Asistovaná reprodukce a umělé oplodnění (IVF) přinášejí naději párům, kterým se nedaří počít dítě přirozeně, ale zároveň vyvolávají řadu hlubokých etických otázek. Proces IVF je proces, díky kterému je možné dosáhnout splynutí vajíčka se spermií mimo tělo ženy v laboratorních podmínkách. Vzhledem k tomu, že oplodnění vajíčka probíhá ve skleněných nebo plastových nádobkách, říká se lidově takto počatým miminkům děti ze zkumavky.
Pro koho je asistovaná reprodukce určena a jak probíhá
K léčbě neplodnosti a asistované reprodukci mohou přistoupit všechny heterosexuální páry, kterým se nedaří ani po jednom roce nechráněného pohlavního styku počít. V České republice se s potížemi při otěhotnění potýká každý pátý pár. Pokud testy u páru odhalí závažnou reprodukční poruchu, kterou nelze překlenout přirozenou cestou, nezbývá než přistoupit k umělému oplodnění.
Vstupní branou do celého procesu léčby jsou důkladné testy a vyšetření. Ženy podstoupí gynekologické a hormonální vyšetření a muži spermiogram, což je vyšetření, které určí kvalitu a množství spermií. U žen se zaměřujeme především na ultrazvukové vyšetření malé pánve a stanovení hormonální hladiny. Vyšetření mužské plodnosti vychází ze spermiogramu, tedy z analýzy ejakulátu. Dále provádíme genetického vyšetření obou partnerů.
Celý cyklus začíná hormonální stimulací vaječníků se kterou se začíná zpravidla druhý až třetí den menstruačního cyklu a proces trvá obvykle 10 až 12 dnů. Hormonální nebo také ovariální stimulace je součástí první fáze přípravy na umělé oplodnění. Díky ní se podpoří dozrání většího množství vajíček a také se zvýší jejich kvalita. Celá tato fáze obvykle probíhá jeden až tři týdny a lékaři během ní pomocí ultrazvuku monitorují dozrávající folikuly, díky čemuž jsou schopni určit nejvhodnější čas pro odběr vajíček.
Odběr dozrálých vajíček probíhá v celkové anestezii a trvá maximálně několik desítek minut. Odběr spermatu u mužů probíhá klasickou masturbací přímo na klinice a v ojedinělých případech je možné sperma na kliniku asistované reprodukce ve stanoveném čase doručit. V řádu několika hodin po odběru pohlavních buněk dochází k umělému oplodnění v laboratorních podmínkách.
Spermie se s vajíčkem spojí ve speciálním kultivačním médiu sami nebo se použije mikroinseminační metoda (obvykle ICSI), kdy se spermie injekčně vpraví přímo do vajíčka. Pokud dojde k úspěšnému oplodnění, embryo je zhruba tři dny kultivováno ve zkumavce mimo tělo ženy. Pro větší šanci na uchycení zárodku ale lékaři doporučují tuto dobu prodloužit až na pět až šest dní.

Moderní podpůrné techniky a jejich význam
Moderní medicína v oboru asistované reprodukce má další metody, jak podpořit vyšší šanci na početí. Jednou z nich je prodloužená kultivace embrya ve zkumavce, protože kopíruje přirozený vývoj embrya v děloze. Pomoci může také asistovaný hatching, při kterém se uměle naruší ochranná vrstva embrya, což usnadní jeho uchycení v děloze. Další možností, jak napomoci embryu uhnízdění v děloze, je endometrial scratch. Vyšší šanci na otěhotnění přináší i technika zvaná embryoglue. Jedná se o aplikaci média, které funguje na podobné bázi jako lepidlo a napomáhá k udržení vajíčka na děložní sliznici.
Jak funguje IVF
Právní a zdravotní rámec
WHO (Světová zdravotnická organizace) definovala neplodnost jako nemoc. Páry, které nemohou počít dítě přirozenou cestou, mají tedy právo na léčbu všemi dostupnými prostředky reprodukční medicíny. Základní principy a podmínky asistované reprodukce byly stanoveny mezinárodní Úmluvou o lidských právech v medicíně, která byla přijata v r. 1997 v Oviedu a je prováděna dalšími nadnárodními dohodami a lokálními zákony.
