Afektivní stavy, známé také jako afektivně respirační stavy, jsou záchvatové epizody dětského věku, které i přes svou nezávažnost z lékařského hlediska působí okolí velmi dramaticky. Tyto stavy mohou být pro rodiče nesmírně děsivé, neboť dítě se během nich nemůže nadechnout, zmodrá a působí bezvládně. Ačkoli postihují až 4,6 % populace, především děti do čtyř let, a nejsou pro další rozvoj dítěte závažné, mrazivé vzpomínky na ně si rodiče pamatují do konce života.
„Poprvé to bylo nejhorší, co jsem kdy zažila,“ vypravuje maminka tříletého Tomáše, Adéla. „V létě jsem byla s kamarádkou a dětmi v parku, malému bylo půl roku, nakojila jsem ho a položila na zádíčka na lavičku. Zrovna ale nechtěl být ‚odložený‘, takže se nadechl k pláči, ale už nezaplakal. Ta šílená chvíle, než jsem si uvědomila, že nedýchá a začíná modrat, se nedá popsat. Popadla jsem ho, křičela dýchej!, plácala ho po zádech. Visel mi na rukou jako hadrová panenka, ruce a nohy mu vlály, oči v sloup. Tehdy jsem si byla jistá, že mi umírá v náručí.“
Tento stav, který se později ukázal jako afektivní záchvat, nebyl u Tomáše jediný. Až po jeho třetím roce věku zcela vymizely. Do té doby se v nepravidelných intervalech objevovaly vždy, když byl chlapeček unavený a prožil nějaký bolestivý šok. „Nemohli jsme ho nechat nikde samotného. Brala jsem ho s sebou i na záchod, protože při představě, že se někde vedle v místnosti bouchne a zas přestane dýchat, jsem měla husí kůži,“ vzpomíná Adéla.
Co se děje při afektivním stavu?
„Afektivní stavy neboli afektivně respirační stavy jsou záchvatové epizody dětského věku nezávažného charakteru, nicméně vypadající pro okolí velmi dramaticky,“ vysvětluje MUDr. Andrea Zakoutová z ambulance dětské neurologie v Ostravě. „Dítě může v úvodu silně plakat či křičet a poté zadrží dech ve výdechu s průvodním promodráním v obličeji nebo vzácněji zbledne.“
Následně se může objevit:
- Porucha vědomí - zúžené vědomí, nereagování až bezvědomí.
- Porucha napětí - ochablost či hypertonie (zvýšené napětí).
- Mohou se přidat i záškuby končetin či inkontinence (pomočení či pokálení).
Tento nervy drásající stav trvá většinou kolem jedné minuty, po které se dítě probere, zpravidla velmi unavené.
Čím je afektivní stav způsobený?
Afektivní stavy mají mnoho různých příčin. Často je spouštěčem silný emoční zážitek, který může být negativní (nevyhovění, bolest) nebo pozitivní (překvapení, radost). Někdy nemusí být spouštěč ani zjevně zaregistrován.
„Nemohli jsme Tomáše nechat ani chvíli unaveného. Jakmile potřeboval spát, okamžitě musel do kočárku nebo postýlky. Vypozorovala jsem, že unavený a plačtivější se pochopitelně třeba dřív bouchne nebo upadne, a to pak téměř vždy končilo v mé náruči chvíli bezvládné tělíčko. Přes veškeré racionální myšlenky, že se nejedná o nic závažného, jsem se vždycky bála stejně jako poprvé,“ popisuje Adéla.
Kamila, maminka dnes už osmileté Alice, vzpomíná: „Naše malá měla kolem tří let tyhle stavy i několikrát denně. S odstupem času si říkám, jak jsme se naučili být otrlí, s manželem jsme na ni už téměř klidní vždycky foukli, aby přišla k sobě. Byla totiž schopná přestat dýchat i v momentě, kdy si třeba nechtěla obléct svetr. Už jsem váhala, jestli to to dítě nemůže nějak dělat naschvál. Hodně těžké bylo dohodnout se na nějakých výchovných postupech, báli jsme se, že bude rozmazlená, když bude vždycky po jejím, aby zase neměla záchvat.“
Komu hrozí afektivní stavy více?
Afektivně respirační stavy se týkají malých dětí, nejčastěji se objevují mezi 2. a 4. rokem věku, ale mohou se vyskytovat v kojeneckém, batolecím i předškolním věku.
„Jedná se o neuropsychické onemocnění, jehož podkladem je nezralost kardiorespiračních reflexů, řídících průtok krve mozkem, a tím i jeho okysličení,“ vysvětluje odbornice. „Uplatňuje se genetická predispozice, tedy výskyt u rodinných příslušníků včetně předchozích generací, přítomnost chudokrevnosti a celková dráždivost dítěte související s ranými riziky v těhotenství a kolem porodu.“
Dříve se lékaři domnívali, že afektivní stavy souvisejí s vyšší inteligencí dětí, hyperaktivitou, těžko zvladatelným temperamentem či poruchou vztahu rodič/dítě. Dnes jsou tyto teorie vyvráceny. „Dnes jsou afektivní stavy brány jako nevědomé,“ shrnuje MUDr. Zakoutová. „Přesto si myslím, že domácí prostředí a výchova rodičů sehrává určitý význam ve vzniku a rozvoji stavů, zvláště je-li hyperprotektivní (příliš ochraňující) a úzkostná nebo naopak nedůsledná či citově deprivující.“
Kdy afektivní stavy obvykle končí?
