Slovo intersex je často zaměňováno s výrazem transgender. Narodili se s variací pohlavních znaků a někdy mohou fyzicky vypadat jako opačné pohlaví než to, které mají uvedeno v občanském průkazu. Řeč je o intersex lidech. Ti se tak mohou ocitnout v nelehké životní situaci. U mnoha intersexuálních lidí dochází k operaci změny pohlaví. Stavba nového města ve 30. letech 20. století se zvrtne při nalezení mrtvého těla novorozence, který má mužské i ženské pohlavní orgány. Taková je zápletka nového českého filmu režiséra Matěje Chlupáčka Úsvit, který je od začátku října k vidění v kinech.
„Termín intersexualita označuje jedince s variací pohlavních znaků. Existuje jich hned několik. Slovo intersex je často zaměňováno s výrazem transgender. Jedná se ale o dvě rozdílné věci. „Intersexualita se týká variací z biologického hlediska. Některé znaky intersexuality lze zaznamenat již při narození. Ke zjištění však často dochází až v pozdějším stádiu života. „Když mi bylo osmnáct let, měla jsem období, kdy jsem jeden týden hodně zhubla a další zase nabrala. Zašla jsem k doktorovi, který mi řekl, že mám syndrom parciální androgenní necitlivosti. To znamená, že moje tělo nepřijímá mužské hormony. Intersexuálové se kvůli podobě svého těla často rozhodnou pro jeho úpravu. Obvykle ve velmi mladém věku. „K řadě operací změny pohlaví dochází již v dětství. Ve většině případů je totiž jedno pohlaví dominantnější. Běžně se zanechává to, které je převládající.
Ve zmiňovaném snímku Úsvit se filmaři rozhodli téma intersexuality sledovat v historickém kontextu první republiky. Zařazení do té doby divákům ukazuje, jak lidé dříve přistupovali k podobným tématům „Před lety jsem našel v antikvariátu učebnici soudního lékařství. Napsal ji doktor František Hájek ve dvacátých letech minulého století. Kniha mi ukázala, jak se za první republice přistupovalo k odlišnostem mezi lidmi. Bralo se to jako biologický fakt. Každopádně slovo intersexualita existuje podle Oxfordského slovníku již minimálně od roku 1700. Do povědomí řady lidí se však termín nedostal dodnes, přestože je ve společnosti intesexuálních lidí poměrně velké množství. A jinak tomu nebylo ani před lety „Intersex lidé byli mezi úspěšnými sportovci, umělci, řemeslníky i mezi chudými lidmi z vesnice. Některé osudy byly tragické, ale mnozí se ani na veřejnosti nestyděli za to, kým jsou,“ dodává Šifra.
Někteří takoví jedinci jsou často chybně označováni za hermafrodity, což není jakožto označení intersexuálního člověka z lékařského hlediska správné. „Výraz hermafrodit je stigmatizující a nepřesný. V biologické terminologii se jím označují jedinci, kteří jsou zároveň mužského i ženského pohlaví.
Na Vyšší odborné škole studuji třetím rokem. Formule 1, moji přátelé, dobré jídlo, výlety, filmy, hudba, rodina a napínavá knížka, to jsou věci, které mě činí št´astnou. Courtney Skaggsová (29) z kalifornského San Diega se identifikuje jako intesexuální lesbička. Líbí se jí dívky a narodila se s mužskými i ženskými pohlavními orgány - s vaginou i varlaty.
Když jí bylo 6 týdnů, rozhodli se rodiče po konzultaci s lékaři pro odstranění varlat, aby měla co nejnormálnější život. Courtney z toho má však dodnes trauma a zlobí se, že o stavu jejího těla bylo rozhodnuto bez jejího svolení. Courtney Skaggsová se domnívá, že byla okradena o svou vlastní identitu při invazivní operaci, která jí naprosto změnila život. K té došlo poté, co lékaři zjistili, že se narodila s vaginou, včetně klitorisu i s varlaty. Po testech se dozvěděli, že má v těle také mužské chromozomy. Courtney po zákroku vyrůstala jako dívka, ať se jí to líbilo, nebo ne.
