Těhotenství a porod představují pro ženské tělo značnou zátěž. Období šestinedělí je sice určeno k regeneraci rodičky, ale zároveň se v něm mohou objevit různé poporodní komplikace. Tyto problémy se žena snaží zvládnout, často za ztížených podmínek, kdy lékaři kvůli kojení váhají s předepisováním léků.
Jedním z vážných problémů spojených s močením po porodu je zánět močových cest. Jeho vzniku může napomoci způsob vedení porodu. Například klystýr podaný těsně před porodem může v některých případech urychlit narození miminka. Pokud je však podán pozdě a žena nestihne navštívit toaletu nebo se po ní umýt, mohou fekální bakterie, zejména E. coli, proniknout během porodu do močové trubice a způsobit infekci.
Pro snížení rizika zánětu močových cest po porodu je klíčová následná hygiena. Na druhou stranu, přílišná hygiena v šestinedělí může být škodlivá. Obecně platí, že není nutné se mýt po každém močení, a to ani v šestinedělí, kdy se hojí poporodní rány. Zdravá moč má přirozeně dezinfekční účinky.
V minulosti bylo běžné zavádění cévky pro odvod moči u rodiček téměř automaticky. Tento postup však mnoho odborníků nedoporučuje a kritizuje ho i Světová zdravotnická organizace (WHO). Cévka se obvykle zavádí i v případě, že se žena po vaginálním porodu do tří hodin samovolně nevymočí. Problém s močením po porodu často souvisí s tím, že se močový měchýř během porodu roztáhne, což vede ke snížení jeho citlivosti a následné neschopnosti se vymočit. Cévkování (katetrizace močového měchýře) bývá poměrně častou příčinou zanesení infekce do močových cest. Zásadní je proto používání sterilního katetru ve sterilním prostředí a důkladná hygiena rukou zdravotnického personálu s použitím sterilních rukavic před zákrokem.
Další poporodní problémy související s močením
V šestinedělí se mohou objevit i opačné problémy, kdy rodičky nejsou schopny moč udržet a dochází k inkontinenci, tedy samovolnému úniku moči. Inkontinence po porodu je způsobena poškozením a uvolněním vaziva kolem močového měchýře a močové trubice, a také povolením svalů pánevního dna. Poporodní inkontinence trápí zejména ženy po vaginálním porodu, a pokud byl porod komplikovaný, pravděpodobnost jejího vzniku je ještě vyšší.
Je důležité si uvědomit, že každá žena má jiné těhotenství a jiný porod, stejně jako odlišný zdravotní stav před otěhotněním či v jeho průběhu. Všechny tyto faktory ovlivňují případné poporodní komplikace, které se obvykle objeví záhy po porodu a v průběhu šestinedělí.
Příklady z praxe
Následující příklady ilustrují některé z problémů, se kterými se ženy mohou po porodu potýkat:
- Žena 6 dní po porodu syna nemá s močením problémy, ale cítí intenzivní pnutí v oblasti poranění hráze a močové trubice, které přirovnává k pohmoždění. Po každém močení se sprchuje a na poranění používá dubovou kůru. Vzhledem k tomu, že partie nevykazují známky infekce (nejsou červené, zduřelé ani teplé), může se jednat o běžnou součást hojení.
- Žena 12 týdnů po císařském řezu trpí zánětem močového měchýře, pravděpodobně v důsledku zavedení močového katetru. Po léčbě antibiotiky sice pálení ustoupilo, ale přetrvává časté nucení na močení s minimálním množstvím vypuzené moči. Navzdory zvýšenému příjmu tekutin a užívání doplňků stravy se situace nelepší. Žena se obává možného dalšího vyšetření močové trubice.
- Dotazy týkající se bolesti močového měchýře a užívání antikoncepce naznačují obecné potíže s močovým systémem, které mohou být přítomny i po porodu.
Šestinedělí a jeho specifika
Šestinedělí, prvních šest týdnů po porodu, je obdobím velkých změn jak v těle ženy, tak v jejím životě a v celé rodině. Organismus ženy se postupně vrací do stavu před těhotenstvím, ale příchod miminka navždy promění život rodičů.
V tomto období je nutná kontrola zavinování dělohy, aby se předešlo nadměrnému krvácení. Aplikují se uterotonika k podpoře retrakce dělohy. Je třeba vyloučit i rezidua placenty v děloze, lochiometru, poruchy vyprazdňování močového měchýře či pánevní hematomy.
