Historie nesení krále na nosítku a další způsoby vzrůstavného trestu ve středověku a časně novověku

specifický druh opasku, jehož přezka postrádala jazýček. vyrobeno ze slitiny mědi, někdy pozlacené. Rekonstrukce kování na opasku z hrobu 22 v Modré u Velehradu (Projekt Forlog; převzato z knihy L. nákončí, vyrobené ze stříbra nebo slitiny mědi, nejednou v honosném provedení. Slovanští válečníci z doby Velkomoravské říše. Muž v popředí má opasek s nákončím (SHŠ Cassanova, Spoločnosť veselých šermiarov z Banskej Bystrice).

Opasky a dupsing jako symbol šlechtické hodnosti a výbava bojovníků

Od 12. stol. se čepelí meče dotkl ramen klečícího mladíka a pak mu zbraň připjal k pasu. rytířský pás posazený nízko na bocích, užívaný asi sto let (do r. pomáhal fixovat spodní okraj brnění, aby se při pohybu neposouval nahoru, a zároveň přenášel váhu zavěšených zbraní na boky. Vyznačoval se širokou a masivní garniturou z barevných kovů. Rytíř s opásáním, z přelomu 14. a 15. stol. Dupsing (psáno také Dubsing či Teusinke, lat. balteus, franc. boudrier de hanche, atd.). výzdoba zvonky a rolničkami, splývajícími až ke stehnům. Ty sloužily nejen jako ozdoba, ale mohly plnit i praktickou funkci - např. dýka nebo kapsář. nosil rytíř dýku a někdy i meč na tomto bederním opásání. byl považován za odznak rytířské hodnosti.

Bundalír a bandalír: prachovnice, kapsy a kapsář

Bandalír (nejen) mušketýrský. Podle knihy věhlasného vojenského historika PhDr. Malý slovník starého vojenského názvosloví (Paseka, 2008), je zajímavý významový posun výrazu „bandalír“. Jistě tomu tak bylo, ale zcela původně, tj. někdy na konci 16. to byla dříve dřevěná trubička, ve které byl vždy prach na jedno vystřelení, a měl jich mušketýr vždy určitý počet, tolik, kolik potřeboval k palbě. Když ale byly zavedeny patrontašky, bandalíry byly zrušeny. (Citace z encyklopedie z r. Císařský mušketýr a důstojník rejtarů z období třicetileté války. Autor: Franz Gerasch (Bruce Bassett-Powell’s UNIFORMLOGY. velkých prachovnicích nejrůznějšího tvaru a z rozličného materiálu. Válcové dřevěné schránky, tzv. apoštolové, byly ovšem dosti nepraktické, chřestily a překážely. Zaváděla se v 17. stol. Od této doby je bandalír odvozeným názvem pro popruh, více však je známý jako závěsník chladné zbraně.

Muži a ženy: tresty a kontrole veřejného prostoru

Při jízdě měl jezdec kartuši na popruhu posunutou na záda. Důstojník rakouských hulánů, kolem 1805, s kartuší na bandalíru (Vlastimil Dostalík, 1. kozáci). Záporožci ze 17. stol. (SHŠ Cassanova)Kozáci byli velmi dobře vyzbrojeni a vycvičeni. nářadí k údržbě pušky, osobní věci vč. Výrobcem nádherných rytířských pásů na titulním snímku a dvou dalších fotografiích, je p. Středověk byl plný kontroverzních praktik. Sbírala se moč, lidé spali hlava na hlavě v jedné posteli a existoval muž, který pro anglického krále Jindřicha VII. Tudora vykonával ne zrovna voňavé povolání. I když bylo ve středověku možné vydělat také na těch nejméně pravděpodobných věcech, za peníze jste si nemohli koupit všechno.

Duplikace a ukázky krutostí

Speciální sluha Jindřicha VII. Moč se buď darovala, nebo také prodávala. Sbíraly ji domácnosti i kláštery. Primárně se prodávala koželuhovi. Ten s její pomocí čistil šaty a barvil textilie. Používala se však i pro mnohem „vznešenější“ účely. Lékaři z jejího zápachu, zabarvení a chuti dokázali diagnostikovat nejeden neduh. Na konci 15. století se měl o výkaly Jindřicha VII. Tudora starat speciální sluha. Ten měl na starosti likvidaci odpadu a podávání pravidelných hlášení královskému lékaři. Pokud se mu nelíbilo to, co vycházelo z panovníkových střev, měl povinnost to nahlásit.

