Mastitida u jalovic/prvotelek má potenciálně negativní vliv jak na produkci mléka, tak na zdraví vemene v první i následující laktaci u postižených zvířat.
V časné laktaci prvotelek je incidence klinických mastitid vysoká, 30 % případů z celkového počtu mastitid připadá na prvních 14 dnů laktace.
Hlavní příčinou těchto infekcí klinických mastitid jsou Staphylococcus aureus; Streptococcus uberis a Escherichia coli.
U subklinických mastitid jalovic/prvotelek okolo porodu jsou nejčastějšími původci koaguláza-negativní stafylokoky (CNS), následují Staphylococcus aureus a environmentální patogeny, kteří vyvolávají menšinu případů.
Intramamární infekce v časné laktaci způsobené CNS obecně nemají zásadní negativní dopad na následující produkci, klinické mastitidy vedou k poklesu produkce od 1 do 5 %.
Na úrovni stáda bude dopad záviset na prevalenci nemoci, na typu infekce (klinická, subklinická, zaprahnutí čtvrtiny), na příčinných původcích (hlavní versus menší patogeny), schopností zvířat vypořádat se s nemocí a na opatřeních vedení farmy nastolených k tlumení výskytu nemoci.
National Mastitis Council neformuloval konkrétní doporučení jak bránit výskytu mastitid v pozdní březosti a časné laktaci jalovic/prvotelek.
Tlumení a prevence mastitid u jalovic/prvotelek jsou v současné době založeny na eliminaci vzájemného vysávání jalovic, kontrole výskytu much, optimalizaci výživy, uplatňování hygienických kontrol a zvyšování komfortu, zejména v období telení.
Byla zjištěna řada rizikových faktorů pro rozvoj subklinické a klinické mastitidy jalovic (jako jsou např. sezóna, umístění stáda, fáze březosti), ale nevyužívají se ve specifických intervenčních strategiích prevenci nemoci.
Intramamární léčba, resp. prevence mastitidy antibiotiky před porodem je sice zvažována jako jednoduchý a efektivní způsob kontroly mastitid jalovic/prvotelek po porodu, ale pozitivní dlouhodobé účinky na počet somatických buněk a produkci mléka nejsou potvrzeny, takže toto všeobecné doporučení je potřeba revidovat, resp. vyloučit.
Kromě toho je použití antibiotik tímto způsobem off-label a má za následek zvýšené riziko reziduí antibiotik v mléce.
Užití antibiotik před porodem může být provedena pouze jako krátkodobé opatření v odůvodněných případech a pod přísným dozorem veterináře stáda.
Pokud jsou hlavní příčinou mastitid CNS, produkce není negativně ovlivněna, takže předporodní ošetření je nadbytečné a dokonce nechtěné.
Prevence mastitid jalovic není snadná, je možná prostřednictvím změn v řízení chovu prováděných u mladých kategorií a jalovic.
Stádo považujeme za problémové s ohledem na výskyt mastitid u jalovic/prvotelek, pokud má > 15 % jalovic/prvotelek zjištěnu klinickou mastitidu, nebo pokud má > 15 % prvotelek počet SB (měřených mezi 10 - 35 dnem v laktaci) > 150 000/ml.
U stád překračujících tyto hraniční hodnoty je vhodné zavést, případně optimalizovat program preventivních a kontrolních opatření a měla by být zavedena bakteriologická vyšetření vzorků mléka.
Tlumení a prevence mastitid u jalovic/prvotelek jsou v současné době založeny na eliminaci vzájemného vysávání jalovic, kontrole výskytu much, optimalizaci výživy, uplatňování hygienických kontrol a zvyšování komfortu, zejména v období telení.

Mastitida vzniká, když se bílé krvinky (leukocyty) uvolňují do mléčné žlázy, obvykle v reakci na invazi bakterií do strukového kanálku.
Mastitida může také nastat kvůli chemickému, mechanickému nebo tepelnému poranění.
Mastitida může být klinická nebo subklinická.
Klinické případy mastitidy jsou případy, kdy kráva vykazuje prokazatelné příznaky nemoci.
Subklinická mastitida je pravděpodobně způsobena nakažlivými patogeny.
Přítomnost těchto patogenů může být detekována např. testováním elektrické vodivosti mléka.
Subklinická mastitida je jedním z velmi významných ekonomických problémů, protože často zůstává nevěnovaná a vede k dlouhodobému snížení produkce mléka.
Ke zjištění mastitidy se používá sledování počtu somatických buněk (PSB) a kultivace mléka pro identifikaci patogenů.

