Mimoděložní těhotenství je vysoce rizikový stav, který se vyskytuje v 1,9 % těhotenství. Je nejčastější příčinou mateřské mortality v prvním trimestru. Pokud má žena ve fertilním věku bolesti v podbřišku, vaginální krvácení, synkopy nebo hypotenzi, měl by lékař provést těhotenský test. Je−li pacientka těhotná, je třeba odhalit případné mimoděložní těhotenství nebo rupturu mimoděložního těhotenství. Neodkladné ultrazvukové vyšetření je klíčovým diagnostickým krokem.
Nepřesné či nejasné ultrazvukové nálezy je třeba kombinovat s kvantitativním určením koncentrace β−hCG. Pokud β−hCG přesahuje 1 500 IU/l a ultrazvuk nezobrazuje gestační váček nitroděložně, jde o suspektní mimoděložní těhotenství. U pacientek, které jsou hemodynamicky stabilní a u nichž nedochází k předpokládanému nárůstu koncentrací β−hCG, lze provést diagnostickou kyretáž. Při neprasklém mimoděložním těhotenství lze volit mezi observací, léčbou methotrexatem a chirurgickou léčbou. Observace je vhodná pouze v případech, kde je koncentrace β−hCG nízká nebo klesá.

Mimoděložní těhotenství je každé těhotenství, které se nachází mimo dutinu děložní. Tubární gravidity tvoří 97 % mimoděložních těhotenství: 55 % v ampule, 25 % v isthmu, 17 % na fimbriích. Zbylá 3 % se mohou vyskytnout v dutině břišní, na ovariích nebo v cervixu. Počet mimoděložních těhotenství vzrostl v Severní Americe z méně než 0,5 % v roce 1970 na 2 % v 1992. Ruptura mimoděložního těhotenství je příčinou 10-15 % mateřských úmrtí. Po zavedení vaginálního ultrazvuku a testování β-hCG do praxe se snížila incidence úmrtí z 35,5 na 10 000 těhotenství v roce 1970 na 3,8 na 10 000 těhotenství v roce 1989.
Léčebné postupy mimoděložního těhotenství zahrnují observační postup, farmakologický postup a operační řešení. Mezi nejsilnější rizikové faktory patří anamnéza mimoděložního těhotenství, operace na vejcovodech a intrauterinní vliv diethylstilbestrolu (DES). Riziko také zvyšuje anamnéza genitálních zánětů či infertility a kuřáctví. Riziko intrauterinní i mimoděložní gravidity snižuje užívání antikoncepce, ale anamnéza intrauterinního tělíska může riziko zvyšovat. Tabulka 1 ukazuje nejčastější rizikové faktory mimoděložního těhotenství.

Mimoděložní gravidita je nejčastější u žen v reprodukčním věku, které přicházejí s bolestmi v podbřišku a vaginálním krvácením přibližně po sedmitýdenní amenoree. Tyto příznaky jsou nespecifické a společné pro ženy se spontánním potratem. Tabulka 2 shrnuje běžnou diferenciální diagnostiku mimoděložní gravidity. Pravděpodobnost mimoděložního těhotenství významně zvyšují normální nebo lehce zvětšená děloha, vaginální krvácení, pánevní bolest při pohybu hrdlem a hmatná rezistence v oblasti adnex. Významná citlivost břicha svědčí pro rupturu mimoděložního těhotenství zejména u pacientek s hypotenzí, které přicházejí pro přetrvávající nebo vracející se bolestivost.

Na základě klinického nálezu může lékař u hemodynamicky stabilní pacientky označit riziko mimoděložní gravidity jako vysoké, střední nebo nízké (tab. 3). Klinické vyšetření však nemusí být diagnosticky přínosné, protože až 30 % pacientek nemá vaginální krvácení, 10 % má palpační nález adnextumoru a skoro 10 % má negativní palpační nález. U žen, které přicházejí pouze s bolestí podbřišku a vaginálním krvácením, je celkové riziko mimoděložní gravidity 39 %. Při přítomnosti dalších rizikových faktorů (tubární operace, pánevní zánět, anamnéza mimoděložní gravidity, expozice DES intrauterinně, IUD in situ) vzrůstá riziko na 54 %.

