V 80. letech se situace postupně mírně zlepšovala, ale stále se potýkala s nedostatkem soukromí a zastaralým vybavením. Porodní stoly nebyly odděleny plentou, společné sprchy trpěly plísní. V některých případech byly porodní sály přeplněné a porody probíhaly i na jiných místech, jako byla koupelna nebo sesterna.
Přestože vybavení nebylo ideální, sestřičky se snažily situaci odlehčit humorem. Fronty na základní zboží, jako byly banány, a nutnost čekat na telefon, aby se rodina dozvěděla o narození miminka, byly součástí tehdejší reality.
Zkušenosti maminek z 90. let
Po sametové revoluci v 90. letech se porodnictví stalo svobodnějším. Poprvé se objevila možnost mít u porodu partnera. Vybavení porodnic se zlepšilo. Nastávající maminky se nemusely nikde registrovat a mohly jet do nejbližší porodnice. Někteří partneři však byli z možnosti být u porodu nervózní a raději zůstali stranou.
Jak se stala nejbezpečnější zemí? Transformace České republiky (1993–2024)
Historie porodnictví v Pardubicích
V Pardubicích se historie porodnictví a gynekologie začala psát od roku 1930, kdy bylo založeno samostatné porodnicko-gynekologické oddělení. Do té doby probíhaly porody v domácnosti a o rodičky se staraly porodní báby, v komplikovaných případech byla péče poskytována na chirurgickém oddělení.
Ve stejném roce byl v nemocnici v Pardubicích založen také Státní ústav pro vzdělání a výcvik porodních asistentek. Jeho ředitelem se stal profesor Cyril Gála, který byl zároveň prvním primářem nově vzniklého porodnicko-gynekologického oddělení.
V roce 2008 bylo oddělení povýšeno na kliniku a jejího vedení se ujal docent Milan Košťál.
Vývoj oboru v Pardubicích
Za dobu existence samostatného oddělení se obor změnil k nepoznání. Porody se přesunuly z domácnosti do nemocnice, což výrazně snížilo mateřskou a novorozeneckou úmrtnost. Císařské řezy se staly standardní operací díky rozvoji anestezie, objevu antibiotik a přístrojové detekci porodnických patologií. Péče o novorozence se přesunula z rukou porodníků do rukou pediatrů - neonatologů.
Současná péče na Porodnicko-gynekologické klinice Pardubické nemocnice zahrnuje porody v samostatných porodních místnostech s vlastním sociálním zařízením, individuálním přístupem a intimitou. Klinika nabízí pomůcky jako jsou balóny, porodní sedačky a porodní relaxační vanu. Pořádají se také předporodní kurzy a cvičení pro těhotné.
Klinika zajišťuje nejen péči o těhotné a rodičky, ale i gynekologickou péči. V roce 2015 zde vzniklo onkogynekologické centrum a specializované urogynekologické centrum pro léčbu ženské močové inkontinence a poruch statiky pánevního dna.
Každý rok se na pardubické klinice narodí téměř šestnáct set dětí a provede zhruba dva tisíce gynekologických operací.
Vzdělávání porodních asistentek v Pardubicích
Vzdělávání porodních asistentek má v Pardubicích dlouhou tradici od roku 1930. Žadatelky musely splňovat řadu podmínek, včetně věku mezi 20 a 30 lety, výborného zdravotního stavu a složení ústní a písemné zkoušky. Celý výcvik trval 10 měsíců.
| Kritérium | Požadavek |
|---|---|
| Věk | 20-30 let |
| Zdravotní stav | Výborný |
| Zkouška | Ústní a písemná (dějepis, občanská nauka, fyzika, chemie) |
| Působení v místě bydliště | Potvrzení o nepřítomnosti jiných porodních asistentek |
Mezi lety 1930-1948 absolvovalo studium na 450 žen z celé republiky.
Brněnská gynekologicko-porodnická klinika: Historie a současnost
Gynekologicko-porodnická klinika LF MU a FN Brno je největším pracovištěm svého druhu v České republice a patří mezi největší a nejprestižnější ve střední Evropě. Ročně se zde narodí přes 6 000 dětí.
Budova porodnice na Obilním trhu, otevřená 8. listopadu 1888, byla již ve své době uznávána jako jedna z nejkvalitnějších ve střední Evropě. Vznikla zde instituce, která umožnila rozvoj oboru.
