Kos černý, často rozpoznatelný podle svého charakteristického žlutého zobáku, je jedním z nejběžnějších ptáků, které můžeme spatřit na svých zahradách. Jeho přítomnost je vítaným znamením zdravého životního prostředí. V nedávné Ptačí hodince, která se zaměřuje na sčítání ptáků u krmítek, obsadil kos černý druhé místo, když byl pozorován na 70,9 % sčítacích míst, těsně před sýkorou modřinkou.
Koordinátor Ptačí hodinky z České společnosti ornitologické Filip Tuháček poznamenal, že kosi byli letos pozorováni častěji a ve větším počtu jedinců než v předchozím roce. Je však důležité si uvědomit, že tyto počty jsou ovlivněny počtem zapojených pozorovatelů. „Čím více nás sčítá, tím více ptáků zpravidla vidíme,“ dodal.
Frekvence výskytu kosa černého podléhá pravidelným cyklům. Po loňském poklesu se pro letošní rok předpokládal častější výskyt, což se potvrdilo. Přestože kosa můžeme pozorovat často i zblízka, původně se jedná o lesního a plachého tvora. Teprve v minulém století se kos začal přizpůsobovat životu v blízkosti člověka, lákán především snadnější možností obživy. Kromě hmyzu si pochutnává na nejrůznějších bobulích dostupných na zahradách.
Zpěvem si ohraničují své teritorium
Kosa můžeme pozorovat po celý rok, ale ne celá populace zůstává na jednom místě. Někteří jedinci odlétají na zimu do teplejších krajin. Typickým projevem kosa je jeho hlasitý zpěv a cvrlikání, kterým si vymezuje své teritorium. Tento zpěv je obzvláště patrný na jaře, kdy ohlašuje příchod nového období.
Kosa ze své zahrady není třeba vyhánět; naopak, jeho přítomnost značí, že zahrada je zdravým a příjemným místem. Kos nemá rád příliš upravená, sterilní místa s dokonale zastřiženým trávníkem a záhony jako podle pravítka. Preferuje místa s hromadami listí, hustými keři a vyššími větvemi, které mu poskytují úkryt a potravu.
Žížaly vidí a slyší
Po dešti je běžné vidět kosa poskakovat po zahradě. Často se na chvíli zastaví, nakloní hlavu a poslouchá, než rychlým pohybem zobáku vytáhne ze země žížalu, která je pro něj oblíbenou pochoutkou. Kosi mají výjimečnou schopnost žížaly nejen vidět, ale i slyšet. Pravidelná přítomnost kosa na zahradě naznačuje, že půda není nadměrně ošetřována pesticidy a je bohatá na organickou hmotu a hmyz.
Kosi milují husté ploty a zeleň
Kos je cenným pomocníkem na zahradě, protože se živí žížalami, slimáky a škodlivými larvami, čímž přirozeně přispívá k udržování zahrady čisté a rostlin zdravých. Přilákáte ho výsadbou rostlin jako je břečťan či bezinka, a také budováním hustých živých plotů, které mu poskytují potravu a ochranu.
Kosi se chovají teritoriálně. Během prvního roku života si najdou své teritorium, kde žijí s partnerkou a vyvádějí mláďata. V zimě je možné kosy přikrmovat, avšak nemají rádi krmítka se stříškou. Ocení však zbytky jablek či bobulí ponechané na stromech, stejně jako semínka, rozinky nebo vločky.
Jedná se o silně teritoriální druh; hnízdící pár si hlídá své území a nedovoluje vstup jiným kosům. Základem jejich potravy je hmyz a jeho larvy, doplněné o různé bobule, plody a semena. Na podzim a v zimě si pochutnávají na jablkách, která zůstala na stromech po sklizni.
Původním areálem rozšíření kosů černých je celá Evropa a část Asie. Byli také zavlečeni do Austrálie a na Nový Zéland, kde se díky své přizpůsobivosti přemnožili a způsobují značné škody na zemědělských plodinách.