„Když někdo učiní rozhodnutí o změně vašeho těla, svleče z vás to, kým opravdu jste. To vede k mentálnímu traumatu u mnoha lidí. Nevím, kde by byla moje pohlavní identita, kdybych neprodělala tu operaci. Byla jsem okradena o to, kdo opravdu jsem do morku kostí. Cítila jsem se jako, že mám skrývat, čím opravdu jsem. Tělo Courtney nedokázalo produkovat vyrovnanou hladinu ženských ani mužských hormonů. Menopausou proto prošla ještě předtím, než u normálních dívek započne menstruace. Tu Courtney nikdy neměla a říká, že u ní puberta probíhala jinak než u jejích kamarádek.
Intersexuálové se označují lidé, kteří mají rysy obou pohlaví. Takový jedinec může např. Rysy intersexuality nese asi 1,7 % lidí. Nejde ale vyloženě o intersexuály. Laicky řečeno jde o muže, co vypadají jako žena a naopak. Takových lidí je přibližně stejně, jako je na světě zrzků a zrzek.
Courtney nyní bojuje za osvětu, práva intersexuálů a hlavně za zákaz operací takto narozených miminek. „Většinu svého života jsem byla utlačována traumatem a bolestí, protože jsem neznala nikoho, jako jsem já. Snažila jsem se skrýt, kdo opravdu jsem. Když jsem vyrůstala, neměla jsem nikoho, s kým bych se mohla porovnat. Ale v posledních letech jsem pracovala těžce na tom, abych milovala sebe samu. „Máme právo být autonomní. Pohlaví je nebinární a existuje široké spektrum. Lidé, jako jsem já, jsou více uprostřed tohoto spektra než ostatní. Povědomí je velice důležité a já tvrdě pracuji na tom, abych vše zlepšila pro budoucí generace individuálních intersexuálů. Tolik záleží na výuce. Klíčovou věcí je ukončení intersexuálních operací.
Gynekologické vyšetření je noční můra mnohých žen. Intersexualita je obtížné téma, protože její definice není zcela jednotná. Podle OSN jde o skupinu stavů, při kterých je daný jedinec odlišný od běžné definice mužského, nebo ženského těla. Tyto odlišnosti se mohou týkat jednotlivých genů, chromozomů, pohlavních hormonů a-nebo pohlavních orgánů zevních i vnitřních - mohou se vyskytovat izolovaně, nebo se vzájemně kombinovat.
U některých stavů je obtížné hodnotit, zda do intersexuality patří, některé do ní mohou patřit jen za určitých okolností. I. Jak to tedy je? Všichni asi víme, že vznikáme z oplozeného vajíčka, kterému se říká zygota. Zygota vznikla splynutím samičího vajíčka (obsahuje chromozom X) a samčí spermie (obsahuje chromozom X, nebo chromozom Y). Ze zygoty se zvolna vyvíjí zárodek. Co je zajímavé, v úvodu se vytváří pro obě pohlaví stejně. Až po několika týdnech vývoje začne docházet k odlišnostem. Důležité jsou pro toto některé geny, z nichž hlavní je tzv. SRY gen, který najdeme na chromozomu Y. Postupně dochází k vývoji pohlavních žláz (gonád) - u žen jde o vaječníky, u mužů o varlata.
II. V řadě případů však na některé úrovni zmíněného mechanizmu může dojít k odchylkám a výsledkem je člověk, jehož tělo se od jasně mužského, nebo ženského více, či méně liší. 1. Typickým příkladem této formy intersexuality je porucha v SRY genu. Tento gen je lokalizován na Y chromozomu a je extrémně důležitý pro vývoj mužského pohlaví u zárodku. XX muž (de la Chapelle syndrom) - V tomto případě je SRY gen chybně „přilepený“ na X chromozomu (či na jiném chromozomu). Dotyčný jedinec má sice XX, ale mužský vzhled a může i nemusí mít odchylky pohlavních orgánů různého stupně. Výskyt je asi 1:30,000 jedinců. XY gonadální dysgeneze (Swyerův syndrom) - Dotyčný jedinec má chromozomy XY, ale SRY gen na chromozomu Y chybí a je přítomen ženský vzhled, ale nejsou přítomny funkční vaječníky. Výskyt je asi u 1:20,000 jedinců.
