Situace, kdy prarodič nebo jiná blízká osoba ztratí možnost vídat nezletilé dítě, bývá pro všechny zúčastněné strany velmi bolestivá. Zákon však na tyto situace pamatuje a umožňuje blízkým osobám domáhat se kontaktu s dítětem, pokud je to pro něj důležité a v jeho nejlepším zájmu.
Rodičovská odpovědnost a právo na styk s dítětem
Primárně náleží rodičovská odpovědnost a s ní spojená práva a povinnosti k nezletilému dítěti jeho rodičům. Podle § 927 občanského zákoníku však mají právo stýkat se s dítětem i osoby jemu příbuzné, ať blízce či vzdáleně, stejně jako osoby dítěti společensky blízké, pokud k nim dítě má citový vztah, který není pouze přechodný. Důležitou podmínkou je, aby bylo zřejmé, že by nedostatek styku s těmito osobami pro dítě znamenal újmu.
Pro úspěšné domáhání se styku je nezbytné prokázat, že styk je v nejlepším zájmu dítěte. Zároveň je nutné doložit existenci dlouhodobého, nikoli pouze přechodného citového vztahu dítěte k dané osobě.
Postup při bránění styku s dítětem
Pokud rodič brání styku s dítětem a neformální způsoby domluvy selžou (např. domluva s rodiči, mediace), mohou prarodiče či jiné blízké osoby podat k soudu návrh na úpravu styku. Klíčovým prvkem při rozhodování soudu bývá vyjádření samotného dítěte a případný znalecký posudek, který hodnotí povahu jejich vzájemného vztahu.
Újma pro dítě může vzniknout již tím, že má o kontakt zájem, ale je mu v něm bráněno, nebo tehdy, když tato blízká osoba pozitivně ovlivňuje jeho vývoj. Je však nutné respektovat, že rozsah styku jiných osob (včetně prarodičů) nesmí převýšit ani se vyrovnat rozsahu styku rodičů, zejména pokud rodiče s širší úpravou nesouhlasí.
Zohlednění nejlepšího zájmu dítěte
Při posuzování nejlepšího zájmu dítěte je třeba zohlednit případné konflikty mezi rodiči a příbuznými. V případě konfliktu pouze jednoho z rodičů s prarodiči (či jinými příbuznými), kteří jsou příbuzní druhému rodiči, soud vychází především z postojů a vztahů druhého rodiče.
Statistiky ukazují, že rozvody a rozchody rodičů představují pro děti zátěžovou situaci. V roce 2014 se v České republice rozvedlo 26,8 tisíce manželství, přičemž 57 % z nich se týkalo nezletilých dětí. To znamená, že 23,1 tisíce dětí zažilo radikální změnu ve svém životě a rozpad rodiny.
Přes snahu odborníků a osvětu o tom, jak by se dospělí měli chovat při rozchodu, aby děti nebyly zasaženy, konzultanti na Lince bezpečí denně hovoří s dětmi, které se trápí rozchodem rodičů. V některých případech se dítě stává prostředkem nebo loutkou ve hře o moc a pravdu, čímž se jeho vlastní potřeby a zájem zcela ztrácejí.
Rozvod jinak - jak neublížit dětem (ani sobě) #1 - Rozvod očima dítěte
Předběžné opatření jako dočasné řešení
V případě sporů a nemožnosti rychlé dohody o péči o děti může být řešením předběžné opatření. Tento nástroj slouží k dočasné úpravě styku dítěte s jedním z rodičů, dokud soud nerozhodne ve věci samé. Návrh na předběžné opatření musí být konkrétní, věcný a doložený.
Soud rozhoduje o předběžném opatření bezodkladně, obvykle do 7 dnů od podání návrhu. Je důležité si uvědomit, že předběžné opatření je pouze dočasným řešením. Soud později rozhodne ve věci samé - o trvalé úpravě péče nebo styku s dítětem.
Právní úprava a nejlepší zájem dítěte
Právní normy definují zájem dítěte obecně, ale jeho konkrétní vymezení často spadá do kompetence soudů. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůrazňuje význam nejlepšího zájmu dítěte a snaží se jej více konkretizovat. Základním principem je právo dítěte na výchovu oběma rodičům a právo dítěte sdělit svůj názor na věci, které se ho přímo dotýkají. Dítě starší 12 let má právo se k těmto věcem vyjádřit a soud má povinnost jeho názor slyšet a do určité míry respektovat.
Z psychologického hlediska lze nejlepší zájem dítěte vnímat jako soubor jeho přání vztahujících se k situaci, která ho může ovlivnit v budoucím vývoji. Je však důležité si uvědomit, že přání dítěte mohou být ovlivněna vnějšími faktory a tlakem rodičů.
Role Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD)
V případech sporů rodičů o výchovu dítěte se do řešení zapojuje Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Jeho úkolem je chránit nejlepší zájem dítěte a působit jako nezávislý pozorovatel soudu. Rodiče si však často nesprávně vykládají roli OSPOD jako obhajobu názorů jednoho z rodičů.
OSPOD by měl být nápomocen jako prostředník dohody rodičů, přičemž se má zaměřovat na pocity a vývoj dítěte, nikoliv na pocity rodičů. Sociální pracovník by měl rodičům vysvětlovat důležitost dohody pro dítě a snažit se zjistit jeho názor, očištěný od vlivu rodičů.
Vnitrostátní únos dítěte
Vnitrostátní únos dítěte představuje situaci, kdy jeden rodič proti vůli druhého rodiče přemístí dítě z místa jeho původního bydliště s úmyslem se trvale přestěhovat. Ačkoliv se nejedná o trestný čin, dochází k porušení zákonných povinností a překročení oprávnění rodičovské odpovědnosti.
V případě protiprávního přemístění dítěte je klíčové jednat rychle a podat návrh na vydání předběžného opatření, kterým se rodič domáhá navrácení dítěte do původního bydliště. Soudy se v těchto případech snaží zohlednit potřeby, zájmy a poměry všech zúčastněných, včetně zájmů rodiče, který dítě přestěhoval.
Povinnosti a práva prarodičů
Prarodiče mají právo stýkat se s vnoučetem, pokud mezi nimi a dítětem existuje skutečný citový vztah a pokud by přerušení kontaktu bylo pro dítě na újmu. Nejde však o automatické právo na návštěvy. Soud vždy zkoumá nejlepší zájem dítěte, dosavadní vztahy, schopnost prarodiče respektovat rodiče a možnost řešení sporu dohodou.
Kromě práva na styk mají prarodiče i povinnosti, včetně vyživovací povinnosti, která nastupuje ve chvíli, kdy by rodiče nebyli schopni dítě živit. V případě soudně rozhodnutého styku s vnoučetem vyplývají pro prarodiče další povinnosti z rozsudku, například informovat rodiče o zranění dítěte nebo včas sdělit nemožnost jeho převzetí.
Nejčastější chybou při řešení sporů je emotivní vedení sporu bez důkazů. Doporučuje se nejprve zkusit dohodu, poté písemnou výzvu, mediaci nebo zapojení OSPOD.
