Pleny za 2. světové války: historie a vývoj

Každý školák by měl vědět, že válka s Německem skončila 8. května. Jenže třeba ve francouzské Remeši se slaví už 7., a v Rusku naopak až 9. Velitelé po podpisu kapitulace Německa 7. 5. 1945 v Remeši: zleva - Ivan Susloparov, Frederick E. Morgan, Walter Bedell Smith, Harry C. Butcher, Dwight D. Eisenhower a Arthur Tedder. Zmatky kolem data oficiálního konce války má na svědomí to, že Německo kapitulovalo hned dvakrát. První kapitulaci podepsalo 7. května 1945 právě v Remeši, kde si toto datum proto dodnes připomínají. Za Sovětský svaz podpis pod kapitulací připojil generál Susloparov, kterému ovšem nikdy nadřízení nepotvrdili, že má k tomuto úkonu právo. Josef Stalin trval na tom, aby Německo kapitulovalo v Berlíně, a proto se všechno opakovalo ještě o den později, tedy 8. května, v německé metropoli.

Proč Rusko slaví až 9. Jak jste na tom se znalostmi historie? Otestujte, co víte o konci 2. světové války. Američtí vojáci v Plzni, Rudá armáda z východu, Pražské povstání - to jsou důležité momenty konce druhé světové války v českých zemích. A také dobrý důvod zopakovat si historii. Média byla už u podpisu kapitulace v Remeši, na zprávu se ale vztahovalo informační embargo s tím, že všichni společně oslaví konec války 9. května. Novinář Edward Kennedy, který pracoval pro tiskovou agenturu AP v Paříži, ale zprávu zveřejnil. A 8. května tak na Západě vyšly noviny s titulky hlásajícími kapitulaci. Podpis v Berlíně se opravdu uskutečnil až 16 minut po půlnoci 9. května, nicméně platil zpětně od 23 hodin předchozího dne, tedy 8. května. Nicméně Sovětský svaz se už v té době držel a dodnes stále drží původního dohodnutého data. Ostatně podle moskevského času oba tyto termíny, tedy podpis kapitulace i začátek její platnosti, byly skutečně až 9.

Materiálová redukce a vznik nového světového myšlení

O 2. světové válce se píše a v médiích vysílá bezpočet televizních pořadů, historických pojednání, příběhů a analýz. Málokdo si však uvědomuje, že v ní významnou roli sehrály i nové materiály, které ovlivňovaly jak vojenskou, tak i civilní průmyslovou výrobu. Za 2. světové války totiž došlo k redistribuci kovových materiálů z civilní do vojenské výroby, a tím vznikl nedostatek materiálů potřebných k zajištění výroby pro civilní obyvatelstvo. I vojenský sektor však začal hledat materiály s novými funkčními vlastnostmi, které by spolu s kovovými materiály umožnily inovaci vojenské výzbroje a výstroje. Začal tak masivní zájem o syntetické polymerní materiály - plasty a kaučuky.

Průlomové polyblasty a jejich vliv na válku i civilní život

Válečné období znamenalo přelom v materiálovém vývoji, což vyvolalo změny v myšlení konstruktérů a technologů. Fenolformaldehydová pryskyřice (Bakelite) byla pro technické účely využívána již během první světové války. Do průmyslové výroby za druhé světové války začala kromě Bakelitu vstupovat řada nových syntetických plastů, jejichž výroba započala již v meziválečném období. Byly to zejména polyamid 66 (PA66, Nylon), polymetylmetakrylát (PMMA, Plexiglas), polyvinylchlorid (PVC), polyvinylidenchlorid (PVDC, Saran), nízkohustotní polyetylen (PE, LD), polyuretan (PUR), polystyren (PS, Styrofoam), polyvinylbutyral (PVB), nenasycený polyester. Za každým z těchto plastů stojí z období války nějaký příběh.

Ve vojenské technice svými vlastnostmi největšího uplatnění doznal polyamid Nylon (padáky, lana, ochranné vesty, potahy přileb aj.). V civilním světě pak velký rozruch způsobily dámské punčochy vyrobené z nylonových vláken. První kontingent čtyř milionů kusů byl v roce 1940 v New Yorku rozprodán během několika málo hodin. Polyetylen za války proslavil E. S. Tupper, původem Němec, který vyvinul technologii výroby polyetylenových dóz na potraviny a ještě během války založil v USA společnost Tupper Plastic Company. Po válce polyetylenové dózy uchvátily domácnosti v celosvětovém měřítku. Během války dosáhl plného docenění svých vlastností Saran (Dow Chemical, USA).

