Snaha o zlomění "prokletí žen" a dosažení bezbolestných porodů vedla v průběhu historie k mnoha pokusům a objevům. Jedním z prvních, kdo se touto cestou vydal, byl profesor Univerzity v Grazu Richard von Steinbüchel (1862-1952). V roce 1902 publikoval práci, ve které popsal své zkušenosti s injekčním podáváním směsi skopolaminu a morfinu rodícím matkám. Tím položil základní kámen k vývoji metod, které měly vést k bezbolestným porodům.
Dalšími průkopníky v této oblasti byli lékaři z německého Freiburgu, Dr. Carl Josef Gaus (1875-1957) a Dr. Bernhard Krönig (1863-1917). V roce 1906 představili světu revoluční anesteticko-porodní techniku známou jako Dämmerschlaf (německy), Twilight sleep (anglicky) nebo česky „šerospánek“.
Mechanismus a účinky šerospánku
Kouzlo této techniky spočívalo v jedinečné kombinaci látek, která kromě pouhé anestezie (znecitlivění) vyvolávala i stav kompletní amnézie. To znamená, že matka si po porodu nezachovala žádné vzpomínky na jeho průběh.
První injekce směsi skopolaminu a morfinu byla podávána s nástupem děložních kontrakcí. Další dávky byly upravovány v závislosti na duševním stavu rodičky. Dávkování bylo klíčové: příliš nízká dávka mohla vést k předčasnému probuzení rodičky, zatímco příliš vysoká dávka mohla prodloužit porod nebo negativně ovlivnit zdravotní stav novorozence.
Dr. Gaus se zaměřil na určování optimálního dávkování pomocí tzv. paměťových testů. Během porodu opakovaně žádal pacientku, aby popsala různé věci a události v půlhodinových intervalech, dokud nebylo zřejmé, že její paměť je dostatečně otupena.
Twilight sleep v Americe: Debata a nadšení
Za oceánem se metoda „Twilight sleep“ stala předmětem vášnivých debat mezi odborníky i širokou veřejností krátce poté, co v červnu 1914 vyšel v časopise McClure's Magazine článek jeho nadšených propagátorek, Marguerity Tracyové a Constance Leuppové. Tyto autorky ostře kritizovaly tehdejší nehygienické a barbarské způsoby porodu v Americe a naopak vyzdvihovaly komfort a bezpečí, které nabízela německá metoda.
Tracyová a Leuppová se domnívaly, že metoda je vhodná zejména pro ženy z vyšších společenských vrstev, pro které silná bolest představuje nervové vyčerpání a ochromuje jejich vůli do té míry, že nejsou schopny porod dovést do zdárného konce. Naopak u žen živících se manuální prací, které jsou zvyklé na bolest, byl přínos metody sporný.
Svaté nadšení těchto aktivistek, které vyzývaly ženy k boji za právo na bezbolestný porod, ostře kontrastovalo se zdrženlivostí konzervativních porodníků. Mezi přední představitelky tohoto hnutí patřily například editorka Bostonského magazínu Femina Jesse F. Atwatterová, bostonská lékařka a obhájkyně lidských práv Dr. Eliza Taylor-Ransomová a aktivní členka National Housewives' League Julian Heathová.
Hnutí pořádalo osvětové akce v obchodních domech, kde ženy sdílely své pozitivní zkušenosti s porody pod vlivem skopolaminu. Například aktivistka F. X. Carmodyová v listopadu 1914 na akci v obchodním domě Gimbels líčila: „Necítila jsem absolutně žádnou bolest“ a dodala, že hodinu po porodu si pochutnávala na snídani a tři dny poté se zúčastnila automobilových závodů.
Tyto akce přilákaly pozornost širokého spektra amerických žen. Pro příslušnice nižších vrstev byl „Twilight sleep“ atraktivní i proto, že v počátcích byl dostupný pouze na drahých soukromých klinikách, což z něj činilo službu pro společenskou elitu.