Autor: MUDr. Ektopická gravidita patří do skupiny onemocnění označované jako „patologie časné gravidity“. Význam této skupiny patologických stavů spočívá v tom, že jsou zatíženy závažnou mateřskou morbiditou a mortalitou. Ektopická gravidita je stav, který následuje po implantaci fertilizovaného vejce mimo svou obvyklou lokalizaci v dutině děložní. Z původně odhadovaného jednoho případu ektopické implantace na 200 fyziologických gravidit se výskyt téměř ztrojnásobil. Do 90. let minulého století se v ČR zaznamenal nárůst výskytu ektopické gravidity; od roku 1996 mírně klesá. Mateřská úmrtnost v souvislosti s ektopickou gravidity má sestupný trend a pohybuje se výrazně pod 1 ‰. Dle údajů ÚZIS v ČR zemřelo v letech 1978-2002 v souvislosti s ektopickou graviditou 25 žen.

Mimoděložní těhotenství bohužel vede k úmrtí plodu a vyžaduje okamžitou lékařskou péči. Příčiny mohou být od infekcí po vrozené vady nebo asistovanou reprodukcí. Až 50 % žen s mimoděložním těhotenstvím nemělo žádné rizikové faktory. Různé části těla mohou být místem implantace: vejcovod (nejčastější), děložní hrdlo, vaječníky, pobřišnice, omentum, či jiné lokalizace. Heterotopická gravidita je možná zejména po IVF.

Diagnostika zahrnuje krevní testy (β-hCG), ultrazvuk a sometimes laparoskopii jako zlatý standard. Při ruptuře vejcovodu hrozí rychlé nitrobřišní krvácení a šok. Medikamentózní léčba metotrexátem je možná jen u časně diagnostikovaných případů a za příznivých podmínek; většinu případů však tvoří chirurgické řešení, často laparoskopická salpingotomie či salpingektomie. V některých vzácných lokalizacích lze řešit jinak, např. u koronální či cervikální gravidity, avšak tyto stavy bývají komplikované a vyžadují speciální přístup.

Po mimicii a léčbě je důležité dát ženě čas na rekonvalescenci a zvládnutí psychických dopadů. Doporučuje se úlevová a psychologická podpora; v některých případech pomáhají terapeuti s překonáním ztráty a návratem k dalším plánům o rodině. Většina žen po správně vedené léčbě dokáže později otěhotnět, ačkoli riziko recidivy a komplikací zůstává vyšší než u ženy bez anamnézy GEU.
Ectopic Pregnancy Treatment (Tubal Pregnancy) (Methotrexate Injection and Surgery)
Asistovaná reprodukce neodstraní riziko GEU, ale dnes se do dělohy obvykle přenáží jen jedno embryo, aby se snížilo riziko mimoděložního těhotenství. Oplodněné vajíčko mimo dělohu většinou odumírá; pokud se vyvíjí dál, je třeba situaci okamžitě řešit a embryo odstranit. V České republice je nejčastějším řešením mimoděložního těhotenství chirurgická, nejčastěji laparoskopická, operace, při které se embryo a případné poškozené tkáně odstraní a někdy dojde i k odstranění vejcovodu. Přestože těhotenství trvalo jen krátce, jeho ztráta bývá emocionálně náročná a vyžaduje podporu partnera i blízkých.
Na závěr lze říci, že mimoděložní těhotenství je vážný stav vyžadující rychlou diagnostiku a adekvátní léčbu. Po ukončení léčby je vhodné plánovat další těhotenství po konzultaci s gynekologem a dodržovat doporučení k rekonvalescenci, včetně užívání kyseliny listové a postupného návratu k fyzické aktivitě. Pacientkám se doporučuje vyhledat odbornou pomoc pro zvládání emočních dopadů a podporu na cestě k případnému budoucímu těhotenství.
Poznámka: Mimoděložní těhotenství je definováno jako implantace blastocysty mimo děložní dutinu. Incidence je v různých zemích kolem 2-4 % všech těhotenství a nejčastější lokalizací je ampulární oblast vejcovodu. Příčiny vzniku bývají pozánětlivé i nezřetelně specifické; riziko lze snižovat prevencí infekcí, včasnou diagnostikou a pečlivým řízením asistované reprodukce.
Další zdroje a osobní poznámky autorů mohou být součástí bibliografie v příloze článku.tags: #mimodelozni #tehotenstvi #rizika