Léčba neplodnosti je v České republice vázaná na ženu. Zdravotní pojišťovny přispívají na léčbu neplodnosti ženám do jejich 40. narozenin. Léčbu neplodnosti mohou ženy podstoupit i v případě, že jim více než 40 let, zdravotní pojišťovny však metody a postupy spojené s IVF již neproplatí. Ani toto však není bez limitu. Zákon totiž povoluje provádět metody asistované reprodukce pouze do 49.
Hlavní etické otázky
Tato práce se zabývá v první řadě etickými aspekty asistované reprodukce. Jsou jimi: morální postavení embrya, dárcovství genetického materiálu, otázka „přebytečných“ embryí, kryokonzervace, výzkum kmenových buněk, náhradní mateřství, redukce vícečetného těhotenství, operační zákroky prováděné mikromanipulačními technologiemi, výběr pohlaví a plodný věk - 49 let. Druhá část práce je věnována etickým problémům, které produkuje samotný proces asistované reprodukce. Jde hlavně o psychickou náročnost celého průběhu asistované reprodukce.
Morální postavení embrya
Nesmiřitelnost dvojího etického pohledu na problematiku asistované reprodukce by vyřešila jednoznačnost morálního postavení embrya. První názor, že počátkem lidského života je okamžik zplození, tedy spojení vajíčka a spermie, zastávají zejména některé církve a lidé věřící. Druhý názor je kompromisem, podporovaným vědci, lékaři i etiky - embryo má status potenciální lidské bytosti. Vzhledem k tomu, že teprve kolem patnáctého dne se začnou tvořit první primitivní nervové buňky a „lidství“ zárodku se začne prohlubovat, dospěla většina etických výborů k závěru, že prvních 14 dnů embryo morální status lidské bytosti nemá.
Praxe zjevně preferuje teoretické úvahy druhé skupiny. Na to dává odpověď embryolog D. Chládek: „Nejnovější názor nám stanoví Tkáňová direktiva Evropské Unie. Embryo má, ve fázi před ET (embryotransferem), status léčebného buněčného přípravku.“
Dárcovství genetického materiálu
Darování spermií, vajíčka i embrya je druhý nejdiskutovanější etický problém v procesu asistované reprodukce. Jde o zahrnutí třetí strany do procesu reprodukce. Jeden proces probíhá na straně samotného dítěte. Zvládne v budoucnu vyrovnání se s vlastní identitou? Má právo znát své biologické rodiče? Ve Švédsku mají „děti ze zkumavky“ po dovršení osmnácti let právo se dozvědět, kdo jsou jejich biologičtí rodiče.
Centra asistované reprodukce v ČR respektují anonymitu dárce, od něhož registrují pouze několik základních údajů vztahujících se převážně k jeho vzhledu. Do jejich evidence i do centrálního registru je zaveden pouze jeho kód. Ten je v každém centru AR jiný. A tak aktivnímu dárci stačí objet například 30 center, v každém oplodnit 6 vajíček a vznikne 180 genetických potomků aktivního dárce. V těchto případech reálně hrozí genetické poškození plodů, setkají-li se v pozdějším životě syn a dcera od jednoho dárce.
Přebytečná embrya a kryokonzervace
Hormonální stimulace vede k větší produkci vajíček, ta se oplodní a získaná embrya se ne vždy upotřebí. Rozhodnutí je na rodičích. Každá možnost má svá pro i proti. Někde se embrya po určité době likvidují, jinde jsou uchovávána do konce života, pokud si to rodiče platí. Kryokonzervace spermií je používaná již řadu let, nyní se již provádí i zmražení vajíček (oocytů). Také mražení tkáně z varlat a ovariální tkáně je běžnou praxí. V této formě se mohou embrya ponechávat po dobu 100 let.
Výhoda je zřejmá: pokud první či některý další pokus umělého oplodnění nevyjde, může pár podstoupit další pokusy bez stimulačního procesu a odběru vajíček. Nevýhodou jsou etické otázky: Máme právo manipulovat tímto způsobem s potenciální lidskou bytostí? Máme jistotu, že zmražením nebude v budoucnu ovlivněno zdraví dítěte?
