Hormony spouštějící porod a jejich role

Porod je komplexní proces, který se neobejde bez vzájemného ovlivňování a silného hormonálního působení. Klíčovou roli v tomto procesu hrají hormony, které jsou zodpovědné za děložní kontrakce, produkci mateřského mléka, tlumení bolesti a navázání vazby mezi matkou a dítětem. Mezi hlavní a klíčové hormony porodu řadíme oxytocin, prolaktin, beta-endorfin a celou skupinu hormonů zvaných katecholaminy, kam patří například adrenalin.

Oxytocin: Hormon lásky a mateřství

Oxytocin je hormon, který se v těle vyplavuje při jakémkoli sexuálním prožitku. Můžeme jej také nazvat jako hormon lásky, klidu a léčení, protože přesně tyto pocity vyvolává v matce během kontaktu s miminkem. Při porodu je to zcela zásadní hormon, který působí na děložní kontrakce, což způsobí porod dítěte i placenty. Působí také na buňky prsních žláz, které produkují mateřské mléko.

Jedná se o velmi plachý hormon, jehož vyplavení je vysoce závislé na prostředí. Jeho vyplavování nejlépe podpoříte klidným nerušeným prostředím a přímým kontaktem s miminkem. Jinak je také nazýván jako hormon mateřství nebo hnízdění.

Oxytocin vzniká v hypotalamu a do krevního oběhu je vylučován zadním lalokem hypofýzy. Stimuluje děložní svalovinu (myometrium) ke kontrakcím a zároveň zvyšuje produkci prostaglandinů, které kontrakce dále stupňují. Uměle připravený oxytocin se někdy podává k vyvolání porodu nebo k posílení kontrakcí již rozběhlého porodu.

Oxytocin se řadí mezi peptidové hormony a je savčím hormonem, který se syntetizuje v hypothalamickém jádru nucleus paraventricularis. Do krevního oběhu je uvolňován z neurohypofýzy. Uvolňuje se u žen po stimulaci prsou (např. během kojení), dělohy a pochvy a v menší míře při doteku. Má vliv na porod, kdy vyvolává kontrakce dělohy, čímž urychluje příchod dítěte na svět. Používá se také jako urychlovač porodu placenty a jako preventivní prostředek k zastavení přílišného krvácení po porodu. Má také velký vliv na spouštění mléka při kojení a na budování vztahu mezi matkou a potomky.

Vliv oxytocinu na porodní činnost:

• Stimulace děložních kontrakcí: Oxytocin jednak stimuluje děložní svalovinu (myometrium) ke kontrakcím, jednak zvyšuje produkci prostaglandinů, které kontrakce dále stupňují.
• Zvyšování citlivosti na prostaglandiny: Zvyšující se hladina estrogenu zcitlivuje oxytocinové receptory v myometriu, čímž je umožněna jeho vazba a zlepšuje se schopnost děložního svalu se kontrahovat. Roste senzitivita dělohy a hrdla děložního k prostaglandinům, které mají významnou roli v rámci spouštěcího mechanismu porodu.
• Zahájení porodu: Impulzy pocházející od plodu, mechanická distenze dělohy a sekrece neurohypofyzálních hormonů stimulují syntézu prostaglandinů. Vyšší produkce estrogenu placentou a změna poměru hladin progesteronu a estrogenu ovlivní fetální CRH a ACTH, jejichž hladiny se směrem k porodu zvyšují. Placentární CRH (pCRH) reguluje tzv. „placentární hodiny“, které určují délku těhotenství a načasování porodu.
• Vztah mezi matkou a dítětem: Studie dokazují přímou souvislost mezi oxytocinem a bondingem. Počáteční hladina oxytocinu v prvním trimestru určovala pozdější vztah matky dítěti. Matky s vyšší hladinou oxytocinu projevovaly v péči o dítě větší zájem a láskyplnější chování.

Syntetický oxytocin (Pitocin):

Syntetický oxytocin je dostupnější a levnější, což otevřelo dveře pro jeho rozsáhlé lékařské využití. Používá se k vyvolání porodu, posílení kontrakcí, usnadnění vypuzení placenty a prevenci poporodního krvácení. Zadní hypofýza v mozku uvolňuje oxytocin přirozeně v přerušovaných pulzech, což umožňuje děloze odpočívat mezi kontrakcemi. Syntetický oxytocin se aplikuje intravenózně a může být podáván nepřetržitě, což může způsobit hyperstimulaci dělohy.

Rizika a komplikace spojené s podáváním syntetického oxytocinu:

• Krátkodobá hypotenze
• Reflexní tachykardie
• Poškození měkkých tkání
• Hypertonie dělohy
• Tetanické kontrakce
• Změny srdeční frekvence plodu
• Nízké skóre Apgar
• Intoxikace vodou a hyponatremie
• Retinální krvácení
• Tíseň plodu (dítě vykazuje známky stresu)
• Asfyxie (přerušení dodávky kyslíku)
• Poranění mozku
• Úmrtí plodu

Syntetický oxytocin se na rozdíl od přirozeného nedostává do mozkových center zodpovědných za psychické reakce a nevyvolává například pocity klidu a bezpečí. Jeho podávání může také vést k vyšší bolestivosti porodu. Lékaři zdůrazňují, že umělý oxytocin by se měl používat pouze tehdy, je-li to z lékařského hlediska nezbytné, a s nepřetržitým monitorováním plodu.

