Lijavec je divadelní hra z repertoáru Divadla Járy Cimrmana. Autory jsou Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, jako spoluautor je uváděn rovněž fiktivní český vynálezce, filosof a dramatik Jára Cimrman. Hra měla premiéru 22. ledna 1982 v pražské Branické ulici 41. Na příkaz ředitele Pražského kulturního střediska musela být následující rok stažena z repertoáru, takže poslední představení se konalo 23. října 1983. Soubor ji mohl začít znovu hrát až po jejím opětovném povolení v roce 1986. Původní název hry zněl Herberk (někde uváděno i jako Povyražení v herberku). Podle schvalovatelů mohl název připomínat tehdejší stav celospolečenského nepořádku v Československu, tudíž se název musel změnit.
Specifická struktura představení
Většina představení Divadla Járy Cimrmana je složena ze dvou částí - série odborných referátů, týkajících se života a díla Járy Cimrmana, a v druhé části (po přestávce) pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla. U hry Lijavec je deklarovaná struktura odlišná ve smyslu, že místo semináře je „beseda o hře“, která je ale z důvodu udržení účasti „nově“ zařazena před samotnou hru. Jelikož ale dotazy od publika v takové situaci logicky nepřicházejí, přednášející si musí „vybrat z minulých dotazů“, na které pak odpovídají.
Mezi otázky, které se objevují v rámci těchto besed, patří například:
- Co je to herberk?
- Jak dlouho vládl císař František Josef I.?
- Jak se Cimrman dostal do starobince?
- Byl Cimrman autorem všech anekdot za Rakouska-Uherska?
- Byl Cimrman někdy ve vězení?
- Jak to nyní vypadá ve frymburském starobinci?
- Co je léčebné divadlo?
Děj a postavy hry
Následuje vlastní „hra s opravdovým deštěm“. Odehrává se v herberku (útulku pro pocestné), kde se jedné deštivé noci setkávají vrchní inspektor všech starobinců, porodní dědek Formánek, poručík Pihrt a mlynář, to vše za velmi neochotné asistence nerudné paní správcové.
V průběhu hry vychází najevo, že divák nesleduje klasické divadelní představení, ale tzv. psychodrama, které sehrávají obyvatelé starobince pod inspektorovým vedením. Občas vypadnou z role a inspektor je musí usměrňovat. Toto léčebné divadlo (Cimrmanův vynález) jim má pomoci vyrovnat se s jejich životními traumaty a neúspěchy.
Mezi klíčové postavy a jejich obsazení (současné je uvedeno tučně, předchozí kurzívou) patří:
- Vrchní inspektor: Petr Brukner (Václav Kotek)
- Porodní dědek Alois Formánek: Jaroslav Weigel (Miloň Čepelka)
- Poručík Josef Pihrt: Jan Hraběta (Petr Brukner)
- Mlynář Pejřil: Ladislav Smoljak (Jiří Šebánek)
- Paní správcová Králová: Věra Pokojíčková (Věra Geroková, Jana Hermachová)
- Vzácný host, „mistr sportu“ ze Šumavy: (tato postava se v původních obsazeních neobjevuje, ale je zmíněna v textu jako metafora)
Divadlo J. Cimrmana - Cimrman v říši hudby (ČT 2006)
Cimrmanovy pedagogické a psychologické metody
Hra se dotýká několika Cimrmanových vynálezů a teorií. Jedním z nich je léčebné divadlo, které mělo pomáhat lidem vyrovnat se s traumaty. Cimrman se také zabýval metodikou žebrání, kterou rozpracoval v publikaci Poslední profese. Vymezil zde pojem žebráka, odlišil ho od hudebníků či výdělečně činných osob a rozpracoval techniky vzbuzování lítosti, včetně správného oblékání a chůze.
Dalším příkladem Cimrmanovy práce je jeho zájem o problematiku starobinců a sirotčinců. Jeho dotazníková anketa pro sirotky odhalila zajímavé paralely s životem ve starobinci. Cimrman se také věnoval sestavování slovníčků pojmových dvojic, které lidé k stáru zaměňují (např. kompost/kompot, faktura/fraktura).
V souvislosti s hrou Lijavec se často objevuje otázka, zda Cimrman byl autorem všech anekdot za Rakouska-Uherska. Ačkoliv byl autorem mnoha anekdot, výlučné autorství všech mu připisovat nelze, neboť anekdota je součástí lidové tvořivosti. Cimrman se však rozhodl stát se autorem folklórním, aby jeho díla přežila.
Historický kontext a jméno
Hra se odehrává v době těsně před první světovou válkou, v posledních letech vlády císaře Františka Josefa I., který vládl bez dvou roků sedmdesát let. Tato dlouhá vláda byla pro Cimrmana symbolem únavy panovníka i jeho národů a předzvěstí rozpadu monarchie, který symbolizuje právě lijavec.
Název Lijavec byl zvolen namísto původního Herberk, neboť původní název mohl být interpretován jako odkaz na tehdejší společenský nepořádek. Herberk v původním významu znamenal útulek pro cestující tovaryše, v přeneseném významu pak velký nepořádek.