Funkce dudlíku pro děti je zřejmá - pomáhá uklidnit miminko, usnadňuje mu usínání a celkově na něj působí relaxačním a zklidňujícím dojmem. Odstavení dudlíku je pro dítě velká změna. Každé dítě je individuální. Zatímco jedno dudlík odmítá, další si ho zamiluje a používání dudlíku se časem stane zlozvykem. Dudlík ale větším dětem již do úst nepatří. Přibližně po druhém roce byste měli pomalu začít s postupným odnaučováním.
Podle MUDr. Evy Vejnarové ze zubní ordinace ERDENT je nejvyšší čas pro odebrání dudlíku přibližně kolem 1 roku. „Neučte děti používat dudlík mimo spánek. Časté dudání může způsobit předkus, špatný tzv. otevřený skus, špatné postavení zubů a další ortodontické problémy do budoucna,“ vysvětluje MUDr. Vejnarová. „V posledních letech mi do ordinace hodně přicházejí děti, které mají nejen problematické postavení zubů, způsobené právě častým a dlouhodobým používáním dudlíku, ale také problémy s výslovností,“ doplňuje.
Řekněme si, že odstavení od dudlíku může být pro dítě stresující. Odstavení od dudlíku je pro dítě stresující. Tak, jak se dospělý člověk závislý na cigaretách neumí z jednoho dne na druhý zbavit tohoto neduhu, nejde to tak snadno ani dítěti. Můžete při tom využít metody doktora Bukovského, tedy vykoupení nebo vyrušení.
Ale pozor na tlaky z okolí. Sbor kolemjdoucích, sousedek a širokého příbuzenstva to asi myslí dobře a chce pomoct. Ale tyhle věty umí rýpnout do živého, co? Pokud podobné obavy tlačí i na vás a pomalu se chystáte na velkou akci „odevzdání dudlíku“, pojďte se s námi na celou věc kouknout očima těch, kterých se to nejvíc týká: Očima dětí.
Jsou i pozitivní zkušenosti: „Já dudlám dodnes, pomáhá mi to uklidnit se před spaním. Často mi nejde bez dudlíku usnout.“ A „Připravte se na to a buďte silní, v žádném případě mu dudlík nevracejte!“
U dětí často funguje postupné odvykání: „Odstavení od dudlíku je pro dítě velká změna. Můžete při tom využít metody doktora Bukovského, tedy vykoupení nebo vyrušení.“ A postupně se vyplatí využít i odměny či nápady typu dudlíková víla nebo darujte dudlík čertovi.

Další krok je snaha o minimalizaci počtu dudlíků doma a vyhýbat se nadměrnému používání mimo spaní. Důležité je, aby dítě pochopilo důvody odvykání a cítilo, že má podporu rodičů. „Dítě má na pláč většinou důvod. Buď je pokakané, nebo počurané, je mu zima nebo teplo, něco ho bolí, je hladové nebo vás jen chce mít u sebe.“
Někdy bývá užitečné zapojit i další motivátory jako příběh, který dítě pochopí. „Příběhy pomáhají dětem lépe pochopit, proč by se měly dudlíku vzdát.“ Zároveň je vhodné nezačínat s odvykáním, když dítě není v pohodě. Dudlík odstavujte postupně a používejte ho jen v určité době.
V některých rodinách rodí pozitivní zkušenosti: „Když mi bylo dva a půl, můj děda měl doma takovej super vláček a já ho hrozně chtěl. A on že prý mi ho dá, když mu za něj dám ten dudlík. Nepřišlo mi to úplně fér…“ Nakonec se podařilo vyřešit na dobré cestě a dítě si zvyklo bez dudlíku. A až bude potřeba, může být na spaní zase jiný rytmus a opora maminky.
„Dudlík je často pro novopečené rodiče záchranou a zaklínadlem, časem se z něj však stane zlo, které může mít negativní vliv i na dětské zdraví.“
Nezapomínejte, že některé děti zvládnou odvykání rychleji a jiné potřebují víc času. Čím dříve se do toho pustíte, tím snazší to bude pro vaše dítě. Podle Dr. Bukovského by děti měly samy zbavit dudlíku v období mezi 2 - 4 rokem. Ve své knize Návod na přežití pro bejby píše o tom, že dudlík by rodič dítěti měl odebrat, pokud mu vysloveně hrozí výše zmíněná rizika.
Pokud hledáte praktické tipy, můžete zkusit i tyto nápady: vykoupení, vyrušení, ztráta dudlíku, nebo darování druhému dítěti. Děti dudlají většinou ze zvyku, a tak někdy stačí jen změnit prostředí nebo nabídnout jinou útěchu, jako je pohladění, pohlazení, zpívání či bezpečné objetí.
Nezapomínejte sledovat zuby a řešit možné problémy se zuby, jazykem a řečí. Zubařky a zubní lékaři upozorňují na rizika spojená s dlouhodobým používáním dudlíku, mimo jiné i na změny v dýchání a suchost sliznic.

Rozvěďte komunikaci s dětmi: zkuste vysvětlit, proč dudlík nebude už potřeba, a zeptejte se, co by dítě mohlo potřebovat místo něj. Sledujte signály dítěte, ať zvládne odvykání ve svém tempu. Hodně pomáhá, když rodiče spolupracují a dělají to společně, s porozuměním a trpělivostí.
Tak co? Pomohlo to? Kouknout se na věc i z druhé strany? My máme zkušenost, že se to vždycky vyplatí. Protože nějaké obavy a tlaky a emoce můžou být právě na obou stranách - u nás, i u dětí. Možná ani ne tak rychle, jako spíš SPOLU? Tak jestli jsme vás inspirovali, jsme rádi.
Příjem tekutin a sání v raném vývoji dítěte
Rady pro rodiče: srovnání a tipy
- Čím dříve začít s postupným odstavováním, tím lépe pro zuby i psychiku dítěte.
- Udržovat komunikaci s dítětem, vysvětlovat důvody a hledat alternativy k uklidnění.
- Omezovat dudlík na určité časy a místa - například jen na spaní, mimo denní dobu odvykání.
- Vykoupení nebo vyrušení jako postupy podle Dr. Bukovského a doplnění příběhem či odměnou.
- Zapojit blízké osoby a vyřešit obavy na obou stranách - rodičů i dětí.
Pokud dítě potřebuje zvláštní podporu při usínání, zkuste dudlík nahradit jemným hlazením po zádech a klidnými slovy. Dávěte pozor na správný dýchací rytmus a zkontrolujte, zda dítě neusíná v nevhodné poloze, která by mohla ovlivnit zuby nebo dýchání.

V každém případě je důležité sledovat stav zubů a řešit případné problémy s řečí či výslovností, které mohou nastat při dlouhodobém používání dudlíku. Připomeňte si, že rodiče stojí za dítětem a společně se dá zvládnout odvykání bez stresu a zbytečných konfliktů.