Z hlediska ontogenetického vývoje ptáků existuje nejvíce informací u kuřecího embrya. Při popisu vývojového cyklu ptáků se zárodečný terčík někdy také označuje jako „zárodek“ (předinkubační období), kdežto v průběhu inkubace se běžně používá termín „embryo“.
Počátek vývoje: oplození, zygota a rané stadium
K oplození vajíčka dochází přibližně do 3 hodin po ovulaci. Asi za 3-5 hodin po splynutí samčí a samičí zárodečné buňky ve vejcovodu samice vzniká zygota. Postupným dělením buněk zygoty geometrickou řadou (rýhováním) vznikají nové dceřiné buňky (blastomery) až vznikne kompaktní morula. Rozestoupením blastomer se vytvoří dutinka (blastocoel) vyplněná tekutinou a vzniká dutý kulovitý útvar (blastula, blastocysta). Vchlípením části stěny blastuly (blastodermu) dovnitř koule a diferenciací buněk blastodermu vzniká gastrula, která má tvar váčku, jehož stěna je tvořena 2 zárodečními listy - vnějším ektodermem a vnitřním endodermem.
Latentní stav a skladování násadových vajec
Po snášce oplozeného vejce dochází k jeho ochlazení a vývoj embrya se dočasně zastavuje, je v tzv. latentním stavu. Při skladování násadových vajec při teplotách v rozmezí 16-22 °C dělení buněk ještě nějaký čas pokračuje, ale v důsledku nedostatečné teploty zárodek postupně odumírá. Proto NV musí být skladována při stálé teplotě 8-12 °C, relativní vlhkosti 55-75 % a to maximálně 7 dní. Vložením oplozeného NV do prostředí s vhodnou inkubační teplotou, tj. ...
Fáze embryonálního vývoje během inkubace
V průběhu inkubace násadového vejce (NV) se rozlišují 3 základní fáze vývoje embrya - embryogeneze (1.-6. den inkubace), organogeneze (7.-17. den) a maturace či příprava na vylíhnutí (18.-21. den). Podle způsobu výživy a dýchání embrya se také rozlišuje 5 stádií vývoje embrya (viz níže v textu).
Embryogeneze a rané morfogenetické změny (1.-3. den)
Buňky blastoderm se dále dělí a diferencují. Během 4-6 hodin po zahájení inkubace vzniká v zárodečném terčíku (disku) ve směru dlouhé osy dobře viditelný, světlejší „primitivní proužek“. Na jeho předním konci se asi za 15 hodin vytvoří Hensenův uzel (hlavová řasa), ze kterého se později vyvine tělo a hlava embrya; na opačném konci vzniká ocasní řasa. Z buněk primitivního uzlu vyrůstá tzv. chordomesodermální výběžek, který se přeměňuje ve strunu hřbetní (chorda dorsalis). Koncem prvního dne líhnutí se kolem hřbetní struny objevují párové segmenty, zvané somity (prvosegmenty nebo primitivní segmenty). Období od ovulace až do vytvoření žloutkového krevního oběhu, tj. do 30-36 hodin po zahájení inkubace, se označuje jako stadium latebrální výživy.
Koncem 2. dne inkubace má embryo 20-25 párů somitů, které naznačují článkování těla obratlovců, později se z nich vytvoří svalstvo a pojivová tkáň. Během 45-49 hodin inkubace se pokládá hlavový konec doposud úplně symetrického embrya na levou stranu k somitům. Začíná se tvořit alantois, její růst je podporován tlakem hromaděných látek vyloučených z ledvin. Kolem embrya postupně vznikají všechny 4 zárodečné obaly. Alantois se zvětšuje do prostoru tzv. séroamniové dutiny, zvané exocelom. Objevuje se první rýha v centru blastodermu. Tvoří se pupeny končetin, základy očí a uší, lze rozlišit ocasní konec.
