Potrat: Pochopení procesu a jeho dopadů

Přibližně pětina těhotenství končí samovolně, přičemž naprostá většina těchto ztrát se odehraje v prvním trimestru. Tato četnost raných ztrát může vést k tomu, že potrat je (zdravotníky i společností) vnímán jako rutinní, snadno zvládnutelná komplikace a přirozený způsob, jak se tělo vypořádává s neživotaschopným těhotenstvím. Tím ale zcela opomíjíme psychickou zátěž spojenou se ztrátou dítěte.

Prožívání této zkušenosti je velmi individuální. Pro některé ženy je spontánní potrat běžnou, byť nepříjemnou, záležitostí. V dřívějších dobách to mohli mít možná snazší. Když žena nedostala menstruaci, byla „v naději“. Pokud přišlo krvácení, už v naději nebyla. Pro mnoho žen ale jde o hlubokou a bolestivou ztrátu. O to bolestivější, že ji okolí často nerozpozná nebo zlehčuje. Navzdory všeobecně rozšířené představě nemá stáří těhotenství na míru pociťované ztráty velký vliv. Argumenty typu: „Vždyť to bylo na začátku, šlo jenom o shluk buněk, takže se nic strašného neděje,” v takových případech nefungují.

Běžné jsou pocity hněvu, izolace, smutku a šoku. Uvádí se, že až polovina žen zažívá nějakou formu depresivní poruchy a třetina pociťuje zvýšené příznaky úzkosti. „Co jsem měla udělat jinak? Podobně mučivým otázkám se vyhne málokterá žena. Pro ženu bývá ztráta nejen emocionální, ale prožila ji i fyzicky, na svém těle.

Emoční a psychické dopady potratu

Partner se naopak může cítit jako vnější element, který bolest spíše sleduje a je tu především proto, aby podpořil svou partnerku. V souvislosti s truchlením partnerů se mluví o takzvaném duálním modelu truchlení. V procesu vyrovnávání se s jakoukoli ztrátou nevědomě volíme ze dvou strategií.

Na ztrátu orientované truchlení

Tento styl se zaměřuje na samotnou ztrátu a prožívání souvisejících emocí. Vede k prožití bolesti a integraci ztráty do vlastní životní zkušenosti.

Na obnovu orientované truchlení

Tento styl se soustředí na navrácení životní harmonie a stability.

Ani jeden styl nelze přiřadit výhradně mužům, nebo ženám. Výzkumy ale ukazují, že ženy častěji inklinují k „na ztrátu orientovanému“ stylu - otevřeněji truchlí, mluví o svých emocích a vyhledávají podporu. Muži mají naopak blíže k „na obnovu orientovanému“ stylu - uzavírají se do sebe, soustředí se na činy, chtějí „něco dělat“ nebo „jít dál“.

Model také zdůrazňuje, že vyrovnávání se se ztrátou je proces, při kterém se pohybujeme mezi oběma těmito póly. Přestože je tato dynamika přirozená, různé podoby truchlení mohou být pro partnery matoucí i frustrující. Zatímco jeden potřebuje mluvit, druhý se uzavírá. Jeden hledá smysl, druhý praktické řešení. Jeden pláče, druhý koná. Jeden je více v bolesti, druhý v potřebě posunout se dál. V této nesouhře není nic patologického a nemusí ani ohrozit vztah, pokud si jsme vědomi, že „správný“ způsob truchlení neexistuje.

Potíž nastává ve chvíli, kdy se partneři navzájem začnou považovat za necitlivé nebo odpojené. Očekávají od druhého určitou reakci a tato očekávání často zůstávají nenaplněna. Žena se může cítit opuštěná nebo nepochopená, pokud partner nesdílí její smutek stejným způsobem. Partner se naopak může cítit ztracený, protože neví, jak pomoci, nebo má dojem, že jeho vlastní bolest není důležitá. Otevřená komunikace a uznání rozdílů mohou být cestou, jak se znovu spojit a být si vzájemnou oporou i v této křehké fázi.

Komunikace potratu s dětmi

Mluvit o potratu s dětmi, které už v rodině jsou, je velmi důležité. Vnímají mnohem víc, než si myslíme, a často poznají, že se něco děje. Pokud s nimi o problému nemluvíme, nezbyde jim než si vytvářet vlastní (často horší) scénáře. Navíc, když děti cítí, že se o těžkých věcech v rodině může mluvit, buduje to jejich důvěru a emoční bezpečí.

