Evropa: téměř na celém kontinentu (mimo nejteplejší a nejchladnější oblasti), žije i v Asii - Sibiř, Korea. Obecně se jedná o všežravce, který preferuje různý vodní hmyz a jiné drobné vodní živočichy (např. larvy chrostíků, pakomáru, muchniček...), konzumuje omezeně rostlinou potravu. Pohlavně dospívají nejčastěji ve třetím roce života. K výtěru dochází v průběhu května až června v několika etapách na písčité dno. Jikry zapadnou do substrátu. K výtěru se shlukují do často obrovských hejn. Počet jiker kolísá mezi 2000-5000. Jedná se o náš původní druh.
Popis a stanoviště
Menší hojná rybka s válcovitým tělem a hranatou hlavou s jedním párem vousků. Žije v tekoucích i stojatých vodách bohatších na kyslík, s čistým především písčitým dnem. Většina jedinců dorůstá do velikosti cca 12 cm (max. 25 cm), dožívá se až 8 let. Má chutné maso, ale pro svou velikost se využívá jako nástražní rybka. V zajetí je ideální chov z zahradní jezírku - při hloubce alespoň 90 cm celoroční. Rychle a bezproblémově se množí, může být proto použita jako zdroj živé potravy pro větší dravé ryby. V zajetí ji lze krmit granulemi pro kaprovité ryby. Lidová pojmenování jsou - řízek, hřízek, řezan. Hrouzek je často používán jako nástražní rybka, proto je nejčastěji loven do čeřínku, lze jej však lovit na jemné náčiní a to na plavanou a lehkou položenou - picker.
Rozměry: délka obvykle jen 10 - 14 cm a váha 6 - 25 g, největší bývají dlouzí 18 cm a váží 60 g (rekordní 25 cm a 100 g). Popis: Hrouzek obecný dorůstá obvykle do velikosti 12-14 cm, výjimečně se můžeme setkat s většími jedinci (do 20 cm). Tělo je protáhlého vřetenovitého tvaru s hnědozeleným hřbetem a světlejšími boky, na kterých se nachází řada velkých tmavých skvrn v počtu od šesti do dvanácti. Šupiny jsou poměrně velké. Charakteristické jsou dva krátké vousky v koutcích úst.
Ekologie a chování
Hrouzek obecný je bentopelagický druh obývající širokou škálu jak tekoucích, tak stojatých vod s tvrdším písčitým či kamenitým dnem. Žije především u dna, kde se živí larvami vodního hmyzu popřípadě zooplanktonem. Je aktivní hlavně přes den. Tření probíhá od května do června na písčitém podkladu či koříncích rostlin. Význam: Je to hojný druh, který je častou potravou dravých ryb. Taxonomická poznámka: Původně byly naše další dva druhy hrouzků řazeny také do rodu Gobio, ale v nedávné době byly přeřazeny do nově vzniklého rodu Romanogobio. Hanel L. (1992): Poznáváme naše ryby. Hanel L. & Lusk S. (2005): Ryby a mihule České republiky. Rozšíření a ochrana. Kottelat M. & Freyhof J. (2007): Handbook of European freshwater fishes. Publications Kottelat, Cornol and Freyhof, Berlin.
Hrouzek obecný je velmi hojnou menší kaprovitou rybou žijící u dna v proudnějších úsecích našich řek od lipanového pásma až do nížin. Může se vyskytovat i v čistých stojatých vodách, zvláště je-li uspokojen jeho požadavek na čisté písčité dno (rusky se mu říká pěskar). V Evropě žije větší počet druhů hrouzků a donedávna byly z našeho území uváděny tři - hrouzek obecný, běloploutvý a Kesslerův. Na Slovensku žije další druh - hrouzek dlouhovousý, který by teoreticky mohl proniknout na naše území říčkou Vlárou, v jejímž slovenském úseku se vyskytuje. Nedávné výzkumy však celou situaci kolem hrouzků zkomplikovaly. Genetické analýzy odhalily rozdíly, které až doposud unikaly badatelům spoléhajícím se na počítání ploutevních paprsků nebo šupin a měření proporcí. Ukázalo se, že původní rod Gobio, kam byli řazeni všichni naši hrouzci, bude třeba rozdělit. Hrouzci běloploutvý a Kesslerův byli zařazeni do nově vytvořeného rodu Romanogobio.
