Historie porodu a péče o rodičky v českých zemích je fascinující kapitolou, která sahá hluboko do minulosti. Postava porodní báby, později porodní asistentky, prošla v průběhu staletí významným vývojem, od tradiční lidové léčitelky po vzdělanou zdravotnici s definovanými pravomocemi.
Vývoj a terminologie
Základním pojmenováním v Čechách a na západní Moravě pro osobu asistující u porodu byla bába. Východní část Moravy a jižní úsek slezských dialektů používaly formální deminutivum babka. Tyto výrazy se územně lišily od pojmů jako babička nebo stařenka, které označovaly matku otce či matky. V některých regionech se vyskytovaly i specifické názvy jako babivá, hebama, hejBába či paníbába, často jako univerbizace původních sousloví nebo na základě kontaminace s jinými výrazy.
Termín přísáhlá bába označoval porodní asistentku, která byla pod přísahou. Vyskytovala se spíše v nářečích a byla spojena s konkrétním právním rámcem.
Profese porodní báby patřila k nejstarším ryze ženským profesím. Cesta k dnešní podobě kvalifikované porodní asistentky však byla dlouhá a poznamenaná reformami, vznikem univerzitních kurzů a profesních organizací.
Regulace a vzdělávání
První krok k systematickému rozvoji porodnictví a jeho kontrole v Čechách učinil Generální zdravotní řád pro Království české, platný od 24. července 1753. Ten mj. stanovil univerzitní výuku pro chirurgy a porodní báby. Vzdělávání porodních bab však nebylo snadné, a proto bylo v roce 1783 nařízeno, aby nezkoušené báby vyučili a následně prověřili krajští fyzikové. Nový studijní řád z roku 1804 zavedl povinné absolvování kurzů pro všechny báby.
V roce 1789 byla zřízena porodnice u Apolináře na Novém Městě pražském, jejímž cílem bylo pomoci svobodným a chudým matkám a zároveň sloužit jako výukový materiál pro studenty a adepty babictví.
Říšský zákon č. 68/1870 o organizaci veřejné služby zdravotní zavedl dohled státní správy nad zdravotnictvím a zřídil instituce okresních lékařů, kteří dohlíželi na porodní babičky. Zákon však neřešil klíčové otázky, jako bylo zkvalitnění vzdělání, rovnoměrné rozmístění či materiální a sociální zajištění porodních asistentek.
Profesní organizace a emancipace
Od posledních desetiletí 19. století se porodní babičky v Rakousku začaly spolčovat. Jejich spolky měly zpočátku svépomocný charakter a některé vydávaly vlastní časopisy. V českých zemích začal v roce 1907 vycházet Časopis porodních babiček. V roce 1909 vznikla v Brně Ústřední jednota českých porodních babiček, která se později transformovala v Ústřední jednotu porodních asistentek a působila až do roku 1948.
Po vzniku Československa se označení „babička“ postupně odkládalo ve prospěch termínu porodní asistentka. V roce 1928 byl vydán Zákon č. 200/1928 Sb. „O pomocné praxi porodnické, jakož i o vzdělání a výcviku porodních asistentek“. Tento zákon sice plně nevyhověl všem požadavkům, ale jasně definoval postavení a pravomoci porodních asistentek a inicioval zakládání státních vzdělávacích ústavů.
Moderní porodní asistentka
Podle současných právních předpisů (zákon č. 96/2004 Sb.) mohou porodní asistentky v České republice pracovat samostatně, bez odborného dohledu a indikace lékaře v případě fyziologického těhotenství, porodu a šestinedělí. Jsou plně zodpovědnými zdravotnickými pracovníky, kteří poskytují péči ženám během těhotenství, porodu a v šestinedělí, včetně péče o zdravého novorozence.
Porodní asistentky nabízejí individuální péči, která může probíhat v domácím prostředí nebo v centrech předporodní přípravy. Mezi jejich služby patří:
- Poradna - pravidelné prohlídky v těhotenské poradně.
- Kurz předporodní přípravy - příprava k porodu pro těhotné ženy a jejich partnery.
- Návštěva v těhotenství - individuální konzultace v domácím prostředí.
- Doprovod k porodu - přítomnost u porodu ve zdravotnickém zařízení.
- Porod mimo zdravotnické zařízení - tzv. „porod doma“, který je legální volbou pro zdravé těhotné ženy splňující určitá kritéria.
