V posledních letech se stále častěji diskutuje o potřebě ukončení činnosti kojeneckých ústavů a zajištění vhodnější formy péče pro nejmenší děti, které se ocitnou v ústavní péči. Zjišťování pokroku v této oblasti je klíčové pro pochopení současného stavu a budoucích směrů reformy.
Situace v České republice: Pokles počtu dětí v ústavech
Situaci v České republice mapovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí, které pro srovnání s předchozími lety využilo data zjištěná organizací Lumos. Tato analýza ukazuje klesající trend v počtu nejmenších dětí v ústavech.
Nejmenších dětí v ústavech ubývá
Na počátku roku 2021 fungovalo v České republice 24 dětských domovů pro děti do 3 let věku (DD3). V nich pobývalo celkem 518 dětí, z čehož ve věku do 3 let včetně bylo 228 dětí. Počet dětí ve věku do tří let tak mezi roky 2018 a 2021 klesl téměř na polovinu. Celkový počet dětí umístěných v DD3 klesl pouze o 20 %, což je dáno nárůstem počtu dětí ve věku 4 a více let v těchto zařízeních. Aktuálně již děti ve věku 4 a více let představují nadpoloviční většinu (56 %) ze všech dětí v DD3. Téměř čtvrtina z dětí pobývajících v DD3 přitom byla ve věku 7 a více let - těchto dětí bylo v zařízeních téměř čtyřikrát více než novorozenců do 1 roku.
Pokles počtu přijímaných dětí
V roce 2020 bylo k pobytu v DD3 přijato 263 dětí, což bylo o 174 (40 %) méně než v roce 2019. K nejvýznamnějšímu poklesu počtu příjmů přitom došlo ve věkových kategoriích do 1 roku a do 3 let (v první z nich o 60 %, v druhé o 50 %). Naopak počet přijatých dětí ve věku 4 až 6 let a ve věku 7 a více let se mírně zvýšil.
Právní titul pobytu dětí
Většina (77 %) dětí pobývala v DD3 na základě rozhodnutí soudu. Podíl tzv. smluvních pobytů, tedy pobytů na základě smlouvy o poskytnutí zdravotní služby mezi zákonným zástupcem dítěte a zařízením, ovšem v roce 2021 oproti roku 2020 vzrostl. Hlavním důvodem je výše popsaný narůstající podíl dětí ve věku 7 a více let, které jsou výrazně častěji umísťovány do zařízení pouze na základě smlouvy se zákonným zástupcem.
Nejohroženější jsou děti romského etnika
Zdravotní stav dítěte byl jedním z důvodů pro umístění v DD3 v 38 % případů, z důvodu násilí pobývalo v DD3 10 % dětí. Jak uvádí zpráva, skutečný výskyt uvedených jevů může být vyšší, protože zařízení nemusela mít u všech dětí k dispozici dostatek informací.
V reakci na rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva byla rovněž zjišťována etnicita dětí umístěných v DD3. Zařízení byla požádána, aby uvedla, zda dítěti připisují romskou etnicitu na základě anamnestických údajů, vzhledu dítěte či jiného podkladu. Celkem zařízení identifikovala 275 dětí (53 %) jako děti romské, mezi dětmi od 1 do 3 let (včetně) byly téměř dvě třetiny romských.
Podle údajů ministerstva je romských dětí v České populaci přibližně 3,7 %, což zhruba odpovídá podílu dětí s postižením. V DD3 je však romských dětí dvakrát až třikrát více než dětí s postižením.
Regionální rozdíly v umísťování dětí
Z údajů o umísťování dětí v DD3 z regionálního hlediska vyplývá, že počet dětí umístěných do ústavu na 10 tisíc dětí do 6 let v celkové populaci je v Ústeckém kraji desetkrát vyšší než v krajích Pardubickém a Zlínském a čtyřikrát až šestkrát vyšší než ve většině ostatních krajů ČR. Za pozornost stojí, že v Moravskoslezském kraji, který je zatížen sociálním vyloučením a jinými sociálními problémy obdobně jako kraje Ústecký a Karlovarský, je podíl umísťovaných dětí výrazně nižší. Polovina ze všech krajů si aktuálně vystačí pouze s pěti a méně místy v DD3 na 10 tisíc dětí do 6 let v populaci.
