Ve skutečnosti zažívají lidé všech věkových kategorií během noci fáze lehkého spánku a snění, než upadnou do hlubokého spánku. Miminka, která v noci své rodiče stále budí, se v takovéto fázi zcela probudila a neumí sama usnout, a tak se rozpláčou. Na tom všem není nic špatného - dokud to rodičům vyhovuje. Miminko tím ‚nerozmazlují', ale zároveň také děti starší než šest měsíců nevedou ke změně nočních spacích návyků, protože děti si na ‚podmínky na spaní' (kojení, chování, hlazení atd.) zvyknou stejně jako na stejnou postýlku a polštářek. Mnoho miminek začne v noci spát déle už kolem tří měsíců, ale mezi 6. a 12. měsícem začnou znovu v noci plakat. Některé výzkumy naznačují, že děti v tomto věku mají velmi intenzivní snovou fázi, z níž se snadno budí. Zdá se, že miminka, která stále ještě spí v ložnici rodičů, se po 6. Očekávání a tolerance nočního buzení je u rodičů velmi individuální.
Následkem toho mnoho rodičů žije ve stavu neustálého nedostatku spánku, protože jsou přesvědčeni, že neexistuje žádná jiná bezpečná možnost. v této fázi je také snadnější odlišit problém se spaním od hladu nebo zdravotních problémů. Po šestém měsíci se děti hlady už většinou nebudí (bohužel to není takhle jednoduché), a ani zoubky nejsou důvodem buzení. Všem dětem někdy mezi třemi a půl měsíci a třemi roky naroste dvacet zoubků, ať už budou spát celou noc nebo ne. Je pravda, že nemoc, změna prostředí nebo návštěva v domě může dítěti přivodit neklidnou noc, ale vždy nastanou okamžiky, kdy návštěva odjede a zánět uší se zahojí, ale dítě se nadále v noci budí.
Součástí vašeho rozhodnutí, co s přerušovaným spaním provést, je uvědomit si, jestli to problém je nebo ne. Rodiče často podléhají tlaku okolí. Pokud jste ale spokojeni s tím, jak to probíhá, nemusíte dělat nic. Mnoho rad o spaní zdůrazňuje jen jednu možnost a rodiče se pak cítí špatně, pokud postupují jinak. Možností je několik - trik je v nalezení způsobu, který je vhodný pro vás, a někteří rodiče vyzkoušejí kde co, než si uvědomí, jak to chtějí udělat.
Nemá smysl zoufale analyzovat a zpytovat uplynulých šest měsíců a přemýšlet, co jste udělali nebo neudělali. Péče o dítě není vždy snadná záležitost a každý dělá, co umí, zejména během těch prvních měsíců, kdy je všechno napínavé, podivné a zneklidňující. Zde jsou naše možnosti. NAUČTE HO SPÁTVýuka spaní u miminek bývá běžně nazývána ‚regulovaný pláč', což je výraz, který je pro rodiče značně odrazující, a dává idealistům příležitost zděšením lomit rukama, ale vlastně nic neznamená.
Problém není v pláči, ale ve spaní. Nechceme regulovat pláč dítěte, ani regulovat cokoliv jiného, chceme je pouze naučit spát. Výuka spaní u miminek se někdy také nazývá ‚regulované utěšování' nebo ‚ukládání s útěchou', což jsou všechno různá označení téhož, která se používají, aby se rodiče cítili lépe, když své dítě nechají plakat. Výuka spaní znamená, že se změní podmínky na spaní tak, aby se miminko naučilo samo znovu usnout poté, co se probudilo po lehké fázi spánku.
Možná uslyšíte hrůzostrašné historky o dlouhodobých škodlivých účincích výuky spaní, protože někteří zdravotníci nemají rádi nebo dobře nechápou pojetí výuky spánku u starších miminek a přehlížejí prospěch pro rodinný život ve chvíli, kdy se všichni v noci pořádně vyspí. Znamená to, že dítě necháte plakat místo toho, abyste je kojily, dávali mu lahev, houpali a hladili je, brali k sobě do postele, dávali mu dudlíka, přebalovali je nebo se ho ještě jinak snažili uspat.
Výuka spaní není žádná disciplína testující vaši výdrž. Pro většinu rodin je to bezpečné, jakmile dítě dovrší šesti měsíců (ideální období je mezi šestým a dvanáctým měsícem), a v milujícím a stabilním prostředí, kde se veškeré potřeby dítěte řeší, to nezpůsobí žádné emoční či psychologické potíže. Nedoporučuje se nechat je plakat, pokud jeden z rodičů, ale zejména matka má v sobě staré psychické rány, které souvisejí s její vlastní rodinou a s nimiž je třeba se vyrovnat.
Miminka jsou skvělými barometry psychického stresu a citlivě reagují, když mají pocit, že v okolí není vše v pořádku. Protože nechat dítě plakat není nikdy snadné, je třeba naučit dítě spát co nejefektivněji, aby to bylo rychle za vámi a všichni jste si mohli začít užívat spokojeného spánku, a to každou noc. Je třeba si to naplánovat - čím víc spoléháte na náhodu, tím víc bude celá věc vyčerpávající, tím víc se bude prodlužovat a tím menší bude naděje, že se něco změní.
