Albumin v plodové vodě a jeho relevance pro těhotenství a obstetriku

Autor: prof. MUDr. Za normální situace je plodová voda sterilní, bez přítomností mikroorganismů či jejich nukleových kyselin.

Nicméně bakterie z pochvy mohou u některých žen překonat bariéru děložního hrdla a dostat se do prostoru mezi děložní stěnu a plodovými obaly.

Následně bakterie mohou překonat plodové obaly a dostat se do plodové vody.

Mikroorganismy v plodové vodě jsou rozpoznány specializovanými receptory lokalizovanými na amniu, vnitřní vrstvě plodových obalů, jež je v kontaktu s plodovou vodou.

Jedná se o tzv. receptory pro nebezpečné vzory.

Jejich aktivace je spojena s rozvojem zánětlivé reakce a následnou produkcí zánětlivé mediátorů (interleukiny, cytokiny, chemokiny) plodovými obaly.

Tyto zánětlivé mediátory jsou uvolňovány do plodové vody.

Tam se jejich hladina významně zvyšuje oproti normálnímu stavu a dochází tak k rozvoji zánětu v plodové vodě.

Některé zánětlivé mediátory, které se uvolňují z plodových obalů při aktivaci receptorů pro nebezpečné vzory, přitahují určitý typ bílých krvinek (neutrofily) z dělohy do placenty a plodových obalů.

Dochází tak k masivnímu nahromadění neutrofilů v plodových obalech a placentě.

Nově byl také popsán sterilní zánět plodové vody.

Jedná se o situaci, kdy jsou v plodové vodě zvýšené hladiny zánětlivých mediátorů, ale není tam prokázána přítomnost mikroorganismů.

některých změnách v plodových obalech spojených s uvolněním látek zvaných alarminy z plodových obalů do plodové vody.

Tyto látky jsou rozpoznány receptory pro nebezpečné vzory v plodových obalech.

je přítomen zánět v prostoru mezi děložní stěnou a plodovými obaly.

Zánět a infekce plodové vody se nejčastěji vyskytují u těhotenství komplikovaných předčasným porodem se zachovalým vakem blan, předčasným odtokem plodové vody a krátkým děložním hrdlem.

U těchto situací je frekvence zánětu a infekce plodové vody nepřímo úměrná stáří těhotenství.

Čím je těhotenství starší, tím je riziko těchto komplikací nižší a naopak.

Velmi vzácně se zánět a infekce mohou vyskytnout i u těhotenství bez těchto komplikací.

Přítomnost zánětu a infekce v plodové vodě je obecně špatným prognostickým faktorem.

Je spojena se zvýšeným rizikem brzkého potratu či předčasného porodu.

Zánět a infekce plodové vody probíhají velmi často (téměř typicky) subklinicky, bez jakéhokoliv odrazu v systémové cirkulaci matky.

To znamená, že přítomnost zánětu a infekce v plodové vodě nelze zjistit rutinním laboratorním vyšetření vzorku mateřské krve.

Ke zjištění přítomnosti infekce či zánětu v plodové vodě musí být vyšetřena přímo plodová voda.

Vzorek plodové vody je nutné odebrat amniocentézou.

Stanovení zánětu v plodové vodě je v praxi poměrně snadné.

K vyšetření na přítomnost zánětu v plodové vodě se běžně používá stanovení hladiny interleukinu-6 v plodové vodě.

Stanovení mikrobiální invaze do amniální dutiny je více náročné, neboť bakterie způsobující infekci plodové vody jsou často bakterie nezachytitelné standardními kultivačními technikami.

Proto je nutné k vyšetření plodové vody použít kombinaci standardních kultivačních metod a nekultivačních metod vyšetřujících přítomnost bakteriálních nukleových kyselin v plodové vodě.

Zánět a infekci plodové vody je možné, při jejich včasném odhalení, poměrně úspěšně léčit nitrožilně podanými antibiotiky.

Plodové obaly společně s placentou tvoří neporušený vak, který obsahuje plod a plodovou vodu.

Vak blan je umístěný v dutině děložní.

Plodové obaly mají část plodovou (amnion a chorion) a mateřskou (decidua).