Jak mluvit s dětmi o potratu:

• Jednoduše a pravdivě: Používejte věku přiměřený jazyk.
• Mluvte otevřeně o svých emocích: Nemusíte být pro své dítě stále veselí. Je v pořádku, když děti vidí, že jste smutní.
• Ujistěte je, že nejsou viníky: Malé děti mají tendenci vztahovat věci na sebe - především emoce svých rodičů.
• Zachovejte jeho místo v rodině a životní rytmus: Možná budete truchlit týdny či měsíce. Vaše dítě si stále potřebuje hrát, běhat a smát se, jíst, pít, čistit si zuby, někdo ho musí večer uspat.

Ztráta nenarozeného dítěte a prarodiče

Prarodiče při ztrátě nenarozeného dítěte často truchlí dvojím způsobem. Jejich smutek je často přehlížený nebo zlehčovaný, protože společnost jim přisuzuje spíše roli opory než aktivních truchlících. Ztráta může také otevřít staré rány - vybaví se jim vlastní ztráty z minulosti, ať už potraty, úmrtí dětí nebo jiné bolestné události, o kterých třeba nikdy nemluvili. Pro některé je to vůbec poprvé, kdy si dovolí nebo dokáží o těchto událostech promluvit. V takových chvílích je důležité dát prostor i jejich emocím - uznat jejich vztah k nenarozenému dítěti a umožnit jim truchlit po svém.

Společenská reakce a sdílení zkušeností

Není výjimkou, že se zpráva dotkne i lidí, které známe spíše letmo. Mnoho rodičů popisuje zvláštní paradox: ranou ztrátu miminka prožívali jako velmi intimní událost, často s pocitem samoty až izolace. Ve chvíli, kdy se o své zkušenosti však rozhodli s někým promluvit, zjistili, kolik dalších lidí prošlo podobnou situací. Reakce okolí mohou být velmi podpůrné až léčivé, ale stejně tak neempatické a zraňující.

Typy potratů

Potrat lze rozdělit na dva hlavní typy: samovolný potrat a umělý potrat (interrupce).

Samovolný potrat

Samovolným potratem se rozumí situace, kdy dojde ke spontánnímu ukončení těhotenství do 22. týdne (poté už se hovoří o nitroděložním úmrtí plodu). Přibližně dvě z deseti těhotenství končí samovolným potratem, přičemž u některých ani ženy nevědí, že jím prošly.

Jak samovolný potrat probíhá?

Čím mladší těhotenství je, tím více samovolný potrat připomíná menstruaci. Objevuje se krvácení, bolesti v podbřišku, křeče. V pozdějších fázích těhotenství jsou tyto projevy silnější a můžou odcházet také části tkáně. Intenzitou krvácení i bolestivostí se samovolný potrat obvykle pohybuje někde mezi silnější menstruací a regulérním porodem. Je dobré být na něj připravena prakticky (například nepromokavé podložky), ale především by žena neměla být v jeho průběhu sama!

Příčiny samovolného potratu

Příčin, které způsobují samovolný potrat, je mnoho, přičemž se mohou objevovat na straně ženy nebo plodu.

• Příčiny potratu u ženy: endometrióza, tvar dělohy a její vady nebo také nepříznivý stav děložního hrdla, nádory dělohy, infekce, hormonální příčiny, prodělané otravy, popřípadě drogová závislost, onemocnění, jako jsou například poruchy štítné žlázy, poruchy srážlivosti krve, potíže po císařském řezu, kdy může nastat problém s uhnízděním vajíčka.
• Časté příčiny potratu na straně plodu: vývojová vada, metabolická vada.

Dalšími důvody jsou genetická onemocnění a poruchy, nerovnováha pohlavních hormonů, poruchy imunitního systému a žláz s vnitřní sekrecí, infekční a hematologická onemocnění, vrozené vady a anomálie dělohy a mnoho dalších.

Co po samovolném potratu následuje?

Po potratu lékař zkontroluje, zda se děložní dutina krvácením zcela vyčistila. Jestliže ano, není nutný žádný zákrok, ale bude ti doporučeno, abys nechala proběhnout jeden až dva menstruační cykly, než se budete znovu o miminko pokoušet. V opačném případě ti lékař řekne, jak se bude postupovat dál, přičemž nejspíš dojde na tzv. revizi, kyretáž neboli vyčištění dělohy v celkové narkóze na operačním sále. Bez ní by totiž vznikla nebezpečná infekce. Pokud jde o první samovolný potrat, pak lékař nebude přistupovat k žádným větším opatřením, protože potraty jsou bohužel velmi časté. Při opakování situace už jsou ale na místě detailnější vyšetření.

Žena, která se rozhodla pro spontánní potrat, by neměla vykazovat známky počínající infekce: teplotu, zapáchající výtok, bolesti břicha/dělohy, celkovou slabost, dušnost a bolesti svalů jako při viróze. Spontánní potrat je prožitkem až překvapivě podobným porodu. Dochází při něm k uvolnění hormonů, které napomáhají nejen uzdravování těla, ale přinášejí i pocit štěstí, lásky, klidu a propojení, podobně jako při porodu. Mnoho párů popisuje tuto zkušenost paradoxně jako krásný zážitek, který jim pomohl integrovat ztrátu miminka a celkově je obohatil.

