Téma přítomnosti otců u porodu hraje významnou roli v mé práci a v mém odborném zaměření posledních deset let, kdy jsme na něm začaly pracovat s tehdejší studentkou FHS UK v Praze Michaelou Böhmovou. Z původní bakalářské práce a na ni navazujících publikací (v úvodu stati najdete odkaz na poslední a nejobsáhlejší stať publikovanou v časopise Psychosom) se stalo jedno z mých nosných odborných témat a práce na něm je pro mě stále objevná a fascinující. Mimo jiné proto, že toto téma má přesah i do jiných důležitých psychologických témat. Ptám se studentů, kolegů, lékařů a dalších odborníků při různých příležitostech, co si myslí o přítomnosti otců u porodu, zda to sami zažili, nebo to plánují, zda jsou pro nebo proti. Jejich odpovědi jsou sice různé, ale vždy jednoznačné a vždy plné emocí. Netýkají se totiž pouze přítomnosti otců u porodu jako takové, týkají se vnímání genderových rolí a stereotypů, odráží se v nich zkušenosti z primární rodiny, zkušenosti s vlastními partnerskými vztahy, u žen zkušenosti, které již s porodem mají, a domnívám se, že také zkušenosti se zdravotníky, resp. Přítomnost otců u porodu je stále tématem, vyvolávajícím diskuse nejen mezi laiky, ale i mezi odborníky. Přitom v praxi se již dávno nejedná o nic výjimečného, od devadesátých let minulého století je v našich porodnicích přítomnost otců u porodu možná a běžná.
Historické souvislosti a koncepce předporodní přípravy
Dnešní diskuse se již netýkají toho, zda otec u porodu „ano nebo ne“, ale toho, zda přítomnost otců u porodu skutečně přinesla ty benefity, které byly při jejím zavádění očekávány. V této souvislosti považuji za nutné připomenout právě to, za jakých okolností byla u nás v osmdesátých letech minulého století tato „revoluční“ změna zavedena do praxe. Nebyla totiž primárně zdůrazňována přítomnost otce u porodu, ale předporodní příprava jako taková a její význam pro průběh porodu. Koncepci předporodní přípravy vypracovala Psychosomatická sekce Gynekologické a porodnické společnosti, hlavními autory této „Koncepce psychologické přípravy k porodu“ byli MUDr. PhDr. Pavel Čepický, CSc. a PhDr. Marie Pečená. Je v ní kladen hlavní důraz na snížení úzkosti a strachu z porodu prostřednictvím nabytí reálného postoje k porodu. Žena je zde v rámci šesti lekcí po 60 min připravována na změny, které doprovázejí těhotenství, na situace, které mohou nastat během porodu, na příchod nové role matky a součástí této koncepce je i možná přítomnost otce u porodu. Pokud by se pár rozhodl pro přítomnost otce u porodu, absolvovali by partneři kurz předporodní přípravy společně a bez něj by nebyla přítomnost otce u porodu možná. V této situaci mohou svou negativní roli sehrát i média.
Téma přítomnosti otců u porodu a porodu obecně je v médiích často frekventované. Při úvahách o porodu vycházejme z toho, že porod je somaticky i psychicky náročným procesem a jako takový je každý porod provázen psychickou krizí. Jedná se tedy o situaci, kdy žena, aby krizi dobře zvládla, potřebuje pocit jistoty, bezpečí a emoční opory. Pokud není možné toto zajistit zdravotníky, kteří nemusí být limitováni ani tak svými kompetencemi, jako množstvím pracovních povinností, jež jsou na ně obzvláště ve velkých porodnicích kladeny, je možná přítomnost blízké osoby. Prožitky při porodu jsou velmi specifické, velmi těžko sdělitelné, tomu, kdo porod neprožil, nepřístupné, proto i v historii, kdy byly u porodu přítomny ve většině kultur pouze ženy, jednalo se zpravidla o ženy, které již rodily. Plně souhlasím s autory koncepce psychologické přípravy k porodu, že zásadní je informovanost a připravenost k porodu, a to jak u rodičky, tak u osoby, která ji popřípadě k porodu provází. Věřím, že to je to, co by uvítali i zdravotníci, kterým často neinformovaní a nepřipravení otcové u porodu komplikují práci. K lepší informovanosti a připravenosti k porodu by jistě přispěly kurzy předporodní přípravy. V rámci daného tématu se nabízí k úvaze také otázka, v jakých fázích porodu by přítomnost partnera byla vhodná, a v jakých fázích jsou zvýšena její rizika. Za nejspornější bývá považována vypuzovací fáze porodu, kdy muži popisují ambivalentní emoce, silné tělesné prožitky, často až pocit na omdlení, někteří své silné prožitky nemusí zvládnout a skutečně omdlí. Partnerce v této fázi porodu nemohou aktivně pomáhat, a i to pro ně může být frustrující. Jak tvrdí Michael Odent, kontakt mezi společníkem přítomným u porodu a rodící ženou může být neobyčejně intimní a nesmírně intenzivně prožívaný. Rodící žena je v mimořádně zranitelném stavu a na svém společníkovi u porodu se může stát minimálně na okamžik zcela závislou. Sexuální podtext, který může doprovázet takový kontakt, pokud tímto společníkem přítomným u porodu je muž, může na rodící ženu působit rušivě v tom smyslu, že se nemusí chovat tak otevřeně a spontánně, jak by si přála, nebo se pak může cítit zahanbená, co všechno ze sebe dala najevo, navíc může přítomnost muže porod brzdit, ten trvá déle a je pro ženu náročnější. Nabízí se otázka, zda jde pouze o přítomnost partnera, s nímž má žena intimní vztah, nebo zda se jedná o instinktivní reakci, kdy přítomnost jakéhokoliv muže u porodu brzdí až zastavuje přirozené porodní děje. Pro tuto hypotézu svědčí fakt, že v historii nebyli nikdy muži u porodu přítomni. Kvůli této důležité pohlaví partnera při porodu volá proto Odent po renesanci porodních asistentek. Ty jsou dnes u nás již vysokoškolsky vzdělávány, odborně velmi dobře vybaveny, včetně znalostí psychologie porodu, jsou zpravidla ale při výkonu profese tolik vytíženy, že se nemohou věnovat každé rodičce tak, jak by pro ni bylo ideální. Často dostávám otázku, zda je přítomnost otců u porodu vhodná nebo ne, a je ode mě očekávána jednoznačná odpověď. S tou si ale stále nejsem jistá. Přítomnost otce u porodu má svoje benefity i svoje rizika.