Hrouzci obecného: nyní je zřejmé, že u samotného hrouzka obecného bylo zjištěno, že se nejedná o jeden jediný druh, ale jen na našem území lze odlišit pravděpodobně čtyři samostatné druhy (Gobio gobio, Gobio obtusirostris, Gobio carpathicus a Gobio sp.). Zkratka sp. znamená latinsky species - druh a sděluje, že čtvrtý nově vytvořený druh rodu Gobio zatím není řádně vymezen a pojmenován, nicméně jedná se o samostatný druh. Navíc bylo zjištěno, že jmenované druhy se běžně kříží a už z minulosti se vědělo, že na místech společného výskytu se hrouzek obecný může křížit s hrouzkem běloploutvým i Kesslerovým. Tato situace je typická pro mladé nově vznikající druhy, u nichž ještě nedošlo ke vzniku dostatečných reprodukčních bariér. Prozatím se v literatuře s výjimkou speciálních vědeckých prací všechny nové druhy stále uvádějí pod společným označením hrouzek obecný (Gobio gobio) a teprve budoucnost ukáže, jak jsou u nás rozšířeny, v čem všem se liší a zda je nutné, aby dostaly samostatné české názvy. Protože se i hrouzek běloploutvý a Kesslerův rozpadly na samostatné druhy, máme aktuálně na našem území 8 geneticky jasně odlišitelných druhů hrouzků ve dvou rodech. Je otázka, jak se s tím ichtyologové nakonec vyrovnají, běžný rybář obvykle není schopen rozlišit ani druhy donedávna uznávané. Pro zjednodušení a z nedostatku přesnějších informací bude v dalším textu s hrouzkem obecným zacházeno jako by to byl stále jednolitý samostatný druh.
Areál rozšíření hrouzka obecného je obrovský. Sahá od Španělska přes celou Evropu až do Asie, kde se hrouzek obecný vyskytuje až v povodí Amuru, v severní Číně a Koreji. V Evropě chybí jen v nejjižnějších a nejsevernějších oblastech. Tělo hrouzka je protáhlé, válcovité, na spodní straně zploštělé. Hlava je poměrně velká, hranatá a je vybavena vysouvatelnými spodními ústy lemovanými párem dobře vyvinutých vousků. Ty jsou kratší než u ostatních našich hrouzků a nedosahují k zadnímu okraji oka. Zbarvení je velice pestré. Na nahnědlém nebo hnědozeleném hřbetě je dobře patrná struktura ošupení a boky jsou stříbrné s řádkou modrofialových skvrn.
Chování a význam pro ekosystém
K hrouzkovi se můžeme setkat se dvěma zajímavými prvky chování. Prvním jsou výskoky nad hladinu, při kterých ryba silně vibruje tělem, takže vydává typický vrčivý zvuk. Dále může hrouzek vydávat zvláštní zvuk v případě, že je chycen a vytažen nad hladinu. Vzhledem ke svým rozměrům není hrouzek hospodářsky významným druhem, i když má chutné maso a v minulosti byl společně s jinými drobnými rybkami upravován smažením jako takzvané grundle (německý název hrouzka je Gründling). Je také oblíbenou nástražní rybkou a druhem, na němž si odbyla své první rybářské krůčky řada začátečníků.
Vedle hrouzka obecného je ještě několik jeho dalších forem. Například hrouzek dlouhovousý - Gobio uranoscopus (Agassiz) - žije v přítocích Dunaje. Dále hrouzek Kesslerův (Gobio kessleri) a hrouzek běloploutvý(Gobio albipinnatus), který je v přítocích řeky Moravy. Rozdíly mezi nimi nejsou výrazné. Rybářský řád nestanoví nejmenší lovnou délku hrouzka. Hrouzci dlouhovousí, běloploutví a Kesslerovi jsou celoročně hájeni.