Vynález Otto Röhma nazvaný Plexiglas našel brzy technické uplatnění ve výrobě krytů leteckých radarů a kokpitů. Polytetrafosortýlen (PTFE - Teflon) se objevil na počátku války. Poté, v roce 1942, byl pro účely projektu Manhattan vyvíjen jiný druh fluoropolymeru, polychlortrifluoretylen (PCTFE). Ve válečných letech začal realizovat svoje myšlenky Američan W. Brandt Goldsworthy, považovaný za průkopníka a vizionáře kompozitního průmyslu. Začal vyztužováním plastů skleněnými vlákny a vynalezl technologii pultruze.

Válečné dopady na průmysl plastů a jejich transfer do civilního sektoru

Když se zjistilo, že je polyesterový skelný laminát, nazývaný Fiberglas, transparentní pro rádiové vlny, začal být v řadě zemí používán na konstrukci krytů leteckých radarů. Potřeby válečné letecké techniky urychlily přenos výsledků výzkumu skelných laminátů z laboratorních podmínek do praxe. Představovalo to začátek nové materiálové filozofie. Na počátku války začal být nedostatkovým kaučuk, strategická surovina na výrobu pneumatik, pryžových obručí na kola tanků a dalších pásových vozidel. V USA byl proto vyhlášen program výzkumu a vývoje syntetického kaučuku (1939-1945).

V průběhu války bylo nashromážděno množství plastových výrobků, což umožňovalo, že již rok po konci války mohla SPI uspořádat v Grand Central Palace v New Yorku první plastikářskou výstavu National Plastics Exposition (NPE). Výstavou prošlo tehdy 87 000 návštěvníků. Pro srovnání: tento počet byl překročen až v roce 2000 na výstavě NPE v Chicagu. Rozvoj plastů za druhé světové války začal měnit i myšlení návrhářů; přednáška Johna Gloaga „The Influence of Plastics on Design“ z roku 1943 v Londýně ilustruje vznikající konsumní společnost využívající plasty.

Společenské dopady a změny role polymerů

Ve válečných letech se objevovaly estetické, pocitové i psychologické aspekty užití polymerních materiálů. Materiálový přelom polarizoval názory v domácnostech: ženy preferovaly hladké povrchy a hygienickou údržbu, muži zas mechanickou odolnost a bezpečnost. Zkušenosti s aplikacemi polymerních materiálů během války iniciovaly jejich rychlý rozvoj v poválečném období. Lidé si uvědomovali užitnou hodnotu polymerních materiálů a zvykali si na to, že moderní výroba se bez nich neobejde.

Druhá světová válka byla doposud nejrozsáhlejším a nejničivějším konfliktem v dějinách lidstva. Za oběť jí padly desítky milionů lidí, převážně nevinných civilistů. Po konci války v Evropě dnes uplynulo přesně 80 let. Vedle veteránů se o své bezprostřední vzpomínky mohou podělit i ti, kdo události let 1939-1945 pozorovali dětskýma očima. Dovolte mi proto, abych v závěru vzpomenul na Dr. Viléma Velebu, který v roce 1945 vyjednal s Němci převzetí radnice do správy bez zbytečného krveprolití a později byl uvězněn a nucen žít jako pouliční metař - příběh ilustruje, že dějiny nejsou automatizovaný scénář, ale živý vývoj s lidmi a jejich odkazem.

Mašinky, letadla a lodě se během války staly nositeli nových materiálů a technologií. Plasty se staly předmětem intenzivního výzkumu a jejich transfer do civilního sektoru po válce vytvořil nové ekonomické a technologické horizonty.

Tabulka stručných dat a vývojových milníků

Po válce vznikla široká poptávka po plastových výrobcích pro civilní sector, a to vedlo k rychlému rozvoji plastikářského průmyslu, transferu technologií a změně ekonomických modelů.

tags: #pleny #za #2 #svetove #valky