Pásový opar, známý také jako herpes zoster, je bolestivé kožní virové onemocnění, za kterým stojí stejný virus jako za planými neštovicemi - virus varicella zoster (VZV).
Co je pásový opar a jak vzniká?
Po prodělání planých neštovic virus VZV nenápadně přečkává v nervových buňkách. Předpokládaným podnětem pro jeho opětovnou aktivaci je oslabení imunitního systému. K tomu může dojít z různých důvodů, jako jsou:
- Nádorová onemocnění a léčba cytostatiky
- Infekce HIV
- Další chronická onemocnění
- Dlouhodobá nadměrná námaha
- Stres
- Úraz
- Nedostatečná výživa
- Dlouhodobé užívání některých doplňků stravy bez konzultace s lékařem
Reaktivace viru se pak projevuje právě jako pásový opar. Opakovaný výskyt pásového oparu u dospělých může být také známkou jiného skrytého onemocnění.
Kdo je ohrožen?
Statistiky uvádějí, že pásovým oparem ročně trpí statisíce pacientů, převážně ve věku 50 let a více. Objevuje se však i u mladších jedinců. Odhaduje se, že během života postihne přibližně 1 ze 3 lidí. Riziko výskytu stoupá s věkem, nejčastěji se objevuje u osob starších 60 let a u jedinců s oslabeným imunitním systémem.
Příznaky pásového oparu
Mezi první příznaky pásového oparu patří bolestivost v místě, kde se později objeví kožní projevy. Tato bolest může mít charakter pálení, píchání nebo pnutí.
Následně dochází k:
- Výsevu červených skvrnek
- Transformaci skvrnek na vodnaté puchýřky
- Zakalení tekutiny v puchýřcích, které poté zasychají a mění se ve stroupky
- Odlupování stroupků
Výsev puchýřků probíhá v pruzích, často kopírujících průběh nervového svazku, a obvykle se objevuje pouze na jedné straně těla. Mezi nejčastěji postižená místa patří hrudník, bedra a obličej v okolí očí. Pásový opar se však může objevit prakticky kdekoliv na těle, včetně oka.
Přenos a nakažlivost
Pásový opar je méně nakažlivý než plané neštovice. K přenosu dochází při přímém kontaktu kůže s kůží, přičemž osoba ohrožená nákazou musí mít zároveň nějakou oděrku jako vstupní bránu pro virus. Vir z puchýřků může u osoby, která v minulosti neprodělala plané neštovice, vyvolat právě toto onemocnění. Osoba, která již prodělala plané neštovice, se nemůže nakazit pásovým oparem, ale virus v jejím těle zůstává.
Pásový opar v těhotenství
Onemocnění těhotné ženy pásovým oparem představuje riziko pro plod. Pokud k nákaze dojde v první polovině těhotenství, může dojít k přenosu viru na plod přes placentu a k jeho poškození, včetně možných vývojových vad končetin, lebky či mozku, a rozsáhlých jizevnatých změn na kůži. Pokud matka onemocní planými neštovicemi krátce před porodem, novorozenec se může narodit s vrozenými neštovicemi, které však díky protilátkám od matky obvykle probíhají mírně. Nejzávažnější je situace, kdy matka onemocní planými neštovicemi 5 dní před porodem nebo 2 dny po něm, kdy už není dostatečný přenos protilátek a průběh onemocnění u novorozence může být těžký.
V těhotenství se pásový opar obvykle nespojuje s intrauterinní infekcí, ale i tak může ohrozit zdraví matky.
Léčba pásového oparu
Léčba pásového oparu by měla být zahájena co nejdříve, ideálně do 3 dnů od prvních příznaků, aby se zabránilo šíření viru a minimalizovalo riziko komplikací. Léčba je primárně symptomatická, zaměřená na zmírnění projevů nemoci.
Farmakologická léčba:
- Virostatika: Podávají se v tabletách nebo v těžších případech nitrožilně. Nejčastěji se používají přípravky s účinnou látkou aciclovir (např. Zovirax, Herpesin, Provirsan).
- Vitamíny a minerály: Doporučuje se užívání vitamínů skupiny B, C a minerálních přípravků s obsahem zinku.
Lokální péče:
- V počáteční fázi výsevu puchýřků se doporučuje tekutý pudr pro urychlení zasychání.
- Po zaschnutí a při odlupování stroupků je vhodné postižené místo zvláčňovat mastmi s obsahem antiseptik nebo antibiotik.
- Pro podporu regenerace kůže v této fázi lze použít kalciovou mast nebo hydrogel.
- K úlevě od bolesti a svědění mohou pomoci gely s obsahem kapsaicinu nebo analgetika.
Důležité upozornění: V žádném případě se doporučuje postižené místo neškrábat, aby se předešlo šíření infekce a vzniku jizev.
Prevence
Účinnou prevencí proti onemocnění planými neštovicemi a následnou reaktivací viru ve formě pásového oparu je očkování. V České republice byla od konce roku 2022 registrována vakcína proti pásovému oparu, která je doporučena pro osoby starší 50 let a chrání před propuknutím onemocnění i před vznikem postherpetických bolestí. Očkování ženy před otěhotněním je také doporučeno jako prevence komplikací v těhotenství.
Komplikace pásového oparu
Přestože pásový opar ve většině případů odezní bez vážnějších následků, mohou se vyskytnout i komplikace:
- Postherpetická neuralgie: Jedná se o nejčastější komplikaci, projevující se šlehavými bolestmi v postižené oblasti, které mohou přetrvávat i po zahojení kožních projevů, někdy i několik let.
- Generalizovaný pásový opar: Vzácná, ale potenciálně smrtelná forma, kdy se opar rozšíří po celém těle. Může se rozvinout při neléčené infekci nebo u pacientů s velmi oslabenou imunitou. Virus se může dostat do krevního oběhu či vnitřních orgánů (vnitřní pásový opar) a způsobit vážné problémy.
- Postižení očí: Pokud pásový opar postihne oční nervy, může dojít k zánětu oka, poruchám vidění, suchosti očí či nystagmu.
- Postižení sluchového a rovnovážného aparátu: Při postižení nervů v oblasti ucha může dojít ke ztrátě sluchu, tinnitus (hučení v uších) nebo závratím.
- Další postižení orgánů: U imunosuprimovaných jedinců může dojít k postižení srdce, plic, jater, střev nebo kloubů.
Mám pásový opar? Příznaky a léčba - Zeptejte se zdravotní sestry | @LevelUpRN
Kdy vyhledat lékařskou pomoc?
Při jakémkoliv podezření na pásový opar je nezbytné co nejdříve vyhledat lékařskou pomoc. Včasné nasazení léčby snižuje riziko vzniku bolestí nervů a dalších komplikací.