2. Do této skupiny patří pohlavní odlišnosti způsobené faktem, že v tělních buňkách daného jedince se nevyskytují dva pohlavní chromozomy. Normálně se v tělních buňkách vyskytují chromozomy XX u ženy a XY u muže. Pravý hermafroditismus - Jde o velmi vzácný stav, při kterém jsou u daného jedince přítomny varlata i vaječníky (obě žlázy zvlášť, nebo spojené v jednu tkáň). Vzhled jedince může být od ryze ženského, přes obojetný až po mužský. Přesné symptomy jsou u jednotlivých poruch individuální a o těch častějších si můžete přečíst v příslušných textech.
Pozn. 1: A máme nějaký Y0 syndrom odpovídající X0 u Turnerova syndromu? Nemáme. Abych si trochu rýpl do nás, pánů tvorstva, tak ten náš Y chromozom je totiž lehce deficientní, obsahuje velmi málo genů a na rozdíl od X se bez něj dá v pohodě přežít. Pozn. 2: U některých těchto syndromů můžeme najít onen mozaicismus krátce zmíněný výše. Pro naše pochopení zde jednoduše řekněme, že o mozaiku jde u takového jedince, u kterého je část tělních buněk geneticky normální a část obsahuje nějakou odlišnost.
Mozaika se nemusí týkat jen chromozomů X a Y, najdeme ji například u některých forem Downova syndromu (21. Tady vidíme schéma vzniku mozaicismu u jedné z forem Klinefelterova syndromu. Zárodek mužského pohlaví (XY) se vyvíjí, jeho buňky se dělí a u jedné z nich dojde při dělení k chybě (mitotická nondisjunkce, kdyby vás to zajímalo), chromozomy se špatně rozejdou a část vznikajících buněk si najednou nese výbavu XXY.
3. V těchto případech máme jedince geneticky a chromozomálně normálního (tj. XY nebo XX), ale dojde u něj k nějaké poruše hormonálních vlivů, které mají za důsledek virilizaci genetické ženy (tj. Kongenitální adrenální hyperplazie - Jde o soubor vrozených poruch nadledvin, při kterých dochází k narušení funkce některého tamního enzymu, nejčastěji tzv. 21-hydroxylázy. Enzymatická porucha vede k poklesu tvorby hormonů ze skupiny mineralokortikoidů a glukokortikoidů a hromadící se metabolické sloučeniny nezpracované enzymem se začínají přeměňovat ve zvýšené míře na mužské pohlavní hormony. Problém nastává u obou pohlaví. U chlapců se může objevit předčasná puberta, u dívek vznikající mužské pohlavní hormony vedou k virilizaci - převládne chlapecký vzhled, abnormálně se zvětší klitoris, který může připomínat penis (tzv. Syndromy necitlivosti na androgeny - Jde o skupinu syndromů, při kterých má jedinec normální chromozomy XY a vytváří mužské pohlavní hormony, ale jeho tkáně na ně částečně, nebo úplně neodpovídají a to vede k určitému stupni rozvoje ženských znaků včetně zevních pohlavních orgánů. Syndrom necitlivosti na estrogeny - Jde o extrémně vzácný stav, při kterém je přítomna necitlivost tkání na ženské pohlavní hormony. Důsledkem je větší, či menší porucha vývoje. Nedostatek 5-alfa-reduktázy - V těchto případech je přítomna porucha enzymu známého jako 5-alfa-reduktáza, který je důležitý pro metabolizmus testosteronu. Deficit aromatázy - Jde o velice vzácnou vrozenou poruchu, kdy je velmi silně snížená aktivita enzymu aromatáza. Placenta těhotné ženy produkuje mužské pohlavní hormony a aromatáza je odbourává. V tomto případě k tomu však nedochází a neodbourané mužské pohlavní hormony působí na plod v děloze. Účinek zevních pohlavních hormonů - Vývoj zárodku může být ještě v těle matky ovlivněn pohlavními hormony, které mají původ mimo jeho tělo.
