Samovolný potrat - nejčastější komplikace raného těhotenství. Velice bolestivá zkušenost, která však není nijak ojediná. Jaké jsou nejčastější příčiny samovolných potratů a co dělat, pokud se opakují? Většina samovolných neboli spontánních potratů (cca 80 %) nastává v prvním trimestru, tedy do 13. týdne těhotenství. Statisticky nejvyšší riziko potratu je pak mezi 6. a 8. týdnem. V raných stádiích těhotenství jsou příznaky samovolného potratu podobné menstruaci. Některé ženy tak ani nemusí zjistit, že byly těhotné a místo klasické menstruace prodělaly potrat. Ve vyšších stupních těhotenství může samovolný potrat doprovázet silné krvácení, křeče v podbřišku, bolest v zádech, výtok tkání nebo sraženin z pochvy a zmizení těhotenských příznaků, jako je nevolnost nebo bolest prsou. Tyto příznaky jsou pro potrat běžné, avšak nemusí nutně znamenat ztrátu miminka. Vaginální krvácení se může objevit i během normálního těhotenství, aniž by signalizovalo problém. Samovolné potraty jsou často způsobeny genetickými anomáliemi v embryu, které brání jeho dalšímu rozvoji. Dalšími možnými příčinami mohou být hormonální nerovnováha, problémy s dělohou nebo děložním čípkem, infekce, a také zdravotní stav matky, jako je autoimunitní onemocnění nebo diabetes. „K více než 80 % evidovaných spontánních potratů dochází v prvním trimestru těhotenství, a to v rozhodující většině z fetálních příčin,“ uvádí prof. MUDr. Pavel Trávník, DrSc. Každá žena je jedinečná a proto se i průběh samovolného potratu může u každé z nás lišit. Některé ženy zažijí rychlý průběh s krvácením a bolestí, zatímco u jiných může proces trvat déle. Potrat je nesmírně náročná zkušenost. Je proto důležité dát svému tělu i mysli dostatečný čas k uzdravení. Univerzální návod neexistuje, je ale dobré se obklopit lidmi, kteří vás podporují. Ať už je to partner, rodina, přátelé či odborníci. Péče o sebe je v tomto období klíčová. V případě, že je příčina potratu genetická, je nejlepší prevencí právě genetické vyšetření ženy i muže. To může odhalit příčinu a díky moderním metodám asistované reprodukce mohou odborníci páru účelně pomoct. Obecně by se ale pár snažící se o miminko měl vyhýbat alkoholu, tabáku a drogám. Oba by také měli udržovat zdravou hmotnost a dodržovat správnou životosprávu. Jeden či dva samovolné potraty nejsou nic, čeho by se bylo třeba výrazněji obávat. Pokud se však samovolné potraty opakují častěji, je důležité začít hledat příčinu. Na místě je nejen standardní lékařské vyšetření, ale také genetické testy a laboratorní analýzy pro vás i vašeho partnera. Prekoncepční genetické testování umožňuje určit genetickou kompatibilitu páru, ale i odhalit příčinu opakovaných neúspěšných pokusů o otěhotnění. Samovolné potraty se mohou vyskytnout i po asistované reprodukci. Riziko se liší v závislosti na individuálních okolnostech, věku a specifických zdravotních podmínkách. Doporučení se liší v závislosti na individuální situaci, ale obecně se doporučuje počkat jeden až několik menstruačních cyklů, než se pokusíte otěhotnět znovu. Toto období umožňuje tělu zotavit se a zajistit, že je připraveno na další těhotenství. Vaši situaci by ale vždy měl posoudit lékař. Pokud také bojujete s opakujícími se samovolnými potraty, neváhejte se obrátit na odborníky v Repromedě. Na cestě k miminku párům pomáháme už víc než 25 let. Existují dva základní druhy potratů - samovolný potrat (abortus) a umělý medicínský (interrupce). Samovolné potrácení je charakterizováno 3 a více ztrátami plodu. spontánním (samovolným) potratem končí 25 až 40 % těhotenství. jeden samovolný potrat do 12. ženám, které samovolný potrat prodělaly, doporučují lékaři před dalším těhotenstvím a zejména pak po otěhotnění užívat vitaminové doplňky a také