Návrat do školních lavic tradičně přináší rodičům výzvu v podobě přípravy svačin pro své potomky. Zatímco dnešní rodiče často s láskou přetvářejí obyčejné toasty do podoby zvířátek a kreativně aranžují ovoce a zeleninu, v minulosti, konkrétně v době před revolucí, vypadaly školní svačinky zcela jinak. Kreativita rodičů tehdy nebyla tak rozvinutá a za lepší svačinku byl považován i pouhý rohlík se salámem, případně doplněný jablkem. Nejčastěji se jednalo o namazaný chleba.
Není divu, že mnoho dětí tehdy závidělo spolužákům, kteří si svačinky kupovali ve škole. Někteří si pamatují, že se za ně platilo, což ne vždy rodiče schválili, zatímco jiní tvrdí, že je ve škole dostávali zdarma, nebo alespoň na prvním stupni.
Mléčné svačinky: Od skleněných lahví k igelitovým sáčkům
Na mléčné svačinky s nostalgií vzpomínají ti, kteří absolvovali školní docházku v padesátých, šedesátých a sedmdesátých letech. Mléko se původně dodávalo ve skleněných lahvích o objemu 250 ml. Později je nahradily igelitové pytlíky, k nimž se používal speciální plastový držák, umožňující pít mléko po ustřižení rožku.
„O velké přestávce je přinesla do třídy služba svačinářů, ve dvou lavorech. Pokud byla velká zima, mléko mnohdy zmrzlo. V zimě se proto dávaly lahvičky na radiátory, aby aspoň do velké přestávky mléko rozmrzlo,“ popisuje jeden z pamětníků. Jen mléko však k nasycení školáčka nestačilo, proto se k němu často přidávaly rohlíky nebo dokonce loupáky.
Týdenní jídelníček a ceny
Někteří si vybavují pevně daný týdenní jídelníček: „Pamatuji si, co jsme měli, každý týden to samé: pondělí rohlík, úterý chleba s pomazánkou, nejčastěji rybičkovou, středa šáteček, čtvrtek chleba s pomazánkou a pátek loupáček. Čtyřikrát k pití čaj a jednou mlíčko v pytlíčku.“
Mezi další oblíbené pochoutky patřily Termix, makovka či houska se šunkovým salámem. Ceny svačinek byly příznivé, údajně jedna stála 1 Kčs, později 3,20 Kčs. Peníze se na ně vybíraly dopředu, takže platilo pravidlo: kolik dítko zaplatilo, tolik dostalo svačinek.
Sladké poklady socialismu
Igelitové sáčky od mléka měly i své další přednosti - sloužily k bitvám o přestávkách, a když sáček praskl, zážitek z bitvy se umocnil.
Čokoláda a cukrovinky: Exportní artikl i radost pro děti
V éře socialismu byla čokoláda jedním z produktů, kterých byl dostatek a obvykle v dobré kvalitě. Čokoládové výrobky, zejména z Čech a Moravy, si udržovaly skvělou pověst i v zahraničí a představovaly významný exportní artikl.
- Čokoláda Zora: Známá svými kvalitními výrobky.
- Sušenky Vlnky: Tyto oplatky, vyráběné od roku 1840, se daly rozdělovat na jednotlivé plátky a jejich krém byl oblíbený. Vlnky se těšily obrovské popularitě, a tak jejich ukončení výroby v roce 2011 vyvolalo vlnu nevole a petici za jejich návrat v roce 2015.
- Žvýkačka Bajo: Jedna z mnoha dobových pochoutek.
- Jahodové furé: Oblíbená sladkost.
- Vitacit: Barevný sladký prášek, který se sypal přímo do pusy.
První česká žvýkačka
Převratnou událostí v dějinách výroby socialistických cukrovinek byl verdikt hygieniků a zdravotníků, že žvýkání není škodlivé. První česká žvýkačka byla vyrobena v roce 1957. Byla mentolová, neměla jméno, ale pruhy na obalu jí vynesly přezdívku „roleta“. O deset let později ji doplnila ovocná verze, která si díky svému obalu vysloužila přízvisko „bublinková“.
V dnešní době je těžko představitelná situace, kdy na hřišti koluje jedna žvýkačka z pusy do pusy. V minulosti to však bylo běžné. Žvýkačky se žvýkaly i po pádu na zem, dlouho po ztrátě chuti. Tyto vyžvýkané pochoutky se někdy dochucovaly zubními pastami. Učitelé je ve školách zakazovali s poznámkami jako „Njsme tady v kravíně!“ a končily často „v úschovně“ za uchem.
