Strachy a úzkostné stavy doprovázejí nejen dospělé, ale čím dál častěji i děti a dospívající. Děti a dospívající bojují s nárůstem úzkostných stavů a panické ataky u dětí mohou probíhat trochu jinak než u dospělých, což vedlo k popírání panické poruchy u dětí po léta. Výsledky Národního monitoringu duševního zdraví žáků svědčí o neuspokojivých číslech, když u devátých tříd vyhledání psychické pomoci bývá spojeno s výraznými obtížemi. Dětské psychiatrii Motol poznamenávají, že kapacita lůžek bývá naplněná a zátěž na systém péče je vysoká.
Co stojí za vzrůstem úzkostí u dětí a dospívajících
Nejčastějším důvodem přijetí na klinikách bývají sebevražedné myšlenky a pokusy o sebevraždu. Výskyt úzkostných poruch se výrazně zvýšil během koronavirové krize a následných krizí - válečné i energetické - a trend přetrvává i nadále. Linka bezpečí registruje nárůst zejména u úzkosti, deprese a myšlenek na sebepoškozování. Poruchy příjmu potravy se změnily v horizontu posledních třiceti let: tlak na vzhled, na výkon a na konzumaci médií posiluje jejich prevalenci, zejména u dívek.
Mezi druhy úzkosti patří specifické fobie, sociální úzkostná porucha, generalizovaná úzkostná porucha a panická porucha. U dětí je nástup paniky obtížnější sledovat, ale její význam není méně závažný: záchvaty strachu s návaly děsu a obav o život mohou zasahovat i dětské každodenní aktivity. Zajímavé je, že teď se o panické poruše u dětí začalo mluvit více až v devadesátých letech, kdy se vyjasnily rozdíly mezi dětskou a dospělou populací.
Příčiny a signály paniky u dětí
Panické záchvaty u dětí mohou být vyvolány různými podněty, včetně stresových situací, hormonálních změn a dlouhodobého zatížení. Důležitá je identifikace příčiny, protože samotný záchvat často nese sdělení o tom, co je potřeba řešit. Záchvaty bývají provázeny návalem děsu, obavami o život a strachem ze ztráty kontroly. U starších adolescentů a dospělých mohou nastat i katastrofické interpretace, u dětí jsou však často jiné projevy.
Jak pomoci dítěti při panickém záchvatu
- Nepanikařte s dítětem. Zůstaňte klidní, ale pocity jeho emocí nebagatelizujte.
- Ujistěte dítě, že záchvat není hrozbou pro život, a že pro něj jste tady.
- Rozptýlení pozornosti pomáhá - například počítání červených aut či jiné jednoduché činnosti.
- Práce s dechem: soustředěný, pomalý nádech a výdech, který pomáhá zklidnit autonomní reakce.
- V případě potřeby vyhledejte psychologickou či psychiatrickou pomoc a zjistěte, co stojí za úzkostí.
Následná léčba pediatrické populace se řídí stejnými pravidly jako u dospělých: kognitivně-behaviorální terapie (CBT) a farmakoterapie podle potřeby. Mezi léky patří SSRI antidepresiva, které mají postupný nástup účinku; v prvních týdnech může být doplněna krátkodobá podpora benzodiazepinovými anxiolytiky (např. alprazolam) podle zkušeností lékařů. Důležité je poznamenat, že paniky u dětí se od dospělých mírně liší a klasické katastrofické scénáře bývají typické spíše pro starší adolescenty a dospělé.
Séparační úzkost a vývoj dítěte
Kolem osmého až devátého měsíce věku se u dítěte objevuje tzv. osmiměsíční separační úzkost. Dítě touží po poznávání, ale zároveň vyžaduje blízkost matky. Jakmile je dítě v novém prostředí nebo mezi cizími lidmi, může se projev nových obav a potřebu být u matky. Postupně se učí, že svět okolo není jen nebezpečný. Rodiče by měli být citliví - držet dítě v náručí, uvolněně mu svět představovat a doprovodit ho v průzkumu.
