Vzduchová embolie při manuálním vybavování placenty: rizika, mechanizmy a nouzová opatření

Málo častou, ale o to nebezpečnější komplikaci spojenou se zavedením intraoseálního vstupu popisují v časopise International Journal of Emergency Medicine autoři Muench a spol. z německého Ulmu. Pokud se podíváme do dostupných pramenů, týkají se komplikace spojené s intraoseálním vstupem většinou nerozpoznaného extravazálního podání infuze při chybném zavedení nebo dislokaci jehly, případně rizika infekce. Z důvodu nemožnosti zavedení periferní kanyly byl záchrannou službou použit intraoseální vstup jehlou o délce 25 mm do levé tibie, kam bylo zahájeno podávání infuzní terapie, částečně i přetlakem (manální kompresí infuzního vaku).

Diagnostika a klinický obraz při vzduchové embolii

Na urgentní příjem byla pacientka dopravena v hlubokém bezvědomí (GCS 3), nicméně spontánně ventilující se saturací 91%, s dechovou frekvencí 30 a tachykardií 110 za minutu, tlak byl 100/45 mmHg a kapilární návrat 3 sekundy. Reakce zornic byla obleněná, tělesná teplota 38.5oC, nespecifické změny na EKG. Glykemie byla 35.5 a laktát 7.0 mmol/l, CRP 59 mg/l, procalcitonin 5,91 ng/l, pH 7.25, draslík 5.3, sodík 139, vápník 2.1, chloridy 94 mmol/l a anion gap 27 mmol/l.

Pacientka byla nicméně odeslána i na CT, kde byl ale nález poměrně překvapivý: vyšetření odhalilo jednak menší subdurání hematom (cca 6 mm), ale hlavně masivní vzduchovou embolii plicních tepen, pravé síně, dolní duté žíly a femorálních žil, a vzduchové kapsy v jaterních žilách. Přesný důvod, proč došlo ke vzduchové embolii, se už zpětně nepodařilo určit. Podstatné je ale to, že intraoseální vystup má, zejména při dehydrataci ve spojení se zvýšenou polohu dolních končetin během transportu, daleko větší potenciál k přenesení negativního nitrožilnío tlaku až do otevřeného vstupu. Na rozdíl od periferní žíly totiž kostní dřeň v případě podtlaku nezkolabuje, což za určitých okolností umožňuje aktivní nasátí vzduchu z infuzní linky.

Jak přesně se dostal vzduch do infuzního systému v popisovaném případě se autorům zjistit nepodařilo - diskutována byla možnost přisávání vzduchu z okolí vinou netěsného („přes závit“) napojení setu na jehlu nebo na použitý trojcestný kohout, případně i možnost, že tento kohout byl omylem ponechaný otevřen (třeba jen částečně). Na závěr autoři nabídají k velké opatrnosti při použití i.o. vstupů, důsledné kontrole setů a jejich spojení a v neposlední řadě nedoporučují do i.o. vstupu podávat nic přetlakem. Jakmile je to možné, považují za vhodné zajistit standardní periferní žilní přístup, který je z hlediska rizika vzduchové embolie nejspíše výrazně bezpečnější.

Mechanismy rizika a patofyziologie

Současně v případě náhlého a jinak nevysvětlitelného zhoršení oběhových parametrů pacienta s i.o. vstupem je třeba zvážit vzduchovou embolii jako možnou příčinu. Vzduchová embolie může vést k plicnímu mikrobarotraumatu, vzduchu do plicních kapilár a odtud do levého srdce, dále k vzduchovým kapsám v žilní soustavě a potenciálnímu postižení srdečního a mozkového oběhu. Vzájemný vztah mezi dehydratací, polohou dolních končetin, a otevřeným vstupem v i.o. cestě zvyšuje riziko nasátí vzduchu do krevního řečiště.

Diskuzní pasáže zdůrazňují, že největší riziko přenosu vzduchu hrozí při dehydrataci a transportním podtlaku dolních končetin, kdy kostní dřeň nezkolabuje a umožní nasátí vzduchu z infuzní linky. Autoři také spekulují o možných cestách vzduchu do systému: netěsné connnecting setu, netěsností na trojcestném kohoutu, případně ponechání kohoutu otevřeného. Důsledná kontrola setů a spojení a vyvarování se přetlakovaných podání je klíčová pro prevenci vzduchové embolie.

Možná opatření a praktické doporučení

Na závěr autoři nabídají k velké opatrnosti při použití intraoseálního vstupu, důraz na důslednou kontrolu setů a jejich spojení a v neposlední řadě nedoporučují do i.o. vstupu podávat nic přetlakem. Jakmile je to možné, považují za vhodné zajistit standardní periferní žilní přístup, který je z hlediska rizika vzduchové embolie nejspíše výrazně bezpečnější.

V případě pochybností a akutních zhoršení oběhových parametrů s i.o. vstupem je důležité okamžité vyšetření a zvážení vzduchové embolie jako možné příčiny. V případě potřeby postupuje se dle standardních resuscitačních protokolů a pokud je nutné, zváží se i alternativní postupy k rychlému odstranění vzduchu z oběhů.

Infografika znázorňující mechanismus vzduchové embolie při intraoseálním vstupu

Současná doporučení a kontext v literatuře

Zdroj: Muench, M., Schonhart, L., Steinestel, K. et al. A dramatic case: fatal air embolism due to intraosseous puncture. Int J Emerg Med (2025).

tags: #vzduchova #embolie #pri #manualnim #vybaveni #placenty