Jedním ze základních charakteristických znaků klinické mastitidy je otok vemene, zarudnutí, horké vemeno a bolestivost při doteku.
Subklinická mastitida je plíživá a bez viditelných změn na vemeni; může zůstat bez projevů, dokud se neprojeví na zvýšeném PSB.
U jalovic mohou infekce vznikat několika způsoby, včetně zánětů dělohy, poranění vemene nebo nekvalitní výživy a managementu.
Ke zhoršení patogenů v prostředí často dochází kvůli nedostatečné hygieně a špatnému zoohygienickému prostředí.
Escherichia coli bývá typicky prostředníkem mastitid z prostředí a vyžaduje důslednou asanaci prostředí a kvalitní podestýlky.
Dojení je klíčové pro šíření nakažlivých patogenů; mokrá hygiena může podporovat šíření, zatímco suchá hygiena s jednorázovými útěrkami snižuje riziko.
Všeobecně: vhodné je dojnici zasušit, pokud je to možné.

Diagnostika mastitidy zahrnuje odstříkání mléka a vyšetření před dojímáním, NK test a laboratorní kultivaci s antibiogramem.
Pro včasnou diagnostiku je užitečné pravidelné vyhodnocování dat z dojicí techniky a stájových diagnostických systémů.
Sledování PSB u jednotlivých vzorků mléka pomáhá identifikovat dojnice s vysokým počtem somatických buněk.
Prevence klinických mastitid vychází ze snížení expozice patogenům v podestýlce, stájích, dojírně a na pastvě, s důrazem na suchostojném období.
Praktické kroky prevence u jalovic a prvotelek
Suchostojné období je zásadní součástí laktačního cyklu dojnice. V tomto období dochází k regeneraci výstelky vemene, což je podmínka pro optimální produkci mléka při následné laktaci. Pro zajištění optimální produkce mléka je dobré nechat krávy stát na sucho cca 60 dnů.
Jakmile se ve stádě objeví jakékoliv příznaky mastitidy, je nutné co nejrychleji diagnostikovat onemocnění a přijmout vhodná opatření pro prevenci potenciálních zdravotních komplikací a ekonomických ztrát.
seminář VÚVeL Academy Mastitidy dojeného skotu, diagnostika a léčba
Nejúčinnější metodou zjišťování většiny časných případů klinické mastitidy je odstříkávání a vyšetřování mléka před dojením.
Pro včasnou diagnostiku je velkým přínosem pravidelné vyhodnocování dat získaných z počítačových systémů v průběhu dojení.
Prevence je obdobná pro klinické i subklinické mastitidy; významná je hygiena prostředí, zvláště v období stání na sucho.
Infekce vyvolané environmentálními bakteriemi bývá nejčastější v suchostojném období a projeví se po otelení.
Suchostojné období je klíčové a vyžaduje důslednou hygienu prostředí po celý laktační cyklus.
| Původci mastitid | Hlavní rizika | Prevence |
|---|---|---|
| Staphylococcus aureus | nakažlivý, klinické mastitidy | zlepšená hygiena dojicího zařízení, desinfekce |
| Streptococcus uberis | environmentální patogen | lepší podestýlka, zoohygiena |
| Escherichia coli | environmentální patogen, rychlá klinická infekce | asistence prostředí, suchostojným období |
| CNS | subklinické infekce | pečlivá hygiena a kontrola kontaktů |

Subklinické mastitidy jsou často nedetekované a přinášejí největší ekonomické ztráty; kontakt s patogeny se projevuje vysokým PSB i bez viditelných příznaků.
Krátká a cílená diagnostika ještě před porodem může zlepšit průběh první laktace a redukovat ztráty z následné produkce.