Čtení celých genomů nejrůznějších organismů je v plném proudu a nejinak je tomu i mezi obratlovci. A přece je jedna obratlovčí skupina, které se genomika donedávna vyhýbala, a to žraloci. Pravda, jedna paryba osekvenována byla: chimérovka tasmánská (Callorhinchus milii). Nicméně ta byla vybraná na základě toho, že vlastní jeden z nejmenších genomů mezi parybami, což dává tušit, že nám mnoho o žralocích a jejich evoluční historii neřekne. Například kompletně postrádá jednu sadu Hox genů (Hox C), tedy genů, které určují identitu segmentů vyvíjejícího se embrya a jsou naprosto zásadní pro jeho správný vývoj. Situaci se rozhodli zlepšit vědci z japonského RIKEN a několika dalších pracovišť, kteří kompletně osekvenovali tři žraločí druhy, konkrétně žralůčka skvrnitého (Chiloscyllium punctatum), máčku torazame (Scyliorhinus torazame) a žraloka obrovského (Rhincodon typus). Ukázalo se, že žraloci nejsou jen živoucí fosilie, ale že skutečně i na genové úrovni probíhá jejich evoluce pomaleji. Nově získané informace nám pomáhají lépe pochopit i naši vlastní evoluci. Byly například nalezeny pozůstatky oněch genů Hox C, takže nyní už víme, že paryby se jich během své evoluce postupně zbavily. Na druhé straně u mnoha genů, kde se jedna kopie vyskytuje u nás a druhá u ryb, si žraloci ponechali obě. Zjistilo se též, že mají srovnatelnou sadu genů nutných pro diverzifikaci nervových buněk i kódujících tytéž hormony, které u nás řídí homeostázi nebo rozmnožování. To jen ukazuje, jak staré toto neurohumorální řízení je i jak hodně nám jsou žraloci podobní.
Genomika žraloků a jejich evoluční odkaz
Pokud se podíváme na podíl unikátních genů pro jednotlivé linie (tj. Jak vidno, žraloci nás pojí s našimi strunovčími prapředky. Mají ale i něco unikátního krom výše zmíněné redukce v Hox genech, a to až neuvěřitelně vysoký podíl různých (proteiny) nekódujících sekvencí, zvláště tzv. repetitivních elementů (tj. sekvencí, které jsou volně pomnoženy přes celý genom). Že nekódují bílkovinu, ale rozhodně neznamená, že jsou bez funkce. Může nás tedy potěšit, že větší část z nich sdílejí opět s námi, čtvernožci, a ne s rybami. S tou funkcí to však bude ještě těžké.
Žraloci žijí v mořích přes 400 milionů let. Lidé v době nesrovnatelně kratší zavinili globální problémy, které mohou vyústit v zánik naší civilizace. Neodsuzujme druh jen pro iracionální mrazení, které někteří z nás zažívají při pouhém vyslovení jeho jména. Jen pokud bude žít predátor, přežije i jeho kořist.
Populační dynamika, migrace a ekologie
Ekologové se zaměřili na studium žraločích populací na korálovém útesu. Zjistili, že žralok jako vrcholový predátor má zcela zásadní vliv na celý ekosystém. Když vymizí žralok, má to na celý útes drtivé účinky. Žraloci používají světelné meče - existence hlubokomořských žraloků byla až donedávna záhadou i pro mořské biology. Teď se však i o nich dozvídáme čím dál víc. Některé druhy mají bioluminiscenční orgány umístěné na ostrých trnech, které ve věčné tmě oceánského dna výrazně září, aby tato světla odradila silnější predátory.
Žralok velrybí a jeho neuvěřitelné rozmnožování
Žralok velrybí (Rhincodon typus), který dorůstá délky 13 metrů, je největším žijícím zástupcem žraloků. Žije v tropických vodách, živí se planktonem a samice jsou vejcoživorodé. U tohoto typu rozmnožování se vajíčka vyvíjejí v těle matky a líhnou se těsně před porodem nebo v jeho průběhu. Žralok velrybí může v jednom vrhu porodit až 300 půlmetrových mláďat. V děloze jediné ulovené samice se nacházelo 304 embryí v různém stádiu vývoje - od těch ve vajíčkách, která byla na počátku vývoje, až po mláďata, která by se zanedlouho narodila. Genetické testy paternity ukázaly, že všechna mláďata - i když se nacházela v tak odlišných fázích vývoje - mají stejného otce. To znamená, že samice zřejmě dokážou ve svém těle uchovávat spermie a že jim sperma z jednoho páření vystačí na několik vrhů mláďat.
Praktické poznatky a zajímavosti z výzkumu
Nově objevené poznatky nám pomáhají lépe pochopit evoluci člověka i dalších obratlovců. Zajímavé je, že žraloci si často ponechali oba chromozomální kopie genů, které u člověka a ryb mohou představovat jen jednu aktivní kopii. Nebo že obrovský podíl nekódujících sekvencí v jejich geno-mu je unikátní a vyvolává otázky o regulaci génů a o využití těchto prvků v evoluci.
Žraloci v kultuře a médiích
Žraloci bývají často zobrazováni jako predátoři číslo jedna. Ve skutečnosti však jejich role v ekosystémech i v lidské kultuře bývá složitější. V bohatství příběhů z posledních let se objevují momenty, kdy žraloci demonstrují inteligenci, učenlivost a adaptabilitu, stejně jako schopnost ovlivňovat lidské chování a ochranu mořských ekosystémů.
Návštěvy oceánu a osobní zážitky z pozorování
V dokumentárních reportážích a popisech potápění s žraloky se často objevují momenty, které ukazují, jak vyrovnaní mohou být tito tvorové s predátorskou historií lidstva. Příběhy z vědeckých expedic a potápěčských zážitků bývají plné napětí, respektu k oceánu a touhy porozumět této starobylé skupině tvorů, která sdílí s člověkem miliony let evoluce.
