Průběh a zkušenosti s prvním porodem a s hledáním cest ke klidnějším druhorodičkám

Běla Srbová odcházela před dvěma lety z porodnice s plačícím Vojtíškem a traumatem. Po nedávném narození dcery Rozárky naopak cítila naprostý klid v sobě i ve spokojené a vitální dcerce. Holčička přišla na svět doma, i když to tak její rodiče neplánovali. Když jsem podruhé otěhotněla, oživily se mi hodně nepříjemné vzpomínky na první porod a chtěla jsem ten druhý prožít líp. Bylo mi jasné, že musím zpracovat trauma z prvního porodu. Sháněla jsem informace a našla kurz hypnoporodu - kurz jemného zrození a hlavně knížku Lucie Groverové s názvem Aby porod nebolel.Zaujalo mě to, že autorka - maminka pěti dětí - porodila první dítě v porodnici a další čtyři děti sama doma, přičemž ty poslední dvě bez bolesti, což je normální a zdravý porod. Konečně mi někdo potvrdil, že to, co jsem prožila v porodnici, nebylo v pořádku!

První porod byl provázený bolestí a stresem

Po mém vlastním příběhu vím, že porod je v hlavě. A že těhotenství může být cesta, jak pracovat na sobě, a změnit tak blížící se porod. Vše je jen v mých rukou. První porod provázely bolesti a stres. Vojtíšek byl vymodlené dítě po čtyřech nevydařených těhotenstvích. Bála jsem se o něj, bála jsem se nemocnice, nedokázala jsem ten strach zvládnout a stres oddaloval porod.12 dní po termínu, který mi naordinovali, hrozba z vyvolávání, další stres. Rozhodla jsem se, že si nechám porod raději vyvolat akupunkturou. Jenže jehličky na mě zapůsobily tak, že první porodní fáze trvala sotva pár minut a hned přišly strašně silné a velmi časté kontrakce, ale porod nepostupoval.

Přestože u mě byl jen manžel a moje domluvená porodní asistentka, byl to pekelný zážitek. Tehdy jsem chtěla mít porod bez epidurálu i nástřihu, ale po té zkušenosti bych byla pro jakýkoli způsob, který by rodičkám v podobné situaci ulevil od bolesti. Když se Vojtík konečně narodil, byl natolik vyčerpaný, že první dva týdny jen spal, skoro nejedl. Pak ale přišly bezesné noci a plačtivé dny a tak to běželo celý rok.

Klidný a vědomý druhý porod

Během těhotenství s Rozárkou jsem se pomocí afirmací a dalších příjemných věcí připravovala na okamžik zrození a snažila se zůstat v klidu i v den, kdy jsem cítila nejasné první kontrakce. Večer jsem uložila Vojtíka a sledovala, jak budou pokračovat. Byla jsem s porodní asistentkou domluvená, že až budou časté a pravidelné, zavolám jí a společně vyrazíme do porodnice, abych tam nebyla zbytečně dlouho předem. Jenže v noci se nic zásadního nestalo a s rozedněním dokonce přestaly stahy úplně. Takže jsme si ještě dopoledne vyrazili s manželem a Vojtíkem na procházku, uvařili si oběd a šli si odpočinout.

Nespala jsem dlouho, když mě vzbudily docela silné, ale nepravidelné kontrakce. Napustila jsem si vanu, zapálila aromalampu, poslouchala afirmace, odpočívala a ladila se na porod. Asi po dvou hodinách se intenzita zvýšila, cítila jsem velký tlak, šla jsem na záchod a manžel volal asistentku s tím, že vyrazíme, jenže k tomu už nedošlo. Najednou šlo všechno strašně rychle a do deseti minut byla malá venku. Manželovi vyklouzla do dlaní. Otřela jsem jí nosánek, byla bdělá, naprosto v pohodě, hned se na půl hodiny přisála. Já byla překvapená a šťastná. Vím, že se obvykle druhé dítě rodí snáz, ale jsem přesvědčená, že kdybych se zase nechala zablokovat vlastním strachem, neprožila bych zdravý porod a Rozárka by zřejmě nebyla tak pohodové a šikovné miminko.

