Co je to oční hypertenze?
Oční hypertenze, doslova přeloženo jako vysoký tlak v očích, je poměrně častý jev, který postihuje přibližně 4-9 % populace. Tento stav nastává, když se v oku hromadí nadměrné množství komorové vody, což je tekutina zodpovědná za výživu oka a odstraňování odpadních látek. K nerovnováze dochází, když do oka vstupuje více tekutiny, než je z něj odváděno.
Kromě přirozeného hromadění tekutiny může být oční hypertenze způsobena také poraněním oka nebo jako vedlejší účinek některých léků.
Rizikové faktory pro rozvoj oční hypertenze:
- Věk nad 40 let
- Rodinná anamnéza oční hypertenze
- Výrazná krátkozrakost
- Cukrovka
- Středně těžká až těžká dalekozrakost
Diagnostika a příznaky oční hypertenze
Oční hypertenze se typicky projevuje bez zřetelných příznaků, což často vede k tomu, že si postižená osoba problém dlouho neuvědomuje. Pokud se však stav vyvine v glaukom, mohou se objevit symptomy jako rozmazané vidění, ztráta zraku v periferním vidění nebo bolest očí.
K odhalení oční hypertenze slouží pravidelná vyšetření očí. Oftalmolog může měřit nitrooční tlak pomocí tonometru. Toto zařízení buď foukne proud vzduchu do oka, nebo se dotkne oční bulvy malou sondou, aby změřilo její pružnost a tím i tlak.
Hypertenze v těhotenství
Hypertenze, tedy vysoký krevní tlak, představuje významnou hrozbu během těhotenství, přispívající k mateřské a novorozenecké nemocnosti a úmrtnosti. Vyskytuje se přibližně u 10 % těhotných žen.
Definice hypertenze v těhotenství:
Hypertenze v graviditě je definována stejně jako mimo těhotenství: systolický krevní tlak (TK) ≥ 140 torrů a diastolický TK ≥ 90 torrů, zjištěné při minimálně dvou po sobě jdoucích měřeních.
Fyziologické změny během těhotenství:
V průběhu těhotenství dochází k řadě hemodynamických změn: zvyšuje se objem plazmy a minutový srdeční výdej, snižuje se periferní cévní rezistence a zrychluje se tepová frekvence. Krevní tlak se obvykle mírně snižuje, přibližně o 5 torrů systolicky a 10-15 torrů diastolicky, s nejnižšími hodnotami kolem poloviny těhotenství.
Klasifikace hypertenzních onemocnění v těhotenství:
Hypertenzní onemocnění v těhotenství zahrnují širokou skupinu chorob s často nejasnou etiologií a nevyzpytatelným klinickým obrazem. Klasifikace je založena na době nástupu hypertenze a přítomnosti signifikantní proteinurie (≥ 0,3 g/24 h):
- Preexistující hypertenze: Diagnostikovaná před těhotenstvím nebo do 20. týdne těhotenství.
- Gestační hypertenze: Hypertenze bez signifikantní proteinurie, vznikající po 20. týdnu těhotenství.
- Preeklampsie: Hypertenze s proteinurií (≥ 0,3 g/24 h), vznikající po 20. týdnu těhotenství. Dříve označovaná jako EPH gestóza.
- Preeklampsie nasedající na dřívější hypertenzi.
- Eklampsie: Záchvat tonicko-klonických křečí navazující na těžkou preeklampsii, bez jiné patologické příčiny.
Gestační hypertenze je častější než preexistující hypertenze. Preeklampsie se v České republice vyskytuje u přibližně 4-6 % těhotných žen, přičemž časná forma postihuje asi 1 % všech těhotných. Preeklampsie je obtížně předvídatelné onemocnění, které patří mezi nejčastější příčiny předčasného porodu s vážnými důsledky pro matku i plod.
Těžká preeklampsie a HELLP syndrom:
Těžká preeklampsie je charakterizována krevním tlakem nad 160/110 mmHg, bolestí hlavy, poruchami vidění a vysokou proteinurií, případně selháním ledvin (oligurie pod 400 ml/24 h). Při narůstajících příznacích je nutné těhotenství předčasně ukončit.
Zvláštní formou těžké preeklampsie je HELLP syndrom, charakterizovaný hemolýzou (rozpadem červených krvinek), zvýšením jaterních enzymů a poklesem počtu krevních destiček. Tento syndrom má velmi špatnou prognózu.
Časná a pozdní preeklampsie:
Výskyt preeklampsie před 34. týdnem těhotenství (časná forma) je spojen s poruchou prokrvení placenty, vyšší morbiditou matek a častým rozvojem růstové restrikce plodu. Pozdní preeklampsie (po 34. týdnu těhotenství), často se vyskytující u obézních matek, diabetiček a při vícečetném těhotenství, má obvykle příznivější prognózu.