Rozměry a tvar
Hrouzek obecný má protáhlé, vřetenovité tělo, zespodu ploché, prozrazující rybu zdržující se převážně u dna. Hloubka těla má se k jeho délce jako 1:4,5. Ústa spodního postavení jsou vyzbrojena jedním párem vousků sahajících až k oku. Celé tělo je kryto velkými, nepříliš pevně sedícími šupinami. Hřbet hrouzka je nahnědlý, načernalý, tmavě zelený nebo namodralý, boky ozdobeny výraznou řadou neostrých, černých skvrn. Na přechodu k břichu jsou boky stříbřité, světlé s kovovým leskem, namodralým nebo modrorůžovým. Skřele svítí sytě kovově, namodrale, ploutve jsou šedožluté nebo načervenalé, na hlavě i hřbetě jsou porůznu menší černé skvrnky.
Hrouzek je v našich tekoucích vodách všeobecně rozšířenou rybou, počínaje spodní hranicí pstruhového pásma. Někdy proniká až do čistého pásma pstruha. Libuje si v řekách s tvrdším, písčitým a oblázkovým dnem a mělkými brody, kde se vždy zdržuje v hejnech, což je rybářům dobře známo. Vnášejí v létě do řeky kusy drnu a šlapou po nich, aby se voda zakalila. Dobrou tření je květen a červen a kladení jiker se děje na kamenitém nebo vodními porosty zakrytém dnu. Plůdek se živí drobnými korýšky a jemnými larvami pakomárů. Větší hrouzci dovedou do sebe nasoukat i dešťovky a jinou potravu přinášenou vodou, rozměry přístupnou jejich tlamce, a ubírají tím dosti potravy mladým pstruhům a lipanům.
Stávají se však vydatnou kořistí štik, okounů, větších pstruhů a jsou nejoblíbenější návnadou při lovu štik. Za dob Fričových přicházeli Pražané do Podolí ochutnat připravené hrouzky, kteří tu byli pod jménem „grundle“ prodáváni a ceněni jako velká lahůdka. Podolští rybáři je lovili do sítí, zahánějíce je do nich s pomocí „Hasačertů“, provázků ověšených různými cetkami. Úlovky však nestačily krýt poptávku po grundlích.
Rozšíření a ochrana
Podle dnešních poznatků je areál rozšíření hrouzka obecného obrovský a zahrnuje téměř celé Evropu a části Asie. Celkové rozšíření však zahrnuje i Dunajskou oblast, kde žijí příbuzní hrouzka obecného. Tvar těla, velikost a umístění očí a délka vousků umožňují jejich spolehlivé poznávání. Celkově jsou však hrouzci velmi variabilní. Doba hájení je v Čechách i na Moravě od 15. III. do 15. Průměr: KohoutSlepice... (tabulka o druzích a číslech byla přepsána do textu)
Hrouzek obecný je typickou rybou proudnějších úseků našich řek od lipanového pásma až do nížin. Může se vyskytovat i v čistých stojatých vodách, zvláště je-li uspokojen jeho požadavek na čisté písčité dno. Běžně se vyskytuje i na velmi mělkých místech nebo v nepatrné vzdálenosti od břehu.
Potravu hrouzka tvoří z velké části larvy chrostíků, jepic a pakomárů, místy i plankton (perloočky), detrit a omezený podíl rostlinné složky. Samci se liší od samic jen nepatrně delšími prsními ploutvemi a v době rozmnožování také třecí vyrážkou. Pohlavně dospívají nejčastěji ve třetím roce života (stáří 2+).
Fakta, která byste měli vědět o POTÁPCE CHOLATÉ!
tags: #hrouzek #obecny #velikost #vykuleneho #embrya