Prolaktin: Spouštěč laktace

Prolaktin je tzv. laktační hormon, který spouští tvorbu mateřského mléka. Jeho vyplavení je úzce spjato s vyplavením oxytocinu a dochází k němu po porodu, během bondingu. Michel Odent napsal, že zatímco oxytocin vyvolává potřebu milovat, prolaktin usměrňuje účinky hormonu lásky směrem k miminku, proto matky potřeby svého dítěte staví na první místo. Mezi další jeho účinky patří tlumení bolesti, potlačení plodnosti a snížení stresu.

Prolaktin působí v těhotenství změny v prsní žláze a po porodu spouští kojení. Uvádí čerstvou matku do stavu bdělé pohotovosti. Právě tento hormon způsobuje, že žena potřeby dítěte dočasně bez potíží staví nad své vlastní.

Beta-endorfin: Přirozený tlumič bolesti

Beta-endorfin je tělu vlastní přirozený opiát, který je do těla vyplavován při stresu, svalovém vypětí, vzrušení a orgasmu. Jeho vlastnosti lze přirovnat k morfiu nebo heroinu, protože působí na stejné mozkové receptory. Během porodu napomáhá k uvolňování hormonu prolaktinu a zároveň působí na dozrávání plic dítěte.

Hladiny beta-endrofinů dosahují během porodu hodnoty zjištěné u sportovců během maximálního cvičení, kdy beta-endorfiny zvyšují toleranci k bolesti a tlumí imunitní systém. Při lékařsky nerušeném porodu se v ženském těle vyskytuje endorfin v množství až 30krát větším než obvykle. Přirozené endorfiny setrvávají v organismu matky i dítěte ještě dlouho po porodu a podílejí se na vzájemné náklonnosti matky a miminka.

Katecholaminy (Adrenalin): Hormony reakce na stres

Adrenalin je hormon, který se vyplavuje v tísňových situacích, hlavně v době, kdy jsme vystrašení, cítíme se být pozorováni a když je nám zima. Adrenalin brání vyplavování oxytocinu, což je zcela zásadní hormon k narození dítěte. Pokud se u jednoho z přítomných osob u porodu adrenalin vyplavuje, vysílá varovné signály, které ostatní přítomní vnímají.

Hladina mateřských katecholaminů postupně během porodu stoupá, vrcholu dosahuje těsně před přechodem první doby do druhé doby porodní, což stimuluje vypuzovací reflex. Ke konci porodu je vylučován noradrenalin, který umožňuje dítěti se v druhé době porodní přizpůsobit kyslíkové deprivaci a adrenalin, který v posledních minutách porodu podporuje zvýšení energie matky potřebné k vypuzení plodu.

V první době porodní je přítomnost adrenalinu v organismu vyloženě kontraproduktivní (a proto je nutné dělat vše proto, aby ho žena nevyplavovala z pocitu strachu nebo ohrožení), ve druhé době porodní je velmi žádoucí.

Faktory ovlivňující hormonální koktejl porodu

Celý tento přirozený hormonální koktejl se do těla vyplavuje pouze tehdy, pokud porod proběhne bez podání tišících léků, tedy zcela fyziologicky. To je úzce spojeno s vypnutím neokortexu, které umožňuje podkorovým centrům mozku pracovat naplno.

Pro plynulý a hladký průběh porodu potřebuje organismus ženy vysokou hladinu endogenního oxytocinu. Aby se mohl vyplavovat v hojné míře, potřebuje se rodící žena cítit uvolněná; potřebuje podporující, bezpečné, láskyplné prostředí. Prostředí, kde se může cítit tak, jak se cítí, když má chuť se milovat (také tehdy je vyplavován oxytocin ve vysoké míře).

Antagonistickým hormonem k oxytocinu je stresový hormon adrenalin. Jeho vysoká hladina znemožňuje vylučování oxytocinu a porod tak může být inhibován. Při vysoké hladině endogenního oxytocinu porod nerušeně běží. Cítí-li žena strach nebo je-li obklopena pro ni nepodporujícím až hostilním prostředím (což je zcela subjektivní pocit), její organismus se dostává do stresové reakce. Zvyšuje se hladina adrenalinu, v rámci reakce boj nebo útěk a tato stresová reakce u rodící ženy (zejména v časných fázích porodu) může způsobit zpomalení až inhibici porodu.

Proces, který vede ke spuštění porodní činnosti u ženy, je postupný a trvá až týdny před vlastním započetím děložní činnosti. Existují zpřesňující hypotézy a teorie o etiologii počátku porodu, ale celý komplex děje není ještě zcela probádán. Načasování porodu je spojeno s tzv. placentárními hodinami a s aktivitou fetálního mozku cestou osy ACTH a adrenalinu.

Pro jakoukoliv z intervencí během normálního porodu by měl existovat opodstatněný důvod a musí být předem jasně zřejmé, čeho chceme touto intervencí dosáhnout. Žena má právo rozhodnout o tom, zda budou navrhované intervence provedeny. Zbytečné zásahy do porodního procesu, které mají za cíl urychlení procesu, nebo u nich přesně nevíme, jak porodní proces ovlivní, jsou nedoporučené, protože mohou být pro matku, pro plod i pro další průběh porodu nebezpečné, protože významně zasahují do fyziologie porodního procesu.

tags: #hormon #spoustejici #porod