Reakce lékařů a rostoucí obavy
Pod vlivem veřejného tlaku začali lékaři podléhat. Mnohým se aplikace freiburské metody jevila jako vhodný způsob, jak přilákat do porodnic matky, které by jinak rodily doma. V roce 1915 newyorský lékař Dr. Ralph M. Beach publikoval článek, v němž hlásil provedení 2 000 porodů s pomocí skopolaminu a tvrdil, že došlo k podstatnému snížení úmrtnosti novorozenců.
Přestože mnozí specialisté byli frustrováni nedostupností relevantních informací o rizicích procedury, počet lékařů ochotných riskovat postupně rostl. Američtí porodníci odjížděli na školení do Freiburgu a někteří se stávali horlivými zastánci metody. Kalifornský lékař Dr. Francis B. Wakefield prohlásil: „Vést porod bez skopolaminem vyvolané amnézie bych považoval za podobně kruté jako provádět chirurgický zákrok bez umrtvení.“
Zlom: Smrt F.X. Carmodyové a chemické pozadí
V srpnu 1915 nastal zlom. Jedna z nejvýraznějších postav hnutí „šerospánku“, F.X. Carmodyová, zemřela při porodu v Long Island College Hospital v New Yorku. Navzdory snahám lékařů a rodiny přesvědčit veřejnost, že tato tragická událost nesouvisí s použitou metodou, se šířily pochybnosti.
Skopolamin, klíčová složka směsi pro anestezii v rámci „Twilight sleep“, byl poprvé izolován v roce 1892 profesorem Ernst A. Schmidtem z Univerzity v Marburgu ze sušeného kořene pablenu kraňského (Scopolia carniolica). Pozdější výzkumy ukázaly, že jeho struktura je identická s hyoscínem, který byl již v roce 1881 izolován německým chemikem Albertem Ladenburgem z blínu černého (Hyoscyamus niger).
Skopolamin působí jako kompetitivní antagonista acetylcholinu na muskarinových receptorech M1. Ovlivňuje činnost mozku a vyvolává ospalost, euforii, amnézii, zemdlelost a bezesný spánek. Ve vyšších dávkách může způsobit hypnotické stavy a narkózu.
Díky vlivu na parasympatikus dochází k rozšíření zorniček a potlačení svalových kontrakcí v dutých orgánech (spasmolytický účinek). Skopolamin snadno prostupuje placentou a může negativně ovlivňovat životní funkce plodu. U novorozenců matek, které rodily pod jeho vlivem, byla pozorována tachykardie, horečka a letargie. Skopolamin však není prokázaným teratogenem (nezpůsobuje vrozené vady).
V počátcích farmakologického využití skopolaminu komplikovala jeho aplikaci nízká stabilita a čistota preparátů.
Pokles zájmu a změna perspektivy
Pokles zájmu o „Twilight sleep“ po roce 1915 byl způsoben nejen obavami z vedlejších účinků skopolaminu, ale také výrazným posunem ve vnímání toho, co pro rodičku znamená mít porod pod kontrolou. Boj za „Twilight sleep“ byl zpočátku chápán jako boj za právo ženy zvolit si způsob porodu, i proti vůli lékařů, což v praxi znamenalo zcela se jim odevzdat.
Později však sílilo přesvědčení, že ženy se tak dobrovolně připravují o cennou životní zkušenost a že skutečnou kontrolu lze mít pouze nad procesy, u nichž je člověk při vědomí. Dnešní bojovnice za přirozené porody tak paradoxně stojí proti tradici silně medikovaného, lékařem vedeného porodu, která má kořeny právě v úspěších jejich předchůdkyň.
Používání skopolaminu v porodnictví v roce 1915 sice neskončilo, ale přestalo být běžnou praxí. Aplikace této látky v první porodní fázi v Americe přetrvala až do 60. let 20. století.
Od starověku do současnosti: Vývoj porodnictví
tags: #gauss #porod #v #serospanku