Následky preeklampsie:
Preeklampsie může mít závažné následky pro matku i plod, včetně vzniku eklampsie, HELLP syndromu, selhání ledvin, plicního edému, a v dlouhodobém horizontu vyššího rizika hypertenze, cévní mozkové příhody a kardiovaskulárních onemocnění.
Diagnostika preeklampsie
Zlatým standardem v diagnostice preeklampsie je nadále měření krevního tlaku a proteinurie. Tyto metody však mají nízkou senzitivitu a specificitu.
V současnosti je metodou volby stanovení dysbalance angiogenních faktorů, kterou lze zjistit již před výskytem klinických příznaků screeningem v 1. trimestru těhotenství. U rizikových těhotných žen (anamnéza preeklampsie, věk pod 18 nebo nad 30 let, obezita, diabetes mellitus, IVF, vícečetné těhotenství, hypertenze, revmatoidní artritida, systémový lupus erythematodes, onemocnění ledvin) se doporučuje stanovení:
- PlGF (placentární růstový faktor): Jeho hladina se snižuje.
- sFlt-1 (fms-like tyrosin kináza-1): Jeho hladina se zvyšuje.
Vysoký poměr sFlt-1/PlGF pomáhá odlišit těhotné s rizikem preeklampsie od těch s gestační či preexistující hypertenzí, což je klíčové pro další terapii.
Pokud je zjištěno vysoké riziko vzniku preeklampsie, nasazení kyseliny acetylsalicylové (ASA) v dávce 100-150 mg/den před 16. týdnem těhotenství může snížit riziko vzniku časné preeklampsie o 80-90 %. Ideálně by měla být ASA podávána od 12. týdne těhotenství do 36.-37. týdne.
V případě eklampsie je nutné neurologické vyloučení jiné příčiny křečí a indikace ukončení těhotenství.
Pravidelné sledování a diagnostika:
Základem diagnostiky hypertenzních chorob v těhotenství je pravidelné sledování těhotných. Při každé kontrole je nutné měřit krevní tlak a orientačně vyšetřit přítomnost bílkoviny v moči. Při pozitivním nálezu je nutné stanovit proteinurii kvantitativně (množství bílkoviny za 24 h) nebo stanovit poměr albumin/kreatinin v moči (ACR). Proteinurie nad 0,3 g/24 h nebo ACR nad 30 mg/mmol kreatininu indikuje preeklampsii.
Léčba hypertenze v těhotenství
Hlavním cílem léčby hypertenze v těhotenství je zabránit komplikacím.
Léčba chronické a gestační hypertenze/preeklampsie:
- Chronická hypertenze: Pokud možno se ponechává zavedená terapie, s vysazením kontraindikovaných léků. Tolerují se tlaky až do 150/95 mmHg. U některých žen lze v první polovině těhotenství antihypertenziva vysadit.
- Gestační hypertenze a preeklampsie: Léčba se zahajuje při hodnotách TK nad 140/90 mmHg, stejně tak u hypertenze s orgánovým poškozením nebo při symptomech z hypertenze. Tlak vyšší než 170/110 mmHg vyžaduje hospitalizaci.
- Eklampsie: Jedinou kauzální léčbou je ukončení těhotenství.
Doporučení ohledně stravy a životního stylu:
V těhotenství se na rozdíl od léčby hypertenze mimo těhotenství nedoporučuje redukce váhy ani omezení solení. Doporučuje se zdravý životní styl, vyvážená strava, dostatek spánku a odpočinku, kvalitní pitný režim, vyhýbání se nadměrné fyzické zátěži a konzumace potravin bohatých na draslík (luštěniny, ovoce, brambory).
Kontraindikované léky:
V těhotenství jsou jednoznačně kontraindikovány inhibitory ACE a sartany (kvůli riziku malformací plodu). Z betablokátorů je kontraindikován atenolol (dlouhý poločas, riziko bradykardie a retardace růstu plodu). Diuretika jsou doporučena pouze u preexistující hypertenze, pokud byla podávána již před těhotenstvím, a lépe je je nahradit jiným antihypertenzivem. U gestační hypertenze a preeklampsie nejsou diuretika doporučována kvůli snížení plazmatického objemu.
Bezpečné léky v těhotenství:
Jediným antihypertenzivem s dlouhodobými zkušenostmi a studiovými daty v těhotenství je metyldopa (Dopegyt). Dalšími doporučovanými léky jsou:
- Metyldopa: Obvykle v dávce 2x 250 mg/den do maximální dávky 4x 500 mg/den.
