Poloha plodu v děloze matky je klíčovým faktorem, který ovlivňuje průběh porodu a určuje, zda bude možný přirozený vaginální porod, nebo bude nutné přistoupit k císařskému řezu. Většina dětí zaujímá v posledním trimestru těhotenství ideální polohu, avšak existují i situace, kdy se plod uloží nepříznivě.
Význam polohy plodu během těhotenství
Během prvních měsíců těhotenství má plod v děloze dostatek prostoru díky velkému množství plodové vody a volně se pohybuje. Jeho poloha se tak může často měnit. Kolem 30. týdne těhotenství vykazuje plod největší stabilitu, ale definitivní polohu pro porod obvykle zaujímá až po 36. týdnu. Před 36. týdnem těhotenství se poloha plodu nepovažuje za konečnou, a proto se při ultrazvukovém vyšetření v 30. týdnu ještě nehodnotí jako definitivní.
Matky obvykle pociťují první pohyby miminka kolem čtvrtého měsíce těhotenství, přestože se miminko začíná pohybovat již v 6. týdnu. Ačkoliv se pohyby miminka sledují po celé těhotenství, na jeho polohu se klade důraz až v posledních měsících. S růstem dítěte a zmenšujícím se prostorem v děloze se jeho otáčení stává náročnějším.
Definice polohy plodu
Polohou plodu se rozumí vztah dlouhé osy plodu k podélné ose dělohy matky. Existují tři základní typy poloh:
- Podélná poloha: Dlouhá osa plodu a dělohy jsou paralelní. V této poloze může plod směřovat do pánevního vchodu buď hlavičkou, nebo koncem pánevním.
- Příčná poloha: Dlouhá osa plodu svírá s podélnou osou dělohy pravý úhel. Dítě leží v děloze napříč.
- Šikmá poloha: Jedná se o nestabilní polohu, která je přechodná a obvykle přechází buď do polohy podélné, nebo příčné.
Fyziologické (normální) polohy plodu
Za fyziologické polohy plodu se považují ty, u kterých je osa dělohy a miminka v jedné linii, bez nepřirozených úhlů. Nejoptimálnější a nejčastěji se vyskytující polohou pro vaginální porod je podélná poloha hlavičkou dolů.
Podélná poloha hlavičkou dolů
Tato poloha nebrání přirozenému porodu, protože hlavička dítěte směřuje k pánevnímu vchodu. Dále se rozlišuje přední a zadní postavení:
- Přední postavení v podélné poloze hlavičkou: Toto je nejideálnější porodní poloha. Dítě je hlavičkou u pánevního vchodu a tváří k zádům matky. Takto je nasměrováno k bezproblémovému průchodu porodními cestami.
- Zadní postavení v podélné poloze hlavičkou: Záda dítěte směřují k páteři matky. Tato pozice může být méně výhodná, ale s krátkou rotací hlavičky se dítě může narodit obličejem pod sponou stydkou. Mezi příznaky, které mohou svědčit pro zadní pozici, patří bolesti v oblasti dolní části bederní páteře, stydké kosti a pánve, nepříjemné až bolestivé pohyby dítěte a bolest vystřelující do vnitřních stehen. Žena může cítit pohyby v celé děloze a tvar břicha se může podobat talíři.
Vztah dlouhé osy plodu k podélné ose dělohy je nejstabilnější po 30. týdnu těhotenství. Děloha častěji v dextrotorzi (otočení doprava) vede k tomu, že hřbet plodu směřuje dopředu (levé přední postavení - I.). Méně často se děloha vyskytuje v sinistrotorzi (otočení doleva), kdy hřbet směřuje dozadu (levé zadní postavení - I.). Děloha v dextrotorzi může vést k pravému zadnímu postavení (II.), a děloha v sinistrotorzi k levému přednímu postavení (II.).
Hlavička vlevo obvykle odpovídá poloze I., hlavička vpravo poloze II.
Patologické polohy plodu
Patologické polohy plodu brání přirozenému vaginálnímu porodu a obvykle vyžadují císařský řez.
Poloha koncem pánevním
Při této poloze je k porodním cestám otočen zadeček nebo nožičky dítěte. Dítě může připomínat "malého buddhu". Tato poloha představuje komplikaci a je riziková. Ve většině případů lékaři přistupují k císařskému řezu, ačkoliv mohou zkusit manuální otočení miminka přes břišní stěnu.
Existuje několik variant polohy koncem pánevním:
- Naléhání zadečkem.
- Naléhání nožičkami.
- Úplná poloha koncem pánevním (zadeček a obě nožičky v pánevním vchodu, klouby dolních končetin jsou ohnuté, tzv. "turecký sed").