Stadium žloutkové výživy (30-36 hodin až 7.-8. den)
Období od 30-36 hodin do 7.-8. dne inkubace představuje stadium žloutkové výživy pomocí žloutkového krevního oběhu. Srdce, které je nejprve mimo tělo embrya, umožňuje svými stahy cirkulaci krve, a to jak v intraembryonálním, tak i v prvním extraembryonálním krevním oběhu. Mimo to se vytvářejí pohlavní i vyměšovací orgány, játra, žlázy s vnitřní sekrecí, nervstvo a svalstvo. Dochází k výměně vody a minerálních látek mezi bílkem a žloutkem. Bílek se stává méně alkalickým a žloutek méně kyselým. Dýchání je intramolekulární.
Přechod k dýchání atmosférickému a chorioalantois (7.-18. den)
Amnion kompletně obaluje embryo ležící na levé straně. Je možné rozlišit hlavu, trup i mozek (hlavový konec a nervová trubice). Objevuje se srdeční struktura, která začíná pulsovat. Alantoidní vak se zvětšuje, začíná přirůstat k choriu (začíná vznikat chorioalantois), což umožňuje resorpci vápníku, respiraci a odkládání odpadových látek. Dosud jednokomorové srdce se přeměňuje na dvoukomorové. Hlava embrya se ohýbá k břišní dutině.
Období mezi 7.-8. dnem až do 18.-19. dne inkubace představuje stadium dýchání atmosférického kyslíku a výživy vaječným bílkem, kdy embryo přechází k dýchání vnějšího vzduchu pomocí alantois, až do chvíle, než poprvé vdechne vzduch plícemi. Alantois proniká až pod skořápku, cévním systémem přijímá živiny bílku i atmosférický kyslík. Embryo dýchá alantoidními cévami. Skořápka a podskořápečné blány umožňují přísun kyslíku a odvádění oxidu uhličitého, který je zplodinou látkové přeměny za současného výdeje tepla.
Maturace a příprava na vylíhnutí (18.-21. den)
Začíná se objevovat peří, horní a dolní zobák mají stejnou délku, křídla a nohy jsou vytvořeny, stejně tak zevní ústí sluchového kanálu. Pigmentované oči jsou dobře viditelné. Krk se natahuje, mozek je vtahován do dutiny lebeční. Růst rychle pokračuje, embryo se začíná podobat ptákům. Oči silně prominují, přední končetina získává vzhled křídla a jsou vidět oddělené prsty na končetině. Objevují se drápy. Začínají pučet první péřové folikuly. Alantois roste a zvyšuje se vaskularizace vitelinní membrány. Rychle se vyvíjejí ledviny, plíce, játra, v končetinách vznikají chrupavčité kosti.
Vývoj očí téměř dokončen, rostou oční víčka. Jsou vytvořeny nozdry. Končetiny se prodlužují, objevují se péřové folikuly, prsty jsou oddělené a mají drápky; kůže na nohou tvoří šupiny. Chorioalantois fúzuje asi z poloviny svého povrchu s vnitřní podskořápečnou blanou. Vitelinní membrána kompletně pokrývá žloutek. Výskyt vaječného zubu. Embryo již má vzhled kuřete. Oční víčka jsou oválná a ztenčují se. Hřebínek je vroubkovaný, diferencovaný. Objevují se první ocasní pera; jsou viditelná střeva. Alantois dosahuje maxima, zatímco žloutku ubývá.
Kostra začíná kalcifikovat, postupně se mění poloha embrya (hlavou k tupému konci vejce), oční štěrbina je otevřená. Alantois se svrašťuje a mění se na chorioalantoidní membránu. Objevují se drápy a šupiny na končetinách. Činnost prvotních ledvin se postupně ukončuje. Poloha embrya je paralelní s dlouhou osou vejce, hlava je v tupém konci vejce, prachové peří pokrývá většina těla a rychle roste. Růst embrya i prachového peří pokračují, tenké střevo je vtaženo do dutiny břišní. Smršťování žloutku rychle pokračuje, bílku značně ubývá. Hlava se dostává do klovací polohy, je pod pravým křídlem. Začíná činnost pravých ledvin. Peří pokrývá celé tělo, šupiny a drápy tvrdnou. Končí období maximálního příjmu bílkovin, bílek je vstřebáván a začíná vtahování žloutkového vaku do břišní dutiny. V tomto stadiu se jednotlivé orgány specializují a postupně zahajují svou činnost.