Ojedinělý afektivní stav je spíše výjimkou. Jakmile se jednou objeví, musejí se rodiče obrnit trpělivostí, neboť se dříve či později mohou objevit znovu. Frekvence záchvatů se liší - mohou se objevit již v několika týdnech věku dítěte, kolem 2. roku se mohou zvyšovat až na několikrát měsíčně či denně, a poté opět klesají, až vymizí.
„Vzhledem k faktu, že jsou afektivní stavy nevědomé, neexistuje proti nim konkrétní a jednoznačná prevence,“ uvádí MUDr. Zakoutová. „Stejně jako v případě Adély a jejího syna je tedy nejlepší vysledovat, co je hlavním spouštěčem, a pokusit se takovým nebezpečným situacím předejít. To se ale pochopitelně nepodaří vždy.“
Optimální výchovná opatření, zajištění lásky a pocitu stability na jedné straně a důslednosti a jednotnosti na straně druhé, mohou afektivní stavy ovlivnit. Velmi důležitá je také výživa obsahující všechny nezbytné složky, včetně železa, hořčíku, vápníku a vitaminů skupiny B, které ovlivňují nervosvalovou dráždivost dítěte.
Kdy vyhledat lékařskou pomoc?
Obavy rodičů z následků afektivních stavů jsou časté. I když se dítě probere po několika vteřinách, je nutné zvážit, zda za tím nestojí nějaká závažnější choroba.
„Afektivně respirační stavy nemají žádný závažný vliv na psychomotorický vývoj či intelekt dítěte, tudíž nevedou k mentální retardaci ani epilepsii,“ konstatuje odbornice. Přesto je namístě velká opatrnost.
V případě, že se záchvaty opakují hodně často, mimo obvyklý věkový limit, nebo mají velmi dramatický průběh s dlouhotrvající poruchou vědomí či dechu, je vhodné vyhledat specialistu. Mohou být doporučeny:
- Odběry k vyloučení interní či infekční příčiny potíží.
- Kardiologické vyšetření k vyloučení kardiogenní příčiny (zejména arytmie).
- Specializované vyšetření dětským neurologem včetně EEG k vyloučení epilepsie či jiného neurologického onemocnění.
Afektivní stavy u dětí jsou zážitkem, na který žádný rodič nezapomene. Dětem při nich nejvíce pomůžeme klidným a zodpovědným přístupem bez hysterie, což platí u všech nemocí a neduhů.
Jak překonat afektivní záchvat u dítěte
Nejdůležitější je zachovat klid. V úvodu rozvoje záchvatu někdy pomůže odvedení pozornosti od emočního zážitku a reflexní aktivování zúženého vědomí dítěte:
- Fouknutí do obličeje.
- Poklepávání na hrudník či zadeček.
- Omyvání obličeje studenou vodou.
Při probíhajícím stavu je třeba uložit potomka do vodorovné polohy, nejlépe na bok se záklonem hlavy, aby nedošlo k vdechnutí slin a byly udrženy průchodné dýchací cesty.
První pomoc při zástavě dechu a dalších krizových situacích
V případě, že dojde k vážnějšímu úrazu či náhlému zhoršení zdravotního stavu dítěte, je klíčové zachovat klid a znát správné postupy první pomoci. Bezpečnost zachránce by měla být vždy prioritou.
V České republice se při potřebě přivolat zdravotnickou záchrannou službu volá na číslo 155. Operátorce je nutné nahlásit své jméno, místo události, co se stalo, věk dítěte a v jakém je stavu. Není nutné znát přesnou diagnózu, postačí popsat stav dítěte - při vědomí či v bezvědomí, kde udává bolest, jaké má obtíže atd. Operátorka poskytne rady, co dělat do příjezdu záchranářů.
Ztráta vědomí
Ztráta vědomí je závažný stav, který může ohrozit život dítěte. Základní postup zahrnuje:
- Zajištění průchodnosti dýchacích cest: U ležícího dítěte zakloníme hlavu uchopením pod bradou a druhou rukou za čelo.
- Kontrola dýchání: Sledujeme, zda se hrudník pravidelně zvedá a klesá, nebo cítíme vydechovaný vzduch u nosu a úst dítěte.
- Pokud dítě dýchá: Udržujeme záklon hlavy a sledujeme dýchání do příjezdu záchranné služby. Dítě uložíme do zotavovací polohy (na boku se záklonem hlavy).
- Pokud dítě nedýchá nebo dýchá nedostatečně: Okamžitě zahájíme resuscitaci.
Resuscitace
Při resuscitaci dítěte je důležité:
- Vyčistit ústa, pokud dýchání blokuje vdechnutý předmět.