Zkušenosti žen a proměna porodů
Způsob vedení porodu a péče o rodičku se dramaticky proměnil. Zatímco dříve byla žena po porodu často odkázána na domácí péči a vlastní síly, dnes jsou k dispozici moderní technologie a komfort porodnic. V minulosti byly běžné pletené vložky, které se praly, a ženy se musely po porodu rychle vrátit k běžným povinnostem, pokud neměly k dispozici pomoc.
Dnešní ženy si mohou vybrat, kdo je u porodu doprovodí - partner, matka, sestra, kamarádka nebo porodní asistentka. Volba závisí na individuálních preferencích a situaci. Někteří muži si nyní uvědomují důležitost své přítomnosti u porodu, která posiluje rodinné vazby a jejich zapojení do péče o dítě.
Příběhy z minulosti, kdy ženy rodily v náročných podmínkách a musely čelit vážným komplikacím, ukazují na obrovský pokrok v oblasti porodní péče. Zkušenosti jako potrat s nutností intervence pomocí háku a závaží ilustrují drsné reality minulosti.
„Jsem pět dní po třetím porodu a i do třetice to byl zase pěkný krvák. Nějak mi pořád vrtá hlavou, jak to bylo kdysi dávno, za našich praprababiček nebo ještě dříve. Někde jsem četla, že žena pak ležela v koutě světnice za závěsem a měla pár dní na zotavenou (proto se nosí dárky „do kouta“). Jinde ale žena šla v podstatě hned po porodu zase makat… S dnešními jednorázovými kalhotkami, vložkami a podložkami atd. a péčí v porodnici je to „hračka“. Ale začít hned po porodu fungovat bez jednorázových vložek, bez sprchy, umyvadla…? Jak to kdysi dělaly a co používaly? Je to taková historie všedního dne.“
„Nebozka prababicka (*1912) rodila v chalupe za asistence jakesi porodni asistentky. Sestinedeli mela na zotavenou a deda rikal, ze s jeho mladsim bratrem byla doma az do dvou let a stejne dlouho kojila. Babicka rikala, ze drive byly vlozky pletene, asi z vlny (?) a normalne se praly.“
„Driv netvorili rodinu zena, muz a dite, ale take jedni rodice, a „sluzebnictvo“. Takze zena mela k dispozici pomocne ruce, nepotrebovala tedy jednorazove plenky a urcite to nebyla ona, kdo ty plenky pral.“
„Říkala že řvala bolesti a myslela že umře a držela to závaží. A kolik bylo babicce? Ahoj, babička vyprávěla jak potratila miminko, kolem 17tt tak začla krvacet a aby ten plod dostali ven, dali ji dovnitř hak a na konci bylo závaží aby to plod vytáhlo. Říkala že řvala bolesti a myslela že umře a držela to závaží.“
„No mi jsme koukali treba the Knick, to je serial kde ukazujou pocatky moderni mediciny (teda odehrava se to driv jak za nasich babicek) a spousta zenskejch v tej dobe umirala, kdyz mela pri porodu komplikaci. Jinak osobne si myslim ze v te dobe byli zensky odolnejsi, dneska jsou vsichni zhejckany vsema technologiema a vylepsovakama, tenkrat proste zenska musela zatnout zuby a i po porodu jit, obstarat rodinu, domacnost atd, kdyz se ji teda nepostestilo mit sluzebny, dneska si clovek muze na prakticky cokoliv nekoho najmout (i si to spousta lidi muze dovolit).“
„Martina: „Ze začátku jsem se bála mít partnera u porodu, protože jsem nevěděla, jak to celé vezme. Nakonec jsem byla ohromně šťastná, že tam byl se mnou. Kromě psychické podpory mi dokázal poskytnout i podporu fyzickou během druhé doby porodní, kdy se na porodu aktivně podílel. A věřte, že je to úplně jiné, než když jste odkázány jen na cizí, i když perfektní, lidi. A tak všem nastávajícím maminkám doporučuji - jestli váš partner chce být u toho, dovolte mu to, ale pokud váhá, tak ho nepřesvědčujte. Pokud tam bude sám o své vlastní vůli, nemusíte se bát, že se mu nějak zošklivíte. Naopak. A určitě pro něj budete velice sexuálně přitažlivá i po porodu.“
„Eva: „Osobně jsem muže u porodu neměla. Ani jsem po tom nějak zvlášť netoužila, ani jsem to neodmítala, víceméně jsem to nechávala na něm. Nehrnul se do toho, takže to bylo vyřešeno. Nakonec jsem stejně rodila císařem, takže to bylo všechno jinak. Můj názor ale není tak jednoznačný, jak slyším u většiny: „Rozhodně ano.“ Myslím, že je to individuální a záleží jen na domluvě obou rodičů.“