Ačkoliv pro to neexistují hmatatelné důkazy, někteří antropologové se domnívají, že v každém sociálním společenství existovala žena, která pomáhala ostatním v jejich těžké hodince. Nejstarší doklad o vedení porodu je asi čtyři tisíce let starý sumerský text shrnující základní informace o těhotenství, porodu, o smrti novorozenců a matek. Právě z období antického Říma pochází první doložený ženský lékař, dnes považovaný za zakladatele gynekologie a porodnictví: Sórán z Efesu (98-138 n. l.) ve své dvojdílné učebnici Gynoikeia popsal menstruaci, stádia gestace, nejrůznější způsoby extrakce plodů včetně abortivních postupů, pozornost věnoval péči o novorozence a nevynechal ani několik antikoncepčních metod.
V uplynulých staletích se porodnictví vyvíjelo v několika klíčových odpovědích na měnící se společenské a vědecké podmínky. S obdobím starého Říma je spjata také významná porodnická metoda zvaná císařský řez, dnes často mylně spojovaná s římským císařem Juliem Caesarem, který se měl narodit tímto způsobem. Výraz sectio caesarena, poprvé doložený v encyklopedii Historia naturalis Plinia Staršího (23-79 n. l.), je odvozen od latinského slovesa caedere - rozřezat či ukrojit.
V raném středověku se Evropa potýkala s úpadkem medicíny a s tím i porodnictví. Nejen hygiena mizela, ale i anatomické znalosti byly zapomenuty ve víru válečných konfliktů. Především začalo být středověké lékařství silně ovlivněno dogmaty postupně sílícího křesťanství. Krvavé zákroky na lidském těle, porody nevyjímaje, nespadaly pro možné spojení s ďáblem do kompetence lékařů, nýbrž ranhojičů. Ti se často rekrutovali z řad holičů, přikladačů pijavic či bradýřů. Prizma předsudků a pověr učinilo život ženy obtížnější, než tomu bylo ve starověku, neboť na fyziologické procesy ženského těla se v křesťanské společnosti nahlíželo jako na cosi vrcholně nečistého, jako nevyhnutelný trest za hřích pramáti Evy.
Celou problematiku v zásadě vystihovalo Mojžíšovo sdělení lidskému pokolení o tom, že ženy budou své syny rodit v bolestech a utrpení, a za ideál se považovalo neposkvrněné početí Panny Marie. Středověké porodní báby, zvané též báby pupkořezné, neměly žádné formální vzdělání. Nejstarší česká písemná zmínka o porodní babce pochází z roku 1178 z popisu narození českého šlechtice Hroznaty Teplického, později blahoslaveného papežem Lvem XIII. V této době ještě přítomnost porodní báby u porodu nebyla běžnou záležitostí a děti na svět často přicházely pouze za pomoci ženských příbuzných rodičky, neboť mužům (i lékařům) byl vstup k porodu zakázán.
Hlavní proměny nastaly až v 15. a 16. století, kdy došlo k rozšíření bábitství a k postupnému zavedení standardů a praxí. Do obvyklé pracovní náplně porodní báby spadalo široké spektrum činností od výživového poradenství v době těhotenství až po očistu právě narozeného dítěte. Ve středověku ženy rodily vsedě, v posteli či v lepším případě v porodních židlích. Nebyl znám nástřih hráze, neexistovaly porodnické kleště ani jiné prostředky k rychlému ukončení komplikovaného porodu. Pokud plod zemřel v porodních cestách a matka nepodlehla krvácení či otravě, snažily se porodní báby vyjmout mrtvé tělíčko pomocí nálevů a napařování.
Osmnácté století přineslo pro obor porodnictví množství změn. V roce 1745 pozvala císařovna Marie Terezie do Vídně leidenského osvícence Gerharda van Swietena a pověřila ho reorganizací zdravotnictví a lékařského vzdělávání po západním vzoru. Výsledkem Swietenovy práce bylo v roce 1747 vydání dekretu, ukládajícího porodním bábám účastnit se pitev a získat tak znalosti o anatomii ženského těla. Zdravotní řád z 24. Porodní babky se účastnily přednášek, musely absolvovat praxi v nemocnici, procházely zkouškami před krajským ranhojičem a musely povinně nosit oficiální odznak.
