Anděl těhotenství a potrat: osobní zkušenosti, svědectví a výpovědi expertů

„Měla jsem v sobě prázdnotu, pořád jsem plakala, byla jsem zničená a každý den jsem se dívala do skříně, kde jsem měla přichystané věci pro své miminko. Nebylo dne, kdy bych skříň neotevřela,“ svěřuje se třiadvacetiletá Valéria, která začátkem roku prožila spontánní potrat. Denník N sesbíral příběhy sedmi žen s podobnou zkušeností a přináší dva rozhovory s expertkami, které popisují, co se při potratu děje v těle i mysli žen.

„Na ten hrozný moment, kdy jsem přišla o miminko, nikdy nezapomenu,“ říká porodní asistentka Lucia o své zkušenosti se spontánním potratem. „Nejhorší ale bylo vědomí, že ještě musím odpracovat pár hodin ve službě. Byla jsem tam ještě asi u jednoho porodu a jednoho císařského řezu. Nikdo o tom, co se mi děje, nevěděl.“

I Natália zažila spontánní potrat, přičemž i u ní šlo o její první těhotenství. „Do té doby jsem žila v představě, že jakmile vám vyjde těhotenský test pozitivně, znamená to, že se vám narodí zdravé miminko a všechno bude oukej. Jak vysvětluje gynekoložka Iveta Stenová, v případě spontánního potratu jde o předčasné ukončení těhotenství, kdy plod neprojevuje známky života.“

“Třicátnice Jana si v průběhu čtyř let prošla třemi spontánními potraty. „Měla jsem pocit, že jsem jediná, které se něco takového přihodilo. Zpětně rozumím přístupu zdravotníků, kteří to berou tak nějak normálně - ono to normální je.“

Spontánní potraty vyvolávají u žen celou škálu emocí. „Mohou být v podstatě jakékoli. Cokoli, co se objeví, je v pořádku. Typický bývá hluboký smutek v důsledku významné osobní ztráty, ale i pocity prázdnoty, bezmocnosti, závisti, osamělosti či úzkosti. Žena často cítí i pocity viny, případně hněv - ať už na sebe, na okolí, zdravotnické pracovníky, nebo na život obecně, na vyšší moc či na Boha - v závislosti na tom, v co věří,“ přibližuje psycholožka Lucia Záhorcová. Kromě toho dodává, že ženy s touto zkušeností si pamatují zraňující reakce okolí někdy i roky.

Na žádost žen zveřejňujeme jen jejich křestní jména, ale totožnost každé z nich redakce zná. „Všem ženám přeji hodně sil. Měla jsem tři měsíce po svatbě. Dvě čárky na testu nás s manželem překvapily, ale moc jsme se těšili na miminko. Kromě zpožděné menstruace jsem do té doby neměla žádné příznaky těhotenství.“

S následky interrupce se vyrovnává každá žena po svém. „Někdo si představuje, jaké by bylo mít dítě. Bála jsem se toho, s jakým pocitem se sama se sebou za půl hodiny potkám. Natáhla jsem si stahovací punčochy, převlékla se do operační košilky. Nějaký mladý kluk mě odvezl na sál. Pak jsem se jednou, podruhé, potřetí zhluboka nadechla a upadla do narkózy,“ vypráví Martina. „Nejdřív jsem na to, že jsem potratila myslela neustále, pak se to snížilo na jednou denně, jednou týdně. Vzpomínám si vždycky na dušičky nebo v den, kdy by se to dítě narodilo,“ navazuje Marta.

Každý příběh je jiný. Zatímco Marta se s následky přerušení těhotenství potýká dodnes, Lindina zkušenost ukazuje, že takové rozhodnutí může být rozhodnutí jako každé jiné a život jde dál. „Když jsem podstoupila přerušení těhotenství, tak se mi strašně ulevilo. Že je to za mnou, že se to povedlo. Ale taky jsem věděla, že tohle už nechci znova zažít,“ říká.

Jak prostředí a zázemí ovlivňuje rozhodování o případném založení rodiny? Co ženy prožívají a jaké cesty hledají k pochopení toho, co se stalo? Poslechněte si reprízu rozhlasového dokumentu Umělá přerušení.

Co se děje v těle a mysli během spontánního potratu

Gynekologové vysvětlují, že spontánní potrat je předčasné ukončení těhotenství, kdy plod neprojevuje známky života. Tento proces má dopady na psychický stav ženy, která může prožívat hluboký smutek, zmatek a pocit ztráty budoucnosti. Role zdravotnického personálu a jeho komunikace hraje klíčovou roli v tom, jak žena vnímá samotný proces a jeho následky.

Emoce, které provázejí potrat a jak se s nimi vyrovnávat

Mezi nejčastější pocity patří smutek, prázdnota, bezmocnost, úzkost a pocit viny. Některé ženy si vybavují i reakce okolí, které mohou být zraňující nebo nerozpoznané. Psycholožka popsala širokou škálu reakcí a připomíná, že každá žena prochází tímto obdobím jedinečnou cestou. Důležitou součástí procesu je podpora okolí, otevřená komunikace a možnost vyhledat odbornou pomoc.

Podpora a inspirace z příběhů žen

Vybrané příběhy ukazují, že cesta k vyrovnání s potratem bývá plná vzpomínek na ztracené dítě i na naději do budoucna. Některé ženy se s bolestí vyrovnávají pomaleji, jiné nacházejí postupně novou sílu a bod, kdy se mohou posunout dál. Zkušenosti ukazují, že prostředí, ve kterém se žena cítí bezpečně, a citlivý přístup okolí výrazně ovlivňují proces zotavení a rozhodnutí do budoucna.

grafika_potreti_procesu.jpg

tags: #andel #tehotenstvi #potrat #pribehy