- Metoprolol (Vasocardin, Egilok, Betaloc atd.): V dávce 2x 50 mg/den do maximální dávky 2x 100 mg/den. Nepoužívají se přípravky s pomalým uvolňováním (ZOK a SR formy).
- Amlodipin (Zorem, Agen, Hipres atd.): V dávce 1x 5 mg/den do maximální dávky 2x 5 mg/den. (Pozor: kontraindikováno při podávání magnesium sulfátu.)
Ostatní léky mohou být použity pouze s vysokým rizikem, protože pro ně nebyly provedeny dostatečné studie.
Preeklampsie a eklampsie - příčiny, příznaky, diagnostika, léčba, patologie
Hypertenze a kojení
Při kojení je situace s antihypertenzivy komplexní. Neexistují žádné léky schválené pro užívání během kojení, a rozhodnutí o léčbě závisí na individuálním posouzení rizika pro kojence.
Relativně bezpečné léky při kojení:
- Metyldopa: Považována za relativně bezpečnou, ačkoliv někteří lékaři ji nedoporučují kvůli riziku depresí a laktační psychózy.
- Amlodipin a metoprolol: Podávané 2x denně, jsou považovány za bezpečné léky během kojení.
Atenolol by se podávat neměl kvůli dlouhému poločasu a riziku hypotenze a bradykardie u kojenců. Dětský lékař by měl sledovat tepovou frekvenci a krevní tlak novorozence.
Kombinovaná léčba a přerušení kojení:
Antihypertenziva se při kojení podávají maximálně ve dvojkombinaci. Pokud by pacientka potřebovala trojkombinaci, jedná se o závažnou hypertenzi a je vhodné kojení přerušit.
Tolerované hodnoty TK při kojení:
Při kojení není nutné přísně udržovat systolický krevní tlak pod 140 torrů. Tolerují se hodnoty do 150 torrů, jelikož pacientky jsou většinou mladé a nízkorizikové. Je upřednostňováno udržení kojení před intenzivní antihypertenzní léčbou.
Léčba oční hypertenze - Latanoprost
Latanoprost je vysoce selektivní agonista prostanoidních FP receptorů a analog prostaglandinu F2α. Je považován za lék první volby pro léčbu glaukomu s otevřeným komorovým úhlem a oční hypertenze.
Mechanismus účinku:
Latanoprost snižuje nitrooční tlak (NOT) primárně zvýšením odtoku nitrooční tekutiny uveosklerální cestou. Na rozdíl od jiných antiglaukomatik neovlivňuje produkci nitrooční tekutiny.
Farmakokinetika a účinnost:
Redukce nitroočního tlaku nastupuje přibližně 3-4 hodiny po lokální aplikaci 0,005% roztoku a maximálního účinku je dosaženo po 8-12 hodinách. Snížení tlaku přetrvává minimálně 24 hodin. Aplikace jednou denně je účinnější než dvakrát denně. Latanoprost v monoterapii snižuje NOT o 22-39 % a jeho účinnost je srovnatelná nebo vyšší než u jiných antiglaukomatik, včetně timololu, dorzolamidu a brimonidinu.
Použití v kombinaci:
Latanoprost je účinný i v kombinaci s jinými antiglaukomatiky, jako jsou betablokátory, lokální inhibitory karboanhydrázy a sympatomimetika. Fixní kombinace latanoprostu a timololu je účinnější než monoterapie.
Nežádoucí účinky a kontraindikace:
Mezi nejčastější nežádoucí účinky patří:
- Zvýšená pigmentace duhovky: Může dojít k postupnému zhnědnutí duhovky, zejména u smíšených barev. Tento efekt je obvykle mírný a po vysazení terapie zůstává neměnný.
- Změny řas: Ztmavnutí, zesílení, prodloužení a distichiatické zmnožení. Tyto změny jsou po vysazení terapie reverzibilní.
- Hyperémie spojivek: Většinou mírná až střední.
Latanoprost je obecně dobře snášen a má příznivé bezpečnostní rozpětí. Před aplikací očních kapek obsahujících benzalkonium chlorid (konzervační látka) je nutné vyjmout kontaktní čočky.
Latanoprost v těhotenství a při kojení:
Těhotenství: Vhodné a dobře kontrolované studie u těhotných žen nebyly provedeny. Experimentální studie prokázaly reprodukční toxicitu. Aplikace latanoprostu během těhotenství se nedoporučuje.
Kojení: Latanoprost a jeho metabolity mohou přecházet do mateřského mléka. Použití během kojení se nedoporučuje, ale v případě nutnosti a po konzultaci s lékařem lze zvážit.
tags: #lecba #ocni #hypertenze #pri #kojeni