Advent je období, které začíná čtyři neděle před Štědrým dnem. Dodnes se zachovala řada zvyků a tradic, které vznikaly po staletí. S nimi si lidé zpestřovali čas zbývající do vánočních svátků. Jak advent prožívali lidé dříve? Současná podoba čtyř adventních neděl se ustálila až v 12. století. Symbolizuje dobu, po kterou putovali Marie a Josef do Betléma. Adventním období je příprava na Vánoce, jedny z největších křesťanských svátků. Dříve církev chtěla v adventním období zachovat vážnost a pokorný klid. Nekonaly se svatby ani taneční zábavy. Bylo to období náboženských obřadů, rozjímání, ticha a střídmosti v jídle. Nedodržovalo se to však vždy striktně.
🙂 Přeci jen práce na poli vystřídala práci doma, kterou si prostý lid chtěl nějak zpestřit. Při předení, pletení, šití, draní peří,… se mnoho lidí scházelo v chalupách a u práce se hojně bavilo, zpívalo, jedlo, pilo… To bylo trnem v oku církevním hodnostářům. Církevní pojímání adventu se svými zvyky se mísilo s pohanským vnímáním. Lidé zdobili stromy či keře sušeným ovocem a vytvořenými ozdobami, jako výraz úcty k přírodě a prosba o opětovný příchod jara. Adventní období bylo také oblíbené pro věštby. Nejčastěji se věštilo na svátky světců, kteří však s těmito zvyky neměli nic společného - např. svátek sv. Ondřeje, Barbory, Ambrože, Lucie.
Naši předkové udržovali také tradici tzv. vánočního polena. Těžký dubový špalek zasunuli hluboko do krbu, kde doutnal po celý rok. Když poleno vytáhli, rozdrtili ho a na Tři krále rozházeli po poli, jako prosbu o bohatou úrodu. Důležitá byla symbolika ohně. Oheň měl posvátný i magický význam, hlavně v zimním období, kdy dával potřebné teplo a světlo. Z církevního pojetí dodnes přetrvává tradice zapalování Betlémského světla v jeskyni, kde se údajně narodil Ježíš Kristus.
Věnec symbolizuje vítězství, kruhoví tvar mír a bezpečí, živé chvojí pak symbolizuje věčný život a schopnost přírody přežít zimu. Tradice adventních věnců u nás zdomácněla až ve 30. letech 20. století, kdy k nám dorazila z Německa. Na adventním věnci jsou čtyři svíčky. Každou adventní neděli je zapálena jedna svíčka. Když hoří všechny čtyři svíčky, následuje Štědrý den. Původně měly adventní svíčky specifickou barvu - tři byly fialové a třetí byla růžová. Dnes se takové barvy tolik neobjevují. Věnce se upravují spíše podle módy a interiéru.

Dětem zkracuje čekání adventní kalendář s čokoládkami nebo jinými sladkostmi. S prvním prosincovým dnem pak otevřou jedno okénko, ve kterém je překvapení. Tento zvyk pochází z Německa, od mnichovského obchodníka Gerharda Langa. Nebyly v něm ale čokoládky. Děti vystřihovaly obrázky a skládaly je k sobě, doprovázely je vánoční veršíky.
Naši předkové věřili, že jmelí přináší štěstí, neboť roste vysoko na stromech a je blízko nebe. Věřili také, že je uchrání před zlem, přinese odvahu, plodnost a zdraví. Zelená barva jmelí představuje svěžest a zdraví, nažloutlá barva plodů připomíná slunce. K jmelí se pojí mnoho legend. Latinský název pro jmelí v překladu znamená lepidlo a prý pro udržení lásky mezi osobami pomáhá políbit se pod jmelím.
Podle křesťanské legendy rostlo kdysi jmelí jako strom. Josef vyrobil z jeho větví kolébku pro Ježíška a římané z kmene stromu vytesali kříž. Dnes je jmelí cizopasný keř, roste vysoko v korunách stromů. Ptáci rozšiřují jeho semínka po kmenech.
Původ pečení cukroví sahá až do pohanských dob, mělo ochrannou funkci. Peklo se v podobě zvířátek a zavěšovalo nad dveře, chlévy a ovocné stromy. Rozdávalo se rodině a známým. Ve středověku si lidé dávali na Vánoce dárky. Děti dostávaly červená jablíčka a mladé dívky perly. Obdarovávalo se i mincemi.
Pro křesťany symbolizuje jehličnatý stromek věčný život. Do konce se udržovala tradice zdobit stromek i jablíčky. Původ vánočních stromků sahá až k pohanským kultům; první zdobený stromeček v Čechách vznikl v roce 1812 v Praze, představil ho Jan Karel Liebich. Do českých rodin se dostal o několik desetiletí později. Na počátku 19. století stromečky přijaly lidé v Německu a postupně v Čechách.
Historie oslav adventu je bohatá. Advent je čas lásky, sounáležitosti, klidu, očekávání. V dnešní době je advent pro mnoho z nás zábavné období se světly, trhy a stromy. Adventní doba končí Štědrým dnem, odpočítávají ji čtyři neděle - železná, bronzová, stříbrná a zlatá. Počátek adventu je často spojován s půstem a ztišením, přesto se objevují i odchylky podle regionu.

Staročeské zvyky a období adventu doplňuje řada dárků a obyčejů. Např. Mikuláš s čertem a andělem, svatá Barbora s barborkami, svatá Lucie a její ochrana proti čarodějnicím. Kateřina a Ondřej s předpověďmi budoucího manželství, Barborka a další věštby patří do minulosti i současnosti. Adventní čas vrcholí 24. prosince na Štědrý den, kdy se tradičně dává nejvíce pozornosti rodině a štědrovečerní večeři.
České Vánoce zahrnují betlémy, cukroví, vánoční stromeček, šupiny z kapra, zlaté prasátko, jmelí, lití olova, házení střevícem a jablka na jídla v průběhu večera. Dárky bývaly rozebírány až po objevení první hvězdy na obloze; dnes se obvykle rozdávají na Štědrý den nebo ráno na Boží hod. Ježíšek přinese dárky na Štědrý den 24. prosince.
Super rychlá historie České republiky
Soustředění na hlavní zvyky a tradice podle období
- Adventní doba: čtyři neděle, svíčky na věnci, roráty, adventní kalendář, pověry a modlitby.
- Vánoční stromek: původ pohanský, první český stromeček 1812, postupně zdobení a nástup moderních ozdob.
- Betlémy a skříně: řemeslné výtvory, tradice vystavování betlémů i verze pro muzea.
- Perníčky a cukroví: dlouhá tradice pečení, mince v těstě, barvy a tvary s významy, dárky a symbolika.
- Zvyky spojené s dárky a dnešní praxe: kdy a jak se dárky rozbalují, co je považováno za šťastné či nešťastné.
Pro označení významných dnů: 1. adventní neděle železná, 2. bronzová, 3. stříbrná (Gaudete), 4. zlatá. Advent končí západem slunce o Štědrém večeru. Advent je období klidu, rozjímání a příprav na oslavy narození Krista.
Vánoční čas nabízí kromě tradičních zvyků i možnosti výletů a návštěv kulturních památek, kde lze objevit vánoční atmosféru a betlémy. Advent je tak čas sounáležitosti a sdílení s rodinou.