Amnion je v kontaktu s plodovou vodou, která je ve druhém a třetím trimestru tvořena převážně močí plodu.

Decidua je v kontaktu se stěnou dělohy.

Plodové obaly podstupují v průběhu těhotenství změny (tzv. remodelace), kterými se přizpůsobují na růst a velikost plodu a také na změny množství plodové vody.

V posledních týdnech těhotenství dochází ke ztenčení plodových obalů, což vede ke snížení jejich pevnosti - zejména v části plodových obalů nad oblastí děložního čípku.

Tato zeslabená část plodových obalů pak krátce před nástupem porodu, či v jeho průběhu, praská.

Tím dochází k odtékání plodové vody skrze hrdlo děložní a pochvu ven mimo tělo těhotné ženy.

Pokud dojde k porušení plodových obalů před nástupem děložních kontrakcí (alespoň 1-2 hodiny), hovoříme o předčasném odtoku plodové vody.

Pokud k porušení vaku blan navíc dojde před dokončeným 37. týdnem těhotenství, hovoříme o tzv. PPROM.

PPROM komplikuje zhruba 2-4 % všech těhotenství a je zodpovědný za přibližně 30-40 % všech předčasných porodů.

Nejčastěji dochází k PPROM mezi 34. a 37. týdnem těhotenství, kdy poté hovoříme o tzv. PPROM nemá jen jednu příčinu.

Jde velmi často o multifaktoriální onemocnění.

V posledních letech došlo k velké změně v pohledu na příčinu PPROM.

V minulosti byl PPROM jednoznačně považován za důsledek přítomnosti infekce či zánětu v plodové vodě.

Dnes ale víme, že infekce nebo zánět se v plodové vodě vyskytuje zhruba jen v jedné třetině těhotenství s PPROM.

V současnosti proto považujeme PPROM především za onemocnění plodových obalů, kdy dochází k předčasnému (urychlenému) stárnutí buněk plodových obalů.

Tento proces vede ke ztenčování plodových obalů v celém jejich rozsahu a následně ke ztrátě jejich pevnosti.

Zjednodušeně řečeno, životnost plodových obalů není u PPROM naprogramována na zhruba 40 týdnů jako u normálně probíhajícího těhotenství, ale na dobu kratší 37. týdnů.

Druhým typickým mechanismem, který vede k PPROM, je krvácení z placenty v průběhu těhotenství.

Při krvácení v těhotenství dochází k tvorbě modřin mezi částí placenty či plodovými obaly a děložní stěnou.

Z těchto modřin se uvolňuje látka zvaná trombin, aktivuje kaskádu dějů, jež vyúsťují ve ztenčení plodových obalů, spojených se ztrátou jejich pevnosti.

PPROM je velkým problémem současného porodnictví, neboť se jedná o onemocnění, které je zatím nepredikovatelné (nejsme schopni odhalit ženy se zvýšeným rizikem rozvoje PPROM či zatím subklinicky probíhající PPROM) a také nepreventabilní (není lék či opatření, které by snižovalo riziko vzniku PPROM).

To znamená, že v okamžiku, kdy se u pacientky vyskytnou symptomy - odtékající plodová voda -, je rozběhlá již celá kaskáda dějů, která vedla ke ztenčení a ztrátě pevnosti plodových obalů.

Celý tento proces probíhal již řadu dnů či týdnů, až finálně nakonec vyústil v porušení plodových obalů a odtoku plodové vody.

Zlatým standardem pro diagnózu PPROM, kterým je rozpoznáno více než 90 % všech případů, je sdělení těhotné ženy o odtoku plodové vody, jež je potvrzeno přímou vizualizací odtékající plodové vody děložním hrdlem či potvrzení její přítomností v zadní klenbě poševní při vyšetření v zrcadlech.

K potvrzení odtoku plodové vody lze však použít biochemické testy.

Nejjednodušší, ale nejméně přesné potvrzení odtoku plodové vody je použití Temešváryho činidla (reaguje na změnu pH).

Činidlo se nakape na hygienickou vložku, kterou měla těhotná žena s PPROM.

Pokud vložka obsahuje plodovou vodu, dojde ke změně barvy činidla.

