Prenatální komunikace: jak naladit vztah matky a dítěte během těhotenství a ovlivnit jeho vývoj

Akcent článku spočívá na prenatální komunikaci a jejím vlivu na vztah mezi matkou a nenarozeným dítětem, na psychologické a fyziologické dopady a na praktické postupy, jak s miminkem navázat kontakt už v bříšku.

Co je prenatální komunikace a proč na ni záleží

Prenatální komunikace je jakýkoli kontakt matky se svým nenarozeným dítětem. I když to zní podivně, ve skutečnosti se pod tímto termínem skrývá třeba i takové obyčejné pohlazení po bříšku. Toto pouto je pevně svázáno už v okamžiku početí a trvá celé těhotenství. Co všechno tedy je ona prenatální komunikace? V podstatě všechno, co zvenčí maminka vyšle do bříška k miminku, ho nějakým způsobem ovlivní. Toto všechno má na dítě větší či menší vliv.

Typy komunikace mezi matkou a plodem

Thomas Verny rozlišuje 3 druhy komunikace mezi matkou a plodem. Fyziologický způsob komunikace, který zprostředkovává krev procházející placentou. V ní mohou být obsažené různé látky například krevní cukr či adrenalin, které putují z mateřského organismu do organismu plodu. Smyslová komunikace. Plod reaguje na některé smyslové podněty: například masírování břicha, změnu polohy či mateřský hlas. Pohybová aktivita je v zásadě jedinou možností plodu, jak vyjádřit svou nelibost. Emocionální a racionální postoj matky k plodu. Jeho komunikační význam spočívá v tom, že matka na plod soustředí svou pozornost, uvažuje o něm, prožívá určitým způsobem jeho existenci.

Jak navázat spojení s miminkem

Jak navázat spojení? Představte si telefonní hovor bez mobilu v ruce. Vytáčíte číslo na velmi jemné pocitové úrovni pomoci vnitřního hlasu a vizualizujete si dítě uvnitř dělohy. Každá žena si může najít svůj způsob spojení. Jedno je jisté, ladíte se na miminko. Můžete meditovat, zpívat miminku nebo mu povídat pohádku, kreslit automatickou kresbou, nebo si hladit bříško a přitom si představovat, jak spolu ležíte v posteli a kojíte jej, venku zpívají ptáci a vzduch voní po kytkách, co rostou v zahradě. Můžete si vizualizovat, jak děťátko hladíte uvnitř své dělohy. V tu chvíli se necháte vést jen svými pocity, jste relaxovaná, uvolněná a máte čas jen pro sebe a miminko. A to je ta chvíle, kdy miminko zvedá pomyslné sluchátko a začíná vám odpovídat. Jste v teď velmi intuitivní!

Když se vám několikrát podaří vědomě napojit na miminko tímto způsobem, bude se vám nyní častěji stávat, že bude samo vyhledávat spojení. Například pojedete sama v autě a z ničeho nic si uvědomíte, že s ním promlouváte nahlas. Nebo budete plnit pračku a zavadíte o své bříško rukou a najednou si uvědomíte, že za chvilku spočine ve vaší náruči. Přistane Vám na mysl, jak moc se na něj těšíte a přitom zrovna platíte u pokladny. I toto jsou způsoby komunikace s miminkem. Děťátko Vám ale také může oznamovat, že se mu něco nelíbí třeba těhotenskou nevolností, pořádnými kopanci, nebo škytavkou, apod.

Fyziologické a psychické dopady

Ač to možná na začátku mého článku znělo trošku ezotericky, je vědecky dokázáno, že prenatální komunikace je nejen možná, ale že vzájemná interakce obohacuje jak matku, tak dítě, podmiňuje jeho zdravý vývoj a spokojený růst v děloze. Podle Thomase R. Vernyho může na osobnosti ještě nenarozeného dítěte zanechat stopy úzkostné a záporné citové ladění matky. Naopak kladné emoční naladění matky, těšení se na dítě a pocit jistoty mohou významně přispět ke zdravému psychickému a osobnostnímu vývoji člověka. Je také důležité dodat, že citové naladění matky má vliv na fyziologický vývoj plodu. Pokud se matka ocitne v emočním napětí, stresové hormony prochází placentou do dítěte, jehož srdeční tep se zvyšuje z 120 na až 140 úderů za minutu. Aby mohl plod zareagovat, napíná pánvi a souvisí to s krevním oběhem placenty. Dlouhodobý stres tedy může mít následky na kyčle, kýlu či srdce novorozence.