Rodičovský vliv na vznik úzkosti a paniky
Rodiče hrají klíčovou roli: přílišná hyperprotektivita, nadměrná kontrola a strach mohou brzdit rozvoj dítěte, vést k vyšší úzkostnosti a k nedostatečné samostatnosti. Na druhé straně nadvolněný tlak na výkon a nedostatek prostoru pro chyby mohou vyvolat pocity nejistoty a chronickou úzkost. Dlouhodobě extrémní strach rodičů z různých rizik může vést k tomu, že dítě nebude mít zkušenost s bezpečnou mírou rizika a osamostatněním.
Vyvažování mezi ochranou a umožněním samostatného zkoumání je klíčové. Přílišná ochrana vede k nedůvěře v vlastní schopnosti dítěte a k většímu riziku v dospívání. Dítěti je třeba poskytnout prostor pro objevování a zkoušení, a zároveň nabídnout bezpečné prostředí a jasné pokyny.
Tipy pro rodiče a péči o miminko a batole
- Podporujte empatii a komunikaci: během prvních kontaktů s novým prostředím mluvte s dítětem a ukazujte mu, že věci jsou v pořádku.
- Udržujte pravidelné rutiny a klidné prostředí, které snižuje úzkost.
- Postupně zvyšujte autonomii dítěte při bezpečných činnostech (chození, samostatné hraní, samostatné jídelní situace).
- Povzbuzujte fyzickou aktivitu, spánek a vyváženou stravu jako součást duševního zdraví.
- Pokud se rodič bojí extrémně, lze vyhledat odbornou pomoc - psychologa či psychoterapeuta, případně rodičovské kurzy zaměřené na zvládání úzkosti.
Praktické rady pro zvládání úzkosti dítěte v různých prostředích
Ve škole: spolupráce s učiteli, jisté etažování stresových situací a jasná komunikace o poznámkách a změnách v rozvrhu. Doma: změny v prostředí, podpůrné rituály před spánkem a po probuzení, prostor pro vyjádření emocí. Mezi kamarády: podpora sociálních dovedností a postupné vystavování novým situacím s dohledem dospělé osoby.
Kdy vyhledat pomoc
- Pokud se úzkostné stavy opakují déle než několik týdnů a zasahují do běžného života dítěte, je vhodné vyhledat odbornou pomoc.
- Pokud se objeví známky sebevražedných myšlenek, sebepoškozování, ztráta zájmu o všechno, nebo významné změny chování, vyhledejte okamžitě krizovou pomoc.
- Je vhodné navštívit dětského psychiatra či psychologa pro stanovení individuálního plánu léčby, který může zahrnovat CBT a případně medikaci.
Pro rodiče je důležité, aby se sami neztráceli v vlastních pocitech úzkosti. Konzultace s psychologem, psychoterapie a sdílení zkušeností s blízkými mohou pomoci snižovat vlastní napětí a poskytovat dítěti potřebnou podporu. Strach o děti je evolučně daný a smysluplný, ale nesmí ovládnout rodinný život ani narušovat schopnost dítěte rozvíjet se a vyrovnávat s novými výzvami.
Jak pomoci dítěti s úzkostí: Přístup zaměřený na rodiče ke zvládání dětské úzkosti, část 1/4
Ve školení a terapii se používají osvědčené postupy CBT a případně farmakoterapie podle individuálních potřeb pacienta. Dětská psychiatrie Motol zdůrazňuje, že péče musí být citlivá a respektující vývojové potřeby dítěte, s důrazem na kontinuitu a spolupráci s rodiči.
| Aspekt | Klíčové body |
|---|---|
| Příčiny úzkosti | Stres, pandemie, sociální tlaky, selektivní fobie, generalizovaná úzkost |
| Projevy | panika, bušení srdce, pocity na omdlení, strach, pocity neschopnosti |
| Léčba | KBT, SSRI, v některých případech krátkodobě benzodiazepiny |