Nařízení císaře Josefa II. Zejména šlechtičny však v této době začínaly od využívání služeb porodních bab postupně upouštět a ke svým porodům zvali tak zvané akušéry. Jednalo se převážně o specializované chirurgy, jejichž název se odvozoval od francouzského slovesa accoucher - rodit se. Porodnické ústavy se ve střední Evropě začaly rozvíjet až v 19. století. Dalo by se čekat, že se porod ve specializovaném prostředí a pod dohledem lékařů stane bezpečnější záležitostí - že přinese významný pokles novorozenecké úmrtnosti a ubyde i úmrtí rodiček. Ale opak byl pravdou. Teprve po roce 1847, kdy si lékaři na podnět Ignaze Semmelweise začali ruce a nástroje desinfikovat v chlorovém vápně, poklesla úmrtnost rodiček v ústavech na pouhé jedno procento.
Éra třicetiletého pokroku ve vědách přišla s Louisem Pasteurem a Robertem Kopchem. První český porodnický ústav vznikl v Apolinářské ulici v Praze; stavba začala v roce 1867 a do provozu byl uveden v roce 1875. Dne 28. TIP: Budeš rodit v utrpení! V době otevření disponovala nemocnice 367 lůžky na mnoha odděleních. Porodnické oddělení poskytovalo péči ve třech úrovních kvality, nejnižší byla zdarma pro chudé ženy. Do konce druhé světové války na našem území fungovalo šestnáct porodnických ústavů, v roce 1951 už jich bylo sto třicet.
Pro srovnání, nejstarší porodnice v Evropě a zároveň na světě byla postavena v polovině 18. století v irském Dublinu. Nejstarší ženské povolání bylo porodní babictví. Porod byl brán jako normální součást života ženy, a proto se porodnictví věnovaly od pravěku zkušené ženy, tedy porodní báby. Ty se dostaly od dob Josefa II. (2. polovina 18. století) pod státní kontrolu, musely chodit na školení a skládat zkoušky. Vždyť ještě v 18. století končil každý 77. porod smrtí rodičky a o novorozenecké úmrtnosti z tehdejší doby neexistují věrohodná data.
- Na počátku 19. století začínají porody probíhat také v ústavech pod dozorem a za vedení lékařů. Mateřská úmrtnost při nich však byla zpočátku větší než při porodech v domácnosti. V porodnicích tehdy vládly neutěšené hygienické poměry, lékaři a medici přicházeli z pitev rovnou k porodům bez jakékoli dezinfekce rukou. Až díky I. P. Semmelweisovi se začalo v roce 1847 užívat k dezinfekci rukou mytí v chlorovém vápně. Zásluhou tohoto opatření klesla úmrtnost matek v ústavech z 18% na 1%!
- Ve 20. století bylo porodnictví u nás již na velmi dobré úrovni; vznikl nový obor - anesteziologie. Průlomem byl příchod ultrazvuku a monitorů srdečního ozvučení plodu. První klinický přístroj pro USG získala naše klinika v 70. letech.
Počátek moderního porodnictví zahrnuje i etické a sociální změny - muži začali mít větší roli u porodu, porodní báby získaly formální vzdělání, a stát postupně reguloval tuto profesi. V 19. století vznikly první systémy odborného vzdělávání a zkoušky. Muži u porodu byli z počátku tabu; jejich zapojení bylo tehdy vnímáno jako ohrožení ctnosti. Do poloviny 19. století tedy dominovaly ženy - porodní báby - a teprve s rozvojem lékařské profese se stalo běžným zapojení mužů a lékařů do porodu.
Dalším významným tématem moderní porodní praxe byla bezpečnost a kvalita péče. Došlo ke zlepšení hygieny, sterilizace nástrojů, zavedly se postupy jako prédezinfekce a včasná intervence. Dnešní doba přináší širokou nabídku porodnických inovací i možností volby prostředí porodu, ačkoliv základní principy zůstávají stejné: ohleduplná péče, rychlá reakce na komplikace a respekt k volbě rodiček.
Autobiografické svědectví lékařky z poloviny 20. století ukazuje intenzitu změn: od období, kdy lůžka byly sdílené, až po moderní pohodlná oddělení a možnost mít novorozence u sebe na pokoji. Zkušenosti ukazují, že rozhodování o způsobu porodu a přítomnosti doprovodu je dodnes klíčové pro komfort rodiček a bezpečí dítěte.