Ač to zní ezotericky, prenatální komunikace má podle výzkumů vzájemné obohacení matky i dítěte a přispívá k jejich zdravému vývoji. Americký prenatální psycholog David Chamberlain systematicky zkoumal mnoho párů v hypnóze a zjistil, že nenarozené dítě už disponuje vědomím sebe sama i okolního prostředí; dokáže uchovat zážitky a pocity z prenatálního období a ty jej ovlivňují v průběhu života.

Praktické tipy pro komunikaci s miminkem během těhotenství

Jak navázat spojení? Představte si telefonní hovor bez mobilu v ruce; vizualizujte si dítě a komunikujte s ním jemně a pravidelně. Každá žena si může najít svůj způsob spojení. Můžete meditovat, zpívat miminku, povídat mu pohádky, kreslit, hladit si bříško a představovat si, jak spolu ležíte a kojíte jej. Děťátko může oznamovat, že se mu něco nelíbí, těžkosti i pozornost, kterou mu věnujete. Těhotenství je období dichotomie a vnitřního naslouchání, kde obtíže mají svůj smysl a mohou vás mnoho naučit. Vracíme se k příběhu Lucky a její holčičky: placenta se začala odlučovat a lékař upozornil na riziko; Lucka změnila tempo a změnila své životní tempo, aby zachránila dítě. Placenta je orgánem dítěte, ne matky, a její odloučení může být signálem nutnosti změnit tempo. Lucka obrátila pozornost na miminko ještě více a zvolnila v práci; díky tomu donosila dítě a prožily krásný bonding.

Tomáš Verny i další odborníci zdůrazňují, že těhotenství není nemoc a že se ženy mají hýčkat a přijmout nový životní styl i po porodu jako dar od dítěte. Americký psycholog David Chamberlain ukazuje, že nenarozené dítě má vědomí sebe sama i okolního prostředí; přináší to důležité poznání pro rodičovství a bonding. Když se dítě narodí, zůstává pouto a důležitost pronikavé komunikace mezi matkou a dítětem i po narození. Až do porodu a po něm je důležité podporovat vzájemný respekt, empatii a uvolněné prostředí pro rodinu, aby se rodiče mohli více věnovat svému dítěti a navázat s ním pevné pouto.

Příběhy a inspirace

Vrátím se opět k příběhu Lucky a její holčičky, o které věděla, že bude holčička od okamžiku zjištění těhotenství. Lucka se rozhodla udělat vše pro to, aby donosila a porodila své dítě podle svého přání, ačkoliv měla na začátku těhotenství na vybranou. Jedinou věcí, ve které bylo potřeba podpořit Lucku, bylo vědomé puštění miminka z bříška; rozhodnutí donosit mohlo být na konci těhotenství klíčové. Ráno odtekla část plodové vody; Lucka zachovala klid a do porodnice odjížděla s jistotou, že vše proběhne správně. Porod byl rychlý a spontánní; Terezka přišla na svět za dvě hodiny od příjezdu do porodnice, na základě jejich společného plánování. My ženy jsme silné a umíme využít předchozích zkušeností; chceme-li rodit naše děti přirozeně, musíme být přesvědčené, že to dokážeme. Proto každé nastávající mamince připomínám: Přestaňte se bát a zpracujte si své strachy a bolesti. Pokud si nevíte rady, obraťte se na ženu ve vašem srdci, na pomocnice nebo dulu, která vám těhotenství prožije a pomůže vám vše vyřešit.

tags: #prenatalni #komunikace #diskuze