Pro vaginální porod koncem pánevním se jeví nejlépe pozice, kdy miminko naléhá zadečkem nebo zaujímá úplné naléhání ("turecký sed"). Vždy je však nutné zhodnotit rizika pro matku a dítě, prostornost pánve a porodnickou "historii" ženy. Pokud je odhadovaná hmotnost plodu 2 500-3 500 g a plod vstupuje do pánve hýžděmi nebo hýžděmi a skrčenýma nožkama, je možné vést porod přirozenou cestou. V ostatních případech je vhodnější císařský řez.
Příčná poloha
V této poloze má dítě hlavičku a nožičky po bocích matky, leží v děloze v podstatě horizontálně. K pánevnímu dnu ani k porodním cestám nesměřuje ani hlavička, ani zadeček. Osa plodu je kolmá na podélnou osu dělohy. Příčinou může být velká pohyblivost miminka, krátký pupečník, vcestné lůžko nebo vývojové anomálie dělohy.
Při příčné poloze je přirozený porod nemožný, protože ramínko plodu se obvykle zaklíněno v porodních cestách. U živých jednočetných plodů se plánuje císařský řez. V některých případech se lékaři mohou pokusit o obrat zevními či vnitřními hmaty, aby dítě přetočili do podélné polohy, avšak s riziky.
Šikmá poloha
Šikmá poloha je kombinací příčné a podélné polohy. Dítě v podstatě vytváří v děloze úhlopříčku. Hlavička nebo konec pánevní naléhají na pánevní vchod excentricky. Tato poloha není stabilní a často přechází v podélnou nebo příčnou. I přes tato rizika je nutná hospitalizace nastávající matky na konci těhotenství, aby se předešlo komplikacím, jako je předčasný odtok plodové vody s následným výhřezem pupečníku nebo končetin.
Kdy se dítě obvykle otáčí a jak tomu napomoci?
Většina dětí se začíná do podélné polohy hlavičkou otáčet od 32. týdne těhotenství. Některé děti se však otočí až těsně před porodem, nebo dokonce během cesty na porodní sál. Je to velmi individuální a žádný lékař nezaručí, že se dítě v ideální poloze udrží.
Existují cviky a metody, které mohou podpořit otočení miminka:
- Správné držení těla: Vzpřímené sezení a vyhýbání se hrbení, například při sezení na porodním míči, může vytvořit více prostoru pro otáčení. Důležité je mít boky výše než kolena.
- Jemné pohyby: Procházky, strečink a kroužení pánví podporují sestup miminka a udržují pánev pohyblivou.
- Pozice na čtyřech: Tato pozice, známá také jako "kočka-kráva", může pomoci uvolnit napětí v zádech a podpořit otočení miminka.
- Koleno-prsní pozice: Setrvání v této pozici po dobu minimálně 15 minut denně může vytvořit prostor pro otočení dítěte.
- Spinning Babies: Metoda zaměřená na uvolnění měkkých tkání v oblasti pánve a hrudníku, která napomáhá dítěti změnit pozici. Tyto cviky lze provádět od 20. týdne těhotenství.
- Manuální otočení miminka: Zkušená porodní asistentka nebo porodník může provést obrat vnějšími hmaty, obvykle koncem třetího trimestru (asi ve 36. týdnu). Tento zákrok by se neměl provádět doma.
Žena může také pociťovat otáčení miminka v děloze. Pro vizualizaci polohy dítěte lze použít metodu "belly mapping", kdy se poloha miminka zakresluje na bříško.
Polohy a pozice k otočení miminka
Příčiny nesprávných poloh plodu
Existuje řada důvodů, proč dítě nemusí zaujmout správnou polohu:
- Abnormální tvar hlavičky dítěte.
- Abnormální stavba pánve matky.
- Abnormální tvar dělohy (např. děloha s přepážkou nebo dvojitým krčkem).
- Faktory bránící rotaci: krátká pupeční šňůra, nedostatek plodové vody, myomy, nízko položená placenta.
- Předčasný porod, kdy se dítě nestihne otočit.
- Typ pánve matky (např. androidní nebo antropoidní pánev).
Závěrečné sledování polohy plodu
Při posledních návštěvách gynekologa před porodem lékař pomocí ultrazvuku zhodnotí polohu dítěte. Pokud je plod malý, má v děloze dostatek místa a je dostatek plodové vody, může dítě svou polohu změnit i v den porodu. Silnější pohyby a kopání v horní části břicha ke konci těhotenství mohou být signálem, že se miminko připravuje na porod a změnilo polohu.
Pro úspěšný progres porodu je zásadní možnost pohybu, gravitační pozice a svobodná volba porodní pozice. V případě pochybností o poloze miminka nebo o tom, jak mu pomoci k otočení, je vhodné vyhledat fyzioterapeuta specializujícího se na těhotenskou problematiku nebo porodní asistentku/dulu.