Na trhu se objevovaly i žvýkačky z dovozu: řecké ionky se skořicovou příchutí, francouzské hollywoodky (zejména jahodové), dánské dandy (tutti frutti) nebo italské brooklynky.
Další oblíbené sladkosti
- Oplatky Vlnky: Jak již bylo zmíněno, šlo o oblíbenou sladkost, která se dala koupit do jedné koruny.
- Svěženky: Další cenově dostupné oplatky.
- Oplatky Sportka nebo oplatková tyčinka Vanda: Tyto pochoutky za korunu představovaly pro děti dilema, zda je utratit za ně, žvýkačku, ruličku bonbonů, nebo kopeček zmrzliny.
- Mikulášské perníky: Oblíbené pro své kýčovitě barevné obrázky.
- Čokoláda Lidka: K dostání i v Tuzexu.
- Čokolády Maryša či Diana: Tyto prvotřídní značkové dezerty byly synonymem slavnostních příležitostí.
- Čokolády Rusalka, Libuše a Šárka: Produkované olomouckou ZOROU.
Bonbony a instantní nápoje
Tečku za čokoládou dělaly laskominy, které se nekousaly. Mezi ně patřil zejména instantní nápoj Granko, který usnadňoval přípravu kakaa ve srovnání s klasickým práškem. Byl vnímán jako vylepšení oproti dříve prodávanému instantnímu Inkaou.
Regály s bonbony nabízely širokou škálu pochoutek s podivuhodnými názvy jako drops, roks, furé nebo dražé. Ať už šlo o želé nebo lékořici, děti si je prostě užívaly jako "bonbony".
GRANKO – Tak chutná vydařený den!
Legendy z čokoládovny
Kočičí jazýčky
Čokoládová cukrovinka připomínající tvarem kočičí jazyk byla oblíbená nejen u dětí. Původně pochází z Vídně, kde je firma Küfferle vyráběla od roku 1892. V Československu se začaly vyrábět pod značkou Orion po první světové válce. Populárními se staly díky sladkému obsahu a poutavému obalu navrženému malířem Zdeňkem Rykrem. Původní obal s modrou hvězdou a ilustrací koťátek je dodnes rozpoznatelný.
Pedro: Revoluce ve žvýkačkách
Za komunismu žvýkačka symbolizovala svobodu. Do 60. let se k nám dostávala pouze díky návštěvám ze Západu. V roce 1968 začala čokoládovna ve Velimi nedaleko Kolína vyrábět Pedro, první domácí československou žvýkačku. Receptura byla vytvořena podle amerických žvýkaček, měla ovocnou příchuť, růžovou barvu a zpočátku byla hladká. Později se na ní objevily typické rýhy. Z Pedra se daly foukat skvělé bubliny i po vyprchání chuti. Charakteristický byl červený obal s chlapečkem v sombreru. Výroba ve Velimi skončila začátkem 90. let, ale v roce 2012 se Pedro vrátilo na trh.
Jesenka: Sladká smetana z tuby
Jesenka, neboli zahuštěná slazená smetana, byla primárně určena jako přísada do kávy a čaje, ale děti i dospělí ji nejraději cucali přímo z tuby. Vyrábět se začala v roce 1959 v Mlékárně Zábřeh. Receptura se od počátků výroby příliš nezměnila, ale dnes už se nestává, že by se hrdlo tuby ucpalo ztuhlým tukem.
Vitacit: Limonáda do dlaně
Podobně jako Jesenka, i Vitacit se často používal k jinému než původnímu účelu. Barevný sladký prášek v sáčku měl sloužit k výrobě limonády, ale většina lidí ho konzumovala tak, že si ho nasypala do dlaně a postupně olizovala. Výroba Vitacitu začala v roce 1970 s cílem vymyslet levný produkt pro ženy se změněnou pracovní schopností.
Další oblíbené retro výrobky
- Destinky/Hašlerky: Původně tvrdé bonbony nesoucí jméno pěvkyně Emy Destinnové, později přejmenované na Hašlerky podle Karla Hašlera.
- Pribináček: Slavný tvarohový krém, který se stal filmovou hvězdou díky pohádce „Ať žijí duchové!“.