4. Mülleriánská ageneze - V tomto případě u ženy dojde k poruše vývoje struktur vycházejících z tzv. Müllerova vývodu. Tyto struktury u embrya ženského pohlaví dávají základ děloze, vejcovodům a části pochvy. Syndrom perzistujícího Müllerova vývodu - Tak toto je tak trochu opak výše uvedeného stavu.
Nesestouplá varlata - Nesestouplá varlata zůstávají v dutině břišní. Tento příznak může být součástí intersexuálních stavů, ale mnohemčastěji je přítomen i u jinak zcela zdravých jedinců. Nekomplikovaná porucha sestupu varlat se může u chlapců sama upravit, v opačném caso je nutné varlata chirurgicky stáhnout do šourku.
5. U této skupiny hned v úvodu upozornění, že může jít o velmi lehké poruchy pohlavního vývoje, které se mohou vyskytovat samostatně bez dalších poruch a v takovém případě není vhodné je řadit do problematiky intersexuality. Hypospadie - Hypospadie znamená, že močová trubice není u chlapce na konci penisu, ale někde na jeho spodní straně. Je docela častá, samu o sobě ji v nelze považovat za příklad intersexuality, ale může být součástí řady intersexuálních stavů, o který je v tomto textu psáno. Mikropenis - Jde o abnormálně malý penis u muže, který při erekci dosahuje maximálně několik centimetrů. Atrezie pochvy - Atrezie pochvy znamená poruchu vývoje pochvy, při které může být pochva zaslepená, nebo se nemusí vůbec vyvinout. Klitoromegalie - Klitoromegalie je stav, kdy je ženský klitoris abnormálně velký, někdy může dokonce připomínat malý penis.
Není to tak docela náhoda, protože klitoris je de facto ženskou obdobou penisu a má obdobný embryonální původ. Samotná klitoromegalie opět nemůže být automaticky považována za intersexualitu, ale může být její součástí (vyskytuje se např. III. Ideální je z mého pohledu dodržovat tzv. binární systém a říci, že pohlaví jsou dvě - mužské a ženské, protože v drtivé většинě případů je to pravda a je to jednoduché.
Pokud to ale uděláme, měli bychom mít na paměti, že existuje sice velice, velice malý, ale nikoliv zanedbatelný počet lidí, kteří do tohoto přehledného systému více nebo méně nezapadají. My Češi na podobné případy máme dobré úsloví, že výjimky potvrzují pravidlo. Ono úsloví je sice logicky nesmyslné (ve skutečnosti výjimka pravidlo prověřuje, a nikoliv potvrzuje), ale v běžném životě nám to funguje docela solidně. Takže pokud někde veřejně řeknete, že pohlaví jsou dvě, máte pravdu. (Ale mějte přitom někde hluboko v mysli na paměti, že vaše tvrzení je mírně nepřesné. Na druhou stranu řada lidí potřebuje každého zaškatulkovat a jsou nervózní, pokud to nejde. V takovém případě lze kromě pohlaví mužského a ženského vytvořit pojem tzv. třetího pohlaví.
Opět jde o poměrně přehledný systém, který je o něco přesnější - muži, ženy a třetí pohlaví. Vidím u něj nicméně problém (a to poměrně zásadní), že do jednoho pytle hází stavy, které v řadě případů vznikají na základě vzácných, jasně definovatelných a vzájemně nesouvisejících poruch pohlavního vývoje. XY žena (Swyerův syndrom) a Klinefelterův syndrom společně v jedné škatulce? Řešením by teoreticky bylo pro každou charakteristickou intersexuální odchylku vytvořit vlastní pohlaví.
Máme-li na mysli biologické pohlaví (anglicky "sex") s příslušnými pohlavními znaky, tak to je jasně dané biologicky, přesněji řečeno geneticky. Opět platí, že pokud jste četli výše zmíněný text, tak odpověď znáte. Není to to samé. Pravý hermafroditismus znamená přítomnost obou pohlavních žláz, tj. vaječníků i varlat u jednoho jedince (odděleně, či společně v jednom orgánu). To je velmi obtížná otázka, protože nepanuje přesná shoda v tom, které z výše uvedených stavů do intersexuality počítat, a které nikoliv.