Proklubání a první dýchání
Embryo vyplňuje většinu prostoru ve vejci, hlava se otáčí tak, aby zobák byl pod pravým křídlem a směrem ke vzduchové bublině. Renální systém embrya již produkuje uráty, pokračuje vtahování žloutkového vaku do dutiny tělní. Bílek je zcela resorbován. Snižuje se množství amniotické tekutiny, je dokončován vývin všech orgánů, které přejímají svojí funkci. Období mezi 18.-19. dnem inkubace až do proklubání kuřete z vejce se označuje jako stadium využití kyslíku ze vzduchové komůrky vejce.
Embryo zobákem protrhuje vnitřní podskořápečnou blánu, proniká do vzduchové komůrky a začíná dýchat plícemi. Chorioalantois zasychá a amniová tekutina vymizela, žloutkový vak je téměř vtažen do těla. Embryo již volně dýchá plícemi, je slyšet pípání. Žloutkový vak je kompletně zatažen do dutiny břišní, pupek je uzavřen. Kuře se otáčí pomocí křídel i končetin a zubem (diamantem) na špičce zobáku začíná naklovávat skořápku v blízkosti vzduchové bubliny na tupém konci vejce. Proražení skořápky se postupně polokruhovitě prodlužuje, rozšiřuje, až se rozlomí na dvě části, čímž je poslední stadium vyklubávání kuřete ukončeno a zpravidla 21. den po vložení vajec do líhní se kuřata vylíhnou. Období od prolomení skořápky až do úplného vyklubání kuřete se označuje jako stadium vyklubávání. Kuře se během 12-18 hodin uvolňuje ze skořápky a opouští vejce.
Extraembryonální obaly a jejich funkce
Pomocnými orgány, které chrání embryo před nepříznivými vlivy prostředí nebo umožňují jeho výživu, dýchání aj. jsou zárodečné (plodové) obaly, které se před vyklubáním kuřete odtrhnou u pupku embrya a zůstávají ve skořápce. Na jejich tvorbě se rovněž podílejí všechny tři zárodečné listy.
- Žloutkový vak - obsahuje žloutek a slouží jako zdroj živin pro embryo. Současně umožňuje vznik prvního extraembryonálního krevního oběhu. Buňky žloutkového obalu (membrány) sekretují enzym, který ztekucuje žloutek tak, aby mohl být vstřebán embryem.
- Alantois (blána močová) - během embryonálního vývoje zajišťuje dýchání, trávení a shromažďuje exkrementy. Je silně vaskularizován.
- Chorion - vzniká z primitivního segmentu (somitu) blízko hlavy v 2. dnu inkubace a rychle roste ve velký vak. Kontinuální růst chorionu vede kolem 7. dne inkubace k jeho kontrakci a fúzi s alantois a vnitřní podskořápečnou membránou za vzniku chorioalantoidní membrány. To umožňuje dýchání embrya výměnou plynů přes póry skořápky i exkreci odpadních látek. Živiny z bílku a vápníku ze skořápky jsou absorbovány sítí krevních kapilár v chorioalantois a transportovány do embrya.

