Vozík pro miminka v porodnici z 70. let: historické postupy, moderní péče a proměny rodičovské zkušenosti

Pravým označením "resuscitační novorozenecké lůžko" se používá přímo na porodním boxu při fyziologicky vedeném porodu a pokud má dítě horší poporodní adaptaci, související například s nízkou porodní hmotností. „Ve stodské porodnici plně podporujeme dotepání pupečníku. Mimo jiné i proto, že má pozitivní vliv na momentální zdravotní stav i následný vývoj miminka. Pokud má ale miminko nižší porodní hmotnost a hrozí u něj horší poporodní adaptace, nebo má nějaké drobnější komplikace, a potřebuje tím pádem okamžitou lékařskou péči, pak jej nelze uložit k dotepání na tělo matky. Nově ale není nezbytné ani přerušit dotepání, jako tomu bylo dříve. „Dotepání pupečníku necháme dokončit. A když dítě ošetříme a zdravotní stav to umožní, dáme ho mamince na tělo, kde je dokončen bonding,“ popisuje lékařka s tím, že lůžko v podstatě umožňuje základní intenzivní péči o novorozence, aniž by muselo být přerušeno dotepání. Fototerapie neboli modré světlo se používá u miminek s takzvanou novorozeneckou žloutenkou. Modré světlo totiž pomáhá rozpustit a lépe z těla vyloučit bilirubin, látku, která žloutenku způsobuje. Fototerpaie zpravidla probíhá na vyhřívaném lůžku, kde je dítě nahé a svítí na něj modré světlo. Má přitom zakryté oči speciálními brýlemi, neboť modré světlo není pro zrak vhodné. Z tohoto důvodu probíhá terapie v oddělené místnosti, aby byl chráněn i zrak rodičky. „Pořídili jsme fototerapeutické tvarovatelné měkké podložky, v nichž je už zabudovaný zdroj světla. Dítě se dá na podložku, zabalí se do zavinovačky a modré světlo tak svítí jen na kůži, nikoli do prostoru. Jedná se o další novinku a zlepšení péče ve stodské porodnici. V uplynulých měsících představila porodnice například pacientkou kontrolovanou analgesii, těhotenské šátkování rebozo. Krajské nemocnice akutní péče uspěly v roce 2021 s žádostí o dotaci na nákup přístrojového vybavení v hodnotě přibližně 440 milionů korun z programu IROP. Po přípravě veřejných zakázek a výběru většiny dodavatelů nemocnice postupně přebírají tuto techniku. Ve Stodské nemocnici přibylo spoustu nových přístrojů nejen na porodnici, ale také přímo na gynekologické oddělení, dále na internu, chirurgii včetně operačních sálů a na další zdravotnická pracoviště - např. elektricky polohovatelná lůžka, laparoskopické věže, operační lůžka, infuzní pumpy, gynekologická lůžka, skiagrafy aj. Milé maminky, termín vašeho porodu se pomalu, ale jistě blíží a vy pořád nevíte, co si sbalit do porodnice? Není se čemu divit, nyní už nemyslíte pouze za sebe, ale i za miminko. Ale nezoufejte. S naším seznamem to hravě zvládnete. Tašku do porodnice je vhodné mít přichystanou mezi 35. - 37. týdnem těhotenství. Zjistěte si předem, na jakých dokladech trvá vaše porodnice. V tomto případě se opět vyplatí zjistit si, co vše vaše vybraná porodnice miminkům nabízí. Opět je důležité zjistit si, co vámi zvolená porodnice na oddělení šestinedělí zapůjčuje. Tatínek, ten to má podstatně jednodušší. Pokud plánujete, že s vámi bude u porodu, je možné, že bude muset uhradit drobný poplatek za půjčení věcí. Než ale k porodu samotnému vůbec dojde, může jít o dlouhé hodiny, během kterých člověku vyhládne, v tu chvíli přijde vhod jídlo. Dodržovat by měl i pitný režim, na porodním sále se někdy zapotí nejen rodička. Větší finanční obnos a další cennosti, jako jsou například šperky, si v porodnici příliš neužijete. Nechte