Porozumění prvním signálům miminka
Děti se rodí se schopností vyjádřit několik druhů emocí včetně úzkosti a pohody. Když je umíme přečíst a řešit, významně to posílí pouto mezi dítětem a rodičem. Trvá i několik týdnů až měsíců, než se naučíte rozeznávat jednotlivé druhy pláče, i ten se totiž vyvíjí. Než se dítko naučí první slůvka, je pláč jediným způsobem jeho komunikace s vámi, proto ho neignorujte.
V první řadě se postarejte o běžné potřeby svého děťátka. Je nakrmené? Přebalené? Dopřáváte mu dostatečně svou teplou náruč? Pokud ano a stále pláče, je nutné hledat příčinu jinde. Po pár týdnech s miminkem už většina maminek rozezná pláč, který znamená akutní hlad, od pláče unaveného dítka.
Mimika a gesta jako komunikační nástroje
I ty nejmenší děti nám mohou mnohé říci mimikou. Problém je ale v tom, že to rodiče často přehlížejí. Měli byste vědět, že pokud od vás dítě odvrátí tvář, potřebuje pauzu od očního kontaktu s vámi. Někdy je neklidné, působí až nervózně a tvrdohlavě odvrátí hlavu. Začne si hrát s prsty na rukou a nohou nebo začne plakat. Tyto projevy můžeme vidět například ve chvíli, kdy se kolem jeho postýlky nebo kočárku nahromadí návštěva či známí, kteří chtějí děťátko vidět. Nebojte se upozornit na to, že děťátko se necítí dobře a chraňte ho před zbytečnými stresy tohoto druhu.
První skutečný úsměv můžete u svého miminka spatřit ve věku 6 až 8 týdnů. Brzy se však děťátko začne usmívat i v momentě, kdy se k němu přiblíží někdo blízký nebo když ho vezmete do náruče.
V době, kdy už děťátko otevírá dlaně, mohou sevřené pěstičky signalizovat hlad. Zkušené maminky už velmi dobře ví, že když si děťátko tře oči nebo uši, je unavené. Na pozoru se ale mějte v případě, když si dítko ouško chytá, je plačtivé a má zvýšenou teplotu. Může jít o zánět středního ucha.
Zvládání stresových situací a napodobování emocí
Šestinedělí? Pro malé děťátko jsou stresující i některé běžné situace a okolnosti (hlasité zvuky, jasné světlo, nečekaný dotek). Po tomto „zážitku“ je důležité děťátku vytvořit příjemné prostředí, podobné tomu, jaké mělo v děloze. To znamená tlumený zvuk, tlumené světlo a pocit teplého objetí, kterého dosáhneme například zavinutím.
Ve stejném věku také děti napodobují vaše výrazy, emoce, zejména překvapení, strach a smutek. Později začne na vaše výrazy reagovat i jinak. Například výraz úzkosti a strachu u maminky vyvolá úzkost i u něj a začne plakat. Důležité je uklidnit nejen jeho, ale především sebe. V případě, že jste z nějakého důvodu opravdu hodně vystresovaná, raději dítko na chvilku odložte do postýlky nebo svěřte jiné blízké osobě a odpočiňte si.
Problémy s hranicemi a nechtěnými doteky
Existují situace, kdy rodiče narážejí na problémy s respektováním osobních hranic, zejména ze strany příbuzných. Jeden z častých problémů se týká neohlášených návštěv a vstupu do soukromého prostoru. Pokud se například tchýně bez ohlášení vchází do bytu, i když je rodina právě v soukromé situaci, může to být velmi nepříjemné.
Dalším citlivým tématem jsou nechtěné polibky. Mnoho rodičů nesouhlasí s líbáním cizích dětí na ústa, a to ani od příbuzných. Obavy z přenosu bakterií a respektování osobního prostoru dítěte jsou na prvním místě. Pokud dítě dává ruce do pusy, je nevhodné mu tyto ruce líbat. V případě, že se dítěti nelíbí neustálé líbání, je důležité to respektovat a hledat způsoby, jak situaci řešit.
Někteří rodiče se potýkají i s tím, že jejich okolí nerespektuje doporučení ohledně manipulace s dítětem, například s jeho posazováním před dosažením potřebného věku. Je důležité trvat na svém a vysvětlovat, proč je to pro dítě nevhodné.