Vaše dítě musí mít vlastní pokoj. To může znamenat dočasný přesun členů rodiny. Pokud dítě spí s vámi a vy nemáte žádnou jinou ložnici, doporučuji vám týden spát v obývacím pokoji. Jakmile bude dítě spát klidně celou noc, nastěhujete se zpátky. Bohužel společné spaní v jedné místnosti někdy způsobí návrat k neklidným nocím, ale pokud už po pořádném vyspání opravdu hodně toužíte, stojí za to vyzkoušet to.
Pokud se máte brzy stěhovat do většího bytu či domu, počkejte s výukou spaní až po přestěhování. Jestliže v oddělené ložnici spí starší dítě, zatímco miminko spí s vámi, přestěhujte na pět nocí starší dítě k vám (přestěhujte postýlku nebo jen položte matraci na zem). Vysvětlete staršímu dítěti, že je to jen dočasné opatření a vysvětlete mu i jeho důvod. Miminko dejte do samostatné místnosti. Jakmile bude spát celou noc, nastěhujte starší dítě zpátky k miminku. Starší děti většinou spí lépe, když spí v jednom pokoji společně s mladšími sourozenci.
Vzhledem k tomu, že cílem je naučit miminko spát samotné, je třeba ukončit veškerou pomoc zvenčí. Uvádím zde seznam toho, co mě napadlo. Pamatujte si, že když vyměníte jeden podpůrný prostředek za jiný, noční buzení neustane - musíte skoncovat se všemi naráz. Videonahrávky dětí, které ‚spí celou noc', dokazují, že i tato miminka se budí, sedají si, povídají si pro sebe a posouvají se po postýlce, aby nakonec znovu usnula v naprosto neuvěřitelných pozicích, a přesto se nedožadují pozornosti.
Když budete v noci každých několik hodin vstávat a rychle dítě posunete do jiné polohy, velmi rychle se z toho stane pomoc zvenčí. Vy a váš partner musíte spolupracovat. Promluvte si o tom důkladně dopředu, abyste se oba shodli na strategickém plánu. Výuka spánku je jednodušší, když s tím váš partner souhlasí a oba se jí účastníte; někdy to ovšem není možné. V situaci, kdy jeden chce postupovat podle tohoto plánu a druhý ne, musí nesouhlasící rodič schovat hlavu pod polštář a ignorovat, co se děje, nebo - pokud je to pro něj příliš obtížné - spát tři až pět nocí někde jinde.
Oznamte svým sousedům, co chystáte, aby vám pak nevynadali. Zvolte si dobu, která vám bude vyhovovat z hlediska pracovního vytížení, návštěv, dovolených a stěhování. Vy i váš partner musíte být v pořádku a ve chvíli, kdy se rozhodnete naučit své dítě spát, nesmíte zrovna řešit nepřiměřené množství dalších potíží.
Ve věku 3 až 4 měsíců spí většina kojenců 15 hodin denně, z toho v noci zhruba 10 hodin. V tomto věku se ještě velká část dětí budí během noci na jedno nebo dvě krmení. Postupně však tato noční krmení přestávají být potřeba a v 6 měsících již většina dětí prospí celou noc.
V období 3 až 6 měsíců se kojenci stávají více společenskými, začínají komunikovat s lidmi okolo sebe a vyjadřují radost z opakujících se činností a rituálů. Je to vhodná doba pro vytvoření dobrých spánkových zvyklostí. Určete časy ukládání k spánku a dodržujte je. U novorozence se čas ukládání k spánku řídí především známkami ospalosti u dítěte. U starších kojenců je možné na základě zkušeností z prvních měsíců nastavit režim ukládání k spánku, a to večer i během dne.
Večerní spánek by neměl být příliš oddalován, protože pokud je únava dítěte příliš velká, reaguje jeho tělo zvýšením aktivity a usnutí se stává obtížnějším. Denní spánek je možné dítěti také naplánovat, ovšem je třeba počítat s tím, že rozložení spánku během dne se bude s přibývajícím věkem dítěte poměrně často měnit. Začněte s uspávacími rituály. Pokud jste snimi ještě nezačali, 3. měsíc je vhodnou dobou pro jejich vytvoření. Rituály mohou zahrnovat koupání, převlékání do pyžamka, poslední večerní kojení, čtení pohádek nebo básniček, zpívání písniček, rozloučení shračkami, polibek na dobrou noc a mnoho dalších věcí podle osobních zvyklostí.
Pomoci může i probouzení dítěte každé ráno ve stejnou dobu. Pokud vaše dítě spí v noci déle než 10 hodin a zároveň má přes den a večer problémy s usnutím, může mu pomoci dřívější probouzení z nočního spánku. Toto opatření zpravidla přinese pravidelnější režim spánku. Umožněte dítěti usínat samostatně. Pokud si dítě vytvoří asociaci mezi nějakou činností (houpání, krmení) a spánkem, je pravděpodobné, že pak bude tuto činnost vyžadovat při každém usnutí.