Vnitřní stavba vejce a vliv na vývoj zárodku
Žloutek (žloutková koule) - má koncentricky uspořádané jednotlivé vrstvy tmavého (žlutého) a světlého (bílého) žloutku. Na horním pólu žloutkové koule leží zárodečný terčík. U neoplozeného vajíčka obsahuje buněčné jádro, u oplozeného vajíčka pak buňky vzniklé rýhováním. Celý žloutek je obalen blankou (membrána chalazifera), ze které vznikají zkroucená žloutková poutka. Ta tlumí jakékoli otřesy a zabraňují tím poškození žloutkové koule se zárodkem. Bílek - je rozložen kolem žloutku. Přímo na žloutkové blance je tenká vrstvička hustého bílku (chalazového), ze kterého vznikají částečně poutka. Papírové blanky - jsou dvě, vnitřní a vnější. Při tupém pólu vajíčka se obě rozestupují ve vzduchovou komůrku. Ta se postupem inkubace zvětšuje tak, jak se průběžně odpařuje voda z vaječných struktur. Skořápka - je tvořena především uhličitanem vápenatým (89-97 %). Skořápka není jednolitá, ale perforovaná četnými jemnými kanálky, které umožňují výměnu plynů a vody mezi vajíčkem a vnějším prostředím.
Regulace reprodukce a tvorba vajíčka
Růst folikulů s oocyty na vaječnících probíhá ve třech fázích. První fáze je velmi pomalá a trvá několik měsíců. Druhá, ve které se tvoří hlavně žloutek, trvá okolo osmi týdnů. V poslední, třetí fázi, se do žloutku ukládají důležité tukové látky. Redukční dělení (meioza), která sníží diploidní (základní) počet chromozómů na počet haploidní (poloviční), probíhá pouze dvě hodiny před prasknutím folikulu, tedy její první fáze. Po prasknutí folikulu je oocyt zachycen nálevkou, kde setrvává 15-30 minut. Během tohoto časového úseku probíhá druhá fáze meiotického dělení, která je dokončena až po vniknutí spermie do oocytu. Po oplození v nálevce dostane žloutková koule oocytu první bílkový obal a sestupuje do magna, kde je dále obalována bílkem.
Magnum je zakončeno úžinou (isthmus). Její stěny vylučují bílkoviny bohaté na síru a zabalí oocyt do keratinózní, papírové blány. Předposledním oddělením vejcovodu je děloha (uterus). Zde dostává vajíčko vápenitou skořápku. Poslední oddíl - pochva (vagína), je oddělena od dělohy svěracím svalem. Ten napomáhá při snášení vajec.
Velikost snůšky a faktory ovlivňující reprodukci
Každá, pohlavně dospělá samice má ve vaječnících k dispozici ohromné množství folikulů. Ptáci kladou pouze omezený počet vajíček - ten nazýváme snůškou. Velikost snůšky se během evolučního vývoje ustálila podle druhové diferenciace na optimálním počtu vajíček. Tento optimální počet maximalizuje přínos každé samice pro další generace. Kombinace uvedených faktorů vede, v rámci přírodního výběru, k ustálení nejvyšší produktivní snůšky pro daný druh nebo skupinu ptáků. U astrildovitých ptáků je takto optimální velikost snůšky 4-6 vajíček.
Na velikost snůšky působí řada faktorů: připravenost samice - množství i kvalita zásobních a stavebních látek, stáří ptáka, způsob hnízdění, velikost hnízda, hustota populace, kvalita samic a dědičnost. Vyšší hustota populace obecně snižuje počet vajec ve snůškách. V chovu lze za zásadní podmínku individuálního ovlivnění početnosti a kvality snůšky považovat kvalitu přípravy jedinců (hlavně samic) v období biologického klidu.

Embryonální vokalizace a vnímání prostředí ve vejci
Embryonální vokalizace je pro vědce zatím mysteriózní záležitostí. Studie se soustředila na kulíky rezavotemenné (Charadrius ruficapillus) a čejky australské (Vanellus miles). U embryí těchto druhů lze zaznamenat takzvané embryonální volání. Vědci si pro studii vyhlídli několik hnízd a počkali, dokud vejcím nezbývaly do vylíhnutí dva až čtyři dny. Při nahrávkách predátorů se embrya ozývala z vajíčka méně hlasitě, ale při ostatních nahrávkách se neztišila. Podle vedoucí studie Kristal Kostoglouové z Deakin University v Austrálii to naznačuje, že embrya bahňáků jsou schopna rozlišovat jednotlivé zvuky a vykazovat antipredační chování.