Pokud žena s kyretáží nesouhlasí, je možné vyčkat na samovolný potrat. Rodině to dává prostor a čas ke zpracování ztráty v domácím bezpečném a známém prostředí. Většina párů má obavy ze samotného potratu, nejtěžší je ale obvykle čekání. Období než se “to” stane, umí být dlouhé, stresující a nese s sebou také mnoho ryze praktických výzev (například: Mohu se starším dítětem do bazénu? Co když se potrat spustí tam? Mohu vůbec chodit ven?).

Zamlklé těhotenství

Zamlklé těhotenství je samostatnou podkapitolou samovolného potratu. Jde o těhotenství, které normálně probíhá, až se náhle v určité fázi zastaví a jeho vývoj nepokračuje. K tomu může dojít ještě předtím, než u plodu začne srdeční akce, ale také až poté, nicméně obecně lze říci, že k zamlknutí těhotenství obvykle dochází v prvním trimestru. Ve většině případů tento typ potratu poznat nejde a přichází na něj gynekolog při běžné kontrole, kde se na ultrazvuku ukáže příliš malý plod bez srdeční akce. Organismus problém později rozpozná a snaží se těhotenství „zbavit“. Záleží ale, v jakém týdnu se těhotenství nachází, někdy musí lékaři přistoupit k revizi dutiny děložní, aby ji vyčistili. Některé ženy poznají, že jejich těhotenství zamlklo, a to tím, že jim přestaly těhotenské příznaky. Jde ovšem spíše o výjimky. Příčin zamlklého těhotenství může být celá řada. Jedněmi z těch nejčastějších jsou vyšší věk ženy a s ním spojené častější vady u embrya, infekce a dále také chyby při tvorbě placenty, která má během prvního trimestru přebrat zodpovědnost za vyživování plodu od žloutkového váčku. Méně obvyklé jsou potom potíže na straně ženy, mezi které patří myomy (nezhoubné nádory) v děloze, které mohou zapříčinit špatný vývoj placenty, která potom není schopná embryo dostatečně vyživovat.

Biochemické těhotenství

Při biochemickém těhotenství sice dojde k oplodnění vajíčka, ale nepodaří se mu uhnízdit v děloze, takže odchází s menstruací. Mnohdy si ženy ani neuvědomí, že se něco takového stalo, protože se domnívají, že se jim jen zpozdila menstruace nebo ji mají silnější než obvykle. Teoreticky však i v tomto případě jde o potrat.

Umělý potrat (interrupce)

Umělý potrat (tzv. interrupce) představuje ukončení těhotenství po předešlém souhlasu těhotné ženy, které se provádí chirurgickou nebo farmakologickou cestou.

Do kdy můžeš jít na interrupci?

V případě, že jsi pro umělý potrat naprosto rozhodnutá, jednej co nejrychleji. Zavolej svému gynekologovi, řekni mu, o co jde, a objednej se na co nejdřívější termín. Zákony České republiky umožňují umělý potrat následovně: Interrupci postavenou na tvém rozhodnutí lékař může provést jen do konce 12. týdne těhotenství. Pozdější umělý potrat (do 24. týdne těhotenství) lze provést jen ze zdravotních důvodů, mezi které patří závažné vady plodu a onemocnění ženy. O možnostech dalšího postupu v pozdějších fázích těhotenství ti poví lékař. V době zhruba okolo 14. a 15. týdne ještě lze provést chirurgický zákrok, ale později už je nutné vyvolat porod.

Druhy umělých potratů (interrupcí)

Chirurgická interrupce

Asi jsi už někdy slyšela pojem mininterrupce, která se v minulosti prováděla v těch nejrannějších týdnech těhotenství (zlomový byl 8. týden) a lišila se provedením. V současné době se už ale umělý potrat do 12. týdne těhotenství provádí vždy stejně, a to právě tím způsobem, jakým se dříve dělala miniinterrupce.

Jaký je postup chirurgické interrupce?

Během chirurgické interrupce tě zdravotní personál na operačním sále uvede do narkózy. Potom je chirurgicky odstraněn obsah děložní dutiny, což se provádí speciálním nástrojem, který připomíná trubičku, tzv. kyretou. Po třech až čtyřech hodinách budeš moci odejít, samozřejmě pokud se nevyskytnou nějaké zdravotní komplikace. Týden budeš dodržovat klidový režim, aby se tělo zregenerovalo. Vyloučeno není třeba poranění dělohy, zánět nebo poškození sliznice, a tak kdyby tě v následujících dnech cokoliv trápilo, raději kontaktuj lékaře. Pokud máš Rh faktor negativní, což se zjistí rozborem tvé krve, budou ti podány anti-D protilátky. Pokud by se tak nestalo, případné další těhotenství v budoucnu by se mohlo zkomplikovat. V minulosti poměrně časté komplikace, které vedly až k neplodnosti ženy, jsou dnes už díky pokroku medicíny eliminovány.