je doma stejně jako různé parfémy a deodoranty. Kousky na cestu z porodnice je nejlepší připravit na jedno místo a nechat tatínka, aby je s sebou vzal na až na poslední den v porodnici. Do připravené autosedačky vložte podle ročního období buď fusak, anebo lehčí deku, a do nich pak outfit na cestu domů pro miminko. V teplejších měsících si vystačíte s body a tepláčky, lehčím overalem nebo dupačkami. V zimě nezapomeňte na kombinézu nebo teplý kabátek a kalhoty a zimní čepici. A to jsou zhruba ty nejzákladnější věci, které využijete. Samozřejmě je třeba pohlédnout na své vlastní potřeby, které má každý jiný, a článek jim přizpůsobit. Je pravděpodobné, že toho budete potřebovat více nebo naopak méně. Devětačtyřicetiletý Jaroslav Kaimer bojuje s roztroušenou sklerózou. Nevyléčitelnou nemoc mu lékaři zjistili v době, kdy s manželkou čekali narození syna. Místo těšení na miminko strávil pět měsíců v nemocnici a domů se vrátil, až když byl jeho syn na světě. Nemoc už pana Jaroslava posadila na invalidní vozík, s nepřízní osudu ale bojuje - dál chodí do práce, rekonstruuje rodinný dům a snaží se zabezpečit rodinu na budoucnost, ve které bude mít stále méně sil. Motivaci má tu největší - vychovat syna. Nestačí na to ale sám a potřebuje pomoci. Jaroslav Kaimer. Jaroslav Kaimer je od pohledu statný chlapík, uvnitř ale skrývá citlivou duši. Na prvním místě je pro něj rodina - manželka Lucie a syn Jakub. O něm Jaroslav mluví jako o „vymodleném dítěti“. A není divu. O miminko se s manželkou snažili několik let. A když se to povedlo a paní Lucie otěhotněla, překazila společné chvíle těšení vážná nemoc Jaroslava. „Zase to ale vyšlo na poslední chvíli. Lékaři mu v roce 2018 zjistili roztroušenou sklerózu, nevyléčitelné autoimunitní onemocnění, které postihuje mozek a míchu a postupně ochromuje tělo. „Celé se to seběhlo rychle, během nějakých třech měsíců. Nejdřív mi začala padat noha, ztrácel jsem v ní cit a zakopával. Pak se přidaly potíže s viděním, jako bych měl na očích fólii,“ popisuje Jaroslav. Nakonec skončil na urgentním příjmu v ostravské fakultní nemocnici a už v ní zůstal. „Byl jsem hospitalizovaný pět měsíců. Domů jsem se vrátil, až když byl Kuba na světě,“ vypráví. Manželka Lucie musela všechnu péči zvládnout sama. Magnetická rezonance u Jaroslava odhalila velký otok na míše, který utlačoval nervy v oblasti pánve a nenávratně je poškodil. V mozku mu pak lékaři našli více jak 50 ložisek nemoci, žádné ale naštěstí tak velké, aby ho ještě víc paralyzovalo. „Na škále od nuly do desítky, která popisuje postup roztroušené sklerózy, mi lékaři diagnostikovali rovnou šestý stupeň, to znamená jen velmi omezenou hybnost,“ říká pan Kaimer. „Smířil jsem se s tím ale hned ten den. Bál jsem se rakoviny, s roztroušenou sklerózou se dá ještě žít několik let. Transplantace postup roztroušené sklerózy zastavila. Škody, které už nemoc stihla napáchat, jsou ale nevratné. V praxi to znamená, že pan Jaroslav téměř nechodí. S chodítkem zvládne ujít jen zhruba sto metrů a na delší vzdálenosti už potřebuje vozík. „Bohužel mám ještě vrozené zúžení cév, to mi lékaři zjistili asi rok před roztroušenou sklerózou. Cévy se mi ucpávají a musel jsem kvůli tomu podstoupit náročnou operaci, rozsáhlý bypass od srdce po třísla. Jaroslav se vyučil jako gumař - plastikář, místo toho ale strávil řadu let v sociálních službách, pracoval s handicapovanými dětmi, pomáhal lidem bez domova, seniorům, u ostravské p. Armády spásy poznal i svoji budoucí ženu