Jde udelat dite bez spermii: současné možnosti a budoucí vyhlídky asistované reprodukce

Není to ještě ani čtyřicet let, co se narodilo první dítě ze zkumavky. Asistovaná reprodukce od té doby učinila velký pokrok a neustále posouvá své hranice. V budoucnu by k oplodnění nemuseli budoucí rodiče v laboratoři odevzdávat sperma a vajíčka. V Japonsku se loni povedlo úspěšně odchovat myš z embrya, které bylo vypěstováno z kožních buněk jejích rodičů. Vědci věří, že techniku budou jednoho dne schopní aplikovat i na lidi.

Když se nyní páru nedaří počít dítě, může podstoupit asistovanou reprodukci, která spočívá v umělém oplodnění vajíčka v laboratoři a jeho následném vložení do ženské dělohy. Buď jsou donátory vajíček a spermií sami budoucí rodiče, nebo někdo z dárců. Nová metoda, kterou vědci prozatím testují pouze na zvířatech, k procesu oplodnění nepotřebuje ani vajíčka, ani spermie. Dokáže si je vyrobit například z kožních buněk, které přeprogramuje, aby se chovaly jako embryonální kmenové buňky, z nichž následným procesem vytvoří jakousi univerzální kmenovou buňku a z té pak vyprodukuje vajíčka a spermie nutné ke vzniku nového života. Alternativní metoda asistované reprodukce by do budoucna mohla pomoci těm párům, které nejsou schopné darovat vajíčka nebo spermie pro umělé oplodnění a nechtějí se spoléhat na cizí dárce.

Podle profesora Alana Trounsona, jednoho z největších světových odborníků, by metoda také odbourala nutnost podávat ženě vysoké dávky medikamentů, které napomáhají tomu, aby její tělo přijalo oplodněná vajíčka. V laboratořích vznikla umělá myší embrya, na jejichž vytvoření vědci použili jiné buňky než spermie a vajíčka. Výzkum zárodků je komplikovaný z etického i praktického hlediska, nový objev by to mohl změnit. Podle odborného časopisu Nature, kde výzkum vyšel, jde o přelomový experiment. Nejedná se o žádný pokus o klonování lidí ani zvířat, ale o snahu lépe pochopit, proč takové množství těhotenství selže v jejich počáteční fázi.

Vědci embrya vyrobili v laboratoři, pak je na nějakou dobu vložili do děloh živých myší a nechali je tam dozrát. Cílem práce je pomoci vylepšit úspěšnost lidských porodů. Spontánní přerušení těhotenství. K velkému množství přerušení těhotenství dochází ještě předtím, než si žena vůbec uvědomí, že by mohla být těhotná, tedy když se oplodněné vajíčko neusadí v děloze. Experti tomuto složitému procesu a jeho zákonitostem ještě úplně nerozumí, předpokládají ale, že by se mohlo jednat o souvislost s abnormálním vývojem u embrya.

Vědci by sice tento fenomén rádi studovali, ale je to složité jak po stránce čistě praktické, tak i z etického hlediska. Současný úspěšný pokus vytvořit embryo nikoliv ze spermií a vajíček, ale z kmenových buněk by mohl pomoci získat vědě dostatečné množství zárodků pro takový druh výzkumu. Kmenové buňky jsou schopné změnit se v mnoho dalších druhů buněk v těle. Tým Nicolase Rivrona z Maastrichtské univerzity této jejich vlastnosti využil k tomu, aby zkombinováním dvou typů kmenových buněk z myší vytvořil struktury podobné embryím. Pod mikroskopem vypadaly úplně stejně jako typická mladá embrya, proto je vědci implantovali do děloh živých myší - něco podobného ještě nikdo předtím nezkusil.

Blíží se pokusy na lidech?

„Jsme nyní schopní vytvářet extrémní množství těchto embryí a studovat je. Mohlo by nám to pomoci pochopit, proč se některá embrya v těle neujmou a také dopad řady léků, které pomáhají s plodností,“ uvedl pro BBC Nicolas Rivron. Potvrdil přitom, že se rozhodně neplánuje experiment, kde by byly místo myších buněk použity buňky lidské - to by vyžadovalo získat množství povolení a výjimek, tento druh výzkumu totiž není povolen. Souhlasí s tím i další expert, kterého BBC oslovila, profesor Robin Lovell-Badge z britského institutu Francise Cricka. Podle něj se ani vzdáleně neblížíme k něčemu, jako jsou pokusy na lidech.

