Poporodní deprese: Příčiny, projevy a cesty k uzdravení

Začít po porodu nový život s pocitem štěstí, radosti a hrdosti je snem snad každé ženy. Uvedené pocity však nejsou u všech žen samozřejmostí. Výzkumy ukazují, že až čtyřicet procent žen po porodu trpí psychickými změnami a depresemi různého stupně.

Několik hodin po porodu se žena obvykle přirozeně v myšlenkách vrací k porodu a jeho průběhu. Porovnává reálný prožitek náročné situace se svým původním očekáváním. Porodní prožitek se vždy promítne do jejího sebehodnocení. Vyrovnává se s ukončeným těhotenstvím a s přijetím novorozence jako samostatné bytosti. Žena je obvykle v zajetí myšlenek na péči o dítě a otázek ohledně kompetencí s tím spojených.

V prvních hodinách a poporodních dnech je možno sledovat u velké části čerstvých šestinedělek radostnou až euforickou náladu. Žena cítí úlevu, že má porod za sebou a konečně má v náručí své dlouho očekávané dítě. Euforický stav však většinou nemá dlouhého trvání a bývá vystřídán zvýšenou citlivostí a úzkostnějším pohledem na svět. Žena si začíná uvědomovat realitu „všedních“ dní. Může být zaskočena faktem, že fantazie, která se změnila ve skutečnost, vyžaduje zodpovědnost, odříkání, stálou pohotovost a plné nasazení.

Pocity po porodu jsou umocněny nejen objektivním průběhem porodu, ale významně více subjektivním prožitkem ženy. V důsledku například nenaplněných představ o průběhu porodu či porodního traumatu může žena prožívat posttraumatickou stresovou reakci. Negativní dopad na pocity a prožívání ženy má také spánkový deficit a únava. Vliv zde může mít i to, zda žena a dítě spí spolu a ve vzájemné blízkosti a zda je/není spánek přerušován nejistotou o stav dítěte spícího v jiné místnosti.

Poporodní blues

Nejčastější formou psychických poporodních změn je poporodní blues. Tento stav se dotýká padesáti až osmdesáti procent žen v prvních poporodních dnech (3.-6. den po porodu). Poporodní blues se vyznačuje emocionální nestabilitou, náladovostí, podrážděností, úzkostnými epizodami, plačtivostí, zmateností, neklidem a někdy i pocity snížené sebeúcty a sebehodnoty. Také se mohou objevit somatické projevy, mezi které můžeme zařadit bolest hlavy, nechutenství, malátnost, palpitace a poruchy spánku. Poporodní blues většinou rychle odeznívá, a to obvykle do desátého dne po porodu.

Jako možné příčiny vzniku poporodního blues se uvádí souvislost s výše uvedenými biologickými příčinami, s partnerskou disharmonií, možné jsou i příčiny psychosexuální, neplánované nezpracované mateřství, deprese v anamnéze či traumatizující porod. Výskyt je častější u prvorodiček.

Poporodní deprese

Pokud psychika ženy po porodu doznává větších změn, které se nevrací k normálu, a naopak se prohlubují, je pravděpodobné, že se může jednat o psychické poruchy v poporodním období. Obecně je dělíme na poporodní depresi a poporodní psychózu.

Poporodní deprese je definována jako déletrvající zhoršení nálady různého stupně i délky trvání. V různém stupni závažnosti postihuje kolem 12-16 % žen v poporodním období. Poporodní deprese se může objevit kdykoliv v průběhu prvních šesti měsíců po porodu. Vrcholí obvykle cca 4 týdny po porodu, přičemž u 25-50 % žen trvá výše uvedených 6 měsíců.

Riziková období a projevy

Za nejrizikovější období pro rozvoj poporodní deprese je považován příchod domů z porodnice, kdy je žena zatížena péčí o dítě a domácností bez podpory a pomoci svého nejbližšího okolí a bez dostupné možnosti konzultace s odborníkem. Další rizikové období jsou dva až tři týdny po porodu, kdy již klesá euforický zájem bližší rodiny a klesá míra pomoci a podpory nové rodině.

Poporodní deprese se vyznačuje:

• Úzkostnými pocity
• Strachem ze samoty
• Pocity bezmoci a beznaděje
• Katastrofickými obavami z budoucnosti

Pocity smutku a úzkost mohou být tak silné, že dokáží narušit schopnost plnit běžné denní úkoly a postarat se o dítě i o sebe samotnou. Právě pocit neschopnosti milovat své dítě, potíže se dítěte dotýkat a pečovat o něj bývá jedním z jejích významných ukazatelů.

Typy poporodní deprese

Podle autorů Rohde a Dorna lze poporodní depresi dělit na tři typy: insuficientní, nutkavý a panický typ.

Dopad na dítě

Poporodní deprese samotná představuje také riziko pro vývoj dítěte, kdy matky s depresí mají tendenci na své děti méně reagovat, mluvit na ně a navazovat s nimi oční kontakt, méně se svých dětí dotýkají a méně se na ně smějí.

Příčiny a rizikové faktory

Neopomenutelným faktorem, který nejspíše také přispívá k rozvoji poporodní deprese, je kvalita výživy těhotné a kojící ženy. Mnohé studie ji dávají do souvislosti s nedostatečným příjmem zejména omega-3 mastných kyselin, vitaminu D, kyseliny listové, vitaminů B obecně, železa a vápníku. Proto kvalitní výživa ženy již v těhotenství by mohla sehrát preventivní úlohu, zvláště pokud má žena zatíženou anamnézu.