Lucii, vystudovanou zdravotní sestru. Než onemocněl roztroušenou sklerózou, živil se jako skladník v prodejně s látkami a ve stejném podniku je stále. „Zaměstnavatel mi vyšel vstříc a mohl jsem přejít na administrativní pozici. Letos pan Jaroslav oslaví padesátku. Navzdory nemoci se snaží zůstat aktivní - aby byl platným manželem a tátou. A taky aby rodinu zabezpečil. Nejvíc ho teď zaměstnává rekonstrukce starého rodinného domku v Ostravě-Svinově. Ten Kaimerovi získali po rodičích, bohužel ale v katastrofálním stavu, a ten ještě loni v září podtrhla velká voda, která se Svinovem prohnala. „Naštěstí bydlíme trochu v kopci a máme vysoké základy, takže se nám voda nedostala až do bytu, ale zaplavila jen garáž a sklep a málem kotelnu,“ popisuje pan Kaimer. Kromě nutných oprav musí myslet také na budoucnost. V domě je spousta bariér, které mu znemožňují pohyb. Největší problémy má v koupelně, která je maličká a s vozíkem se do ní nevejde vůbec. A protože předělat ji na větší není možné, rozhodli se Kaimerovi novou bezbariérovou koupelnu k domu přistavět. Nejprve na ni ale musí sehnat peníze. „Rozpočet máme zhruba na 400 tisíc korun a stát nám nepřispěje. Kubíkovi letos bude šest let a chystá se do školy. Doteď navštěvoval školičku na farmě. „Už od útlého dětství se tam děti starají o zvířata, prasata, kozy, králíky…,“ popisuje pan Kaimer. „Teď už půjde do běžné školy a budeme zase řešit kroužky. Snažíme se mu dopřát, co můžeme. Aby si užil co nejhezčí dětství a vyrostl z něj slušný a poctivý kluk,“ dodává. Kubík teď s rodiči nejraději podniká výlety do přírody, navštěvuje muzea a v létě chodí na plovárnu. Rád by se po okolí rozjel i na kole, mrzí ho ale, že táta nemůže s ním. „Delší výlety, nebo v horším terénu jsou pro nás bohužel v mojí současné situaci nereálné,“ stýská si pan Jaroslav. Sám se na vozíku daleko neuveze. „Musí mě tahat manželka, jenže je takový padesátikilový střízlík. Konto Bariéry panu Jaroslavovi loni pomohlo získat nový lehký mechanický vozík, potřeboval by k němu ale ještě přídavný elektrický pohon. Ten se k vozíku jednoduše připne a udělá z něj elektrickou tříkolku. „Díky pohonu bych mohl být úplně samostatný,“ říká pan Kaimer. Potíž je v tom, že takový motor k vozíku stojí 70 tisíc korun a zdravotní pojišťovna na něj nepřispívá. Kaimerovi se dlouho snažili všechno zvládnout vlastními silami. „Na dovolenou nejezdíme, spořím, co se dá, a všechno investuji do baráku,“ říká pan Jaroslav. Jenže výdaje se vrší a financí i sil ubývá. I proto se s žádostí o pomoc obrátil na Konto Bariéry, a to se ho ve spolupráci s Aktuálně.cz rozhodlo podpořit společnou novoroční sbírkou. Peníze pomohou panu Kaimerovi s pořízením přídavného pohonu k vozíku a případně i s vybudováním bezbariérové koupelny. Jak se bude Jaroslavův zdravotní stav dál vyvíjet, lze jen těžko odhadovat. Ani účinky léčby kmenovými buňkami nejsou trvalé, navíc má stále potíže s cévami. „Bohužel vím, že zlepšovat se nebudu,“ říká pan Kaimer. Dnes si už například neumíme představit situaci, kdy bychom novorozeného potomka ukazovaly hrdému tatínkovi z okna porodnice, jak to ještě v 70. letech minulého století bylo běžné. Stejně tak nás znepokojuje představa, že bychom se prostřednictvím ultrazvuku opakovaně neujistili o prospívání miminka v bříšku. Všechno kolem nás se vyvíjí a nejinak je tomu i v oblasti porodnictví. Porodnost byla daleko větší. V polovině sedmdesátých let přišlo ročně na svět téměř 200 tisíc dětí. Jen z vyprávění vím, jaký to byl tehdy na