Ústavní soud se v tomto nálezu poprvé meritorně zabývá otázkou, zda porodní asistentky mohou vést tzv. domácí porody. Podle převažující rozhodovací praxe nemohou, neboť nesplňují podmínky pro technické a věcné vybavení pracoviště, kde lze porody vést. Stěžovatelky naopak tvrdí, že mohou.
První stěžovatelka je porodní asistentka, která se domáhá rozšíření oprávnění k poskytování zdravotních služeb tak, aby (zjednodušeně řečeno) mohla vést porody v domácím prostředí žen.
Ústavní soud již dříve rozhodoval v procesní větvi posuzovaného případu. V nálezu sp. zn. II. ÚS 1238/21 zrušil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze, která nepřiznala druhé stěžovatelce a dalším klientkám či budoucím klientkám první stěžovatelky (porodní asistentky) postavení osob zúčastněných na řízení.
Zákon č. ... (2) Za výkon povolání porodní asistentky se považuje poskytování zdravotní péče v porodní asistenci, to je zajištění nezbytného dohledu, poskytování péče a rady ženám během těhotenství, při porodu a šestinedělí, pokud probíhají fyziologicky, vedení fyziologického porodu a poskytování péče o novorozence; součástí této zdravotní péče je také ošetřovatelská péče o ženu na úseku gynekologie. Vyhláška č. (1) Porodní asistentka vykonává činnosti podle § 3 odst. 1 a dále poskytuje a zajišťuje bez odborného dohledu a bez indikace základní a specializovanou ošetřovatelskou péči těhotné ženě, rodící ženě a ženě do šestého týdne po porodu prostřednictvím ošetřovatelského procesu. Zákon č. a) soubor činností a opatření prováděných u fyzických osob za účelem 1. předcházení, odhalení a odstranění nemoci, vady nebo zdravotního stavu (dále jen "nemoc"), 2. udržení, obnovení nebo zlepšení zdravotního a funkčního stavu, 3. udržení a prodloužení života a zmírnění utrpení, 4. pomoci při reprodukci a porodu, 5) (4) Personální zabezpečení zdravotních služeb musí odpovídat oborům, druhu a formě poskytované zdravotní péče a zdravotním službám podle § 2 odst. 2 písm. d) až f) a i). (5) Zdravotní služby mohou být poskytovány pouze ve zdravotnických zařízeních v místech uvedených v oprávnění k poskytování zdravotních služeb, pokud dále není stanoveno jinak. (6) Zdravotnické zařízení musí být pro poskytování zdravotních služeb technicky a věcně vybaveno. Technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení musí odpovídat oborům, druhu a formě poskytované zdravotní péče a zdravotním službám podle § 2 odst. 2 písm. d) až f) a i). Požadavky na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení, týkající se stavebně technického, funkčního a dispozičního uspořádání prostor a vybavení vybranými zdravotnickými prostředky, jinými přístroji a zařízením, na vybavení kontaktního pracoviště, a v případě lékárenské péče poskytované v odloučeném oddělení výdeje léčiv i na místo poskytování péče, stanoví prováděcí právní předpis. Vyhláška č. Příloha č. 2.11.2. Zřizuje se místnost pro vedení porodu, místnost pro péči o ženu a novorozence po porodu a sprcha. Místnost pro vedení porodu musí mít minimální plochu 15 m2, podlahy, stěny a stropy musí být odolné proti poškození při pravidelném čištění, mytí a dezinfekci. Pokud není zajištěno provedení porodu císařským řezem nebo operace směřující k ukončení porodu ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče nejdéle do 15 minut od zjištění komplikace porodu, zřizuje se porodní sál splňující požadavky na vybavení uvedené v části II. bodě 1.8 přílohy č. 4 k této vyhlášce a vybavení pracoviště porodní asistentky se doplňuje o vybavení uvedené v části I. bodě 19 písmenech b), f), g) a u) a části II. bodě 1.18 písmenech a), b), e) a g) přílohy č. Příloha č. 1.1. a) nábytek pro práci porodní asistentky, b) kartotéční skříň, pokud není zdravotnická dokumentace vedena výhradně v elektronické podobě, c) připojení k veřejné telefonní síti mobilní, d) přístroj pro detekci ozev plodu, e) jednorázové pomůcky k vyšetření těhotné ženy, f) tonometr, g) fonendoskop, h) teploměr lékařský, i) pomůcky pro poskytnutí první pomoci včetně kardiopulmonální resuscitace, tj. Vyhláška č. Příloha č. Část I. 2.11. 2.11.2. Pokud není zajištěno provedení porodu císařským řezem nebo operace směřující k ukončení porodu nejdéle do 15 minut od zjištění komplikace porodu ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče, musí být péče dále zabezpečena podle požadavků bodu 15 části I přílohy č. Zákon č. III. 5. První stěžovatelka v květnu 2015 požádala o rozšíření oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Do té doby totiž držela oprávnění k poskytování zdravotních služeb pro formu: "zdravotní péče poskytovaná ve vlastním sociálním prostředí pacienta - domácí péče a návštěvní služba", pro obor: "porodní asistentka (vyjma fyziologického porodu)" a pro druh zdravotní péče "ošetřovatelská péče v souvislosti s těhotenstvím a porodem". V žádosti z května 2015 žádala o rozšíření oprávnění pro obor "porodní asistentka - vedení fyziologického porodu".