- Nanuk Míša: Zmrzlinová pochoutka z tvarohu, smetany a cukru v kakaové polevě, vyráběná od roku 1962.
- Kofila: Čokoládová tyčinka se sladkou náplní z pražené mleté kávy, s ikonickým žlutým obalem a postavou popíjející kávu.
- Sušenky od firmy Opavia: Různé variace drobných sušenek k čaji a kávě, pečené z křehkého těsta.
- Rumové pralinky: Navzdory názvu neobsahovaly rum, ale chutnaly po alkoholové tresrti.
- Lentilky: Barevné bonbony, které se snadno rozlišovaly podle barev.
- Královská čokoláda: Vyráběná v různých formátech.
- Oplatky Vlnky: Znovu zmíněné pro jejich obrovskou popularitu.
- Kočičí jazýčky: Oblíbená čokoládová sladkost.
- Derby, Metro: Další sladkosti z dob minulých.
Mléčné výrobky: Od konviček k igelitovým sáčkům
„Skoč do mlékárny a kup tam…“ byl častý pokyn mnoha dětí. Mlékárny byly místem setkávání, kde se při čekání ve frontě probíraly novinky. Zpočátku se pro mléko chodilo s konvičkou, později přišly lahve s barevnými víčky (plnotučné fialový, polotučné stříbrný, podmáslí černý pruh). Ačkoliv západní Evropa již používala tetrapaky, v Československu se mléko prodávalo v igelitových sáčcích, které často tekly.
Mléko se v mnoha domácnostech převařovalo kvůli nejistým podmínkám uchovávání a prodeje. Konkurenční boj téměř neexistoval, jedinou značkou bylo prostě „mléko“. Další položkou na nákupním seznamu bylo máslo, původně vyráběné ze zakysané smetany.
Sýry a pomazánkové máslo
Z polotvrdých sýrů byly k dispozici Eidam, Moravský bochník či Ementál. Sýry zrály pod parafínem, který se musel oloupat, později se objevily plastové folie.
Oblíbeným výrobkem byl tavený sýr, kterých se na prahu 80. let vyrábělo téměř osmdesát druhů. Populární byly i dezertní sýry jako Romadur, Niva či dnešní Hermelín.
V reakci na poptávku po výrobku z másla, který by šel snadno roztřít na pečivo (rozetřít máslo bez potrhání chleba byl kumšt), vzniklo v roce 1977 v Liberci pomazánkové máslo. Jeho výroba se díky velké poptávce rozšířila i do dalších měst.
Ovocné jogurty a krémové lahůdky
Ovocný jogurt byl vynálezem pražské Radlické mlékárny pod značkou Jovo. Marmeláda se plnila nahoru na jogurt a sloužila jako ochrana povrchu. Lahodu představovaly i krémové či smetanové jogurty.
Československo bylo jedním ze špičkových mlékárenských podniků v Evropě, což proslavilo české jogurty i za hranicemi. Pribináček, sladký smetanový krém z tvarohu, smetany a přísad (vanilka, kakao, džemy), byl fenoménem. Kelímků s voskovanými víčky nikdy nebylo dost. Objevily se i další varianty jako Lipánky, Lakrumáčky, Smetánky, Ostraváčci či Sněžky.
Recyklace a šetrnost: Vychytávky našich babiček
V socialismu se všeho nebylo nazbyt, a proto se použité obaly a materiály nevyhazovaly, ale snažilo se je znovu využívat. Zpětný odběr lahví funguje dodnes, ale v minulosti byl mnohem rozšířenější.
- Vratné láhve: Skleněné obaly se vracely do oběhu. Ze starých láhví se dají vyrobit skleničky, svícny, vázičky a další dekorace.
- Síťovka: Klasická, lehká, skladná a znovupoužitelná síťovaná taška, která se vrací na výsluní.
- Látkové pleny: Další vychytávka našich prarodičů, která se pomalu vrací.
- Igelitové sáčky od mléka: Vymývaly se a používaly na svačiny dětem do školy.
- Kartáček na zuby ze dřeva: Sloužil celý rok.
- Látkové kapesníky: Použitelné nespočetněkrát.
První „třídiči“ byli již pravěcí lidé, kteří museli řešit odpad. Zatímco suché záchody dnes nemají mnoho zastánců, síťovka hlásí stylový návrat z dob socialismu.