Podle webu Intersex Society of North America se takový klasický intersex vyskytuje asi u jednoho z 1500-2000 porodů, což nám v populaci ČR odpovídá počtu narození asi 50 jedinců ročně). Jiné zdroje udávají ještě nižší čísla (prevalence v populaci 0,018%, což by bylo v ČR asi 1800 lidí). Pokud do intersexuality "nacpeme" nejrůznější i mírné a medicínsky řešitelné poruchy pohlavního vývoje, dostaneme čísla vyšší. Udává se až 1,7% populace.
Zda nejde o určitou snahu různých aktivistických skupin množinu intersexuálních stavů "uměle zvětšit" a tak tuto problematiku udělat důležitější, než ve skutečnosti je, to již ponechám na vašem zhodnocení. Na diagnostice se obvykle podílí více specialistů, kteří by měli odchylku potvrdit a stanovit další postup. Vyšetření mohou zahrnovat fyzikální vyšetření, vyšetření zobrazovacími metodami (např. ultrazvuk na dutinu břišní), u pochybností o biologickém pohlaví i určení karyotypu a případně vyšetření hladiny pohlavních hormonů.

V posledních letech bývá trans problematika často skloňovaná, nicméně i přesto může „čtenářstvo“ tápat v některých pojmech, které se této oblasti týkají. Trans problematiku si snadno vysvětlíme na následujícím imaginárním příkladu. Máme město, v kterém se nachází porodnice. První porodí paní Adámková. Lékaři jí oznámí, že se jí narodil chlapeček. Dostane jméno Petr.
Jako druhá porodí paní Bartošová. Lékaři jí oznámí, že se jí narodila holčička. Dostane jméno Celestýna.
Další a další příklady pokračují, až šesté dítě má intersex povahu; paní Kamešová souhlasí s odstraněním malého penisu a dítě je uvedeno jako holčička. „Máme město, v kterém se nachází porodnice. Petr Adámek je nadšený fotbalista. Rodiče ho v jeho koníčku podporují. Byli by rádi, kdyby se věnoval i škole, na druhou stranu mu ale nechtějí bránit v rozvíjení talentu.

Celestýn a Daniela jsou transgender lidé, tedy osoby, které se neztotožňují s genderem přiřknutým při narození. Zatímco Celestýn byl část života vnímaný jako žena, ačkoliv byl muž, u Daniely tomu bylo naopak: vychována byla jako muž a později oznámila, že je žena. Ivo je nebinární osoba a může se považovat za transgender člověka (protože se neztotožňuje výhradně s nálepkou muže, kterou dostal v porodnici), ale zároveň také jako metagender osoba, tedy takový člověk, jehož identita zahrnuje jak gender z porodnice, tak i vlastní (Ivo o sobě mluví v mužském i ženském rodě).
Nebinarita je ovšem široké spektrum a najdeme na něm lidi, kteří se s žádným genderem neztotožňují, lidi, kteří nejsou ani muži, ani ženy, a stejně tak i lidi, kteří své gendery v průběhu života střídají. Jarmila, Celestýn, Daniela a Ivo jsou zároveň součástí trans spektra, tedy široké škály, jež zahrnuje transgender, nebinární i intersex identity.
Jak tedy vidíme na výše uvedených příkladech, pohlaví, tedy naše tělesné orgány a genetická informace, příliš nesouvisí s tím, zdali v rámci své kultury, svého společenství vystupujeme jako muži, ženy nebo jiní lidé. Výzkumy neprokázaly souvislost mezi trans identitou a výchovou či traumatem. Naopak se zdá, že náš gender, stejně jako naše pohlaví, se vyvine mezi početím a porodem.
Podle odborných odhadů je transgender lidí v populaci zhruba jedno procento, nebinárních lidí je odhadem „lehce“ víc a zastoupení intersexuální populace se odhaduje na jednotky promile. Zajímavé je, že v populaci lidí s diagnózou autismu je větší výskyt nebinárních lidí (přes 20 % podle výzkumu cambridgeské univerzity z roku 2020), nicméně na vědecké vysvětlení tohoto jevu stále čekáme.
