Jakmile je během porodu v plodové vodě zjištěna přítomnost smolky (mekonie), často to spustí kaskádu zásahů. Ženě jsou často připásány sondy CTG přístroje (tzv. monitor) a je tím omezena její možnost se pohybovat, rodit ve vodě a zvyšuje se pravděpodobnost císařského řezu nebo instrumentálního porodu, tedy použití kleští či vakuumextraktoru (Alfirevic at al. 2013). Mohou být zpřísněny časové limity pro porození dítěte, to dále vede k vyvolávání nebo urychlování porodu, což zvyšuje pravděpodobnost tísně miminka a u prvorodiček císařského řezu. Jakmile se miminko narodí, může být podrobeno odsávání dýchacích cest, což může způsobit nepříjemné podráždění bloudivého nervu (nervus vagus) spojené s poklesem frekvence srdečního tepu a problémy s kojením. Novorozenci nejspíš bude předčasně přerušen pupečník a bude předán pediatrovi, který také může miminku odsát dýchací cesty. Prvních 24 hodin po porodu bude miminko pravidelně rušeno měřením teploty a sledováním dechu a srdečního tepu. To je hodně rozruchu pro trošku stolice, která v naprosté většině případů není žádným problémem.
Následující text je založen převážně na dvou odborných článcích. Jeden vyšel v porodnickém časopise a byl napsán porodníkem (Unsworth & Vause 2010) a druhý vyšel v časopise o porodní asistenci a byl napsán porodní asistentkou (Powell 2013). Mekonium je směsí převážně vody (70-80%) a řady dalších zajímavých složek (plodová voda, buňky epitelu střev, lanugo atd.). Přibližně 15-20% miminek se narodí s plodovou vodou znečištěnou smolkou. Protože trávicí systém dosáhl zralosti a střeva začala pracovat, tedy posunovat mekonium ven. Toto je normální fyziologická odpověď a může se stát i bez výskytu tísně miminka. Protože došlo k tísni miminka vedoucí k hypoxii (nedostatečnému zásobení kyslíkem). Nicméně přesný vztah mezi tísní miminka a uvolněním mekonia do olodové vody není jasný. Teorie říká, že nedostatek kyslíku ve střevech uvolní řitní svěrač a zvýší peristaltiku střev, což způsobí pohyb smolky. Mějte na mysli, že toto jsou jen teorie a nejsou známy žádné důkazy, které by je potvrzovaly. Dokonce pomocí “modelů na zvířatech” bylo zjištěno, že torie ti sně vedouci k uvolnění smolky je nesprávná. Přítomnost smolky v plodové vodě sama o sobě bez dalších známek nemůže být pokládána za známku tísně a hypoxie miminka (Unsworth & Vause 2010).
Abnormální frekvence srdečního tepu je mnohem lepší předpovědí tísně dítěte a současný výskyt abnormalit srdečního tepu a mekonia může poskytovat ještě lepším indikaci toho, že by miminko mohlo mít problémy. Navíc s komplikacemi se spíše než přítomnost zředěného mekonia pojí přítomnost hustého mekonia. Navzdory tomu je se všemi dětmi, které uvolnily smolku (v jakémkoliv množství) bez přítomnosti dalších rizikových faktorů, zacházeno stejně, jako kdyby byly v bezprostředním nebezpečí. Vdechnutí smolky je největším problémem, který může vzniknout, pokud se v plodové vodě vznáší smolka. Je extrémně vzácná komplikace, pouze u okolo 2-5% dětí z 15-20%, které mají smolkou znečištěnou plodovou vodu, dojde k rozvoji syndromu aspirace mekonia (Unsworth & Vause 2010). A z těchto 2-5% dětí z 15-20% pouze 3-5% zemře. Dobrá, to je dost % z % - v zásadě je to velmi vzácné, ale může to být smrtelné. Pro ty, kteří mají rádi čísla, tak pokud najdete v plodové vodě smolku je pravděpodobnost úmtní miminka na syndrom aspirace mekonia 0,06% (1:1667).