V současnosti je patrný posun k individualizaci porodních plánů: porodnice soutěží nejen kvalitou péče, ale i nabídkou "zážitek" a různými alternativními metodami. Nicméně revoluce v porodnictví nebyla jen o technologiích; byla to postupná transformace role žen a odborníků, spolupráce mezi báby, lékaři a novými medicínskými disciplinami, která umožnila snížit mateřskou i novorozeneckou úmrtnost a zlepšit péči o matku a dítě.
Vizuální shrnutí moderního vývoje zahrnuje klíčové milníky:
- zavedení dezinfekce rukou a čistoty nástrojů po 1847
- rozvoj anesteziologie a resuscitace po druhé světové válce
- zavedení ultrazvuku a kardiotokografického sledování
- zlepšení péče o novorozence a transfuzní služby
- instalace moderních novorozeneckých center a monitory
V závěru je zřetelná potřeba vyváženého postoje: i když technologie a bezpečná péče výrazně posunuly možnosti porodnické praxe, důležitost lidského a profesionálního přístupu zůstává nezměněna. Ačkoli názory na „přirozené“ porody bez lékařského dohledu stále rezonují u některých částí společnosti, zkušenosti z minulosti a současnosti dokazují, že minuty rozhodují o životě matky i dítěte a že moderní porodnická infrastruktura může včasně zasáhnout stejně tak, jako i nadále podporovat volby rodiček.
Rodit a přežít: Světové dějiny porodnictví
Autor: MUDr. Praha - S klesajícím počtem porodů se české porodnice pouštějí do stále odvážnějších inovací, jak budoucí maminky zaujmout. Zatímco ještě nedávno stačilo nabídnout porod do vody nebo v přítmí s relaxační hudbou, dnes už porodní plány připomínají spíš katalog zážitků. Porodnice mezi sebou začínají soupeřit nejen kvalitou péče, ale i originalitou zážitku. A právě v této atmosféře se z archivů medicínské historie vrací nápad, který vznikl už v 60. Tehdy vědci řešili otázku, jak by probíhal porod ve stavu beztíže. Jedním z návrhů bylo využití odstředivé síly - tedy vytvořit umělou gravitaci pomocí rotace. Maminka je při tomto typu porodu pohodlně připoutána na speciální rotační stůl, který se postupně roztočí. Odstředivá síla pak pomáhá miminku na svět. Největší nadšení ale vzbuzuje detail, který odborníci označují za geniální. Jakmile je miminko na světě, hlavičkou jemně narazí do malého zvonečku umístěného na konci dráhy. Ten se rozezní a okamžitě dá všem vědět, že porod proběhl úspěšně. Podle některých hlasů by tato metoda mohla najít uplatnění i v budoucích vesmírných misích. Dnes je totiž 1. dubna. I když u nás v NCPK nefandíme kolotočům ani odstředivé síle, v jednom máme jasno: poklad, který se v pupečníkové krvi skrývá, stojí za to uchovat - a to i bez zvonečku.
Princip: Žena je připoutána k otočnému stolu, který se začne točit vysokou rychlostí. Historie: Tento bizarní koncept si nechali v roce 1965 patentovat manželé George a Charlotte Blonsky. Realita: I když získali patent, zařízení se nikdy v praxi nepoužívalo. Poranění a roztržení hráze patří podle lékařů k nejčastějším druhům porodního poranění. Závažné případy je pak nutné řešit dokonce pod celkovou narkózou. Díky vědcům z Výzkumného centra NTC Západočeské univerzity v Plzni (ZČU) bude možné rizika těchto komplikací včas odhalit a předejít jim. „Poranění hráze během porodu je poměrně časté, zejména u prvního porodu.“
„V poporodním období mohou poranění přinášet bolest, nepohodlí nebo celkové oslabení svalů pánevního dna. Právě těmto komplikacím by porodníci díky projektu PELVITRACK mohli v budoucnu předcházet.“ Infračervenými technologiemi se v NTC zabýváme více než 20 let. Zpočátku jsme se soustředili především na jejich využití v průmyslu. V posledních letech se ale jejich potenciál stále více ukazuje také v oblasti medicíny a bezpečnostních aplikací, kam naši pozornost nasměrovala pandemie covidu. Objev altermagnetismu, na jehož potvrzení se podíleli plzeňští výzkumníci, byl zařazen mezi letošní největší vědecké události ve fyzice.