Cesta k dalšímu zlepšení a transformace
Zjištěná data ukazují, že kapacity pobytové péče o nejmenší děti je možné výrazně snížit. Jak uvádí závěrečná zpráva ze šetření, nejdůležitějšími nástroji k tomu jsou zejména posílení prevence, aby ohrožené děti mohly zůstávat ve svých původních rodinách, a rozšíření sítě pěstounů na přechodnou dobu. Podle mnoha zdrojů je taková péče výrazně efektivnější i levnější než pobyt dětí v ústavech.
V případě nezbytnosti umístit děti do pobytové péče lze tuto službu zajistit formou malé pobytové služby v rámci školských či sociálních zařízení, tedy dětských domovů pro starší děti nebo domovů pro osoby se zdravotním postižením. „Klasické kojenecké ústavy“ by tak do budoucna nemusely být vůbec potřebné, ty stávající by se měly přeměnit na poskytovatele komunitních služeb pro ohrožené děti a jejich rodiny. Zajišťování dlouhodobého pobytu dětí v DD3 by se mělo nadále postupně utlumovat. Řada z kojeneckých ústavů již má různé další služby v nabídce a je zřejmé, že vývoj tímto směrem postupuje. Z hlediska státu by bylo vhodné zacílit zvýšenou pozornost a zintenzivnit podporu uvedené transformace zejména v krajích Ústeckém, Plzeňském a Karlovarském.
Blíží se úplný zánik kojeneckých ústavů
Zásadní změnu do systému přináší novela zákona o sociálněprávní ochraně dětí zveřejněná ve Sbírce zákonů loni v říjnu. Podle ní od roku 2025 již nebude možné umísťovat děti ve věku 3 a méně let do ústavní péče a od ledna 2022 jsou k umístění dítěte do dětského domova pro děti do tří let (kojeneckého ústavu) přípustné pouze zdravotní důvody. Od letošního roku zároveň dochází ke zpřísnění dohledu nad umísťováním dětí do kojeneckých ústavů na základě smlouvy mezi zákonným zástupcem dítěte a zařízením poskytujícím danou službu.
Situace v Německu
V Německu probíhá transformace péče o ohrožené děti již delší dobu. Systém se zaměřuje na podporu rodin a rozvoj alternativních forem péče, jako je pěstounská péče a komunitní centra. Kojenecké ústavy v tradičním pojetí již v Německu téměř neexistují. Místo toho se klade důraz na individuální potřeby dítěte a jeho začlenění do rodinného prostředí, případně do malých skupinových zařízení s rodinnou atmosférou.
Německý systém klade velký důraz na včasnou intervenci a prevenci, aby se předešlo umísťování dětí do ústavní péče. V případě, že je ústavní péče nezbytná, preferují se menší, lokalizovaná zařízení, která nabízejí komplexní služby.
Klíčové principy německého systému
- Podpora biologických rodin: Cílem je udržet děti v jejich původních rodinách co nejdéle, poskytováním sociální, psychologické a finanční podpory.
- Rozvoj pěstounské péče: Pěstounská péče je považována za nejlepší alternativu k péči v biologické rodině, s důrazem na dlouhodobé a stabilní vztahy.
- Malá skupinová zařízení: Pokud je ústavní péče nezbytná, preferují se malá zařízení s rodinnou atmosférou, která umožňují individuální přístup k dítěti.
- Profesionalizace péče: Důraz je kladen na kvalifikovaný personál a jeho průběžné vzdělávání.
A Balanced Life in Germany - Childcare in the Bundeswehr
Srovnání a výhled do budoucna
Zatímco Česká republika prochází fází postupného omezování kojeneckých ústavů a hledání alternativních forem péče, Německo má v této oblasti již delší tradici a pokročilejší systém.
Oba systémy se však shodují v klíčovém principu: nejlepším zájmem dítěte je vyrůstat v rodinném prostředí. Transformace v České republice, podpořená legislativními změnami, směřuje k německému modelu, kde je důraz kladen na prevenci, podporu rodin a rozvoj alternativních forem péče, které jsou pro děti citlivější a efektivnější.