„První dítě bez problémů, ale druhé se ne a ne podařit? Pak je nejvyšší čas připustit možnost tzv. sekundární neplodnosti, která je pro mnoho párů nemilým překvapením.“ Narozdíl od tzv. primární neplodnosti, kdy se vyskytly komplikace již při prvním otěhotnění, se na tzv. sekundární neplodnost přijde až během snah o dalšího potomka. Příčiny stojící za nezdarem mohou být však v obou případech stejné.

Asistovaná reprodukce v kontextu České republiky

Asistovaná reprodukce - a v širším smyslu slova i medicínská léčba neplodnosti obecně - by totiž měla přicházet až poté, co pár vyčerpá tradiční postupy k vylepšení plodnosti. Jestliže totiž partneři a jejich vztah nejsou v pořádku, nemusí kýžené otěhotnění mít šťastný konec. Dokládají to i čísla z Velké Británie. V této zemi, která má šestkrát víc obyvatel než Česko, podle statistik každý rok jdou desítky žen na potrat poté, co počaly po umělém oplodnění. Důvodem obvykle není zdravotní problém - jde spíš o ženy, kterým se rozpadl vztah, a nechtějí si proto dítě nechat.

Na druhou stranu, pokud tradiční metody selžou a potvrdí se zdravotní problémy u některého z partnerů, není důvod se umělého oplodnění bát. Při každém cyklu umělého oplodnění (IVF) je šance na početí asi 35 procent. Třicetiletá žena má šance téměř 40 procent, u čtyřicetileté ženy je to jen asi 20 procent. V oblasti asistované reprodukce odborníci používají několik termínů, které lidé často zaměňují. Jejich význam je ale různý. Asistovaná reprodukce je zastřešující termín, kterým se označují léčebné postupy a metody používané při neplodnosti a sterilitě.

Nejjednodušší metodou, k níž odborníci většinou přistupují jako první, je intrauterinní inseminace (IUI). Při ní se ženě v době ovulace vloží spermie přímo do pochvy. Tento zákrok, který není nijak invazivní, může vést k otěhotnění až v 10 procentech případů. „Děti ze zkumavky“ se rodí po léčbě IVF. Při této metodě lékaři nejdříve ženě stimulují funkci vaječníků, poté odeberou vajíčka, dohlédnou na jejich oplodnění spermií a vzniklá embrya poté vloží ženě přímo do dělohy (opět za současné hormonální stimulace). Pokud muž nemá kvalitní pohlavní buňky, může se použít také metoda ICSI, při níž lékaři spermii přímo vloží do vajíčka.

A lékaři toho už dnes umějí ještě mnohem více. Na druhou stranu by nebylo správné tvrdit, že asistovaná reprodukce je zcela bezpečná a bez rizika. Některé ženy trpí v důsledku podávání hormonů takzvaným hyperstimulačním syndromem, při němž se vaječníky výrazně zvětší a pacientce se v břišní dutině hromadí tekutina. Hrozí to především mladším ženám s poruchami ovulace a polycystickými vaječníky. Někdy ženu upoutá na několik dní na nemocniční lůžko, problémy obvykle za několik týdnů odezní. Hrozí také torze neboli přetočení vaječníku, což je akutní problém, který se řeší operativně. Při odběru vajíček se také může do břišní dutiny zavést infekce nebo může dojít ke krvácení. Při oplodnění ze zkumavky roste i riziko mimoděložního těhotenství. Ženy po umělém oplodnění také častěji čekají více než jedno miminko: kromě případů, kdy jsou do dělohy zavedena dvě embrya, pochopitelně také může jít o dvojčata jednovaječná.

Vědci se pochopitelně intenzivně zabývají tím, jestli děti vzniklé z umělého oplodnění nejsou při srovnání s ostatními poškozené. Pokud se pro asistovanou reprodukci rozhodnete, musíte se připravit na to, že vás bude stát hodně peněz. A to i v případě, že vám léčbu zaplatí pojišťovna - ta hradí čtyři cykly stimulace a oplodnění ve zkumavce a tři přenosy embrya do dělohy, a to ženám do 40. roku věku; ženy, které už na to nárok nemají, musí počítat s 50 až 60 tisíci na každý cyklus. Hormony, které žena musí také užívat, už pojišťovny nehradí a jejich cena se pohybuje v řádu několika tisíc za cyklus. V případě, že je třeba vpravit spermii přímo do vajíčka, je zákrok dražší asi o osm tisíc, při odběru spermie přímo z varlat se akce prodražuje o dalších zhruba deset tisíc. Připlácí se také za prodlouženou kultivaci embryí, která umožní vybrat ta kvalitnější, za zmrazení embryí pro případné další cykly oplodnění i za asistovaný hatching, vždy několik tisícovek. Doplácí se i na hormonální stimulaci při IUI. S pěticifernou částkou musíte počítat v případě, že je třeba udělat genetické vyšetření pohlavních buněk, například při ICSI.

