Myš je považována za nejdůležitější modelový organismus pro výzkum lidské biologie: myši mohou vypadat zcela jinak, ale v mnoha ohledech jsou se člověkem podobné na fundamentální úrovni. Přes tuto blízkost však existují zásadní rozdíly ve vývoji embryí a ve vlastnostech kmenových buněk, které ovlivňují přenositelnost výsledků z myší na člověka.
Proč se myši používají jako model
Například impozantních 99 procent myších genů má odpovídající sekvenci v lidském genomu. To je také důvod, proč zákon v této oblasti často umožňuje vědcům prověřovat otázky týkající se lidských embryonálních kmenových buněk nejprve na buněčných modelech zvířat. Úzký vztah mezi myší domácí a člověkem tak nabízí vědcům jedinečnou příležitost k výzkumu.
Společné rysy a omezení přenositelnosti výsledků
Je zřejmé, že lidské a myší embryonální kmenové buňky (ES buňky) jsou pluripotentní - jsou schopné utvářet jakýkoli typ tělní buňky. Oba typy buněk mají například aktivní Oct4 transkripční faktor. Přesto se v řadě dalších aspektů lidské a myší ES buňky podstatně liší. Tyto rozdíly mohou být natolik důležité, že zkoušky na myších buňkách v některých případech nejsou jen zbytečné, ale i zavádějící.
Epiblástové kmenové buňky (EpiSC) a jejich význam
V roce 2007 se dvěma výzkumným týmům podařilo izolovat z myších embryí nový slibný typ pluripotentních buněk nazvaných epiblast stem cells (EpiSC). Ačkoliv epiblástové kmenové buňky představují vývojový krok dále než „klasické“ myší ES buňky, překvapivé je, že jsou v mnoha ohledech podobnější lidským ES buňkám. Například jak EpiSC, tak lidské ES buňky lze při přidání růstového faktoru FGF2 udržet ve stavu, v němž mohou diferencovat do libovolné tkáně.
Rozdíly v reakci na růstové faktory a inhibitory
V posledních studiích vědci zkoumali, jak myší epiblástové a lidské embryonální kmenové buňky reagují na různé růstové faktory a inhibitory. Ukázalo se, že oba typy buněk se liší v zásadních bodech. To znamená, že mnohé předběžné testy prováděné na buněčných modelech zvířat, zejména v medicíně relevantních projektech, mohou být nejen neužitečné, ale jejich závěry mohou vést i k chybným představám o tom, co se stane v lidských buňkách.
Důsledky pro vývojové a terapeutické výzkumy
"Naše poslední studie ukazuje, že modelové systémy zvířat jsou pro řadu testů nedostatečné," vysvětluje Hans Schöler. "Zvláště pokud jde o vývoj bezpečných a účinných kmenových buněčných terapií, budeme i nadále potřebovat lidské ES buňky jako zlatý standard, vůči němuž porovnáváme vše ostatní."
Reprogramování a omezení modelů
Nedávné úspěchy v reprogramování zralých lidských somatických buněk mohou vzbuzovat dojem, že testy na lidských ES buňkách nejsou již tak nutné. Ve skutečnosti však pouze zlomek buněk ošetřených reprogramačními postupy získá správné atributy, a jen pečlivé a časově náročné testy dovolí vytřídit úspěšně transformované buňky od velkého množství buněk, které nebyly zcela přeprogramovány. Pouze tak lze zajistit, že výsledky jsou relevantní pro člověka.
Praktické důsledky pro laboratorní práci
Zařazování myší do experimentálních postupů má smysl zejména tehdy, když jde o studium základních genetických mechanizmů nebo o experimenty, které kvůli etickým či legislativním omezením nelze provést na lidských buňkách. Nicméně pro vývoj léků nebo buněčných terapií, kde jsou kritické jemné rozdíly v signálních drahách nebo v reakci na růstové faktory, je nutné pracovat přímo s lidskými embryonálními buňkami nebo dobře charakterizovanými lidskými iPS buňkami.
Komparativní pohled: genetika, populace a evoluce myší
Studie rozsáhlého genetického výzkumu myší domácích (více než 8 000 vzorků) ukázaly, jak se genetická výbava populací mění v průběhu migrací a kolonizací. Tyto poznatky posouvají představy o šíření myší po Evropě a nabízejí nové možnosti pro výzkum lidské historie - nicméně genetické rozdíly mezi populacemi myší jsou jiného charakteru než rozdíly v embryonálním vývoji mezi druhy, které určují buněčné a molekulární mechanismy.

Konkrétní příklady odlišností
- Podobnost na úrovni genů (např. 99 % myších genů má homologii u člověka) nezaručuje identickou funkci regulačních sítí v embryonálních buňkách.
- Oba typy buněk jsou pluripotentní a sdílejí klíčové faktory jako Oct4, avšak odpověď na růstové faktory (např. FGF2) a inhibitory se může lišit.
- Myší EpiSC mohou být vývojově „dále“ než klasické myší ES buňky a přitom se více podobat lidským ES buňkám - příklad, jak vnitrodruhová diverzita ovlivňuje modelovost.
Tabulka: Shrnutí hlavních rozdílů a podobností
| Vlastnost | Myší ES buňky | Myší EpiSC | Lidské ES buňky |
|---|---|---|---|
| Pluripotence | ano | ano | ano |
| Podobnost reakce na FGF2 | nižší | vyšší | vyšší |
| Vývojový stav | ranější (naivní) | pokročilejší (primed) | primed |
| Vhodnost jako model pro lidské buňky | omezená | lepší v některých aspektech | zlatý standard |

Co z toho plyne pro budoucí výzkum
Pro vývoj bezpečných a efektivních kmenových buněčných terapií budou lidské ES buňky i nadále nezbytné jako referenční standard. Modely na myších poskytují cenné poznatky o základních mechanismech a o evolučních procesech, ale výsledky je třeba interpretovat s opatrností a doplňovat testy přímo na lidských buňkách. Současné poznatky o rozdílech mezi myšími a lidskými embryonálními buňkami tedy zásadním způsobem ovlivňují, kde a jak experimentální závěry z modelových organismů aplikujeme na lidské zdraví.
E55: Vědecky o sklovině na myších modelech s Tomášem Waldem
V praxi to znamená kombinaci přístupů: využití myších modelů pro široké screeningy a základní otázky, a následné ověření a optimalizace na lidských buňkách, aby výsledky byly klinicky relevantní.