porodnice nápor. V roce 2020 se v České republice narodilo 110 tisíc dětí. Pokles počtu narozených dětí je dán nejen poklesem počtu žen v reprodukčním věku, ale také poklesem úhrnné plodnosti, kdy na jednu ženu připadá jen 1,7 dítěte. Jednou z velkých změn je možnost doprovodu ženy k porodu. Doprovod u porodu dnes bereme jako absolutní normu. V minulosti to tak samozřejmě nebylo. Přítomnost otce u porodu byla možná jen výjimečně. První oficiální povolení bylo u nás uděleno v roce 1984. A všichni určitě známe z vyprávění, jak otcové premiérově vídávali své děti - maminky jim je ukazovaly z oken porodnic. Asi se shodneme, že personál je absolutním klíčem ke spokojenosti budoucí maminky, ale svoji roli určitě hraje i prostředí. Naprosto souhlasím. Personál je klíčem ke spokojenosti rodiček. Pokud se v některé porodnici nechovají zaměstnanci ideálně, tak to ani krásné prostředí nezachrání. U nás v porodnici víme, že k nám chodí rodičky rády právě kvůli personálu. Takže nám i přes vzhledově zastaralé porodní sály stoupá počet porodů. Mám z toho obrovskou radost a patří za to veliký dík všem mým kolegům, porodním asistentkám a vůbec veškerému personálu. Jsme si vědomi, že naše porodnice vzhledově neodpovídá tomu, co ženy ve 21. století očekávají. A kvalitní, moderní zázemí si zaslouží i náš tým, který je opravdu skvělý. Maminky dnes mají možnost vybrat si porodnici. Co podle vás, na základě vašich zkušeností, jejich volbu nejvíc ovlivňuje? V životě chceme mít možnost volby a volba porodnice v tomto nezůstává pozadu. Rodičky si vybírají porodnici, ke které mají důvěru. Možnosti jsou opravdu velké. Volbu rodiček nejvíce ovlivňuje vlastní zkušenost. Vždy nás velmi potěší, když k nám maminka přijde rodit podruhé, potřetí. Znamená to spokojenost s prvním porodem. Prvorodička může mít někdy volbu obtížnější. Informací je v prostoru hodně, některá doporučení jsou protichůdná, ale vlastní zkušenosti nejsou. Dříve asi matky, o otcích vůbec nemluvě, neprošly zrovna obšírnou předporodní přípravou. Dnes naopak existují i porodní plány. Porod je jedinečná záležitost, takže je logické, že chceme, aby vše proběhlo podle našich představ. Rodička má svou představu, která se formuje vlastní zkušeností, názory jiných maminek, kamarádek, internetem, radou lékaře či porodní asistentky. Výsledkem by měla být představa reálná a rozumná, se kterou přichází do porodnice. Vůbec s sebou nemusí mít porodní plán. Vše se probere při příjmu a v průběhu porodu. Pokud má žena více věcí, které si u porodu přeje, je porodní plán výborná věc, která usnadní komunikaci s personálem. Patříme mezi porodnice, kde s rodičkami předporodní přání probíráme. Snažíme se pochopit jejich představy, obavy a vysvětlit nejasné věci. Většina věcí v porodních plánech jsou věci samozřejmé. Pouze výjimečně se stává, že žena přichází se zcela nereálným požadavkem, například úplně odmítne monitorování plodu v průběhu porodu. To je věc, na které se nejde dohodnout. Budoucí maminky jsou dnes lékaři intenzivně sledované. Ani se nechce věřit, že v porodnictví něco tak potřebného a samozřejmého, jako je ultrazvuk, tu s námi nebylo odjakživa. Podmínky pro postupné zavádění ultrazvukového vyšetřování těhotných přitom byly až v polovině 80. let. V této době vznikl organizačně dobrý systém prenatální ambulantní péče. V 90. letech následoval postupný rozvoj ultrazvukové diagnostiky v celém Česku. Česká republika má velice dobře propracován systém sledování těhotných. Ultrazvuk má v dnešní