Co způsobuje postižení v postnatálním období

V jakémkoliv lidském společenství bychom jen těžko hledali dva identické jedince. Každý člověk je individualitou, původní bytostí s nezaměnitelnými osobnostními rysy a vlastnostmi. V tomto ohledu není člověk se zdravotním postižením žádnou výjimkou. Pro toto postižení je charakteristická snížená úroveň rozumových schopností, tedy inteligence. A inteligence je schopnost uvědomovat si podstatné vztahy mezi věcmi a využívat jich při řešení nově vzniklých problémů.

Mentální postižení může být způsobeno vnitřními nebo vnějšími příčinami, přičemž obě složky mohou být vzájemně propojeny. Mezi vnitřní vlivy řadíme poruchy ve struktuře nebo funkci genetického aparátu. Vnější příčiny lze rozdělit z hlediska období, ve kterém působí. V období od početí do narození dítěte to mohou být faktory biologické (bakterie, viry), vlivy chemické (alkohol, drogy, nikotin) či vliv fyzikálních činitelů (rentgenové záření, úrazy).

V období těsně před, během a těsně po porodu může dojít k poškození vlivem nedostatečného zásobení plodu kyslíkem. K poškození mozku může rovněž dojít v období po porodu, může být zapříčiněno například zánětem mozku. Je třeba uvědomit si, že u každého jednotlivého člověka nelze většinou jednoznačně určit, zda jeho mentální postižení bylo způsobeno pouze biologickými jevy a do jaké míry se na jeho aktuálním stavu podílejí vlivy sociální.

Různé faktory se v osobnosti člověka prolínají. Původní obraz postižení může být pozměněn pozitivně i negativně vlivem podnětného či nepodnětného sociálního prostředí a životních zkušeností. V celosvětovém měřítku četnost výskytu mentálního postižení stoupá. Tento fakt lze vysvětlit jako důsledek zkvalitnění pediatrické péče o novorozence, která umožňuje zachránit i ty děti, které by dříve bez intenzivní péče nepřežily. Dalším často uváděným důvodem je lepší evidence osob s mentálním postižením. Kvalifikované odhady uvádějí, že v současnosti jsou mentálním postižením zasažena asi 3 procenta jedinců, přičemž nejvíce, asi 2,5 procenta připadá na jedince s lehkým mentálním postižením.

Stejně jako jiné oblasti lidské odlišnosti, se kterou nemá veřejnost žádnou nebo malou zkušenost, i mentální postižení obklopuje mnoho negativních mýtů a předsudků. Výzkum sociálních postojů vůči lidem s mentálním postižením naznačuje, že postoj dané společnosti závisí také na představách o příčině vzniku postižení. Ve společenstvích, která příčiny vzniku postižení spatřují v chování rodičů, zejména matky před narozením dítěte, jsou takto postižení lidé ohroženi sociálním vyloučením. Výzkumy ukazují, že v současnosti dochází k určitému poklesu předsudků, ale tyto mýty stále přetrvávají.

Jako první významný předsudek se může jevit přesvědčení, že mentální postižení je stav neměnný a zlepšení tohoto stavu není možné. Narození dítěte s mentálním postižením představuje pro jeho rodinu náročnou životní situaci. Stejně tak je tomu i v případě, je-li diagnóza mentálního postižení stanovena později. S. E. Green hovoří o takzvaném dvojitém traumatu. Je to nejenom okamžité trauma, ale narození postiženého dítěte znamená pro rodinu rovněž dlouhodobý stres.

Je-li u dítěte diagnostikováno mentální postižení, reakce rodičů bývají různé. Odborná literatura předkládá několik modelů, které popisují jednotlivé fáze, jimiž procházejí rodiče při vyrovnávání se s traumatickou situací. Časové intervaly mezi těmito fázemi jsou u jednotlivých rodičů odlišné a závisí na několika proměnných. V první řadě jde o osobnostní dispozice rodičů, jejich životní zkušenosti a zdravotní stav.

