Zánět močových cest v těhotenství se vyskytuje poměrně často. Důvodem je především zvětšující se děloha, která tlačí na močové cesty a měchýř, které se nemohou dostatečně vyprázdnit. Základním vyšetřením je analýza moči pomocí diagnostických proužků, které sledují množství bílkovin. Kontrola moči je proto součástí pravidelných preventivních prohlídek v těhotenství. V 1. trimestru se často vyskytuje zánět močového měchýře (cystitida). Ten postihuje hlavně mladší ženy, mnohdy v souvislosti s pohlavním stykem. Zánět močových cest ve 2. a 3. trimestru se vyskytuje spíše zánět horních močových cest a ledvin (pyelonefritida).
Léčba obvykle spočívá v užívání antibiotik, přičemž jsou předepisována ta nejvhodnější pro těhotnou i dítě. Na zmírnění případných bolestí lze, po konzultaci s lékařem, užívat léky s paracetamolem. “Při prvních projevech infekce nebo současně s antibiotiky je důležité zvýšit příjem tekutin na 2-3 litry denně a doplňovat vitamíny. Žena si může pomoci i preparátem s brusinkami, které podporují správné fungování močových cest,” říká MUDr. Pro zdraví močových cest v těhotenství je velmi užitečná D-manoza, která pomáhá vyplavovat bakterie ven z těla. Léčbu podpoříte i intimní hygienou.
Prevence zánětu močového měchýře je klíčová. Neodkládejte návštěvu toalety, když cítíte potřebu. K mytí používejte šetrné intimní mycí přípravky. Bez ohledu na to, v jaké jste fázi těhotenství, docházejte na všechny doporučené těhotenské prohlídky. Pamatujte, že včasné odhalení zánětu je klíčem k jeho úspěšné léčbě. Toto je výukový text pro pregraduální studium zveřejněný v otevřeném prostředí. Infekce močových cest v těhotenství jsou poměrně časté, protože fyziologické změny močového systému vytvářejí podmínky pro jejich snadnější vznik. Zvýšené hladiny progesteronu ovlivňují peristaltiku ureterů. Tyto změny vedou ke zpomalení transportu moči z ledvin do močového měchýře, což usnadňuje ascendentní šíření infekce a rozvoj pyelonefritidy.
Při každém vyšetření v těhotenské poradně by měla mít žena s sebou vzorek moči, který se vyšetřuje pomocí chemické analýzy. V případě pozitivního nálezu je indikováno kultivační vyšetření. Optimální doba pro screeningové kultivační vyšetření moči je kolem 16. Při zahájení antibiotické léčby u těhotné ženy je nutné brát v úvahu teratogenitu léčiv i změny farmakokinetiky v těhotenství. U těhotné dochází ke zvýšení plazmatického objemu až o 50 %, celkový objem krve stoupá o 25-30 %, hladina sérového albuminu klesá o 20-30 % a objem celkové tělesné vody se zvyšuje o 20-30 %. Glomerulární filtrace se může zvýšit až o 50 %.
Penicilinová antibiotika jsou z hlediska plodu považována za bezpečná a běžně se používají v léčbě uroinfekcí u těhotných žen. Nitrofurantoin se nedoporučuje podávat ve třetím trimestru z důvodu rizika rozvoje hemolytické anémie. U pacientek alergických na penicilin lze použít clindamycin, který však není účinný proti enterokokům a většině gramnegativních bakterií. V těhotenství jsou naopak zcela kontraindikovány fluorochinolony pro jejich negativní vliv na vývoj chrupavek a kostí plodu, dále tetracykliny, které mohou způsobit závažné vývojové vady, a chloramfenikol, jenž může vyvolat tzv. grey baby syndrom u novorozenců s vysokou mortalitou.
Asymptomatická bakteriurie je definována přítomností více než 10⁵ bakterií v 1 ml moči nebo více než 10 leukocytů v 1 mm³ moči, přičemž pacientka nemá žádné klinické příznaky. Nejčastějšími původci jsou gramnegativní bakterie, Escherichia coli, Staphylococcus epidermidis a Enterococci. Nejvyšší výskyt asymptomatické bakteriurie je mezi 9. a 17. týdnem gravidity. Na rozdíl od jiných skupin pacientek by měla být v těhotenství asymptomatická bakteriurie vždy léčena, protože bez terapie může vést k rozvoji pyelonefritidy, zvýšení morbidity matky i plodu a ke zvýšenému riziku předčasného porodu. Doporučuje se antibiotická terapie v délce 3-5 dnů: nitrofurantoin 100 mg po 12 hodinách, ampicilin s klavulanátem 500 mg po 12 hodinách, cefalexin 500 mg po 8 hodinách, případně trimethoprim/sulfamoxazol po 12 hodinách (pouze ve II. trimestru těhotenství).
Infekce dolních močových cest se klinicky projevují dysurickými obtížemi, jako je pálení či řezání při močení, frekventnější močení, urgence nebo nykturie. Při vyšetření moči se může objevit proteinurie a v močovém sedimentu leukocyturie, erytrocyturie a bakteriurie. Nejčastějším původcem je Escherichia coli, dále se mohou vyskytovat Enterococcus spp., Klebsiella spp. Antibiotická léčba je obdobná jako u asymptomatické bakteriurie. Pacientkám se doporučuje dodržovat pitný a klidový režim.
Mezi klinické projevy akutní pyelonefritidy patří horečka nad 38 °C, zimnice, bolesti v bedrech a celková schvácenost. Těhotná žena s pyelonefritidou by měla být hospitalizována. Provádí se odběr hemokultur a kultivační vyšetření moči. Zahajuje se empirická antibiotická léčba, která se následně upravuje podle výsledků kultivace. Z antibiotik bezpečných v těhotenství se používají ampicilin s klavulanátem, aminopeniciliny, gentamicin, cefalosporiny 2. a 3. generace a linkomycin.
Infekce močových cest během těhotenství: příčiny a prevence
Návod pro praktické poradenství ukazuje, že prevence je klíčová: neodkládejte návštěvu toalety, pijte dostatek tekutin, a sledujte příznaky jako pálení při močení, krev v moči či horečku, které mohou znamenat probíhající zánět močových cest.
Časté dotazy a praktické rady
Asymptomatická bakteriurie je definována přítomností bakterií bez klinických příznaků. V těhotenství by měla být asymptomatická bakteriurie vždy léčena, aby se snížilo riziko pyelonefritidy a předčasného porodu. Infekce dolních cest, pyelonefritida i asymptomatická bakteriurie vyžadují dohled lékaře a případné laboratorní kultivační vyšetření. Při výběru antibiotik je důležité zohlednit teratogenitu a změny farmakokinetiky v těhotenství. Gynekologové a urologové doporučují pravidelné kontroly močových cest a dodržování hygieny.