První stěžovatelka podala žádost o rozšíření oprávnění v květnu 2015. Správní orgány řízení o této žádosti zastavily s odkazem na překážku věci rozhodnuté. Krajský soud tato rozhodnutí zrušil, správní orgány se žádostí zabývaly znovu. Dospěly k závěru, že žádost je zjevně právně nepřípustná ve smyslu § 66 odst. 1 písm. 7. Krajský soud žalobu první stěžovatelky proti rozhodnutí správních orgánů zamítl. Uvedl, že správní orgány sice neměly žádost zamítnout jako zjevně právně nepřípustnou, ale měly ji věcně posoudit. Z důvodu procesní ekonomie však krajský soud rozhodnutí správních orgánů nezrušil, neboť žádost fakticky věcně posoudily.
Nejvyšší správní soud ("NSS") pak zamítl také kasační stížnost obou stěžovatelek. Přisvědčil výkladu zastávanému správními orgány i krajským soudem, podle něhož je porodní asistentka mimo nemocnici oprávněna vést porod pouze v zařízení, které odpovídá požadavkům přílohy č. 2 vyhlášky o požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení. Svůj výklad podepřel odkazem na předchozí rozsudek č. j. 1 As 15/2023-38 v obdobné věci a nález Ústavního soudu o účastenství klientek porodní asistentky (sp. zn. II. 9. NSS nesouhlasil s výkladem předestřeným stěžovatelkami, podle něhož současná právní úprava nevylučuje vedení fyziologických porodů ve vlastním sociálním prostředí rodiček. Jazyková, systematická i teleologická metoda výkladu podle NSS vede k tomu, že § 10 odst. 3 zákona o zdravotních službách podmiňuje vedení fyziologického porodu technickým a věcným vybavením nutným k jeho provedení ve zdravotnickém zařízení, přičemž toto technické a věcné vybavení stanovuje příloha č. 2 vyhlášky o požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení.
V otázce zásahu do práva na ochranu soukromého a rodinného života, na ochranu zdraví a v otázce nejlepšího zájmu dítěte NSS odkázal především na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Dubská a Krejzová proti České republice, č. 28859/11 a 28473/12, v němž český právní rámec úpravy domácích porodů obstál. Nejvyšší správní soud dále provedl test racionality této právní úpravy ve vztahu k právu na ochranu zdraví a uzavřel, že právní úprava sleduje legitimní cíl v podobě adekvátní péče o rodičky a novorozence a je to úprava rozumná, byť ne nutně jediná myslitelná, nejlepší, nejvhodnější, nejúčinnější či nejmoudřejší.
První stěžovatelka namítá, že napadená rozhodnutí porušují její právo na svobodné podnikání podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Sama totiž povolání porodní asistentky vykonává jako osoba samostatně výdělečně činná. Argumentuje, že má právo vykonávat povolání porodní asistentky samostatně a toto právo může být omezeno pouze v míře stanovené právním předpisem.
Obě stěžovatelky namítají porušení svých práv na ochranu zdraví podle čl. 31 Listiny a na ochranu soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny. Znemožnění porodním asistentkám poskytovat zdravotní péči při porodech ve vlastním sociálním prostředí rodičky podle stěžovatelky odepírá rodičce právo svobodné volby místa a způsobu porodu. Stěžovatelky upozorňují na porodnické násilí zahrnující zásahy do porodu a další zákroky proti vůli rodičky i na odebírání dítěte a separace po porodu, což může mít traumatizující následky na matku i dítě.