Charakteristika druhu a jeho adaptace
Kos černý (Turdus merula) je pěvec z čeledi drozdovitých. Díky své značné přizpůsobivosti se část populace adaptovala na život v blízkosti člověka. Samec je nepřehlédnutelný díky svému charakteristickému černému peří a žlutému až oranžovožlutému zobáku. Kos černý je středně velký pták, o něco menší než hrdlička zahradní.
Dospělý samec je matně černý s oranžově žlutým zobákem a výrazným žlutým kroužkem kolem tmavého oka. Samice se liší zbarvením - je hnědavá s bělavějším hrdlem a nezřetelně skvrnitou hrudí. Nohy má téměř černé, zobák tmavý s oranžovými prvky. Mláďata se podobají samici, jsou světlejší a mohou mít hnědě tečkovanou hruď a světlé podélné proužky na zádech. Samice ani mláďata nemají oční kroužek. Vyskytují se i jedinci s větším či menším podílem bílého peří (leucismus).
Vábení kosa zní jako „dukdukduk“ nebo „srííí“, varování pak jako rámusivé „tikstikstikstiks“. Samec kosa začíná zpívat na začátku jara, obvykle po rozednění a za večerního soumraku, a to z vyvýšeného místa. Zpěv je hlasitý, flétnový a melodický. Kos ovládá více melodií a harmonií než slavík. Zajímavostí je, že se zpěv skládá z jednotlivých skladeb, které kos po dohrání celého svého repertoáru opakuje dokola.
Výskyt a prostředí
Původní areál kosa černého zahrnoval celou Evropu, severní Afriku a jižní Asii. V 19. století začal pronikat do blízkosti lidí, tento proces je známý jako synurbanizace. Dnes městská populace početně převyšuje lesní populaci.
Kos černý je pták, který před přistěhováním do blízkosti člověka žil a hnízdil hlavně v přízemním patru lesa. Ve městech a vesnicích vyhledává podobné prostředí - zahrady, sady, parky, vinice, hřbitovy. Po celé Evropě je populace kosa černého rozdělena na dvě subpopulace, které se liší způsobem života ve vztahu k člověku. Původní, lesní populace stále žije skrytým způsobem života v jehličnatých a listnatých lesích. Městská čili urbánní populace se přizpůsobila životu v intravilánech obcí a v současnosti početně převyšuje lesní populaci.
Lesní kosi černí jsou plaší ptáci, kteří obývají přízemní patro lesa. Potravu si hledají na zemi a živí se bezobratlými živočichy, hlavně hmyzem, žížalami nebo plži a drobnými plody. Ptáci jsou v porovnání s lesními příbuznými méně plaší a přestože jsou stále opatrní, dobře snášejí ruch civilizace. Do jejich jídelníčku kromě bezobratlých živočichů a drobných plodů patří také to, co najdou na ulici, na dvorcích apod. Kos v městské populaci se stává všežravcem a díky široké potravní nabídce je jeho populační hustota vyšší než u ptáků žijících v lese. Protože ve městě pokračuje nabídka potravy i v zimě a mikroklima města je příznivější, mohou zde kosi přezimovat.
Hnízdění a rozmnožování
V České republice hnízdí kos černý v dubnu až červenci dvakrát až čtyřikrát ročně, přičemž městští kosi hnízdí v průměru o 10 dnů dříve než lesní.
Hnízdo je hluboká, polokulovitá miska vybudovaná ze suchých stébel a kořínků slepených hlínou. Kosi žijící v lese je umísťují do vidlic stromů a keřů. Ve městě a na venkově hnízdí kosi i na budovách (balkóny, verandy) a v přístupných zahradních stavbách a konstrukcích. Hnízdní revír je obsazen jediným párem, který na svém území nestrpí jiného kosa.
Samice snáší 4-6 modrozelených vajec s rezavými skvrnami, na kterých sedí sama po dobu 13-14 dnů. O mláďata v hnízdě se starají oba rodiče po dobu 12-15 dnů. Poté mladí opeření ptáci hnízdo opustí a ukryjí se ve větvoví keřů a stromů, kde je rodiče přibližně dva týdny krmí, později případně přikrmují.