Benefity a rizika přítomnosti otců u porodu
V poslední době opakovaně čtu o tom, jak se v chování současných rodičů můžeme setkat s tím, že upřednostňují nikoliv své dítě, ale sami sebe. Domnívám se, že to úzce souvisí i s tématem, o kterém píšu. Porod je proces, kterým přichází dítě na svět, a rodiče, kteří více myslí na vlastní prožitek porodu a sami na sebe, mohou tuto cestu svému dítěti zkomplikovat. Věřím, že rodiče, kteří myslí na své dítě přicházející na svět více než sami na sebe, intuitivně zvolí takový způsob porodu, který bude nejlepší pro jejich dítě, tedy hladký, rychlý, bez zdravotních rizik, a budou proces porodu i se všemi jeho nepříjemnými okamžiky lépe zvládat. Přítomnost otce u porodu má svoje benefity i svoje rizika. V některých případech může být pro ženu i dítě prospěšná, v jiných situacích ji může komplikovat průběh porodu. Otcové často uvádějí, že jejich přítomnost na sále posílí jejich vztah k dítěti a pomůže vytvořit vzájemnou vazbu (engrossment). Zároveň se však objevují případy, kdy je pro ženu rušivá, vede k frustraci či narušuje průběh porodu. Záleží na synchronizaci očekávání, na přípravě obou partnerů a na tom, zda se pár rozhodne pro přítomnost otce při všech fázích porodu.
Psychologické dopady na otce během a po porodu
- Otcové bývají vystaveni ambivalenci emocí, strachu o vlastní schopnosti a tlaku na to, jak rodící partnerce pomáhat.
- Depresivní a úzkostné symptomy u otců v prvních měsících po porodu mohou souviset s obtížnou adaptací na roli otce a změnami v rodinné dynamice.
- V dlouhodobém horizontu mohou depresivní symptomy otců ovlivnit vývoj dítěte a zacházení s ním v raném věku.
Podrobné studie ukazují, že emocionální stav otců v perinatálním období má významný vliv na vazbu s dítětem a na psychosociální vývoj dětí. Otcovská péče a podpora mohou usnadnit přechod do role rodiče a posílit rodinné vztahy, ale vyžadují vhodné podmínky, informovanost a přípravu obou partnerů.
Kurzy předporodní přípravy a role zdravotníků
Plánování kurzu předporodní přípravy, který zahrnuje i partnery, může zlepšit informovanost a připravenost k porodu. V rámci těchto kurzů se řeší otázky, v jakých fázích porodu by přítomnost partnera byla vhodná, a v jakých fázích jsou zvýšena rizika. Důležitá je komunikace mezi zdravotníky a doprovodem rodičky a jasné vymezení rolí. V některých nemocnicích existují pravidla pobytu otce na porodním sále; doprovod má být informován o svých povinnostech, o pohybu po sále a o tom, kdy je vhodné zasáhnout. Dula může být alternativou či doplněním, která pomáhá rodičce i otci zvládnout průběh porodu a poskytuje podpůrnou intervenci bez ohledu na to, zda je přítomen otec.
V historickém a kulturním kontextu se ukazuje, že přirozený způsob vedení porodu a důraz na psychický a emocionální aspekt rodiny vedl k rostoucí inkluzi otců u porodu. Rodinné rituály, očekávání a informovanost zdravotníků hrají klíčovou roli při vytváření pozitivních zkušeností.
Porodní trauma u otců a partnerů
Porodní trauma nemusí postihovat jen matku; u Aspektu traumatu a PTSD po porodu se zmiňuje i u otců a partnerů. Trauma může být vyvoláno silným pocitem ohrožení, ztrátou kontroly, bolestí či nevyhovujícím průběhem. Klíčovým kritériem traumatické porodní zkušenosti je subjektivní vnímání - to, jak žena či partner porod prožívá, je určující. Prevence porodního traumatu nevyžaduje hodiny navíc, ale cílené intervence zaměřené na komunikaci, podporu a zpracování porodní zkušenosti krátce po porodu.
Praktické doporučení pro zdravotníky zahrnují: zjišťovat obavy porodu během prvních vyšetření, aktivně se ptát na porodní zkušenost, poskytovat podporu a jasnou informaci, a až 48 hodin po porodu vyžádat 10-15minutový popis porodní zkušenosti. Tyto kroky napomáhají zpracování prožitku a snižují riziko posttraumatických symptomů.