Vzhledem k tomu, že noční spánek kojenců je z přirozených důvodů přerušovaný, vyžadují pak kojenci často spolupráci rodičů při usnutí několikrát za noc, což je pro rodiče velmi stresující. Ve věku 3 měsíců začínají být děti v přivolávání rodičů zvlášť vytrvalé, a to až do té míry, že rodiče často nevědí, zda dítě není třeba nemocné nebo ho něco nebolí.
Budí se vaše miminko v noci často a nevíte, co za tím stojí? Je to normální jev, nebo je třeba se obávat? Noční probouzení je u kojenců běžným jevem, jehož frekvence se s růstem dítěte postupně snižuje. Podle výzkumů většina miminek začne bez pravidelných probuzení spát kolem šesti měsíců. Avšak u některých dětí se časté noční probouzení může objevovat až do batolecího věku. Jako rodiče se proto nemusíte obávat, protože tyto situace jsou normální.
Málo kde se ale shodneme, co je příčinou častého probouzení. Miminka se v noci často probouzejí z různých důvodů, které jsou obvykle normální součástí jejich vývoje. Mezi nejčastější patří:Hlad nebo žízeň, Pocit nepohodlí, Potřeba blízkosti a bezpečí, Vývojové milníky, Přijetí stimulů, Růstové spurty, Spánková regrese.
Hlad nebo žízeň: Jedním z nejčastějších důvodů nočního probouzení miminek je hlad nebo žízeň, případně jejich kombinace. Mateřské mléko miminku poskytuje potřebné živiny a tekutiny. V prvních týdnech novorozenec potřebuje kojení každé 1 až 3 hodiny, protože jeho žaludek je ještě malý a nedokáže najednou přijmout velké množství mléka. Jak dítě roste, objem jeho žaludku se zvětšuje, což prodlužuje čas mezi jednotlivými krmeními na přibližně 2 až 4 hodiny. Kolem šestého měsíce, kdy se dětem přidává tuhá strava, se frekvence kojení snižuje. Dítě si kojení obvykle vyžaduje ráno nebo po krmení pevnou stravou.

Pocit nepohodlí: Různé okolnosti způsobující nepohodlí miminka vedou k jeho probouzení během noci. Patří sem mokrá plenka, nevhodné oblečení, teplota v místnosti 20-22 °C, poloha při spánku, prořezávání zoubků, zdravotní problémy.
Potřeba blízkosti a bezpečí: Zejména v prvních týdnech a měsících miminka vyhledávají blízkost matky, u které se cítí bezpečně. Pocit osamělosti může být také důvodem jejich častého nočního probouzení.
Vývojové milníky: Jedná se o důležitá stadia vývoje dítěte, v nichž se formují kognitivní, jazykové, sociální a motorické dovednosti. Pokud se vaše dítě najednou začíná v noci častěji probouzet, může to znamenat prochází vývojovým milníkem, jako otáčení na bříško, sezení, lezení, chůze, mluvení.
Příliš mnoho stimulantů: Stimulanty, jako je kofein, mohou mít negativní vliv na spánek dětí. Kofein se přenáší do mateřského mléka, což znamená, že dítě ho může přijímat během kojení.
Růstové spurty a spánková regrese: Jedná se o období rychlého růstu a změn spánkových vzorů. Regrese se obvykle vyskytuje kolem 4., 6., 8., 12. a 24. měsíce.
Spánek dětí a vše kolem aneb jak si vychovat skvělého spáče
Jak řešit časté noční probouzení miminka? Existují efektivní metody, jak si s tímto problémem poradit. Dodržujte spánkovou rutinu a vytvořte vhodné spánkové prostředí: tmavý pokoj, teplotu kolem 20-22 °C a minimalizaci hluku. Do spánkové rutiny můžete později zahrnout čtení nebo zpívání. Kojení před spaním může miminko uklidnit a posílit vzájemné pouto. Ujistěte se, že miminko je spokojené - vhodné oblečení, správná poloha na zádech a komfortní prostředí minimalizují probouzení.
Je důležité, aby rodiče spolupracovali a stanovili strategický plán. Pokud jeden rodič souhlasí, je výuka spaní jednodušší. Pokud odmítá, řešte situaci spolu nebo zvažte dočasné řešení. Uvědomte si, že děti rostou a jejich potřeby se mění; to, co fungovalo dřív, nemusí platit dnes.
V období 3 až 6 měsíců je vhodné nastavit pevné časy ukládání ke spaní, začlenit uspávací rituály a postupně dítě učit usínat samostatně. Denní spánek a jeho délka se s věkem mění, proto buďte připraveni na úpravy.
Vymizí-li noční probouzení postupně, nemusíte se obávat. Některé děti si vyžadují delší dobu k adaptaci a vyrovnání s novými podněty - a to je přirozené. Důležité je sledovat celkovou pohodu dítěte a postupně budovat bezpečné a klidné spánkové prostředí.