Bioložka Sonia Kleindorferová: „O embryonálním volání se toho zatím moc neví, jelikož k této problematice existuje jen málo studií, a ty se zaměřují pouze na pár vybraných druhů.“ Výzkum z roku 2012 například poukázal na schopnost embryonálního učení u ptáků. Při pozorování modropláštníků nádherných (Malurus cyaneus) vědci zjistili, že kuřátka ve vejcích umí mistrně napodobit vokalizaci inkubujících rodičů, což svědčí o tom, že embrya jsou schopna vnímat externí zvuky a učit se z nich.
Dvojice španělských vědců zjistila, že embrya racků reagují na varování rodičů už v době, kdy jsou ještě ve vejci. V laboratořích byla vajíčka rozdělena do skupin a dvěma ze tří pak čtyřikrát denně pouštěli nahrávky varovných hlasů jejich rodičů. Ukázalo se, že embrya, která byla těmto zvukům vystavená, vibrovala - a pokračovala v tom i po návratu do inkubátoru. Sledovali všechna embrya až do okamžiku vyklubání a zjistili, že ta, která byla vystavená varovným zvukům, se vyklubala později - a ptáčata pak byla výrazně tišší než ta, která zvuky hrozby neslyšela. A také byla celkově drobnější a měla kratší nohy.
Smyslové vjemy a chování ptáků v souvislosti s inkubací
Ptáci se při hledání potravy většinou spoléhají na svůj vytříbený zrak a sluch. Dříve se myslelo, že ptáci spoléhají spíše na zrak a sluch než na čich. „Jednoduše se předpokládalo, že ptáci nemají nijak zvlášť dobrý čich, jelikož nemají nosy. Ve skutečnosti však disponují rozvinutým čichovým bulbem a množstvím čichových receptorů,“ říká Martin Wikelski, ředitel Institutu Maxe Plancka pro ornitologii. Wikelski a kolega Jonathan Williams prokázali, že čápi reagují na aroma čerstvě posekané trávy - pach přivádí čápy na louky, kde se snadno živí odkrytými živočichy.

Praktické poznámky pro chovatele a inkubaci v zajetí
Další podstatnou etapou spojenou s reprodukcí je inkubace. Jedná se o pokračování vývoje oplozeného vajíčka mimo tělo matky. Inkubace spočívá hlavně v tom, že sedící rodič předává potřebné teplo vyvíjejícímu se zárodku. V chovu lze za zásadní podmínku individuálního ovlivnění početnosti a kvality snůšky považovat kvalitu přípravy jedinců (hlavně samic) v období biologického klidu. V chovech, kde nehrozí ptákům nebezpečí ze strany predátorů, starosti s obranou teritoria ani z nedostatečných potravních zdrojů a potravy je většinou nadbytek, se zdá, že lépe krmí rodiče při péči o vyšší počet mláďat v hnízdě.
Jak vylíhnout slepičí vejce v inkubátoru - od začátku do konce
Pro úspěšné vyvedení mláďat je důležité správné skladování násadových vajec, kontrola teploty a vlhkosti během inkubace, pravidelné, pokud je to potřeba, otáčení vajec a zajištění optimálního prostředí pro vývoj chorioalantois a alantois, které zprostředkovávají výměnu plynů a resorpci živin. U různých druhů drůbeže je vývoj obdobný, ale časově posunutý v důsledku delšího embryonálního vývoje u kachen, krůt a hus.

Vybrané poznatky k aplikaci
- Skladovat oplozená vejce při 8-12 °C a RH 55-75 % maximálně 7 dní před vložením do líhně.
- Vytvoření optimálních inkubačních podmínek včetně otáčení vajec, stabilní teploty a vlhkosti je klíčové pro správný vývoj zárodku.
- Sledovat vývoj chorioalantois a alantois - jejich správná fúze je nezbytná pro přechod k dýchání atmosférickému.
- Zvažovat biologické a environmentální faktory ovlivňující velikost snůšky a kondici samic při plánování chovu.