Výzkum kmenových buněk
I když je zřejmé, že embrya na věky držená v tekutém dusíku by svůj potenciál k přetvoření v lidskou bytost asi nenaplnila, je nemorální proměnit tato „nadbytečná“ embrya v embryonální kmenové buňky, které lze využít k výzkumu a v budoucnu i k léčbě těžkých onemocnění? Přesně informovaná veřejnost zásadně vyjadřuje podporu jak výzkumu, tak užití embryonálních buněk k léčbě nemocných. Názory nesouhlasící menšiny je však třeba respektovat a je nutné postupovat podle zákonem schválených etických norem.
Náhradní mateřství
Náhradní mateřství narušuje biologickou jednotu a může vést až k degradaci rození dětí na výrobu či průmysl. Historické příklady tohoto postupu lze najít již ve Starém zákoně. Jak prožívá těhotenství žena, která ví, že se dítěte vzdá? Jaký vliv může mít její prožívání na nenarozené dítě? Deník MFD přinesl informaci, že v Česku už byl dvakrát proveden pokus o využití institutu „náhradní matky“. Oba zdejší pokusy dopadly neúspěšně, i když každý jinak.
Redukce vícečetného těhotenství
Tento postup vzniká v situacích, kdy se v děloze uchytí více embryí a hrozí zdravotní rizika pro matku a děti. Zákon v ČR počet transferovaných embryí nijak neupravuje. U nás se do dělohy doporučuje vkládat maximálně dvě embrya, po neúspěšných pokusech se ale transferují i čtyři embrya. V případě, že se v děloze uchytí více než dvě, dochází k nefyziologickému těhotenství a někdy i k redukci embryí. Redukce těhotenství se provádí pouze, jsou-li k tomu zdravotní důvody.
Mikromanipulace a výběr pohlaví
Metody mikromanipulace, jako je ICSI, představují techniky, při kterých se spermie vpravuje jehlou přímo do cytoplazmy vajíčka. Zde lze říci, že jde o určité obcházení přírody, protože k výběru jedné spermie dochází volbou embryologa a nikoli na základě složitých fyziologických procesů. Preimplantační diagnostika umožňuje genetické testování embryí a výběr zdravých embryí, což má význam při prevenci přenosu dědičných chorob, ale otevírá i otázky novodobé eugeniky a možnosti výběru pohlaví.
Jeden z principů, stanovených Úmluvou o lidských právech a biomedicíně, vymezující, že techniky lidské asistované reprodukce nesmí být použity k získání zvláštních vlastností u budoucího dítěte, především za účelem výběru pohlaví dítěte, s výjimkou tam, kde se vyhýbáme vážnému dědičnému onemocnění vázanému na pohlaví.
Psychologické a sociální důsledky
Proces asistované reprodukce generuje obrovskou řadu etických otázek. Druhá část práce je věnována etickým problémům, které produkuje samotný proces asistované reprodukce. Jde hlavně o psychickou náročnost celého průběhu asistované reprodukce. Mnoho párů je před návštěvou centra asistované reprodukce velmi nervózní. To je pochopitelné, ale není pro to důvod. Hned na začátku se vás ujme personál na recepci a sestry, které vám vysvětlí, co vás čeká. Následně absolvujete pohovor s lékařem nebo lékařkou.
Při pročítání informací o metodách a možnostech nejmodernější medicíny v oblasti reprodukce si možná jako člověk připadáte naprosto nepatrně a bezmocně. Můžete mít dojem, že se medicína zcela zmocňuje lidského těla a že od určité chvíle láska a sexualita již nehrají v přání mít potomka tak velkou roli. Psychologická podpora a informovanost jsou proto zásadní. Úspěšné zvládnutí léčby často významně souvisí se snížením psychického tlaku páru.