Na druhou stranu netvoří nebinární lidé většinu mezi intersex lidmi; většina intersex lidí je ipsogender, stejně jako Jarmila z našeho příběhu, a většina nebinárních lidí je jako Ivo, tedy nejsou intersexuální. Zjistit přesný počet trans lidí, včetně jejich podmnožin, je ovšem složitá záležitost. Ne u všech intersex lidí je na první pohled patrné jejich pohlaví; někteří lidé mohou mít sekundární pohlavní orgány (tedy penis nebo vulvu) jako většina populace, ovšem jejich primární pohlavní orgány (tedy varlata nebo vaječníky) se mohou značně odlišovat.
Obdobně jsou na tom i transgender a nebinární lidé. Jaká je naše skutečná identita, víme jen my sami, a pokud to nikomu neřekneme, budeme sice pořád transgender či nebinární, ale v žádné statistice se nebudeme. Na druhou stranu, i když se někomu se svou identitou svěříme, dokonce i když to třeba řekneme v hlavním vysílacím čase v televizi, pořád se nic nezmění. Když se v roce 2021 uskutečnilo sčítání lidu, formuláře se ptaly českého obyvatelstva na úřední pohlaví, nikoliv na gender, skutečné pohlaví nebo na to, jestli nespadá do trans kategorie. Česká republika tedy oficiálními statistikami nedisponuje, a i když se podíváme na data, kolik lidí prošlo lékařskou tranzicí (tedy změnou úředního pohlaví podmíněnou hormonální terapií a sterilizací), dostaneme z nich jen část transgender i nebinární populace.
„Během puberty jsem měla pocit, že je se mnou něco jinak. Lhala jsem o tom, že si užívám sex s přítelem. Věděla jsem, že je moje tělo jiné, ale myslela jsem, že jen nevím, kde je klitoris. Je těžké ho najít, to se psalo v časopisech,“ říká hlavní hrdina filmu A Normal Girl Pidgeon. „Intersex lidé a jejich těla neodpovídají těm našim kritériím, které klademe na mužské a ženské tělo. To znamená, že jim buď určité znaky mužského nebo ženského pohlaví chybí, nebo mají vlastně znaky mužského i ženského pohlaví. Do této definice zapadají chromozomy, hormony, ale je tu samozřejmě i kulturní představa. A intersex lidé jí nevyhovují,“ říká sociolog Martin Fafejta.
What does it mean to be intersex?
Aktuálně i se zaměřením na vztah společnosti a lékařské péče k intersex lidem. „U intersex lidí v Česku musíte do několika týdnů určit pohlaví a napsat ho do rodného listu. Problém je v tom, že medicína může do určité míry dělat z intersex lidí trans lidi, když jim přiřkne pohlaví, se kterým se neidentifikují. Největší problém je ale určit za každou cenu nějaké pohlaví,“ myslí si Fafejta. Jak se liší intersex a transgender lidé? Jakou část populace intersex lidé tvoří? Jak ovlivňuje pohled společnosti život intersex lidí a co je informovaný souhlas?
Primárně se takto popisují jedinci, kteří mají ženské i mužské pohlavní znaky (prsa a penis). Doslovný překlad zní "ona-muž". Nejčastěji je tento pojem užíván v pornografických filmech, kdy označuje muže, který má prsa dospělé ženy. Pojem shemale vznikl v polovině 19. Pro ladyboye v Thajsku je hojně využívané označení kathoey nebo katoey. To je dokonce vnímáno jako samostatný gender.
Podle místních je jedním ze způsobů, jak rozeznat ladyboye od žen ten, že kathoey se chovají mnohem ženštěji. V Thajsku jsou transgender lidé přijímáni lépe než ve zbytku světa, a to nejen ve velkoměstech, ale i na vesnicích. Podle jedné z teorií je to proto, že dominantní náboženství v zemi je budhismus a transexualita bývá často vysvětlována jako komplikace při přesunu duše z jednoho těla do druhého.