Existují ale specifické testy detekující přítomnost specifických proteinů, které se vyskytují pouze v plodové vodě - např. insulin like growth-binding proteinu-1 (Actim-PROM test) či placentárního alfa mikroglobulinu-1 (Amnisure test).

Při PPROM je ve vaku blan často jen velmi malé množství zbytkové plodové vody.

Přestože plod pravidelně močí a má snahu si vodu doplnit, tato stále odtéká do pochvy perforačním otvorem v plodových obalech.

Navíc je otevřená komunikace mezi sterilním prostředím, ve kterém je plod, a nesterilním zevním prostředím a je zde riziko vzestupu bakterií z pochvy přímo do vaku blan.

Při ztrátě plodové vody po 24. týdnu těhotenství může plod ve vaku blan bez plodové vody vydržet řadu týdnů bez větších problémů.

Bohužel riziko vzestupu bakterií do vaku blan je spjato s rizikem vzniku infekce v plodové vodě.

Musíme si uvědomit, že porušené obaly nedokážeme zacelit.

Tedy zašít, zalepit či jinak spravit.

Obecně nám tedy zbývají jen dvě možnosti, které jsou extrémní: plod porodit (tzv. aktivní postup), a nebo jej ponechat v děloze i přes odtékající plodovou vodu (tzv. vyčkávací postup).

Následně by pozornost měla být zaměřena na stáří těhotenství, v kterém k PPROM došlo.

Před dokončeným 34. týdnem těhotenství je jednoznačně doporučován vyčkávací postup.

absence plodové vody ve vaku po 24.

Vyčkávacím postupem pomůžeme 2/3 dětí z těhotenství s PPROM.

Příliš však nepomůžeme jedné třetině dětí z PPROM těhotenství, kde byla přítomna infekce a zánět v plodové vodě, neboť při vyčkávacím postupu je expozice plodu tomuto nepřátelskému prostředí delší.

Tudíž optimální možností řešení PPROM je takzvaný personalizovaný postup.

Tedy postup, který je „ušit na míru“ pro každou těhotnou ženu a její plod na podkladě znalostí o přítomnosti či chybění infekce nebo zánětu v plodové vodě.

Ke stanovení těchto komplikací není možné využít běžné používané ukazatele zánětu z mateřské krve (CRP, leukocyty), neboť infekce nebo zánět plodové vody probíhají ve většině případů subklinicky a neodráží se v systémové cirkulaci těhotné ženy.

K personalizovanému postupu je nutné mít dostupný malý vzorek plodové vody, odebraný výkonem zvaným amniocentéza.

Ta se provádí vpichem tenké jehly pod ultrazvukovou kontrolou přes stěnu břišní do dělohy.

Výkon nebolí a lze ho přirovnat délkou a diskomfortem pro těhotnou ženu k odběru krve ze žíly.

Výkon je pro plod zcela bezpečný.

Špička jehly je totiž stále pod přímou vizuální kontrolou tak, aby neublížila plodu ani pupečníku.

Získání pár kapek plodové vody má však nesmírnou cenu pro zjištění situace ve vaku blan.

Složení plodové vody odráží jako zrcadlo prostředí ve vaku blan, tedy prostředí, ve kterém žije plod.

Z několika kapek plodové vody lze během pár desítek minut zjistit, zda je v plodové vodě přítomen zánět a jaká je jeho intenzita.

Během několika hodin až dnů lze také zjistit, zda jsou v plodové vodě přítomny bakterie, jejich druh a množství.

Příklady managementu PPROM po dokončeném 34. týdnu zahrnují podání kortikosteroidů těhotným ženám s PPROM, což je spojeno se snížením rizika vzniku syndromu dechové tísně novorozence, krvácení do mozku plodu, nekrotizující enterokolitidy a rizika úmrtí novorozence.

Podání kortikosteroidů nezvyšuje riziko vzniku infekce u těhotné ženy či novorozence.

Antibiotika by měla dostat každá těhotná žena s PPROM.

Vedení porodu závisí na aktuálních porodnických podmínkách.