zvýšený přívod kyseliny listové (Acidum folicum). bolesti v podbřišku a pánevní oblasti: varovným příznakem je, pokud se ke krvácení či špinění přidají křečovité bolesti v pánevní oblasti. pokud se u vás takovéto příznaky objeví, neprodleně vyhledejte lékaře! pokud již nelze potratu zabránit a je nutné (zejména při probíhajícím potratu, event. zjištěném odumřelém, nevyvíjejícím se těhotenství) provést revizi dutiny děložní. operační výkon, při němž dochází záměrně k přerušení těhotenství. Pokud není umělé přerušení těhotenství zdravotně indikováno a žena se pro něj rozhodne sama, z vlastní vůle, není tento zákrok hrazen pojišťovnou! Miniinterrupce - šetrnější způsob, není potřeba velkého roztažení děložního hrdla. Provádí se ambulantně v celkové anestezii do ukončeného 6. týdne těhotenství u ženy, která ještě nerodila a do ukončeného 8. týdne u ženy, která již rodila vaginální cestou. Jedná se o odsátí děložní sliznice. Klasická interrupce (kyretáž) - provádí se od ukončeného 6. (8.) týdne těhotenství do ukončeného 12. týdne těhotenství. Při tomto výkonu gynekolog rozšíří děložní čípek a seškrabuje vnitřní vrstvu dělohy (endometrium) pomocí štíhlé kovové lžíce zvané kyreta. Výkon se provádí v narkóze při jednodenní hospitalizaci. Ukončení těhotenství z medicínského důvodu - až do 24. týdne těhotenství v případě, že je prokázána genetická nebo anatomická vada plodu (Downův syndrom, vrozené vady mozku, srdce, ledvin, rozštěp rtu atd.) Tento zákrok se provádí v celkové anestezii. Během interrupce - komplikace mohou nastat například v případě, kdy nedojde k úplnému odstranění tkáně z dělohy. Samovolné potrácení je charakterizováno 3 a více ztrátami plodu. Etiologie potrácení je různorodá. Jedná se o příčiny na straně matky i plodu. Nejčastější příčina těhotenských ztrát ze strany plodu je genetická, kdy se jedná o chromozomální abnormalitu. Zjednodušeně bychom mohli říci, že příroda si sama poradí s plody, které by neměly naději na přežití. V případě děložního faktoru - odchylek dělohy - se u dysfertility / opakovaného potrácení projevují různé abnormality, které mají podobný důsledek, a sice, že oplodněné vejce se nedokáže nidovat (uhnízdit) v děloze. Jedná se o vývojové poruchy dělohy, které vedou k odlišnému tvaru dělohy (vytvoření přepážky, zbytkového rohu dělohy, zdvojení dělohy, atd.). Dále se jedná o poruchy krevního zásobení v děloze. Ty jsou důsledkem děložních nepravidelností jako je polyp, myom, srůsty, nebo Aschermanův syndrom. Děložní faktor potrácení je diagnóza do určité míry dobře léčitelná. Opakované potrácení postihuje asi 1% žen v reprodukčním věku. Je charakterizováno 3 a více těhotenskými ztrátami. Abnormality vejcovodu nejsou častou příčinou neplodnosti, nebo potrácení, přesto mohou významně reprodukci ovlivnit. Správná činnost vejcovodu je pro oplodnění vejce a jeho transport do dělohy nezbytná. Již v ranném vývoji pohlavní soustavy může dojít k různým abnormalitám, které vedou k odlišnému tvaru dělohy a napojení vejcovodů. Dojde - li ke srůstům ať už uvnitř vejcovodu, nebo vně, nebo je - li vejcovod naplněn tekutinou (hydrosalpinx, pyosalpinx) nemůže tento orgán svou funkci správně provádět. Navíc často vysílá do dělohy působky, které zabraňují úspěšnému uchycení vyvíjejícího se embrya. Diagnostika vejcovodového faktoru potrácení je nejčastěji ultrazvuková. Ultrazvukem se zaměříme na tvar vejcovodu a jeho možné odchylky, pomocí HyFoSy (Hysterosalpingo Foam Sonografie) pak můžeme i v ambulanci prověřit průchodnost vejcovodu. Jedinou možnou léčebnou modalitou je bohužel v mnohých případech operační léčba, mnohdy s odstraněním vejcovodu. Samovolný potrat kompletní nebo nekompletní je stav, kdy je plodové vejce zcela nebo částečně vypuzeno z