Riziko je nižší nebo vyšší v závislosti na individuálních okolnostech, jako jsou např. Syndrom aspirace mekonia se může rozvinout, pokud během porodu, narození a těsně po něm miminko vdechne plodovou vodu znečištěnou smolkou. Miminka během těhotentsví provozují mělké dýchací pohyby, ty se ještě před porodem vlivem prostaglandinů zpomalí. Aby dítě ještě v děloze laplo po dechu, muselo by být extrémně “přidušené” (hypoxické) a nejprve projít řadou fází, je nepravděpodobné, aby se tomu stalo, aniž by si někdo nevšiml, že má miminko problémy, např. abnormální srdeční tep během poslechu a abnormální průběh porodu (nebo vyvolané kontrakce).
Mekonium může v plicích způsobit dychací problémy a zvyšuje riziko infekce. Proto tedy smolka sama o sobě není problémem. Zdravotnická doporučení založená na důkazech říkají rutinně NEodsávat miminku dýchací cesty a odsávat pouze tehdy, pokud dítě nereaguje, je poddajné a potřebuje resuscitaci. K odsávání by měl být použit laryngoskop, aby zdravitník viděl, co dělá (Wiswell at al. 2000, Vain et al.).
Nicméně při projíždění videí porodů na Youtube se často setkáte s odsáváním dýchacích cest miminka (i když nebyla přítomna smolka) ihned po objevení se hlavičky a nebo po narození. Tento postup uvidíte u porodů v nemocnici, doma (v těchto případech obvykle ruční balónkovou odsávačkou) - a to i u neasistovaných. Nejspíš tedy jde o obvyklý rutinní zákrok v USA. Proto je nutné zopakovat, proč je odsávání dýchacích cest miminka nejen invazivním a neúčelným zákrokem, ale může být i škodlivé. způsobit, že dítě lapne po dechu nebo se zhluboka nadechne, což je přesně to, čemu se chcete při smolkou znečištěné plodové vodě vyhnout (Roggensack et al.).
Všechny děti si zaslouží co nejméně stresující příchod na světě, jaký je jen možný. U dětí, které uvolnily smolku, je ještě důležitější, aby nebyly během porodu a narození stresovány, protože by to mohlo vést k syndromu aspirace mekonia. Ujistit se, že maminka ví, že přítomnost smolky je jedna z variant a ne nutně komplikace … zdravotník by měl posoudit celkový obrázek - miminko rozené po předpokládaném termínu porodu se starou smolkou je velmi odlišné od miminka rozeného ve 38. Téměř všechno, co souvisí se smolkou, samotná smolka sama o sobě není nebezpečná kromě případů, kdy ji miminko vdechne. U některých dětí je přítomnost mekonia známkou hypoxie a je u nich riziko jeho vdechnutí - tato miminka je potřeba více monitorovat a případně provést lékařské zásahy.

ÁÓ bÔR3ÕæÀOf Á)'%âHÁ\�¾ü�móvñß+D\B'ƒ�u·|ƪ,H¥Uq˜bN�ö"IÕÿÜÁ‘ú´8¦²-¨´c(*ÆÑ•F*&¹�ÁÖ0Qà? ·XÁÊw¼ã.‹¤ìêD
MAS (syndrom aspirace mekonia) je definovaný jako časně nastupující dechová tíseň u dítěte narozeného s mekoniem zkalenou plodovou vodou. Intrauterinní stres může způsobit odchod smolky (mekonia) do plodové vody. Mekoniem zkalená plodová voda může být následně vdechnuta plodem při gaspingu (lapavém dýchání) či hlubokém dýchání při hypoxii či hyperkapnii. Přítomnost mekonia v trachee může způsobit obstrukci dýchacích cest. Plicní tkáň reaguje na přítomnost smolky zánětem, degradací surfaktantu a perzistencí plicní arteriální hypertenze. Rozvíjí se respirační selhání provázené hypoxemií. MAS postihuje pouze cca 5 % dětí s mekoniem zkalenou plodovou vodou. Primárně postihuje donošené a přenášené novorozence. Odchod smolky u asfyktických plodů před 34. Po odchodu smolky do plodové vody může dojít k aspiraci smolkou zkalené plodové vody ještě před narozením, nebo při