Stěžovatelky uvádějí, že ustálený výklad zasahuje do práva rodičky i jejího novorozence na ochranu zdraví a dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdraví. Namítají i rozpor české úpravy se směrnicí 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací. NSS uvedl, že k porušení ústavně zaručených práv nedošlo a že ústavní soud uvedl, že současná právní úprava neumožňuje na celém území České republiky ženy během fyziologického porodu doma provázet.
Ministerstvo zdravotnictví se vyjádřilo, že české právní předpisy nezakazují rozhodnutí ženy rodit doma, ale že mimo nemocnici je porodní asistentka oprávněna vést porod pouze v zařízení odpovídajícím vyhlášce o vybavení. Dále uvedlo, že poskytování zdravotní péče mimo zdravotnické zařízení podléhá stejným podmínkám jako jiné zdravotní služby.

Česká republika podle některých expertů zaostává za státy, které mají domácí porody legálně upravené a podložené kvalitními studiemi. Například metaanalýzy ukazují rozdíly v rizicích mezi domácími porody a porody v nemocnicích v závislosti na systému a úrovni integrace porodnické péče. Některé studie uvádějí méně rizik u dobře integrovaných systémů, jiné ukazují vyšší rizika v méně organizovaných prostředích. Zkušenosti z ČR ukazují, že plánované domácí porody bývají provázeny nejistotou z hlediska zákonného rámce a dostupnosti okamžité pomoci při komplikacích.
Existuje potřeba jasnějšího právního a odborného rámce, který by zahrnoval transparentní informovanost rodiček, monitorování kvality péče a odpovědnost. Autoři mezinárodních studií zdůrazňují, že i při respektu k volbě rodičky je nutná dostupnost rychlé intervence v případě zhoršení stavu. Francie a Velká Británie ukazují rozdílné modely péče: v některých zemích hrají porodní asistentky klíčovou roli a spolupráce s lékaři je úzká a systematická, v jiných jsou domény méně formalizované, což může vést k různým rizikům a nejistotám.
V Česku jsou domácí porody častěji plánované ve větších městech a záchranné složky jsou často první, kdo přichází ke komplikovaným porodem mimo nemocnici. Z hlediska bezpečnosti je důležité vybudovat systém, který umožní rodičkám volbu místa porodu a zároveň zajistí dostupnost kvalifikované péče a rychlý zásah v případě potřeby. Některé názory odborníků volají po zavedení porodních domů s úzkou spoluprací se stávajícími zdravotnickými zařízeními a s privilegovaným přístupem vysoce kvalifikovaných porodních asistentek a lékařů.
Podpořené data z mezinárodních studií ukazují, že konečné rozhodnutí o místě porodu by mělo vycházet z vyváženého hodnocení rizik, informovaného souhlasu rodičky a dostupnosti zdravotnického zázemí. Záznamy z české reality ukazují, že bez jasného rámce se domácí porody mohou dostat mimo regulaci a vzniká prostor pro nesrovnalosti v přístupu a odpovědnosti. Případné zřízení domů pro porody by mělo zahrnovat jasná pravidla, kdy a za jakých podmínek lze vést porod mimo nemocnici, a zajištění nutných prostředků pro rychlou intervenci.
Gynekologicko-porodnické oddělení SNO - primář MUDr. Marek Fabian, MBA v rozhovoru pro Polar
Stěžovatelkám podle NSS nepřísluší vyžadovat změnu právního rámce bez ohledu na sběr dat a důkazy. V žánrovém kontextu tak zůstává otázka, zda je možné najít rovnováhu mezi právem na samostatné podnikání, právem na bezpečí rodiček a nejlepším zájmem dítěte. Zkušenosti ukazují, že domy pro porody a lepší spolupráce s existujícími zdravotnickými zařízeními by teoreticky mohly snížit rizika a zlepšit informovanost a dostupnost péče.
Státní orgány i zdravotnické organizace by měly pokračovat v dialogu s odborníky, rodičkami a záchrannou službou a vypracovat rámec, který umožní bezpečné a transparentní vedení fyziologických porodů i mimo zdravotnická zařízení. Zkušenosti z ostatních zemí ukazují, že když existuje jasný a vymahatelný rámec, mohou být domácí porody realizovány bezpečněji a s odpovědným dohledem.

Hlavní myšlenka tedy zní: porodní domy nebo jasně definované podmínky pro domácí porody, doplněné kvalifikovaným personálem a rychlou dostupností intervence, mohou nabídnout bezpečnější a informovanější cestu pro ženy, které chtějí rodit mimo nemocnici.