dutiny děložní. Dojde-li k potracení v samém počátku těhotenství, nemusí být vůbec zpozorováno, působí dojmem opožděné, silnější menstruace. Hranice mezi potratem a předčasným porodem bylo obtížné přesně stanovit, aktuálně se vychází ze zákona z roku 2011, který potrat klasifikuje jako stav, při kterém je vypuzený plod bez jakýchkoliv životních projevů a jeho hmotnost je pod 500g. Potrat může nastat u ženy, která bez problému otěhotněla stejně jako u ženy po IVF. Přidružené choroby matky nejčastěji interního nebo endokrinologického charakteru jako je diabetes mellitus (cukrovka) nebo poruchy v oblasti žláz s vnitřní sekrecí, např. Kontakt matky s infekčními chorobami souhrnně označované jako antropozoonózy. Zevní vlivy mohou rovněž negativně ovlivnit fyziologický vývoj plodu a být příčinou potratu. Chromozomální porucha - je příčinou cca 40% všech porodů. Objevuje se spíš u žen starších, diagnostiku potvrzuje sono vyšetření, může se objevit určité procento potratů zapříčiněných monosomií nebo molou. Pokud dojde k opakovanému potracení plodu (primární infertilita), je kromě běžných vyšetření žena společně s partnerem odesílána na genetickou konzultaci. Průvodní jevy potratu žena pociťuje jako bolest v podbřišku, špinění, které může přejít do krvácení. V krvi bývají koagula (krevní sraženiny). Léčba se odvíjí od toho, zda se jedná o hrozící potrat nebo potrat již rozběhlý. V prvním případě je na místě klid na lůžku a medikamentózní podpora, v některých případech je vhodná hospitalizace. Bohužel ne každá žena má to štěstí, že donosí své miminko hned na poprvé a velké množství těhotenství končí samovolným potratem. Přestože se jedná opravdu o častou komplikaci a se samovolným potratu se můžeme setkat u každého 4. diagnostikovaného těhotenství, mnoho žen se cítí izolováno a bez podpory.
Co rozumíme samovolnému potratu a jaké jsou jeho typy
Co rozumíme samovolným potratem? Samovolný (nebo také spontánní) potrat je ukončení těhotenství před 20. týdnem, kdy plod není schopen přežít mimo dělohu. K většině samovolných potratů dochází během prvního trimestru, tedy do 12. týdne těhotenství. Samovolné potraty představují stav, kdy se plod v děloze přestává vyvíjet a odumírá. Často k němu dochází ve velmi raných stádiích těhotenství a žena ani nemusí zjistit, že je těhotná - ze začátku se totiž samovolný potrat podobá menstruaci. V pozdějších fázích těhotenství se potrat také projeví krvácením, v některých případech ale žena nemusí pozorovat žádné změny a o této smutné události se dozví až v ordinaci lékaře a mnohdy je nutné podstoupit také lékařský zákrok - tzv. Potrat neznamená neplodnost. Přestože se jedná o opravdu bolestnou ztrátu, ve většině případů se jedná o přirozený jev a prodělaný samovolný potrat ve většině případů neznamená, že žena nemůže mít v budoucnosti zdravé dítě. Většina příčin potratu bývá genetická změna embrya a pobídky k další fertilitě jsou často úměrné. Mezi další příčiny mohou patřit hormonální nerovnováha, infekce, a také vliv toxických látek. Po potratu bývá doporučeno počkat alespoň dva menstruační cykly kvůli regeneraci a péči o dutinu děložní. Pokud se však jedná o opakovaný potrat (3 a více), je nutné hledat příčinu a vyšetření u partnera a genetickou konzultaci. Těhotenství po potratu je možné, ale je vhodné postupovat opatrně a zohlednit doporučení lékařů. Po potratu se často doporučuje vitamínová a folátová nabídka a podpora žlutého tělíska gestageny. První období po potratu bývá individuální a může být silnější než obvykle. Po potratu se doporučuje čtyři až šest týdnů sexuální abstinence bez fyzické námahy a následně se může obnovit plodnost. Po potratu se často objevuje jeden anovulační cyklus, který může ovlivnit obnovení plodnosti.