Farmakologická interrupce

Pokud zvolíš farmakologický postup přerušení těhotenství, spolkneš tabletu u lékaře z lůžkového oddělení a počkáš hodinu, zda se ti neudělá špatně. Potom můžeš odejít domů. Zpátky se vrátíš za 48 hodin. Dostaneš další tablety, které mají za úkol vyvolat potrat. Opět budeš muset asi hodinu počkat. Brzy začne obsah dělohy odcházet krvácením, které ti nejspíš bude připomínat silnou menstruaci. Za dva až čtyři týdny ti lékař zkontroluje, zda je vše v pořádku.

Farmakologická interrupce, které se někdy chybně říká chemická, je šetrnější, ale lze ji provést jen do konce 7. týdne těhotenství a v cca 7 % případů dochází k jejímu selhání. Po něm je nutné postupovat chirurgickým zákrokem. Někdy je zase krvácení po tzv. potratové pilulce tak silné, že ho musíš řešit s lékařem, který i v tomto případě musí přistoupit k chirurgickému řešení. Tzv. tabletka „po“ (postkoitální) není potratová tabletka, jen má zabránit početí. Jsi-li v době jejího užití už těhotná, tak potrat nezapříčiní.

Cena umělého potratu

V případě potratu na vlastní žádost interrupci hradíš sama. Cena se přitom pohybuje v rámci tisíců korun. U potratu ze zdravotních důvodů pojišťovna hradí chirurgický postup. Pokud ale zvolíš farmakologickou interrupci (tedy „potratovou pilulkou“), pak si ji musíš zaplatit sama, protože pojišťovny se na tomto postupu nepodílejí.

Bolí interrupce?

Určitá bolest interrupci určitě doprovází, přičemž se obvykle podobá bolesti silnější menstruace.

Opakované potraty a neplodnost

Žena může bohužel potratit i víckrát než jednou. Pokud se ale samovolné potraty opakují častěji, je potřeba začít hledat příčiny a podle nich navrhnout vhodnou léčbu. Páry, které o miminko přišly více než dvakrát, musí podstoupit podrobné laboratorní testy a genetické vyšetření, díky kterým lze zjistit, co potraty způsobuje. Více spontánních potratů totiž automaticky neznamená neplodnost nebo nemožnost pořídit si v budoucnu své vlastní dítě.

Řadě žen se podaří znovu otěhotnět krátce po něm, některé musejí mít více trpělivosti a další se musí spolehnout na pomoc lékařů a specialistů na asistovanou reprodukci. Zvláště po opakovaných samovolných potratech v raném těhotenství, které mohou být důsledkem genetických vad a abnormalit, je potřeba, aby pár navštívil odborníka a případně podstoupil doporučenou léčbu.

Potrat a umělé oplodnění

Mezi páry, kterým se nedaří otěhotnět přirozenou cestou a vyhledají léčbu neplodnosti, často koluje mýtus, že u umělého oplodnění je vyšší riziko samovolného potratu v raném těhotenství. To ale není tak úplně pravda. Po otěhotnění přirozenou cestou hrozí také riziko spontánního potratu v prvních týdnech těhotenství. Navíc po IVF cyklu je těhotenství velmi pečlivě sledováno a diagnostikováno a je tak možné riziku samovolného potratu předcházet. V rámci umělého oplodnění lze využít řady laboratorních metod, které podporují úspěšné spojení vajíčka se spermií i uchycení embrya na děložní sliznici.

Potrat: Další informace

Potrat je bezesporu jednou z nejtěžších situací, které tě mohou potkat, a to ať už mluvíme o samovolném ukončení těhotenství, nebo o rozhodování, zda na potrat jít. Potrat v jakékoliv podobě bývá psychicky náročnou situací.

Vyrovnání se s potratem

Ztráta miminka je psychicky náročná situace - ať už jde o zamlklé těhotenství, spontánní potrat, nutnost ukončit těhotenství interrupcí, mimoděložní těhotenství, nebo úmrtí miminka před narozením či krátce po něm. Je nám moc líto, jestli se tě některá z těchto událostí týká, a rádi bychom ti na následujících řádcích alespoň trochu pomohli. Proto se na nich dozvíš, jak se podle psycholožky s touto tragickou událostí co nejlépe vyrovnat.

tags: #citi #dite #potrat