Na porod často a ráda vzpomínám, ten pocit naprostého klidu, pohody a bezpečí bych chtěla zažívat každý den. Ač se právě událo něco úžasného, zároveň je to i ta nejprostší věc na světě. S velkou radostí a vděčností s vámi sdílím další ze série pozitivních porodních příběhů. Tentokrát jsem vyzpovídala Terku, která sdílela o svém druhém i prvním porodu. Nasdílela pro vás, které konkrétní kroky a informace jí pomohly během přípravy na svůj druhý porod - který proběhl „přesně tak, jak chtěla“.

Co mi pomohlo připravit se na druhý porod

Můj první porod byl v pohodě, ale byly tam některé věci, kvůli kterým jsem věděla, že příště chci jinak a proto jsem se o to začala zajímat. Chtěla jsem, aby to bylo přirozené a aby ten start byl co nejlepší, jak pro malou, tak pro mě, abych se nemusela dlouho zotavovat. A s jakým záměrem ses přidala na Těhotenskou jógu a na Předporodní přípravu? Já jsem vždycky cvičila. Chtěla jsem pokračovat v tom cvičení, což v těhotenství úplně nejde tak jako předtím. A měla jsem pocit, že mi to pomůže pomoct při tom porodu, aby měl co nejjednodušší nebo nejhladší průběh. Chtěla jsem být připravená. Proto jsem dělala všechno, aby to bylo hezké.

Ale ta jóga je docela náročná. Já sice sportuju, ale spíš takové kardio posilování a ta jóga je sice klidná, ale přitom je náročná. Jak se pak těhotenská jóga propsala do tvého konkrétního dne? Co jsi začala dělat, nebo co jsi naopak přestala dělat. Naučila jsem se správně dýchat. Dýchat v tom smyslu, když mě něco zaskočí nebo rozhodí, tak se vždycky nadechnu, vydechnu a snažím se to jako lépe zpracovat. Tam si myslím, že to mě hodně změnilo. A další věc je, že jsem v těhotenství měla problémy s bedry, které normálně nemívám, ale na józe jsem se naučila napřimovat.

Vliv příprav na vztah k porodu a jeho průběhu

Jak se postupně během těhotenství proměňoval díky přípravě tvůj vztah k porodu? Určitě jsem měla postupně větší víru v sama sebe a ve své tělo, že to dokážu, že to přijde a že se to stane a bude to tak, jak to má být. A třeba ty afirmace, co jsme dostávali, tak mám v garáži na lednici, protože tam chodím často… Vždycky, když jsem je viděla, vždycky mě to hrozně uklidnilo. Četla jsem si to fakt pravidelně. Dodnes je tam některé mám. Tak to je krásné.

Od začátku jsem si říkala, že bych chtěla porodit do dvou hodin. Chtěla jsem, aby to bylo rychlé, protože jsem měla doma starší Elišku - ta byla ještě kojená, byla malá, nikdy nespala beze mě, takže jsem měla strach. V ten den jsme byli na procházce a po sto metrech mě začalo bolet břicho, měla jsem ho těžké tak, že jsem nemohla chodit. Večer v deset hodin mi pak praskla plodová voda, ale nebyly žádné stahy. Komunikovala jsem s Luckou, se svou dulou. Takže to proběhlo přesně tak, jak jsi chtěla. Ano. Dýchání, na to jsem se snažila fakt myslet. A další věc… díky předporodnímu kurzu, jsem už věděla, že si můžu říct, když něco fakt nechci. Já jsem opravdu nechtěla ležet na zádech, protože mi to nedělá dobře. A když oni mě položili, že si chtějí poslechnout ozvy, já jsem říkala, že nemůžu… že nemůžu ležet. Říkala jsem, že budu chodit.

A díky tomu, že jsem si to řekla, tak jsem pak rodila v jakoby v dřepu. U prvního porodu jsem to nevěděla, nebo jsem si o to neřekla, ležela jsem a nedělalo mi to dobře. Máš z prvního porodu zkušenost s nějakými zásahy do porodu?