Kruté popravní praktiky a jejich historická kronika

Krutými výslechy a mučením z něj chtěli dostat jména kompliců. Lili do něj hektolitry vody, řezali mu paže, španělskými botami drtili kotníky. Hrudník pálili žhavými železy. Vydržel, protože on prostě žádné komplice neměl… Nakonec se pokusil o sebevraždu. Šel na to dost kuriózně - chtěl si totiž utrhnout genitálie a poté vykrvácet. Damiens byl znehybněn železnými obručemi a k dlani mu přivázali nůž. Ano, tu osudnou dýku, kterou zaútočil na svého vládce. O pár vteřin později mu ruku vrazili do koše s hořící sírou. Strašlivě řval a zmítal sebou, ale pouta ho nemilosrdně držela. Stačilo několik minut a z ramene čouhal jen rudý pahýl. Při hoření se totiž síra chová jako žíravina. Následovalo mučení rozžhavenými kleštěmi.

Popravy na veřejnosti a jejich sociální dopad

Ve Francii měla disciplína drastických poprav královrahů dlouhou historii. Náš druhý, též velmi dobře zdokumentovaný případ se udál na začátku 17. století a váže se k Jindřichu IV. Navarrskému. Ten přežil mnoho pokusů o atentát, štěstí ho opustilo až 14. května 1610. Jistý Jean Chastel, bigotní katolík, využil roku 1591 zmatků u královské audience. Ruka s dýkou už mířila na hrdlo, když se Jindřich nečekaně sehnul ke klečícímu prosebníkovi. Zbraň mu proto jen rozsekla ret a vyrazila přední zub. Přesvědčit se o tom mohl právě další náboženský blouznivec - François Ravaillac. Horlivý katolík se zhlédl v brožurce španělského jezuity. Syn násilníka a jeptišky se rozhodl krále zabít. A podařilo se mu to. Vyčíhal si okamžik, kdy musel královský kočár zastavit kvůli vzpříčeným vozíkům s vínem a senem. Onoho 14. května 1610 zasadil panovníkovi dvě rány dýkou mezi druhé a třetí žebro. Dál už se Ravaillacův osud zcela shoduje s popravou Roberta Damiense. I Ravaillac měl být roztrhán koňmi a i jeho tělo vzdorovalo příliš dlouho: celou hodinu.

Infografika: typy středověkých poprav a jejich časová osa

Ukřižování, rozpěrání a další krutosti napříč kulturami

Protokol z popraviště uvádí, že na mrtvý trup se okamžitě sesypali diváci. Odehrálo se poslední dějství, definitivní konec. Zbývalo jen srovnat zločincův dům se zemí. Ve Francii měla disciplína drastických poprav královrahů dlouhou historii. Náš druhý, též velmi dobře zdokumentovaný případ se udál na začátku 17. století a váže se k Jindřichu IV. Navarrskému. Ten přežil mnoho pokusů o atentát, štěstí ho opustilo až 14. května 1610.

Minuty do popravy: Co provedli s těly? | Vražda Romanovců | Ipaťjevův dům | Jakov Jurovskij

Starověké a středověké zbraně a jejich používání

Ukřižování bylo jedním z nejstarších způsobů popravy a až do rozličných dob sloužilo jako varování širokému i úzkému publiku. Tresty jako lámání kolem, čtvrcení či rozříznutí břicha byly praktikami zejména ve Francii, Německu, Dánsku, Švédsku, Rumunsku či Rusku. Pojídač hříchů, tj. člověk, jenž měl odčinit hříchy odsouzence, byl v různých kulturách spojován s nástroji, které měly očistit či očistit duše oběti. V Izraeli měl naopak kozel sloužit k očistě skrze symbolické „nestečení“ hříchů z lidu na zvíře a jeho vyhnání do pouště.

Moderní dědictví a reflexe na morálku společnosti

Monarchie Evropy však čekal strašák mnohem větší - postupující proměny celé společnosti. V roce 1649 byl anglický král Karel I. odsouzen k trestu smrti a skutečně popraven. Dnes se díváme na tyto stránky s odstupem, ale tehdy šlo o ukázky veřejného trestu a potupení. Kruté praktiky poprav a trestů zůstávají předmětem širších debat o etice, lidských právech a historických kontextech náboženství, moci a společnosti.

Vznik pojímačů a veřejného soudu: masky a modu kritik

Hříšníci bývali veřejně poníženi prostřednictvím masek a různých doplňků, které měly vyprovokovat ostudu a odvrátit ostatní od podobných činů. Hříšníci nosili železné masky, často s vyobrazeným nosem či zvonečkem, aby byl jejich pohyb ve městě nápadný a hanebný pro širší okruh veřejnosti. Také bylo rozšířené vyznání - odsouzenci měli vyznat vinu před davem a katovi se svěřit. V rámci společenské kontroly šla ruku v ruce s tresty i sociální demontáž a izolace.

tags: #neseni #krale #na #nositku