Poporodní depresí jsou více ohroženy ženy s poporodní anémií, což zase zpětně vede k podtržení preventivního významu výživy, ale také ke zpozornění u žen s velkou krevní ztrátou během porodu. Poporodní deprese může být spojena i s dysfunkcí štítné žlázy.

Mezi další rizikové faktory patří:

• Předchozí duševní onemocnění (deprese, úzkost)
• Těžké nebo komplikované těhotenství a porod
• Nedostatek podpory ze strany partnera, rodiny nebo okolí
• Nestabilní partnerské vztahy
• Finanční nebo existenční problémy
• Trauma nebo sexuální zneužívání v minulosti
• Hormonální změny a fyzické vyčerpání

Diagnostika a léčba

Pro posouzení poporodní deprese je doporučeno využívat speciálního standardizovaného dotazníku, tzv. Edinburskou škálu postnatální deprese.

Poporodní deprese vyžaduje vždy terapii. Mírnější až středně těžké formy deprese se léčí psychoterapeutickým přístupem a dalšími komplementárními metodami. V závažnějších případech může být nutná farmakologická léčba.

Farmakologická léčba spočívá v podávání antidepresiv, především v případech těžké poporodní deprese. Nevýhodou je, že účinná látka může pronikat do mateřského mléka, a tak pacientky nemohou kojit, i když existují i léky, které jsou kompatibilní s kojením.

Psychoterapie, ať už skupinová nebo individuální, je považována za nejvhodnější formu léčby, která může probíhat i několik měsíců. Pracuje s obnovením sil, poskytuje techniky na zvládání úzkosti, učí relaxaci a umění říkat si okolí o své potřeby. Pracuje s tělesnými prožitky a se sebepřijetím.

V ideálním případě by léčba měla být zahájena co nejdříve, v prekoncepční fázi s ohledem na plánované těhotenství a laktaci. U žen s rizikem rozvoje poporodní deprese se navyšuje profylaktická medikace užívaná během těhotenství hned po porodu s cílem předejít hospitalizaci a dlouhodobému oddělení od dítěte.

Pro podporu psychické pohody a jako doplňková opatření mohou pomoci:

• Nastavení realistických očekávání od mateřství.
• Otevřenost vůči vlastním pocitům a jejich sdílení s partnerem, rodinou nebo přáteli.
• Malé každodenní rituály, jako jsou procházky, cvičení na čerstvém vzduchu, teplá koupel, hluboké dýchání nebo jemná meditace.
• Rozumné stravování s dostatkem bílkovin, komplexních sacharidů a zdravých tuků.
• Dostatek spánku a odpočinku, i když je to náročné.
• Udržování sociálních kontaktů a vyhýbání se izolaci.

Poporodní psychóza

Nejzávažnější formou psychických poruch v šestinedělí je poporodní psychóza. Projeví se zpravidla již v prvním týdnu po porodu a objevuje se asi u jedné desetiny procenta žen v šestinedělí. Poporodní psychózu dělíme do tří skupin: amentní, manická, endogenní depresivní a schizofrenní forma.

Její léčba probíhá stejným způsobem jako u jiných psychotických onemocnění. Významnou roli zde sehrává prevence a případné včasné rozpoznání nástupu poporodní psychózy u rizikových žen, tzn. žen s pozitivní psychiatrickou anamnézou osobní či rodinnou, po obtížném či operativním porodu, s partnerskými problémy a tělesnými obtížemi po porodu.

Po pečlivém individuálním posouzení, vyhodnocení a zvážení situace je možné začít s podáváním psychofarmak hned po porodu. Laktační (správněji poporodní) psychóza je závažná, ale léčitelná duševní porucha. Nejčastěji se rozvíjí během prvních dnů až týdnů po porodu, a to zejména u žen, které se v minulosti léčily s bipolární afektivní poruchou či psychotickými poruchami, není to však pravidlem.

Mezi klinické příznaky poporodní psychózy patří:

• Snížená potřeba spánku, problémy s usnutím či udržením spánku
• Elevovaná nálada, emoční dysregulace
• Bludy, halucinace
• Zmatenost, podrážděnost
• Nadměrná mluvnost, společenskost
• Pocity přehlcení vlastními myšlenkami
• Pocity nezničitelnosti a bezedné energie
• Podezřívavost

Lidový název laktační psychóza vznikl z dřívějšího domnění, že je tento psychický stav ženy po porodu vyvolán kojením (laktace = produkce mateřského mléka).

Prognóza léčené poporodní psychózy je obecně velmi dobrá, ale cesta za uzdravením je dlouhá a náročná, často plná pocitů sníženého sebevědomí, viny, studu a deprese. Doba plné rekonvalescence může trvat až 12 měsíců.

Prevence a podpora

Pokud se léčíte s některou z psychických poruch, základem prevence rozvoje poporodní psychózy je plánování péče s ošetřujícím lékařem. Poporodní psychóza je vážný stav, je tedy vždy nutné jednat rychle, nebát se mluvit o svých pocitech a včas vyhledat odbornou konzultaci.

O pomoc můžete požádat:

• Blízké osoby
• Své gynekologa nebo praktického lékaře
• Psychiatra
• Krizové linky (např. Linka první psychické pomoci)

Odvaha řady matek pomáhá odtabuizovat téma psychických poporodních potíží. V některých porodnicích se již setkáte se screeningem příznaků. Je možno vyhledat svépomocné organizace, docházet do mateřských skupin, množí se otevřené výpovědi žen, které potíže prožily.

Humanitní psychika má jedinečnou schopnost regenerace.

tags: #vznik #usury #po #porodu