Lochiometra nastává při předčasném uzavření děložního hrdla, kdy v děloze zůstávají placentární rezidua bránící jejímu správnému zavinování.
Poruchy vyprazdňování močového měchýře po porodu mohou být způsobeny otokem močové trubice, což brání odtoku moči a vlivem naplněného měchýře i správnému zavinování dělohy.
Poporodní krvácení může být nebezpečné, zejména ve formě diseminované intravaskulární koagulopatie. Dělí se na krvácení v raném (první týden) a pozdním šestinedělí. V raném období jsou nejčastější příčinou poruchy retrakce a kontrakce dělohy, placentární rezidua, špatné ošetření porodního poranění nebo hemokoagulační poruchy.
Během porodu dochází nejčastěji k poranění hráze (stupeň 1-4). Nepoznané poranění sliznice svěrače nebo jeho špatné hojení může vést ke vzniku rektovaginální píštěle.
Před zavedením antisepse a antibiotické terapie byla puerperální infekce častou příčinou úmrtí. Plocha po odloučené placentě byla ideálním místem pro množení bakterií. Projevem této infekce může být sekundární hojení poranění hráze s jeho zarudnutím.
Zánět děložní sliznice (endometritida) je jednou z nejčastějších poporodních infekcí. Původci mohou být streptokoky, gramnegativní bakterie, chlamydie či mykoplasmata. Děloha je bolestivá, na ultrazvuku je patrné prosáknutí a dilatace děložní dutiny. Infekce se může šířit na děložní svalovinu, způsobovat abscesy, parametritidu a v krajním případě i peritonitidu. Projevuje se vysokými teplotami, nucením na močení, křečemi a známkami peritoneálního podráždění. Léčba spočívá v podávání antibiotik.
Apendicitida v těhotenství a šestinedělí může probíhat atypicky a být velmi nebezpečná. V šestinedělí bývá často zaměněna za retrakci dělohy. Příznaky zahrnují vyšší puls, leukocytózu a poruchy střevní pasáže.
Během císařského řezu může dojít k poranění břišních orgánů, zejména močového měchýře nebo střevních kliček, což může vést k rozvoji peritonitidy. Neošetřené krvácení může způsobit hemoperitoneum nebo subfasciální hematom. Infekce v ráně se projevuje teplotou, zarudnutím či undulací sutury a léčí se antibiotiky nebo derivací hnisu.
Otoky jsou časté v těhotenství i po porodu, ale obvykle samovolně vymizí. Přetrvávající oboustranné otoky dolních končetin mohou signalizovat hypoproteinemii.
Postpunkční cefalea (bolest hlavy po epidurální analgezii) vzniká při perforaci dura mater a snižování intrakraniálního tlaku. Zhoršuje se při vertikalizaci a může být doprovázena poruchami sluchu a zraku.
Psychické problémy v šestinedělí
Psychické problémy v šestinedělí mohou vést k významným komplikacím v nové roli matky. Mezi ně patří:
- Poporodní blues: Objevuje se 2. až 4. den po porodu a projevuje se emocionální nestabilitou, náladovostí, podrážděností, úzkostmi, plačtivostí, zmateností, neklidem a pocity snížené sebeúcty. Mohou se objevit i tělesné projevy jako bolest hlavy, nechutenství, malátnost, bušení srdce a poruchy spánku. Poporodní blues obvykle odezní během prvních 10 dnů po porodu.
- Poporodní deprese: Může se objevit kdykoliv během prvních 6 měsíců po porodu, s vrcholem obvykle kolem 4. týdne. Projevuje se úzkostnými pocity, strachem ze samoty, pocity bezmoci a beznaděje, katastrofickými obavami. Může narušit schopnost péče o dítě a sebe.
- Poporodní psychóza: Nejzávažnější psychická choroba v šestinedělí. Typické příznaky zahrnují halucinace, bludy, plačtivost, úzkost, poruchy spánku, paranoiu, sebepoškozování nebo ubližování dítěti, sebevražedné sklony. Vyžaduje léčbu jako jiná psychotická onemocnění.
Rizikovými faktory pro rozvoj poporodních depresí jsou tělesné změny, dysharmonie v partnerském vztahu, psychosexuální příčiny, nezpracované mateřství, předchozí deprese a traumatizující porod. Důležitou roli hraje také výživa ženy v těhotenství a během kojení (nedostatek omega-3 mastných kyselin, vitamínu D, kyseliny listové, železa, vápníku).
