Tento druh obývá tropické pralesy na východním pobřeží Austrálie, zvláště často bývá ke spatření v některých částech Modrých hor (Blue Mountains) - pohoří asi 100 km západně od Sydney. Krajina Modrých hor je zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO díky rozsáhlé, převážně zalesněné oblasti pískovcové náhorní plošiny. Zatím se jedná o běžný druh (i když ne tak běžný jako například rozely). Stejně jako u ostatních papoušků se jeho stavy snižují v důsledku odlesňování a ničení životního prostředí.
Popis pohlaví a pestrosti zbarvení
U dospělých ptáků je to velmi jednoduché - samec je převážně červený, křídla tmavě zelená se světle zeleným pruhem na okraji, ocasní i křídelní letky tmavé, kostřec je tmavě modrofialový. Samice je zbarvena převážně zeleně, světle zelený pruh v křídle má také, zhruba od poloviny hrudi přes břicho až k ocasu má červené opeření, kostřec je světle modrý. Oční duhovka je jasně žlutá u dospělých obou pohlaví. Horní čelist zobáku je u samce světle červená, spodek zobáku černý, u samice je zobák celý černý. Mladí ptáci jsou všichni zbarveni jako samice, ale mají tmavé oči a světlé, rohovinově zbarvené zobáky. Teprve ve třech letech jsou samečci kompletně vybarveni, v té době však ještě mohou mít sem tam nějaké zelené pírko v jinak červeném šatu.
Chov a praktické poznámky chovatele
Přebarvování obyčejně začíná nejdříve po prvním roce života, obvykle ve dvou letech. U mnou odchovávaných mláďat jsem vždy v rámci jednoho hnízda nalezla mezi mláďaty drobné rozdíly, také díky tomu, že jsem měla možnost mláďata pozorovat již od vylíhnutí. Vždy byly rozdíly ve zbarvení kostřce - u domnělých samečků byly tyto partie tmavě modré až fialové, zatímco u předpokládaných samic světle modré - stejně jako mají tyto části těla zbarvené dospělí ptáci. Zajímalo by mě, zda si tohoto detailu všimli i ostatní chovatelé, zvláště pak jestli měl někdo možnost tyto rozdíly pozorovat u většího počtu mláďat.
Rozdíly ve tvaru hlavy a zobáku jsem neshledala, byť pomocí této metody lze poměrně jistě určovat pohlaví u příbuzných rozel. Závěrem bych ráda doporučila všem začínajícím chovatelům tohoto druhu, aby při pořizování mladých ptáků nelitovali menší finanční částky a nechali u ptáků zjistit pohlaví metodou endoskopie či rozboru DNA. Jedná se o velmi klidné až flegmatické ptáky a tomu odpovídá i hlasový projev - uslyšíte je jen málokdy. Obyčejně projevují nějakou aktivitu ráno a k večeru, když se šeří. Pokud je něco vyruší nebo se leknou, ozývají se nepříjemným hrubým krákáním, to však trvá vždy jen chvíli.
Hlas a zvuky během aktivity
Častěji lze slyšet zvuk, který mně osobně připomíná skřípání špatně namazaného kolečka - tím papoušci doprovázejí například létání, námluvy nebo zkrátka jakékoliv pohybové aktivity či vzruchy. Papoušci královští jsou velmi klidní ptáci, které jen tak něco nerozhází. Je-li voliéra dostatečně velká, je možné s nimi chovat i jiné ptáky. Sama mám vyzkoušený bezproblémový chov spolu s různými menšími australskými papoušky (Latam vlaštovčí, neofémy), také s kanáry a jinými pěnkavovitými ptáky, holoubky diamantovými nebo koroptvemi a křepelkami.
Potrava a výživa
Na rozdíl od suchých zrnin v některých literaturách, králováci milují pestrou stravu a ochutnají doslova vše. Základem je kvalitní směs zrnin, která by neměla být tvořena převážně slunečnicí. Proso, lesknice, oves jsou základními komponentami, mně vyhovují směsi Deli Nature, pro královské používám směs č. 68 (bez slunečnice) nebo č. 69, kde již slunečnice je. Slunečnici přimíchávám podle potřeby, méně v létě, více v zimě nebo v době hnízdění.
V době odchovu mladých je důležité podávat vaječnou směs. Vhodné jsou suché směsi Quiko, nebo vlhčené s medem od firmy Witte Molen. Větší kusy ovoce jako např. jablko, pomeranč, broskve, meloun napichovat na větve, aby si ptáci mohli sami ukousávat. Zelené krmení je též velmi oblíbené a zahrnuje ptačinec, pampelišku, salát, špenát, jitrocel a další. Z ovoce preferují sezónní plody, avokádo je pro ptáky jedovaté.
Pravidelně doplňujeme minerály v podobě gritu, vaječných skořápek a sépiové kosti. Během období hnízdění je důležité zajistit dostatek energie a bílkovinné krmivo. Příjem vitamínů by měl být vyvážený - nadbytek vitamínu A může být stejně nebezpečný jako nedostatek, a proto vybíráme komerční směsi s opatrností. UVB světlo je důležité pro metabolismus vitamínu D a pro správnou mineralizaci vápníku, bez něhož hrozí problémy s kostí a vejci.
Chovná zařízení a hnízdění
Královští papoušci vyžadují dostatečně velké prostory. V různých literaturách jsou doporučovány voliéry o rozměrech minimálně 6 × 3 × 3 metry, což umožňuje plné vyžití jejich inteligence a hravosti. Hnízdní budky by měly mít základnu asi 40 × 40 cm, výšku 80-100 cm a vletový otvor o průměru 10 cm. Mladé páry mohou hnízdit i na zemi, pokud takové prostředí vyhovuje. Kroužkování se provádí asi ve 14 dnech a mláďata dozrávají pomaleji než u menších druhů.
Hnízdění obvykle probíhá v květnu až červnu. Samec často před hnízděním agresivně prohání samici, což může trvat až měsíc či dva, než se vše ustálí. Samec pak obvykle krmí samici na hnízdě a později oba rodiče krmí mláďata. Královští papoušci bývají velmi klidní a vyrovnaní, a pokud mají prostor a podněty, chov prospívá jejich socializaci a intelektuálnímu rozvoji.
Krátká část o PBFD (Psittacine Beak and Feather Disease)
PBFD je virové onemocnění, které je rozšířené mezi volně žijícími papoušky a bohužel i mezi ptáky v Evropě. Projevy zahrnují změny peří a poruchy zobáku. Diagnostika se provádí detekcí DNA viru PBFD ze vzorků krve či peří, někdy může dojít k falešně negativním či pozitivním výsledkům. Léčba není cílená; zvyšování imunity a zvládání druhotných infekcí jsou klíčovými kroky. Prevence zahrnuje karantény, testy PBFD a důsledné hygienické postupy v chovech a prodejnách.