Porod, rozhodnutí a systém

Můj první porod byl rychlý, neměla jsem epidurál, ani nic podobného. Ale u prvního porodu jsem spíš měla problém s tím, že mě tam nechali samotnou a já jsem nevěděla, co mám dělat. Proto jsem věděla, že u druhého to tak nechci, že tam chci mít někoho, kdo mi řekne, postupuje to, je to v klidu, dýchej. U prvního porodu mi říkali: “Vy ještě nerodíte.” Nechávali mě tam, když byly kontrakce, já jsem nevěděla, co mám dělat. Říkala jsem Vaškovi, ať je zavolá. Když přišla porodní asistentka tak jen řekla: “Vždyť tady se nic neděje” a šla pryč. Takže jsem věděla, že tohle chci jinak. Že tam chci mít někoho, kdo bude u mě, bude mi říkat, co mám dělat, že to je v pohodě, bude mě uklidňovat.

Pak vlastně u toho prvního porodu jsem neměla ani porodní plán nic a až na šestinedělí jsem zjistila, že mi dali umělý oxytocin. Nikdo se mě během porodu neptal a já jsem ani nevěděla, že jsem ho dostala. Když jsem měla ty kontrakce, tak jsem jim říkala, že chci něco na bolest a oni mi řekli, že už je pozdě, že už to hodně postupuje, že mi nic nemůžou dát. Až potom jsem zjistila, že mi dali oxytocin. Každá žena je k tomu porodu stvořená. Přijde mi to přirozené a když žena naslouchá sama sobě, tak je to i o té sebedůvěře a je to prostě lepší.

Naše zkušenosti ukazují, že šetrné a lidské zacházení, respekt k přání rodiček a prostor pro jejich rozhodnutí často zpevní důvěru a umožní porodní proces prožít jako pozitivní zkušenost. U druhého porodu už nebylo třeba extra zásahů a průběh byl více pod kontrolou, i když systém některé volby tlačil na určité postupy. Porod samotný a poporodní období pak mohou být uzdravujícími událostmi, pokud jsou vedeny s empatií a důvěrou.

Jak se rodí v praxi a co říká praxe doprovodu

Monika byla hlavní oporou během obou mých těhotenství a porodů. Je její přítomnost klidná, profesionální a empatická, dokáže poskytnout potřebné kroky bez tlaku a nutnosti dodržovat rigidní postupy. Díky ní jsem se cítila bezpečněji, dovedla jsem zvládat kontrakce, a porod se stal velmi přirozeným a zvládnutelným. Její podpora zahrnovala praktické rady, relaxační techniky, masáže a komunikaci s nemocničním personálem. Monika byla u obou mých porodů a vždy mi byla velkou oporou.

Infografika: Krok po kroku připrava na porod a podpora v porodnici

Vidět, že porod může proběhnout bez nástřihů a bez nutnosti vyvolání, bylo pro mě potvrzením, že s odpowiedním doprovodem a informacemi lze překonat strach a získat důvěru ve vlastní tělo.

NEJLEPŠÍ dýchací techniky pro každou fázi porodu

V závěru je důležité upozornit na to, že každý porod je jedinečný a že volby by měly vycházet z informovaného rozhodnutí ženy, jejího těla a podpory blízkých, nikoli z rigidních protokolů. Porod může být silným a uzdravujícím zážitkem, pokud je veden s respektem, empatií a jasnými komunikačními kanály mezi rodičkami, doprovodem a zdravotnickým týmem.

AspektPrvní porodDruhý porod
Průběhrychlý, bolestivý, plná nejistotaklidný, plynulý, s porozuměním
Podporažádný plán, samotná ženaaktivní doprovod Moniky
Indukcenebyla požadovánapreferovaná jen pokud nutné

Shrnuto: druhý porod může být zkušeností, která je více v souladu s představami rodiček, pokud jsou respektovány jejich preference, je dostatek informací a existuje důvěryhodný doprovod, který pomůže udržet klid a sebevědomí během celého procesu.

tags: #zkusenosti #prvni #porod