Možné přístupy a mezinárodní zkušenosti
Současný trend v Evropě je přenést jen jedno embryo. Německá cesta se snaží všem zmíněným úskalím asistované reprodukce vyhnout - ženě se odeberou jen dvě vajíčka, obě se oplodní a bez prenatální diagnostiky se přenesou do dělohy. Tak vám nevznikají nadpočetná embrya, neděláte novou eugeniku a nic nemusíte případně redukovat. Problém je v tom, že pokud se to nepodaří, tak ta žena musí jít na nové kolo hormonální hyperstimulace, což není úplně bez rizik.
V Americe, kde je asistovaná reprodukce postavena na komerční bázi, se ale přenáší i sedm embryí, tam s tím nikdo nemá problém. V tomto je Evropa konzervativnější. Například v Belgii pojišťovna platí šest cyklů, ovšem za podmínky, že se přenese jen jedno embryo, což je po finanční stránce stejné jako u jiných přístupů.
Praktické rady a informace pro páry
Pro návštěvu centra asistované reprodukce není potřeba mít doporučení gynekologa nebo vašeho praktického lékaře. Pokud jej ale máte, nezapomeňte si jej vzít s sebou. Připravte si dokumentaci o prodělaných onemocněních a nemocích, které se vyskytují ve vaší rodině. Lékař se vás také zeptá na řadu otázek. Pro stanovení diagnózy je důležité vědět, zda žena byla v minulosti těhotná, měla v těhotenství nebo při porodu nějaké komplikace a zda bylo dítě počato přirozeně nebo pomocí IVF.
Obrátit se na reprodukční speciality byste se měli po roce neúspěšných pokusů. Pokud je vám více než 35 let, kontaktovat odborníky byste měli už po šesti měsících neúspěšného snažení. Cena jednoho cyklu se pohybuje od 40 do 70 tisíc korun, v závislosti na použitých metodách a léčebných přípravcích. Uvědomte si, že každý člověk a každý pár je individuální, proto je i šance na úspěšnou léčbu velice odlišná.
Etické dilema a společenská odpovědnost
Proces asistované reprodukce klade na společnost a legislativu nutnost rozhodnutí o tom, kam až smíme v manipulaci s lidským životem a reprodukcí zajít. Každá společnost musí přemýšlet o těchto otázkách a rozhodnout o jejich řešení. Většinu jich plodí nedostatečná informovanost o dané problematice. Názory se různí: je neplodnost nemoc? Existuje právo na dítě? Jak definovat morální status embrya?
Je také důležité respektovat rozmanitost názorů a právní rámce různých států. Některé přístupy, jako anonymita dárců nebo povolení výběru pohlaví, se v různých zemích liší a otevírají otázky mezinárodní etiky a reprodukční turistiky.

Tabulka: Shrnutí hlavních etických problémů
| Etický problém | Hlavní otázky |
|---|---|
| Morální postavení embrya | Kdy začíná lidský život, má embryo plný morální status? |
| Dárcovství | Identita dítěte, anonymita dárce, genetická rizika |
| Přebytečná embrya | Kryokonzervace, likvidace, darování ke výzkumu |
| Výzkum kmenových buněk | Etická oprávněnost využití embryí pro výzkum a léčbu |
| Náhradní mateřství | Práva dítěte a náhradní matky, smluvní spory |
| Redukce těhotenství | Medicína versus etika, rizika pro matku a plody |
| Mikromanipulace a výběr pohlaví | Eugenické tendence, kde je hranice „zlepšování“ potomstva? |
Veřejná debata, právní regulace a etické směrnice jsou klíčové pro vyrovnání pokroku v reprodukční medicíně se zachováním základních hodnot lidské důstojnosti. V mnoha zemích jsou proto stanoveny limity a pravidla pro počet přenášených embryí, anonymitu dárců, dobu skladování embryí či možnosti prenatální a preimplantační diagnostiky.
Cesta za založením rodiny může být pro některé páry složitější. Naděje je tady ale vždy a je důležité si uvědomit, že se nejedná o nic neobvyklého. Pokud i vy potřebujete pomoc na Vaší cestě za miminkem, nebojte se obrátit na odborníky, kteří nabízejí podporu a řešení v mnoha nelehkých situacích.