Diagnostika a léčba potratu
Diagnostika potratů zahrnuje vyšetření krve k měření hCG, ultrazvukové vyšetření a sledování vývoje plodu. Léčba při hrozícím potratu zahrnuje klid na lůžku a medikamentózní podporu, v některých případech hospitalizaci. Při probíhajícím potratu nebo odumřelém těhotenství se provádí revize dutiny děložní, což bývá chirurgický zákrok prováděný v nemocničním zařízení. Miniinterrupce a klasická interrupce jsou provozovaná různá zákroková řešení podle týdne těhotenství a zdravotního stavu ženy. U potratů z medicínského důvodu lze provést zákrok až do 24. týdne v případě genetických či anatomických vad plodu. Chromozomální poruchy hrají významnou roli v potratech, přičemž zřejmá je tendence se objevovat u starších žen. Vajíčko a vejcovody mohou být ovlivněny srůsty či hydrosalpinx, které mohou znemožnit oplodnění nebo implantaci. Diagnostika vejcovodového faktoru potrácení se může provádět HyFoSy pro průchodnost vejcovodu. Léčba vejcovodového faktoru je často chirurgická, někdy s odstraněním vejcovodu. Opakované potrácení postihuje asi 1% žen v reprodukčním věku. Abnormality vejcovodu mohou reprodukci ovlivnit, i když nejsou častou příčinou neplodnosti. Po potratu je možné znovu otěhotnět, nejčastěji za zhruba 3 měsíce a v některých případech až po dvou menstruačních cyklech. U potratů po IVF a asistované reprodukci se riziko liší, a proto je důležité řešit každý případ individuálně. Důležité je vyhledat lékařskou péči při krvácení, bolesti v podbřišku či špinění a dodržovat pokyny lékaře.
Psychická a sociální podpora v době potratu
Potrat je velmi silně emoční záležitost a každá žena může prožívat jiné emoce - velký smutek, hněv, stud nebo pocit viny. Tyto emoce jsou přirozenou reakcí a nemáte se za co stydět. Bezprostředně po potratu totiž na psychiku ženy působí hormonální změny, během kterých se tělo vrací zpět do stavu před těhotenstvím. Je proto přirozené, že budete v tomto období potřebovat oporu. Důležité je také se dostatečně informovat u svého lékaře a vyhledat odbornou pomoc, pokud je to potřeba.
Péče o tělo i duši po potratu
Připravte se na to, že vaše první menstruace po potratu může být bolestivější než obvykle. Po potratu se doporučuje odpočinek a postupné návraty k běžným aktivitám. Zaměřte se na péči o své tělo i duši a vyhledejte podporu, pokud ji potřebujete.
Co dělat, když se potrat opakuje
Máte-li opakované samovolné potraty, je vhodné vyhledat specialistu v reprodukční medicíně, podstoupit genetické vyšetření a laboratorní analýzy pro vás i vašeho partnera. V případě genetických vyšetření lze odhalit příčinu a díky moderním metodám asistované reprodukce mohou odborníci páru pomoci. Po potratu je možné počkat s další snahou o otěhotnění, dokud lékař neurčí vhodný čas.
Rizika a prevence
Obecně se doporučuje vyhýbat alkoholu, tabáku a drogám a udržovat zdravou hmotnost a životosprávu. Genetické testy a konzultace mohou odhalit rizika a pomoci předcházet opakovaným potratům.
Tipy k návratu k otěhotnění po potratu
Po potratu je obvyklé podpořit tělo vitamíny, kyselinu listovou a případně gestageny v perorální nebo injekční formě podle doporučení lékaře. „Podle mého názoru je vhodné nechat proběhnout alespoň dva menstruační cykly.“
Rozhovory a podpora
Vnímání potratu a vyrovnání se s ním je individuální proces. Dovolte si rozloučení se svým nenarozeným miminkem a vyhledejte pomoc, pokud ji potřebujete. Existují organizace a kliniky, které nabízejí podporu ženám po ztrátě miminka, například perinatální hospic Dítě v srdci. Na klinikách PRONATAL nabízíme komplexní pohled - medicínské vyšetření, individuální přístup a lidskou podporu.
Pokud máte za sebou samovolný nebo opakovaný potrat, je v pořádku hledat odpovědi i podporu. Naše zkušenost ukazuje, že čas, informace a prostor nadechnout se mohou výrazně pomoci.
tags: #potrat #v #dobe #menstruace