IVF bez partnera je pro svobodné ženy, které touží po dítěti, stále častější volbou. V České republice však tato cesta není úplně jednoduchá, protože legislativa stanovuje pro asistovanou reprodukci určitá pravidla. Pokud se samotná žena bez partnera rozhodne, že by chtěla mít dítě, je třeba se podívat na to, jak řeší umělé oplodnění legislativa. V České republice je podle právního řádu, konkrétně zákona o specifických zdravotních službách, léčba v centru asistované reprodukce bere jako párovou terapii. Z toho důvodu je nutná přítomnost obou partnerů, kteří jsou rozdílného pohlaví. O umělé oplodnění tedy může požádat pouze heterosexuální pár, partneři však nemusí být sezdaní. České právo vylučuje homosexuální páry. Zákon č. 373/2011 Sb. vyžaduje, aby asistovanou reprodukci mohla podstoupit pouze žena s mužem, ať už jde o manželský pár, nebo o partnery, kteří dají k oplodnění souhlas. Pokud jde o gay páry, náhradní mateřství není legální, což je cesta, kterou by si gayové mohli zvolit k založení rodiny. V posledních letech se však vedou debaty o změně právního rámce, včetně možnosti rozšířit přístup k asistované reprodukci pro homosexuální páry. V České republice je možné IVF pouze pro páry opačného pohlaví.

Zajímá vás, jaké má v České republice umělé oplodnění podmínky? Věk do 49 let: Umělé oplodnění může podstoupit žena do věku 49 let. Příspěvek od pojišťovny se však hradí pouze pro ženy do 39 let věku, a to maximálně třikrát. Partner či manžel: Umělé oplodnění je povoleno pouze heterosexuálním párům, které k zákroku dají svůj souhlas. Jaké jsou možnosti pro svobodné ženy, které chtějí mít dítě? V České republice je umělé oplodnění pro svobodné ženy přes omezený právní rámec nesnadné. Jednou z možností je se domluvit s kamarádem či známým. Zvážit můžete otěhotnění přirozenou cestou, případně formou umělého oplodnění darovaným spermatem. Dvojice, které se rozhodly pro tuto možnost, si musí předem ujasnit několik věcí.

V některých zahraničních zemích je IVF bez partnera pro svobodné ženy možné. Například v Dánsku, Norsku nebo Španělsku je asistovaná reprodukce dostupná i pro svobodné ženy nebo homosexuální páry. U této možnosti vezměte v potaz riziko pohlavně přenosných chorob. Také se nemusí podařit otěhotnět na první pokus. Single ženy mají v České republice právo adoptovat dítě. Proces adopce však bývá složitý a časově náročný, přičemž obvykle mají přednost páry. Pokud žena splňuje všechny podmínky a prokáže, že je schopná se o dítě postarat, adopce je možná. IVF bez partnera.

V diskuzích o eMimina a dalších fórech se často rozebírá, jaké jsou zkušenosti uživatelek a jaké jsou praktické kroky. Stručné shrnutí: Asistovaná reprodukce bez partnera v praxi často vyžaduje cestu do zahraničí (zmíněna Dánsko, Velká Británie, Ukrajina) nebo speciální postupy na českých pracovištích, s náklady kolem 25 000 Kč za inseminaci a až cca 200 000 Kč za IVF cyklus, plus další náklady za cestu, ubytování a laboratorní zákroky.

Možné vizuály a doprovodné prvky

Infografika: Průřez procesem IVF a ICSI, od stimulace po transfer embrya

Efektivita asistované reprodukce a mýty o IVF

Tabulka nákladů a etap asistované reprodukce

EtapaOdhadované nákladyÚspěšnost
IUIcca 25 000 Kč10-15 % na pokus
IVF (cyklus)cca 200 000 Kč kolem 35 % na transfer
Odběr spermií z varlatnavíc ≈ 10 000 Kč-
Hormonální stimulace, genetické testy, prodloužená kultivacečasto několik tisíc až desetitisíců-

tags: #jde #udelat #dite #bez #spermii