Na začátku 20. století došlo k výraznému spojení s Masarykovou univerzitou, kdy se klinika stala zakládající klinikou lékařské fakulty.
Vývoj a slučování pracovišť v Brně
V novodobém vývoji docházelo k rozšiřování pracovišť (vznikla II. a později III. gynekologicko-porodnická klinika). Po roce 1990 došlo k opačnému trendu - snaze sloučit tyto tři kliniky do jednoho pracoviště. V roce 1998 došlo k vytvoření jednoho společného pracoviště, které fungovalo jako samostatná klinika až do roku 2001, kdy došlo k propojení s bohunickým pracovištěm.
V současnosti existuje snaha o vytvoření jednoho společného pracoviště v Bohunicích, což by umožnilo propojení činností a využití personálních i přístrojových kapacit. Stavba nové porodnice v bohunickém areálu FN Brno představuje prioritu a očekává se, že bude znamenat historický skok srovnatelný s rokem 1888.
Významná postavení kliniky v ČR i Evropě
Gynekologicko-porodnická klinika LF MU a FN Brno je největším porodnickým zařízením v ČR a patří mezi největší kliniky svého druhu i ve střední Evropě.
- Počet výkonů: přes 6 000 porodů ročně
- Perinatologické centrum: Jedno ze dvou největších v ČR, kde se narodí více než 50 % dětí v Jihomoravském kraji.
- Spádová oblast: Koncentruje závažné porodnické patologie z regionu i okolí (spádová oblast > 1,2 mil. obyvatel).
- Dětská gynekologie: Věnuje se i dětské gynekologii.
- Vědecko-výzkumná a vzdělávací činnost: Získala certifikát EBCOG a akreditaci pro postgraduální vzdělávání.
- Baby Friendly Hospital: Dlouhodobě držitelem titulu.
Brněnská škola porodnictví a gynekologie
Charakteristikou brněnské školy je především prosazování fyziologického porodnictví. Pokud je porod fyziologický, je veden porodními asistentkami s vysokoškolským vzděláním. V případě komplikací je přítomen lékař.
Snižování počtu císařských řezů
Brněnská klinika se dlouhodobě snaží snižovat počet císařských řezů. V posledních letech dochází k celosvětovému nárůstu incidence císařských řezů, ale kvalita péče se odráží právě v nižší incidenci sekcí. Spontánní vaginální porod je fyziologičtější a bezpečnější. Neodůvodněný operační výkon je pro rodičku rizikovější.
Úspěchy a priority pracoviště
Kromě porodnictví se na Obilním trhu výrazně rozvíjely další subspecializace:
- Reprodukční medicína a asistovaná reprodukce: V roce 1982 se zde narodilo první dítě ze zkumavky v Československu a střední a východní Evropě.
- Spermabanka: Jedna z prvních a největších na světě.
- Onkogynekologie: Dlouhá tradice, rozvíjí se ve spolupráci s dalšími pracovišti.
- Senologie (mamární program).
- Urogynekologie: Brněnská urogynekologická škola zavedla nové metody a techniky.
- Dětská gynekologie: Jedno ze dvou pracovišť hospitalizujících děti a provádějících operační výkony.
- Centrum prenatální diagnostiky.
Dynamický vývoj oboru
Za posledních 40 let se obor výrazně změnil. Snížila se invazivita operací, zkrátila se doba hospitalizace. Dříve se rodičky propouštěly po 7 dnech (spontánní porod) nebo 10 dnech (po operaci), dnes je možný ambulantní porod do 24 hodin.
Počet výkonů zůstává stejný, ale je náročnější na přístrojové a personální vybavení. Zvýšila se koncentrace ambulantní činnosti a činnosti jednotlivých center.
Aktuální výzvy v gynekologii a porodnictví
Obor čelí nedostatku uchazečů o zaměstnání. Poměr uchazečů o studium medicíny tvoří ze 70 % ženy. Mnoho lékařek po otěhotnění odchází na mateřskou dovolenou, což dále prohlubuje nedostatek pracovníků.
Dalšími výzvami jsou:
- Ekonomické důvody.
- Vysoká zátěž: Kromě pochval přibývá stížností a soudních sporů.
- Nepřetržitý provoz: Denně se pracuje s vysokým počtem porodů (v průměru kolem 18), ale porodnictví není plánovaná činnost a počty mohou kolísat.
Nedostatek uchazečů je celorepublikový problém, který již vede k uzavírání některých menších pracovišť.