Při hnízdění může dojít k neúspěchu, jako v případě příběhu o rodince kosů, jejíž první hnízdo postavené na trámu přístřešku zničil silný vítr. Ptáci si následně našli nové místo nad vchodovými dveřmi, kde samice snesla čtyři vajíčka. Přes rušivé elementy rekonstrukce domu se vylíhla čtyři mláďata. Jedno mládě z hnízda vypadlo, ale přežilo pád, i když se později ztratilo. Zbylá tři mláďata prosperovala a 8. května opustila hnízdo.
Od kladení vajec po opuštění hnízda: 30 dní za 20 minut | Fotoaparát na hnízdo kosa černého
Potrava
Kos černý je všežravý, jeho potrava je velmi rozmanitá. Velmi významnou složku, zejména na jaře a v létě, tvoří živočišná potrava, především bezobratlí živočichové. Mistrně loví žížaly, které vytahuje z půdy (často je hledá sluchem, zejména po dešti nebo brzy ráno na trávnících). Dále sbírá hmyz a jeho larvy (brouky, housenky motýlů, larvy dvoukřídlých), pavouky, mnohonožky, stonožky a také plže a slimáky. Potravu hledá převážně na zemi, kde charakteristicky poskakuje, zastavuje se, vzpřímeně naslouchá a pátrá zrakem. Často přitom energicky rozhrabává zobákem a nohama spadané listí, aby našel ukrytou kořist.
Na podzim a v zimě se v jeho jídelníčku výrazně zvyšuje podíl rostlinné potravy, především různých bobulí a dužnatých plodů. S oblibou požírá plody bezu černého, jeřabin, třešní, višní, hroznů, ale i tisu, břečťanu, ptačího zobu, hlohu a dalších keřů. Sbírá také spadané ovoce (jablka, hrušky, švestky).
Migrace a zimování
Kos černý je částečně tažným ptákem. Ptáci ze severní a východní Evropy (Skandinávie, Rusko, Pobaltí, Polsko) jsou převážně tažní a na zimu se stahují do západní, střední a jižní Evropy. Ptáci ze západní a jižní Evropy jsou většinou stálí. V České republice je situace smíšená - část populace (zejména z vyšších poloh a pravděpodobně více samic a mladých ptáků) odlétá na zimu jihozápadním směrem, zatímco velká část populace (zejména starší samci a ptáci v nížinách a městech) zde zůstává po celý rok.
Ochrana a ohrožení
V České republice je kos černý mimořádně hojným a běžným druhem. Jeho populace je považována za stabilní a dlouhodobě neohroženou. V Červeném seznamu ČR je hodnocen jako málo dotčený (LC) druh. Podléhá obecné ochraně ptáků. Celosvětově je díky svému obrovskému areálu rozšíření a vysoké početnosti hodnocen organizací IUCN rovněž jako málo dotčený (Least Concern) druh. Je to jeden z nejúspěšnějších ptačích druhů Evropy.
V roce 1959 byl v Africe poprvé zjištěn virus Usutu, který se roku 1996 rozšířil do Evropy a v Itálii způsobil hromadný úhyn kosů. V České republice byl uhynulý kos s tímto virem nalezen v roce 2011 v Brně.
Kos černý je bezesporu jedním z nejznámějších, nejoblíbenějších a nejcharakterističtějších ptáků naší přírody i okolí lidských obydlí. Jeho elegantní černý samec s jasně žlutým zobákem a nádherný, melodický zpěv patří neodmyslitelně k atmosféře jarních rán a večerů. Jeho schopnost dokonale se přizpůsobit životu v blízkosti člověka, osídlit města a zahrady a využívat širokou škálu potravních zdrojů je obdivuhodná. Je nejen estetickým obohacením našeho prostředí, ale hraje i důležitou roli v ekosystému jako konzument bezobratlých a šiřitel semen rostlin.