- Zahájit umělé dýchání (vdechujeme do úst i nosu dítěte přibližně objemem vzduchu nafouklých tváří).
- Provádět 15 stlačení hrudníku dvěma prsty na spodní polovině hrudní kosti do ⅓ jeho hloubky.
- Pokračovat v resuscitaci do příjezdu záchranné služby nebo obnovení dýchání u dítěte.
Dispečerka záchranné služby může celou dobu telefonicky navádět a podporovat.
Dušení
Dušení u malých dětí je velkým nebezpečím, kterému je třeba předcházet. Pokud k němu dojde:
- Dusící se dítě je obvykle rudé v obličeji nebo začne promodrávat.
- Pokud kašel neúčinkuje, provedeme údery do zad. U kojenců položíme dítě obkročmo na předloktí, dlaní držíme hlavičku.
- Pokud údery do zad nevedou k vypuzení cizího tělesa, zkusíme Heimlichův manévr: Stoupneme si za dítě, sevřeme ruku v pěst, položíme ji nad pupík a druhou rukou tlačíme pěstí na nadbřišek dítěte směrem k sobě a nahoru.
Důležité upozornění: Nikdy se nepokoušejte vytahovat zaskočené sousto z úst dítěte rukou, pokud ho nevidíte a nemůžete snadno uchopit. Mohli byste jej zasunout hlouběji.
Vyražený dech
Ke vyražení dechu dojde při nárazu na hrudník. Dítě je při vědomí, ale nedýchá a nemůže mluvit. Stav se obvykle sám zlepší, protože křeč bránice povolí.
Krvácení
Při velkém krvácení je přímo ohrožen život dítěte. Je nutné provést tlakový obvaz: Na ránu přiložíme jednu smotanou ruličku obinadla a pomocí druhého obinadla ji pevně přivážeme.
Drobné rány patří mezi běžné úrazy, které obvykle ošetříme doma. Ránu sterilně zakryjeme a sledujeme.
Zlomeniny
Zlomeniny patří k častým úrazům dětí. Základem první pomoci je znehybnění zlomeniny, například dlahováním pomocí klacků, lyžařských hůlek apod. U otevřené zlomeniny ránu sterilně zakryjeme a s končetinou minimálně pohybujeme.
Popáleniny
U popálenin s puchýři je nutné ránu sterilně zakrýt.
Postupy první pomoci u dětí nejsou složité, ale je vhodné si je nacvičit na kurzech první pomoci, například pořádaných Červeným křížem.
Spánková apnoe u dětí
Mnoho dětí má různé obtíže se spánkem, od častého probouzení až po chrápání či dokonce zástavy dechu. Jednou z možných příčin je spánková apnoe.
Spánková apnoe je porucha spánku, při které dítě v průběhu spánku opakovaně přestává dýchat. Nejčastější formou je obstrukční spánková apnoe (OSA), která postihuje zhruba 1-5 % dětí, nejčastěji mezi 2. a 10. rokem života.
Příznaky spánkové apnoe u dětí:
- Hlasité chrápání.
- Zástavy dechu s projevy lapání po vzduchu či dušení.
- Převážné dýchání ústy.
- Neklidný spánek a časté probouzení.
- Pocení, pomočování.
- Přes den: únava, ospalost, podrážděné chování, potíže se soustředěním, hyperaktivita.
Příčiny OSA u dětí:
- Zvětšené mandle nebo nosohltanové mandle (adenoidy).
- Poruchy svalového napětí.
- Nepoměr mezi velikostí čelistí.
- Alergie, astma, obezita, reflux, opakované infekce horních cest dýchacích.
Kdy navštívit pediatra: Pokud dítě hlasitě chrápe a vy registrujete krátké přerušení dýchání, kontaktujte pediatra. V případě miminka, u kterého se opakovaně spouští monitor dechu, je rovněž nutná odborná konzultace.
Léčba může zahrnovat chirurgické odstranění mandlí, přístroj CPAP, úpravu životního stylu (strava, pohyb) nebo léčbu přidružených onemocnění.
Syndrom náhlého úmrtí kojenců (SIDS)
Syndrom náhlého úmrtí kojenců (SIDS) je stav, kdy bez známé příčiny dojde u kojence ve spánku k zástavě dechu. Největší riziko je mezi 2. až 4. měsícem věku.
Faktory snižující riziko SIDS:
- Kojení minimálně do 6 měsíců.
- Používání dudlíků a šidítek.
- Spánek dítěte ve vlastní postýlce v ložnici rodičů (nikoli v jedné posteli s rodiči).
Monitory dechu mohou pomoci při odhalení zástavy dechu. Pokud dítě nedýchá, je třeba zahájit resuscitaci.
Elektronické pomocníci pro rodiče
Moderní technologie nabízejí rodičům řadu pomocníků pro péči o miminka:
- Monitory dechu: Hlídají pravidelnost dýchání miminka.
- Chůvičky: Umožňují sledovat dítě na dálku.
Při výběru chůvičky je důležitý její dosah, typ signálu (digitální/analogový) a případné doplňkové funkce (režim VOX, připojení na internet).