Hranice 3 - Jak si nastavit hranice, které budou druzí respektovat
Sexuální výchova od nejranějšího věku
Odborníci se shodují, že základy sexuální výchovy by mělo dítě získat v rodině. Rodiče mají jedinečnou příležitost předat informace týkající se zplození a narození svým dětem vhodným a citlivým způsobem. Prostřednictvím oboustranně otevřené komunikace se také posiluje vzájemný vztah a důvěra mezi rodičem a dítětem.
Již děti v batolecím věku začínají zkoumat svá těla včetně intimních partií. Je důležité nebránit jim v tom ani je netrestat, ale zhruba od věku dvou let je vést k tomu, že takové aktivity patří do soukromí.
Zhruba v období dvou až pěti let si děti začínají všímat rozdílů mezi chlapci a dívkami. V tomto věku jsou běžné i hry na „doktory“, které jsou výrazem dětské zvědavosti.
Pokud jsou rodiče otázkou potomka na téma zplození a narození zaskočeni, je možné rozhovor odložit a slíbit dítěti, že se k jeho otázce později vrátí. Důležité je vyvarovat se lhaní a mýtů, jako je například legenda o čápovi.
Již s nejmenšími dětmi na hranici batolecího a předškolního věku lze mluvit o tom, že tatínek má semínko a maminka vajíčko, jejichž spojením vzniká v maminčině bříšku nový život. Nejpozději před nástupem do školy by se dítě mělo setkat se základní informací o sexu, samozřejmě ve zjednodušené podobě.
Ke komunikaci na téma porodu lze použít různé publikace. Součástí sexuální výchovy by měla být také edukace ohledně těla a jeho privátních zón. Dítě by mělo být vedeno k tomu, že jen samo rozhoduje o tom, kdo se bude jeho těla dotýkat.
Respekt k soukromí a intimním hranicím
Nedílnou součástí komunikace s dítětem o intimních tématech je i otázka soukromí. Dítě by mělo vědět, že každý člověk má právo na své soukromí při hygieně, převlékání a podobně. Potřebu dítěte po soukromí bychom měli vždy respektovat.
Respekt k soukromí by měl být vzájemný. Stejně jako by rodiče neměli bez varování vtrhnout do dětského pokoje, tak i dítě by mělo vědět, že ložnice je privátním prostorem rodičů, kde se před vstupem klepe.
Pokud dojde k situaci, kdy dítě vstoupí do soukromého prostoru rodičů, je dobré pokusit se celou situaci zvládnout v klidu. Nejmenším dětem stačí odvést je zpátky do postýlky. Starším dětem lze v klidu vysvětlit, že takové aktivity dospělí lidé dělají, protože se mají rádi a jsou jim příjemné. Hlavním poselstvím by mělo být, že sex je aktem vzájemné lásky rodičů.
Možné projevy ADHD u dětí a jak na ně reagovat
Někteří rodiče se obávají, zda určité projevy jejich dítěte nejsou známkou poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD). Mezi tyto projevy může patřit:
- Nevnímání pokynů, opakování jedné věci i pětkrát.
- Nepřiměřené reakce na zvýšení hlasu, jako je křik nebo fyzická agrese (bouchnutí, kopnutí).
- Vydávání neustálých zvuků, hučení, „prdění“ pusou.
- Poskakování, pobíhání, vstávání od jídla.
- Potíže se soustředěním na činnost, která je nebaví.
- Vnitřní neklid, vrtění, „nekontrolovatelné“ pohyby.
Odborníci i zkušenější rodiče však často upozorňují, že mnohé z těchto projevů mohou být typické pro zdravé tříleté dítě, které zkoumá své hranice. Důležité je reagovat klidně a s pochopením.
Doporučení pro komunikaci s dítětem, které vás nevnímá:
- Přijďte k němu, dotkněte se ho, navázte oční kontakt.
- Klekněte si na jeho úroveň, chytněte ho za ruku a pak mu něco říkejte.
- Pokud je zabrané do hry, dejte mu čas dokončit činnost a pak ho vyzvěte k tomu, co potřebujete.
V případě agresivních reakcí je důležité s dítětem probrat, že to nemůže dělat, že může ublížit, že to bolí, a vysvětlit, jak by to mohlo udělat příště jinak. Důraz by měl být kladen na fyzický kontakt a uklidňující komunikaci, nikoli na trest.