Jistě jste zaregistrovali nedávnou mediální smršť kvůli ženskému boxu na olympiádě. U jedné z boxerky Imane Khalíf z Alžírska byla zjištěna zvýšená hladina testosteronu a mužské chromozomy XY. Na internetu se mnozí pohoršovali nad úpadkem civilizace a boxerka byla mylně považována za biologického muže nebo za trans ženu, není ale ani jedno. Je to žena s intersexuálními znaky, které má až každý padesátý člověk, což je zhruba stejně, kolik najdeme v populaci lidí se zrzavými vlasy.
Intersexuál není hermafrodit, ti jsou opravdu velice vzácní. Intersexualita je široké spektrum, na kterém mají jednotlivá individua do různé míry charakteristiky opačného pohlaví - mohou to být buď hormony, chromozomy, nebo genitálie, to všechno v různých variacích. Typů intersexuality je více než 30 - může vypadat například tak, že vnější vzhled jedince je kompletně ženský, ale vnitřní mužský. Produkuje více nebo méně testosteronu nebo estrogenu.
Vnější genitálie a vnitřní pohlavní orgány mohou být do různé míry odlišné. Ve vzácných případech mají intersexuálové ženské i mužské pohlavní orgány najednou, tehdy se dá mluvit o hermafroditismu. Že má člověk Intersexuální znaky, se často poprvé zjistí po porodu. V takovém případě se rodiče mohou rozhodnout situaci ihned „vyřešit“ chirurgicky.
Pokud jsou genitálie miminka odlišné, provedou lékaři ultrazvuk a změří hladinu hormonů, aby určili rozsah intersexuálních změn, a pak navrhnou operační postup. V posledních letech se ale od chirurgických úprav hned po narození upustilo - čeká se, až si dítě zvolí svou genderovou identitu samo, a je dost staré na to, aby k operaci mohlo dát souhlas.
< tagimg>Intersexualita: fakta a legendyNa redditu sdílel jeden z uživatelů příběh intersexuálního dítěte, které se narodilo v jedné malé vesnici. David Reimer byl vychován jako dívka Brenda po nepovedené obřízce v kojeneckém věku. Dítě si svou genderovou identitu začíná uvědomovat kolem druhého roku věku - a v případě dítěte z tohoto příběhu jej časem skutečně začaly zajímat stereotypně feminní věci.
Chtělo, aby jej okolí bralo jako holčičku. Rodiče se to pokoušeli „spravit“ tím, že potomka zapsali na wrestling nebo do chlapeckého skautského klubu. Další rána přišla na začátku puberty - intersexuálnímu dítěti se začala vyvíjet prsa. Jeho rysy také byly čím dál víc ženské. Na vesnici, kde jej všichni odmalička znali jako chlapce, to nedokázali unést.
Okolí se mu začalo posmívat, lidé si o něm šeptali. „Chlapec“ věděl, že je jiný, dávno předtím, než mu rodiče přiznali, co se dělo po porodu. „Narodil“ se se zvláštními pohlavními orgány a o „jeho“ identitě za „něj“ rozhodli rodiče, když „byl“ ještě miminko. Na dívku už toho ale bylo moc, šla k dálnici, skočila pod nákladní vůz a zemřela.
Díky případům, jako je tento, se dnes od operací novorozenců upouští, šance, že se rodiče rozhodnou špatně, je totiž 50%. Buď, anebo, ruská ruleta, vabank? To, co se před týdnem stalo alžírské boxerce veřejně, se intersexuálům běžně stávalo v soukromých kruzích, kde pro někoho byla intersexualita a transsexualita příliš komplikovaný koncept.
Intersexuálové jsou totiž velmi často mylně považováni za transsexuály. A vypadat jako transsexuál je jako mít na zádech namalovaný terč. Zatímco homosexualitu se většina lidí naučila alespoň tolerovat, transsexualitu ne. Do trans lidí se naváží almost každý stand-up komik na Netflixu.
Je děsivé vžít se do role alžírské boxerky, k jejíž identitě se vyjadřuje každý druhý internetový blbeček, a to naprosto zbytečně. Většina sportovců jsou svým způsobem mutanti, kteří mají netypickou stavbu těla, dokážou vstřebávat více kyslíku a podobně. Navíc sport má být hlavně zábava.