Situace rodičů dětí s lehkým stupněm mentálního postižení bude jistě odlišná od situace rodičů dětí se závažnější poruchou. Zejména konflikty spojené s hledáním viníka zodpovědného za postižení dítěte mohou často přispět až k rozpadu manželství. Funkční rodina má pro vývoj a socializaci dítěte s mentálním postižením velký význam. Zcela nevhodné je odmítání dítěte. Za velmi nevhodný přístup lze považovat také nepřiměřenou přísnost, kterou mohou rodiče vůči dítěti uplatňovat ve snaze vycvičit ho tak, aby se co nejméně odlišovalo od vrstevníků.

Videorozhovor s psychologem PhDr. Významnou úlohu v životě rodin s dítětem s mentálním postižením hrají dobrovolné organizace. Rodina zde nachází neformální spojence s podobnou zkušeností. Dobrovolné organizace nabízejí příležitosti k setkávání, k výměně názorů či ke společnému prosazování zájmů a práv.

Postižení dítěte přináší do rodiny neobyčejně náročnou zkušenost, která způsobuje revoluci a často i dezorganizaci života všech jejích členů. Rodiče očekávající narození dítěte nepočítají s tím, že by mohlo být nemocné - a když se o tom dozví, často nevědí, co dělat. Podobné situace se týkají i rodičů, jejichž zdravé dítě utrpělo úraz a následkem je handicap. 1. Informace o tom, že dítě není zdravé, je pro rodiče tragédií. 2. Bezradnost a bezmoc, kterou často pociťují rodiče, se stává natolik nesnesitelná, že se rodiče propadají do deprese. 3. Rodiče často hledají viníka a obranné mechanismy; 4. Pozitivní fáze, kdy rodiče s dítětem začínají pracovat a snaží se zlepšit jeho život.

Pro rodiče je důležité nesoustředit se na handicap dítěte, ale na jeho potenciál. I velmi těžce postižené děti, s nimiž se systematicky pracuje, dělají pokroky. Takovéto dítě učí pokoře, trpělivosti a citlivosti, učí empatii a oddanosti. Potřebujete čas na sebe, i když si jej nedopřáváte. Pokud potřebujete psychologickou či právní pomoc, existují organizace, které existují, aby Vám pomohly. Jste silnější než Vaše dítě - nevyužívejte svou sílu proti němu, ale v jeho prospěch. Zdraví sourozenci nemocného dítěte také potřebují pozornost, lásku a cit. Nejsíte v tom sami - existuje mnoho sdružení rodičů postižených dětí a řada internetových fór, na nichž lidé v podobné životní situaci sdílejí své zkušenosti.

Vaše dítě Vás bezmezně miluje - pamatujte, že ke štěstí potřebuje, abyste jej přijímali, vaši přítomnost a pocit bezpečí, který mu poskytujete. Pokud trpí Vaše dítě úniky moči, zajistěte mu každodenní pohodlí pomocí vhodných absorpčních prostředků. Správně zvolený produkt znamená nejen pohodlí, ale i snížení rizika vzniku oděrek a usnadnění práce ošetřovatele. Proto jsme vytvořili nástroj nazvaný „Diagnostika“; další texty a cookies jsou uvedeny v kontextu detailů webového prostředí.

Rodiče dědí povinnost pečovat o postižené dítě a zároveň musí řešit situace sourozenců. Zdravý sourozenec si uvědomuje rozdíl v přístupu rodičů a rozvíjí ohleduplnost a citlivost k potřebe slabších. Postižený sourozenec může být zdrojem stresu, ale i motivací k lepšímu porozumění lidské rozmanitosti. Vývoj postižení je dynamický a prognóza závisí na diagnóze, prostředí a schopnostech rodiny přizpůsobit se novým podmínkám. Včasná a vhodná intervence může snížit sekundární znevýhodnění a zlepšit kvalitu života celého systému rodiny.

Infografika: Cesty vzniku mentálního postižení (vnitřní a vnější vlivy, období vzniku)

Domov svaté Rodiny: 30 let péče o lidi s mentálním postižením

Definice a klasifikace postižení v postnatálním období

Postižení lze vymezit jako ztrátu nebo poškození určitého orgánového systému. Z psychologického hlediska je důležité, že jakékoli postižení se neprojeví jen poruchou fungování jednoho orgánového systému, ale ovlivňuje vývoj celé osobnosti postiženého jedince a spoluurčuje jeho společenské postavení. Na tomto základě vzniká handicap, tj. znevýhodnění, které je dané samotným postižením, mírou jeho subjektivního zvládání i jeho sociálním významem.

