Přes mnoho mylných představ je placenta nejen odpadní součástí těhotenství, ale vitalní orgán, který zajišťuje výživu, dýchání a hormonální podporu pro vyvíjející se plod. Placenta je hustě protkána krevními cévami a spojuje matku s plodem prostřednictvím pupeční šňůry, která zajišťuje přísun kyslíku a živin a odvádí zplodiny metabolismu.
Co je placenta a jak vzniká?
Jedná se o důležitý společný orgán matky a plodu; její funkce během těhotenství zahrnují přenos živin, kyslíku a protilátek, tvorbu hormonů i endokrinní podporu. Placenta vzniká z fetálního základu plodových obalů a děložní sliznice a během čtvrtého a pátého měsíce gravidity se vyvíjí do podoby placenta discoidalis s jasně vyhraněnou fetální a matesstranou. Pupečník spojuje plod s placentou a bývá dlouhý zhruba 50 cm, s průměrem 1-2 cm.
Obvyklé polohy a variace
Placenta se nejčastěji nachází na zadní straně dělohy a mírně směrem nahoru. Vzácně může docházet k vzácnějším variantám, jako je insertio velamentosa, kdy úpon pupečníku není v jeho obvyklé poloze. Předčasné umístění placenty může vést k komplikacím během porodu a krvácení. Placenta praevia je označení pro vcestnou placentu, která brání porodním cestám, se čtyřmi stupni závažnosti a s riziky pro matku i dítě.
Funkce placenty
- přenos živin mezi organismem matky a dítěte
- přenos mateřských protilátek IgG - pasivní imunita plodu
- okysličování krve dítěte a odvod oxidu uhličitého
- tvorba hormonů: hCG, placentární laktogen (hPL), estrogen a progesteron
- endokrinní funkce a podpora těhotenství
Placenta funguje jako semipermeabilní bariéra, která umožňuje výměnu látek bez fyzického srovnání krevních systémů matky a plodu. Placentární bariéra chrání plod proti mnoha škodlivým látkám, ale některé viry a léky mohou přecházet, což může mít za následek vrozené vady či jiné komplikace.
Co ovlivňuje placentu?
- věk matky (větší riziko u starších)
- předčasný odtok plodové vody
- hypertenze
- vícečetné těhotenství
- problémy se srážlivostí krve
- historie problémů s placentou v předchozím těhotenství
- užívání návykových látek
Komplikace placenty a jejich důsledky
- Abrupce placenty - předčasné odloučení placenty od děložní stěny, ohrožuje přísun kyslíku a živin pro dítě a bývá spojeno s rizikem krvácení.
- Placenta praevia - vcestná placenta, která může ztížit porod; centrální umístění představuje největší riziko a často vyžaduje císařský řez.
- Placenta adherens - placenta zůstává přirostlá po porodu a vyžaduje manuální lýzu; může být spojena s komplikacemi během porodu.
- Placenta accreta, increta, percreta - hluboké vpád placenty do děložní svaloviny či okolních struktur; ohrožuje porod i vyžaduje chirurgický zákrok.
- Nedostatečnost placenty - insuficience placenty; nedostatečné zásobování plodu živinami a kyslíkem může vést k předčasnému porodu a rizikům pro matku.
- Infarkt placenty - běžný jeví, ale kritický jen při rozsáhlém či opakovaném výskytu, může vést k selhání placenty.
Porod placenty a první hodiny po něm
Porod placenty končí porodní fáze; obvykle nastává do půlhodiny od narození dítěte a bývá doprovázen sekundárními kontrakcemi. Odloučení placenty vzniká tlakem hematomu na placentu, který ji vytlačí z děložní stěny. Pokud placenta nevypadne sama, provádí se manuální lýza, kdy lékař vyvolá odloučení a vyndá placentu přes pochvu. Po porodu nastává čtvrtá doba porodní, trvající zhruba dvě hodiny, během které lékař ošetřuje porodní zranění a sleduje stav ženy.

Kontrola placenty a placentární očistky
Po porodu je důležité zkontrolovat celistvost placenty a očistků. Nadbytečné zbytky mohou vést k infekci či krvácení. V moderní praxi se používají ultrazvukové kontroly a lékaři volí vhodné postupy k vypuzení očistků, např. pomocí prostaglandinů k vyvolání děložních stahů.
Pojídání placenty (placentofagie)
Některé matky zvažují nebo praktikují pojídání placenty, motivací bývá obdržení živin či hormonů. Obojí má své etické i legislativní aspekty; po porodu existují pravidla ohledně likvidace či vydání placenty. Některé rodiny ji nosí domů jako památku či pro jiné využití, nicméně rizika a doporučení v praxi zůstávají předmětem diskuzí.
Fyziologie porodu (porodní hormony + mechanika)
Placenta a fetální programování
Současný výzkum ukazuje, že placenta hraje významnou roli i v programování vývoje plodu po gestaci. Hormony placenty, transport neurotransmiterů a imunitní faktory ovlivňují vývoj plodu a mohou mít důsledky i v dospělosti. Fenomén fetálního programování je spojován s dlouhodobými dopady na zdraví, včetně kardiovaskulárních a metabolických poruch.
Shrnutí klíčových funkcí placenty
- zajištění výživy a kyslíku pro plod
- přenos protilátek IgG a imunologická podpora
- endokrinní funkce a produkce hCG, hPL, estrogenů a progesteronu
- zajištění komunikace mezi matkou a plodem prostřednictvím hormonů a transportérů
- ochrana plodu částečnou placentární bariérou, avšak ne dokonalou ochranou proti všem škodlivinám