době nezastupitelnou ulohu. Pro těhotné je to zcela bezpečná metoda. Významnou roli hraje ultrazvuk ve 13. týdnu, kdy v kombinaci s odběry krve těhotné můžeme odhalit zvýšené riziko chromozomálních vad plodu a některé jeho vrozené vady. Ve 13. týdnu se také stanovuje termín porodu, který je ze všech termínů nejpřesnější. Asi nejzásadnější je ultrazvukové vyšetření ve 20. týdnu, kdy je již možné diagnostikovat většinu morfologických odchylek plodu. Bohužel úspěšnost ultrazvukové diagnostiky vrozených vad není a nikdy nemůže být stoprocentní. Následuje ultrazvukové vyšetření ve 30. týdnu. Řada i těžkých vrozených vad je viditelná až v tomto období. Poslední z pravidelných ultrazvukových vyšetření probíhá ve 36. týdnu, kdy hodnotíme mimo polohu plodu jeho váhový odhad, abychom vyselektovali plody ohrožené placentární nedostatečností. Druhý díl rozhovoru s MUDr. Lukášem Pondělíčkem vám prozradí, v jakém roce se objevila epidurální anestezie, co se změnilo zavedením tzv. 16. 5. 28. 6. Ráďa se narodil ve 32. týdnu, jako relativně zdravé miminko. Vážil 1970g a měřil 38cm. Porod nebyl nijak komplikovaný a po narození zvládal sám dýchat, takže nebylo potřeba žádné podpory, vše bylo zalité sluncem. Ráďu nám odvezli na oddělení JIRP, kde měl podstoupit všechna potřebná vyšetření. Jako každému předčasně narozenému miminku měli lékaři i našemu Ráďovi udělat ultrazvuk hlavy pro vyloučení krvácení do mozku, ale protože byl Ráďa hodné a neplačící miminko a nejevil žádné známky zmiňovaného krvácení, lékaři toto vyšetření odsouvali na později. Třetí den od narození se nám obrátil život vzhůru nohama. Volali z nemocnice, že má Ráďa krvácení do mozku IV. stupně na pravé straně. Poškození mozku bylo bohužel tak rozsáhlé, že nás lékaři připravovali na to, že budeme mít ležící dítě. Bylo nutné zavést zevní komorovou drenáž, do které po pár týdnech dostal zánět. Měl vysoké horečky a dokonce musel být zaintubován, protože nezvládal sám dýchat. Jeho stav se zhoršil natolik, že nám lékaři řekli, ať počítáme s nejhorším, že náš chlapeček nepřežije. Ráďa je ale od narození velký bojovník a s infekcí se dokázal statečně poprat. Místo drenáže musel podstupovat časté lumbální punkce a když byla infekce pryč, mohla se zavést nová zevní komorová drenáž. Do Ráďova čtvrtého roku byl relativně klid, prospíval, a i když se zpožděním, tak se ale stále vyvíjel. Diagnóza ale zní Obstrukční hydrocefalus, DMO hemiparetická forma, epilepsie, lehká pravostranná nedoslýchavost. Ráďův vývoj je celkově zpožděný. Chodit začal až ve třech letech a to velmi špatně. Ráďu čeká několik rozsáhlých operací levé nohy, po kterých nebude schopný pár měsíců chodit. Od narození cvičíme Vojtovu metodu, ke které se později přidal Bobath, ergoterapie a protože má Radek problémy s řečí, tak i logopedie. Dvakrát do roka jezdíme do lázní, které Ráďovi velmi pomáhají. Chodí do normální školky s asistencí a je tam šťastný. Děti ho přijaly perfektně a hodně mu pomáhají. Je jako každý kluk, velmi zvídavý a do všeho jde po hlavě a samozřejmě se chce co nejvíce vyrovnat zdravým dětem. Přál by si jezdit na kole nebo koloběžce, jako děti ze školky, ale kvůli špatné stabilitě a tomu, že téměř nepoužívá levou ruku a levou nohu, není v našich silách mu toto přání splnit. Proto nás napadla varianta pořídit Ráďovi vozík, díky kterému by se mohl dětem částečně vyrovnat. Zároveň by to byla pomůcka i pro nás, jelikož na kočárek je moc velký a na nošení už moc těžký. Za vaši pomoc budeme moc vděčni.