Primární postižení zahrnuje chorobné změny, které představují omezení předpokladů k rozvoji normálních funkcí, např. zrakového či sluchového vnímání. Sekundární znevýhodnění vzniká jako důsledek působení sociálních faktorů, které mohou vyplývat z primárního postižení. V populaci se vyskytuje mnoho různě postižených lidí. Jejich četnost se v průběhu času mění, některá postižení jsou vrozená (trpí jimi 3-5 % dětí), jiná se projeví až v průběhu dalšího vývoje nebo vznikají jako důsledek úrazů či onemocnění v kterémkoli období života.

Postižení mohou vzniknout následkem poruch genetických dispozic, ale i vlivů vnějšího prostředí. Vrozené postižení narušuje vývoj dítěte od počátku jeho života, zatímco později vzniklé postižení představuje větší psychické trauma, protože jedinec ztrácí dříve získané schopnosti. Vývoj postižení a jeho prognóza je dynamická a závisí na diagnóze a na tom, jak prostředí podporuje nebo omezuje rozvoj dalších funkcí.

Rodičovská krize a adaptace

Narození postiženého dítěte představuje zátěž, která vyvolává nejistotu ve vztahu k budoucnosti a často krizi rodičovské identity. Období, kdy rodiče čelí skutečnosti postižení, lze popsat jako fáze krize rodičovské identity. Postupně vznikají fáze šoku a popření, bezmocnosti, adaptace a vyrovnání s problémem, a následně fáze realistického postoje.

Rodiče bývají rozděleni mezi aktivní a pasivní strategie zvládání. Aktivní se projevuje hledáním pomoci a zapojením do rehabilitačních či terapeutických činností; pasivní zahrnuje popírání a bagatelizaci potíží. Přechodné období smlouvání představuje období, kdy rodiče akceptují realitu a hledají alespoň malé zlepšení. Dlouhodobý stres péče vede k vyčerpání, ale i k objevení nových sil a motivace pro budoucnost.

Role sourozenců postiženého dítěte je rovněž důležitá; zdravé děti mohou nést stigma a jejich postoj se vyvíjí spolu s postojem rodiny. Zdravé sourozence postižení často učí toleranci, empatii a respekt k rozmanitosti. Zdraví sourozenci mohou mít pocit výjimečnosti či rozdílného přístupu, což vyžaduje citlivou rodinnou komunikaci a podporu ze strany společnosti.

Schéma rodičovské adaptability: od šoku po realistický postoj

Intervence, podpora a role společenských struktur

Dobrovolné organizace a podpora komunity hrají klíčovou roli v usnadnění života rodin s postiženými dětmi. Jsou zdrojem informací, poradenství a sociální podpory. Správná volba pomůcek a výrobků pro každodenní péči, včetně řešení problémů s inkontinencí, může zlepšit kvalitu života pacientů i pečovatelů. Nástroje jako Diagnostika mohou sloužit k systematické orientaci v potřebách dítěte a rodiny.

Informace a vzdělávání veřejnosti pomáhají snižovat stigma a mýtů kolem mentálního postižení. Důležité je uvědomění, že dítě s postižením má potenciál a že prostředí, výchova a socializace mohou zásadně ovlivnit jeho rozvoj a kvalitu života. Každý postup a každá podpora by měla brát v úvahu individualitu dítěte a jeho rodiny, bez zbytečné stigmatizace.

Přehled léčebných a podpůrných směrů

Podpořené intervence mohou zahrnovat:

  • časná diagnostika a terapie zaměřená na rozvoj poznávacích a motorických dovedností;
  • psychologickou podporu rodin během jednotlivých fází adaptace;
  • rehabilitační programy a speciální pedagogiku pro rozvoj samostatnosti;
  • podporu sourozenců a rodinnou terapii pro zlepšení komunikace a resilience;
  • společenskou integraci prostřednictvím komunitních programů a dobrovolnických iniciativ.

Je důležité zdůraznit, že nárůst počtu případů mentálního postižení ve světě souvisí s lepší diagnostikou, zlepšením péče o novorozence a s posunem sociálních přístupů. Přístup k postižení by měl být holistický, zahrnující medicínu, psychologii, sociální služby a rodinnou podporu.

tags: #co #zpusobuje #postizeni #v #postnatalnim #obdobi