V Česku přestaly fungovat tzv. kojenecké ústavy, oficiálně dětské domovy pro děti do tří let věku. V květnu jste v souhrnné zprávě označil připravenost systému na nadcházející změny za velmi nízkou, dodal jste, že to považujete za alarmující. Řekl bych, že z valné části ano. Především ministerstvo práce a sociálních věcí ve finiši výrazně zrychlilo, začalo navštěvovat všechna zařízení, o kterých mluvíme a zajímat se o osudy jednotlivých dětí.
Nepřímou výzvou zůstává, jak dále postupovat v péči o nejmenší děti: podle některých zjištění pouze třetina dětí v bývalých kojeneckých ústavech byla skutečně do věku tří let, což znamená, že široká většina dětí nebyla cílovou skupinou podle zákona. Důvody pro umístění byly různorodé, až z roku 2022 byl požadavek na zdravotnickou péči důvodem, který však naprostá většina dětí nepotřebovala. To poukazuje na deformaci systému a nutnost retegistrace a reorganizace.
Transformace a současný stav zařízení
Již bylo zmíněno, že některé kojenecké ústavy mohou projít transformací na centra komplexní péče, na domovy pro osoby se zdravotním postižením či jiné typy zařízení. Sněmovna dala šanci navrhovanému zrušení dětských domovů pro děti do tří let věku a některé subjekty navrhují, aby vznikla centra komplexní péče pro děti se zdravotním znevýhodněním. Transformace umožňuje pokračovat v poskytování služeb, avšak v novém rámci.
Celkové statistiky ukazují klesající počet dětí umístěných v těchto zařízeních a zároveň rostoucí tlak na alternativy - rodinnou péči, náhradní rodinnou péči a profesionální pěstouny. V praxi to znamená, že některé zařízení mohou zůstat v provozu, ale jejich úloha se přesouvá do oblastí zdravotní a sociální péče. Důležité je, že z pohledu zákona by děti měly být umístěny co nejblíže rodině a v případech, kdy to není možné, mají být k dispozici náhradní formy péče.
Role pěstounů a regionální rozdíly
Institucionální péče dětem nízkého věku má být nahrazena péčí v náhradních rodinách. Institucionální prostředí bývalo spojeno se snížením rozvoje dětí a náklady na ústavní péči jsou vysoké. Lumos a ÚZIS ukazují, že skutečný počet dětí do tří let v klasické ústavní péči je nižší než veřejně deklarované statistiky, což posiluje argumenty pro posílení rodinné péče a pěstounství. Regionálně se situace liší: některé kraje demonstrují schopnost poskytnout potřebnou péči bez ústavní výchovy a jiné čelí značným výzvám v počtu pěstounů a volných míst.
Praha a další velké kraje čelí větší poptávce po službách krátkodobé i dlouhodobé náhradní péče, zatímco Pardubický kraj ukazuje příklad, jak lze dosáhnout nízké nebo nulové potřeby dětí do čtyř let v ústavech. Klíčovým prvkem je podpora pěstounů, změna procesů a zapojení neziskových organizací, které mohou sehrát důležitou roli jako pomocní průvodci rodinám a dětem.
Právní a politické rámce
Veřejný ochránce práv upozorňuje na nedostatečnou připravenost systému na změny a vyzývá k rychlým legislativním krokům, které by zajistily bezpečné umístění dětí a posílení počtu pěstounů. Ministerstva a zřizovatelé by měli spolupracovat na komplexní reformě, která zahrnuje financování, kapacity ZDVOP (zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc), a efektivnější zapojení rodin a komunitních služeb. Transformace může zahrnovat vytvoření centrových služeb pro děti se zdravotním postižením a nové modely péče o rodinu, které by zajišťovaly rychlou a kvalitní podporu.
Existuje vysoce diskutovaná potřeba definovat jasné hranice a postupy v ZDVOP, které by měly sloužit jako dočasná řešení s krátkou délkou pobytu, a zamezit tak jejich zneužití jako náhradních ústavů. Důležitá je koordinace mezi resorty zdravotnictví, práce a sociálních věcí a školství, aby byly služby spojeny a dostupné podle skutečných potřeb rodin a dětí.