Obecně lze konstatovat, že je-li plod v poloze podélné hlavičkou a nejsou-li přítomné jiné porodnické kontraindikace ke spontánnímu vedení porodu, je možné vést porod spontánně bez ohledu na stáří těhotenství.

Při poloze plodu koncem pánevním je od dokončeného 28. týdne možné vést porod císařským řešením.

Albumin je hlavní protein krve, respektive krevní plazmy, jež tvoří kolem 65 % všech plazmatických bílkovin.

Albumin se tvoří v játrech rychlostí asi 0,2 g/kg za den.

Molekula albuminu má schopnost vázat k sobě vodu a tím zadržuje tekutiny v cévách.

Zabraňuje tak otokům a udržuje krevní objem.

Hladovění a nedostatečný příjem bílkovin, tj. Při zánětech střevní sliznice může dojít ke špatnému vstřebávání živin, tedy i bílkovin.

Pomoci s výrobou léčivého albuminu můžete i vy.

Můžete darovat plazmu, z níž se vyrábějí i další životně důležité léky.

Albumin je sérová bílkovina, která se podílí 55-65 % na celkové bílkovině v séru.

Referenční rozmezí koncentrace albuminu v plazmě je 35-53g/l.[1]).

Albumin se podílí podstatným způsobem na udržování onkotického tlaku plazmy.

Hodnoty albuminu nižší než 20 g/l jsou spojeny s výskytem edémů.

Plní i transportní funkci.

Transportuje bilirubin, hem, steroidní látky, tyroxin, mastné kyseliny, žlučové kyseliny, kovy, léky a další látky, které nejsou rozpustné v plazmě.

Dále vytváří proteinovou rezervu organismu a slouží jako zdroj aminokyselin, zvláště esenciálních aminokyselin pro různé tkáně.

Při malnutrici se jeho koncentrace snižuje.

Koncentrace albuminu v séru není však dobrým indikátorem časné proteinové malnutrice, protože při nedostatku aminokyselin se snižuje i katabolismus albuminu a albumin se přemísťuje z intersticia, aby se zachovalo adekvátní množství v plazmě.

Pomalý pokles je dán rovněž delším poločasem a velkou tělesnou zásobou.

Syntéza albuminu probíhá v hepatocytech.

Nejdříve je syntetizován preproalbumin.

Ten vstupuje do endoplasmatického retikula, kde je přetvořen na proalbumin, hlavní intracelulární formu albuminu.

Stanovení koncentrace albuminu v séru patří mezi rozšířená biochemická vyšetření, vhodná zejména u onemocnění jater, ledvin a hodnocení nutričního stavu.

Snížení albuminu může doprovázet chronické záněty a zvýšení katabolismus u některých chorobných stavů.

Ve slabě kyselém prostředí se albumin chová jako kation.

Může reagovat s aniontovými barvivy a vzniká komplex albumin-barvivo.

Navázání barviva je provázeno změnou jeho zbarvení.

Používají se organická barviva, která s albuminem reagují podstatně rychleji než s ostatními sérovými bílkovinami.

Nejčastěji obsahují skupinu -SO3H.

Pro stanovení albuminu v jiných tekutinách, např.

Autor: prof. MUDr. Za

Infografika: role albuminu v krvi a jeho vliv na onkotický tlak

How to reduce high Albumin levels naturally | how to lower Albumin naturally

Albumin je čistý vaječný protein získávaný šetrným sušením rozprašováním (spray-drying) bílků.

S obsahem bílkovin kolem 82 % představuje nejefektivnější funkční pojivo v bait makingu.

Na rozdíl od celých vajec neobsahuje žloutek (tuky), což zaručuje maximální koagulační schopnost a čistotu výsledného izolátu.

Klíčem k funkčnosti albuminu je tepelná denaturace, která nastává při teplotách nad 65 °C.

Bílkovinné řetězce v nástraze vytvoří pevnou trojrozměrnou síť.

Vytváří selektivní ochranu proti atakům bílé ryby a raků.

Albumin je mikroporézní - povrch sice ztvrdne, ale neuzavře se neprodyšně.

To umožňuje plynulou difuzi rozpustných složek, aminokyselin a extraktů z jádra nástrahy do vodního sloupce.

tags: #albumin #v #plodove #vode