porodu. Před narozením jsou plíce plodu vyplněné viskózní tekutinou, která brání rozvoji syndromu aspirace mekonia. Mekonium může způsobit obstrukci dýchacích cest a atelektázu příslušné části plic. Pokud dojde pouze k částečné obstrukci dýchacích cest, uplatní se „ball-valve“ fenomén a v příslušné části plic dochází k zadržování vzduchu („air trapping“) a hyperexpanzi alveolů. Při kontaktu mekonia s plicní tkání se rozvíjí chemický zánět plic. Dochází k edému plic a zúžení drobných dýchacích cest. Mekonium inaktivuje surfaktant v alveolech. U třetiny dětí s MAS se rozvíjí perzistující plicní hypertenze (PPHN) způsobená uvolněním prozánětlivých cytokinů a vazoaktivních látek při aspiraci mekonia. Plicní vaskulární rezistenci dále zvyšuje alveolární hypoxie, acidóza a hyperinflace plic. Přítomnost mekonia v plodové vodě snižuje antibakteriální vlastnosti a tím zvyšuje riziko bakteriální infekce. nízké skóre podle Apgarové v 5. minutě. Dechová tíseň se rozvíjí ihned po porodu nebo během poporodní adaptace. Při závažné asfyxii jsou po narození hypotoničtí a mají útlum dýchání. Aspirace velkého množství mekonia může způsobit obstrukci velkých cest dýchacích - novorozenec je cyanotický, nedýchá nebo dýchá lapavě. Inhalace oxidu dusnatého k vazodilataci plicního řečiště při PPHN.

Popř. ↑ a b c d e f g h GOMELLA, TL, et al. Neonatology: Management, Procedures, On-Call Problems, Diseases, and Drugs. 6. vydání. Lange, 2009. s.
Úvodní slova posluchačů doplnil přehledný úvod a zdůraznil význam bezpečnosti při porodu, centralizace péče a potřebu dalších inovací v porodnické praxi. Dále se popisuje, že PPROM komplikuje zhruba 2-4 % všech těhotenství a je zodpovědný za přibližně 30-40 % všech předčasných porodů. Nejčastěji dochází k PPROM mezi 34. a 37. týdnem těhotenství. Dnes se PPROM vnímá jako onemocnění plodových obalů vyvolané zkrácením jejich životnosti na méně než 37 týdnů, a nikoliv výlučně infekcí. Správná diagnostika PPROM zahrnuje potvrzení odtoku plodové vody vizuálně či biochemickými testy (např. Amnisure, Actim-PROM).
Ke stanovení komplikací při PPROM je nezbytné odebrat vzorek plodové vody amniocentézou, která umožní zjistit zánět či infekci a na základě toho personalizovat další postup. Před dokončeným 34. týdnem těhotenství je doporučován vyčkávací postup, nicméně personalizovaný postup zohledňuje infekci či zánět a stáří těhotenství. Po PPROM se podávají kortikosteroidy pro zlepšení plicního vývoje a antibiotika, aby se snížilo riziko infekce. Vedení porodu závisí na aktuálních podmínkách; spontánní vedení porodu je možné při vhodných podmínkách a bez kontraindikací.
V závěru lze shrnout, že plodová voda bývá normálně sterilní; ale přítomnost bakterií z pochvy může překonat děložní hrdlo a dostat se do plodové vody. Zánět a infekce plodové vody bývají často subklinické a vyžadují cílené vyšetření plodové vody. Amniocentéza je klíčovým nástrojem pro personalizovaný postup u PPROM a umožňuje rozhodnout o dalším řízení porodu a léčby. PTI: PPROM a MAS vyžadují multidisciplinární přístup a rychlou reakci při rozvíjejících se potížích, aby se minimalizovalo riziko pro matku i dítě.
| Parametr | Informace |
|---|---|
| Podíl mekonium v plodové vodě | 70-80% vody; 15-20% novorozenců s mekoniem |
| Riziko MAS | asi 5 % dětí s mekoniem; MAS u 2-5 % těchto dětí |
| Riziko úmrtí MAS | 3-5 % z MAS vývojů |
Informační shrnutí a orientační čísla vycházejí z uvedených zdrojů a textech o klinické praxi.