Budoucnost péče o ohrožené děti
Odborníci a praktičtí pracovníci zdůrazňují rozšíření podpory rodin, posílení rolí pěstounů a zlepšení sociálních a zdravotních služeb pro děti s postižením. Cílem je vybudovat systém, který maximalizuje bezpečnost a vývoj dětí v rodinách, s co nejkratším pobytem v institucionálním prostředí. Stavba efektivní sítě služeb vyžaduje kontinuální spolupráci mezi vládními institucemi, kraji a neziskovým sektorem.
Presentované studie a zkušenosti z terénu ukazují, že zaostávání v připravenosti na změny vedlo k problémům jako krizové situace v noci, nedostatek volných míst a nutnost krátkodobých řešení, která často neiniciují dlouhodobé a udržitelné postupy. Změny by měly být doprovázeny jasnými postupy pro okamžitou ochranu dětí, včasnou adaptaci pěstounů a zajištění kvalitních a dostupných služeb pro rodiny.

V budoucnosti by měly být zřizovány centra komplexní péče s jasnou specializací na děti s postižením a na děti vyžadující rychlou zásahovou péči, s lehkou, ale účinnou vazbou na rodinu a komunitní služby. Tím se vytvoří kontinuita péče, která bude vyhovovat různým situacím rodin a dětem napříč regiony.
Konkrétní čísla a data
Podle údajů z posledních let se počet dětí v ústavní péči snižuje, avšak potřeba pěstounů a kapacit ZDVOP je stále klíčová. Například počet pěstounských rodin na přechodnou dobu se pohybuje kolem 1 043 podle října 2025, ale skutečná dostupnost pramení z regionálních rozdílů a často nedosahuje očekávané poptávky. ZDLOUHLOUHLEDÍ systém vyžaduje jasné právní rámce, které umožní rychlé a bezpečné řešení pro děti bez ohrožení jejich vývoje.
Různorodost regionů - od Prahy po Pardubický kraj - ukazuje, že regionální strategie mohou být úspěšné, pokud jsou doprovázeny aktivní podporou pěstounů, spoluprací s neziskovým sektorem a efektivními službami pro rodiny. Zlínský a Jihočeský kraj ukazují modelové případy, kdy se počty dětí do tří let snižují na minimum a domovy pro děti nahrazují alternativními zařízeními a službemi.
| Kraj | Počet dětí do 3 let v ústavní péči (klesající trend) | Hlavní nástroje podpory | Vztah ke zrušení kojeneckých ústavů |
|---|---|---|---|
| Pardubický | nízký | přechodní pěstouni, rodinné centrum | podporováno transformačním přístupem |
| Praha | vyšší počet dětí | zintenzivněná podpora rodin, ZDVOP | postupná redukce, rozvoj služeb |
| Jihočeský | ni | nové modely péče, podpora pěstounů | transformace ústavů |
Podle mezinárodních studií, například Lumos, je zřejmé, že děti v pěstounské péči dosahují lepších výsledků v komunikaci a socializaci než děti v institucionální péči, zejména u dětí do dvou let. Náklady na ústavní péči se v průměru pohybují kolem 74 tisíc korun měsíčně, což podtrhuje ekonomický benefit podpory rodin a pěstounů.
Klíčové výzvy a doporučení
- Posílení počtu profesionálních pěstounů a jejich lepší kompenzace.
- Rychlá a koordinovaná změna legislativy s jasnými pravidly pro ZDVOP a náhradní rodinnou péči.
- Posílení spolupráce mezi resorty (zdravotnictví, MPSV, školství) a neziskovým sektorem.
- Rozšíření služeb pro rodiny, včetně programů pro léčbu závislostí matek a podpůrných programů pro rodiny v sociálně znevýhodněném prostředí.
- Vytvoření sítí poskytovatelů krizové péče a zajištění, aby žádné dítě nebylo ponecháno bez dočasného řešení v nouzi.

Dalším důležitým směrem je prevence a včasná intervence v rodinách, aby se eliminovalo riziko odebrání dětí z rodin a vznikala co nejmenší potřeba ústavní péče. Prostřednictvím SVP (Středisek výchovné péče) lze děti a rodiny navštěvovat ambulantně, což podporuje rychlou reakci na krizi a zabraňuje eskalaci situace.
Je nutné sledovat proces implementace novely a vyhodnocovat její dopady na skutečnou praxi. Děti do čtyř let již nejsou cílovou skupinou ústavní péče, a tak je třeba zajistit, aby rodiny měly přístup k potřebným službám a aby systém byl připraven na rozšíření zákazu i pro děti do sedmi let od 2028.
tags: #zruseni #kojeneckych #ustavu #sloven