Historie a současnost péče o novorozence na porodních boxech

V 70. letech byla porodnická péče ovlivněna postupy, které dnes působí jako známé historické zázemí. Přítomnost doprovodu u porodu se postupně stává normou a otcovská role se posouvá od výjimečnosti k běžnému standardu. První oficiální povolení doprovodu otce u porodu bylo v roce 1984. Význam ultrazvuku v těhotenství postupně rostl od 80. let a stala se nezastupitelnou součástí sledování plodnosti a rizik. Ultrazvukové screeningy ve 13., 20., 30. a 36. týdnu umožňují identifikovat rizika a plánovat péči.

Infografika: Vývoj péče o novorozence od 70. let po současnost

Dotepání pupečníku a resuscitační lůžko

Dotepání pupečníku se řešilo i v případě nižší porodní hmotnosti s horší poporodní adaptací, ačkoliv dříve to někdy vyžadovalo okamžité oddělení od matky. Nově však není nutné dotepání ihned přerušovat; lůžko umožňuje základní intenzivní péči o novorozence, aniž by bylo dotepání přerušeno. Při fyziologicky vedeném porodu se používá resuscitační novorozenecké lůžko přímo na porodním boxu.

Fototerapie a moderní přístrojové dárky

Fototerapie se používá u novorozenců s žloutkou. Modré světlo pomáhá vyloučit bilirubin. Terapeutické podložky s integrovaným zdrojem světla umožňují, aby lampové světlo svítilo pouze na kůži, bez osvětlení prostoru. Fototerapie probíhá na vyhřívaném lůžku; oči jsou chráněny speciálními brýlemi. Oddělená místnost zajišťuje bezpečnost zraku matky. Tento postup představuje významnou inovaci v péči o novorozence.

Schéma fototerapie u novorozenců

Životní realita rodičů a podpora pacientů

Propagace moderní péče souvisí i s širšími společenskými změnami. Příběhy rodičů, jako je Jaroslav Kaimer, ukazují, jak nemoc a obtíže ovlivňují rodiny a finance. Jaroslav bojuje s roztroušenou sklerózou, která mu výrazně omezuje pohyb, a přesto pracuje a rekonstruktuje rodinný dům. Rodina hledá způsoby, jak zajistit bezbariérovost, například vybudování bezbariérové koupelny a pořízení přídavného pohonu k vozíku. Konto Bariéry a veřejné sbírky umožňují získat potřebné prostředky na podporu soběstačnosti a kvality života.

Chronická onemocnění: Týká se každého

Porodnictví jako volba a prostředí

Rodičky dnes mají možnost vybrat si porodnici, a volba je ovlivněna důvěrou, zkušenostmi a informacemi. Předporodní plány pomáhají jasně komunikovat požadavky, i když ne vždy je nutné je mít. Dovednost personálu a prostředí porodnice jsou klíčové pro spokojenost rodiček. I přes zastaralé vzhledové sály se zvyšuje počet porodů, což potvrzují vyjádření personálu o kvalitě péče.

Mapa porovnání porodnic a faktorů ovlivňujících volbu

Ultrazvuk a jeho role v moderním těhotenství

Ultrazvuk hraje klíčovou roli v 13., 20., 30. a 36. týdnu. V 13. týdnu odhaluje chromozomální rizika a stanovuje termín porodu. Ve 20. týdnu lze diagnostikovat většinu morfologických odchylek plodu. V 30. týdnu je možné identifikovat další vrozené vady, a ve 36. týdnu se provádí váhový odhad a posuzuje se placentární nedostatečnost. V 90. letech došlo k širokému rozvoji ultrazvukové diagnostiky v Česku a dnes je ultrazvuk bezpečnou a nenahraditelnou součástí prenatální péče.

Přehled vývoje a budoucnost

V porovnání s rokem 1970, kdy se v ČR narodilo přibližně 200 tisíc dětí ročně, je současný počet mnohem nižší (cca 110 tisíc v roce 2020). Změny zahrnují doprovod u porodu, zlepšené zázemí a moderní vybavení, stejně jako rozvoj předporodní péče, ultrazvukové diagnostiky a léčby. Tato evoluce ukazuje, jak se porodnictví posouvá k větší bezpečnosti, pohodlí a informovanosti rodičů.

tags: #vozik #na #mimina #v #porodnici #z