Laktace a hormonální změny
Po porodu dochází v těle ženy k rychlé hormonální přestavbě. Prudce klesají hladiny placentárních hormonů. S nástupem laktace se zvyšuje hladina prolaktinu a oxytocinu. Pokud žena intenzivně kojí, hladiny těchto hormonů zůstávají vysoké a ovulace se často obnovuje až po 10 měsících.
Mlezivo (kolostrum), které se tvoří první 2-3 dny po porodu, je cenné pro svůj vysoký obsah bílkovin, minerálních látek, vitamínů a imunitních protilátek.
Zralé mateřské mléko se začíná vytvářet během dalších dnů a je pro novorozence ideální stravou.
Kojení má mnoho předností a ovlivňuje hormonální rovnováhu ženy. Pokles hladin estrogenů a progesteronu po porodu spolu s přisátím miminka stimuluje produkci prolaktinu a podporuje nástup laktace.
Sexuální život po porodu
Vaginální suchost může být po porodu způsobena hormonálními změnami během kojení. S pohlavním stykem po porodu je doporučeno počkat do konce šestinedělí, ideálně po prohlídce u gynekologa. V tomto období je žena citlivá a zranitelná, a rizikem může být vznik infekce.
Problémy s vaginální suchostí lze řešit šetrným lubrikačním gelem. Je důležité si uvědomit, že kojení není spolehlivou ochranou před početím a k oplodnění může dojít ještě před koncem šestinedělí.
Vnímání sexuality po porodu, stejně jako sebehodnocení ženy, úzce souvisí s průběhem porodu a jejím prožitkem. Vztah s partnerem se může změnit, žena může být vnímána více jako matka než partnerka.
Intersticiální cystitida a syndrom bolestivého měchýře
Intersticiální cystitida je chronické onemocnění močového měchýře, které se řadí do skupiny onemocnění jako syndrom bolestivého měchýře. Jedná se o neinfekční onemocnění charakterizované bolestí a diskomfortem v oblasti močového měchýře a podbřišku, a také velmi častým nucením na močení.
Při diagnostice je nutné vyloučit jiné možné příčiny, jako jsou infekční záněty močového měchýře, gynekologické záněty, močové kameny, nádory či ozáření malé pánve.
Onemocnění postihuje převážně ženy středního věku. Pacientky si stěžují na bolest v oblasti močového měchýře, která se stupňuje s jeho narůstající náplní a po vymočení se částečně zmírňuje. Typická je zvýšená frekvence močení, někdy až s půlhodinovými intervaly (urgencemi). Bolest může vyzařovat do třísel, pochvy, močové trubice, konečníku či křížové oblasti. Samotné močení obvykle nebývá doprovázeno pálením či řezáním. Pacientky často trpí i bolestmi při pohlavním styku.
Příčina onemocnění není zcela jasná, předpokládá se spolupůsobení několika faktorů, včetně porušení ochranné funkce sliznice močového měchýře a neurogenního zánětu.
Diagnostika je založena na subjektivních potížích a objektivních nálezích, včetně podrobné anamnézy, klinických a laboratorních vyšetření, zobrazovacích metod a cystoskopie s hydrodistenzí a biopsií.
Léčba je zaměřena na potlačení příznaků a zahrnuje úpravu návyku močení, medikamentózní léčbu, lokální léčbu výplachy močového měchýře, endoskopické odstranění vředovitých změn sliznice, a v krajních případech i operační řešení (odstranění nebo augmentace měchýře).
Kdy vyhledat lékařskou pomoc?
Je důležité sledovat signály těla a v případě potřeby vyhledat lékařskou pomoc. Mezi varovné příznaky v šestinedělí patří:
- Horečka vyšší než 38 °C, třesavka či zimnice.
- Přetrvávající krvácení světlou jasnou krví.
- Zapáchající nebo příliš slabé očistky spojené s bolestí hlavy.
- Přetrvávající poporodní bolesti, bolesti v pánevní a břišní oblasti nebo neustávající bolesti zad.
- Sekrece, bolest, zarudnutí nebo separace v oblasti šité rány.
- Známky infekce močových cest (pálení, řezání při močení, časté nucení na močení).
- Bolest, zarudnutí, edém a citlivost končetin signalizující známky trombózy.
- Lokalizovaná přecitlivělost prsů nebo jejich zarudnutí.
- Silná přetrvávající deprese déle než tři týdny po porodu, nechuť žít, nezájem o dítě.